Petr Piťha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mons. prof. PhDr. Petr Piťha, CSc., dr. h. c.

Petr Piťha 8. září 2013

1. ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR
Ve funkci:
2. července 1992 – 27. dubna 1994
Předseda vlády Václav Klaus
Předchůdce Petr Vopěnka
Nástupce Ivan Pilip
Stranická příslušnost
Členství nestraník za KDS

Narození 26. března 1938 (79 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Profese spisovatel, jazykovědec a katolický kněz
Ocenění medaile Za zásluhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Piťha (* 26. března 1938, Praha) je český katolický kněz, bohemista, lingvista a pedagog. V letech 19921994 zastával post ministra školství v první vládě Václava Klause, kam byl delegován coby nestraník Křesťanskodemokratickou stranou. Papež František jej 13. listopadu 2015 jmenoval Kaplanem Jeho Svatosti.[1]

Je autorem řady odborných a populárně naučných knih z oblasti výchovy, učení a lingvistiky a jedním ze zakladatelů české matematické lingvistiky. Mimo to sepsal řadu životopisů významných osobností katolické církve, např. sv. J. N. Neumanna, Zdislavy z Lemberka či Jana Sarkandera.

Za své dílo obdržel řadu ocenění, mimo jiné New Europe Prize a Komenského medaili UNESCO.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 19571966 vystudoval český jazyk, obecnou lingvistiku a historii na FF UK, roku 1966 získal titul kandidáta věd. Soukromě vystudoval katolickou teologii, na kněze byl tajně vysvěcen roku 1969 v Nizozemsku pro diecézi Breda. Začátkem 70. let 20. století působil v Leidenu.

V letech 1962–1990 působil na MFF UK a spolu s P. Sgallem, J. Panevovou a E. Hajičovou se zasloužil o zrod oboru matematická lingvistika. Přednášel na brněnské univerzitě, kde se roku 1991 habilitoval. Od roku 1990 byl vedoucím katedry občanské výchovy na PedF UK, od roku 1992 jako profesor. Reformoval studium učitelství v tomto oboru a zpracoval vzdělávací projekt „Obecná škola“ pro základní školy.[2][3] Roku 1998 odešel do důchodu, působí jako poradce pražského arcibiskupa. Od září 2012 zastává úřad probošta Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském.[4] Je historickým a kulturním poradcem společnosti Numismatika.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za své zásluhy byl oceněn New Europe Prize, Komenského medailí UNESCO, cenou MŠMT a Pamětní medailí UK.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Učíme stroje česky (s E. Hajičovou), 1982
  • Základní přednášky o jazyce, 1987
  • Svatý Norbert, 1989
  • Posel ze zámoří: Sv. Jan Nepomuk Neumann, 1990
  • Blahoslavená Zdislava, 1991
  • Jan Sarkander, 1991
  • Čechy a jejich svatí; 1992
  • Dvě tváře českého vychovatelství: Ludmila Přemyslovna a Jan Amos Komenský, 1992
  • Posesivní vztah v češtině, 1992
  • De kruisweg van Prag, 1992
  • Učitelé, společnost, výchova, 1999
  • Paměť a naděje, 2003
  • Výchova, naděje společnosti, 2006
  • Chrám sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně, 2007
  • Jedeme na pouť, 2007
  • Přišla jsem vám sloužit, 2008 - životopis S.M. Elišky Pretschnerové
  • Tatínkovy pohádky, 2009
  • Plody zla, 2010
  • Slyšte slovo a zpívejte píseň - život svatých Cyrila a Metoděje a příběh Velehradu, 2012
  • Pocta svaté Anežce Přemyslovně - přednášky a studie, proslovy, modlitby a kázání, 2013
  • Občan uvažuje cestou k volbám, 2013
  • Občan uvažuje cestou k lékaři, 2014
  • Ave Crux, Spes Unica Zamyšlení na křížové cestě, 2002
  • Paměť a naděje Z pověstí Čech a Moravy, 2003

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Prof. Piťha jmenován monsigonrem [online]. Arcibiskupství pražské, apha.cz, [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. (česky) 
  2. http://kcjl.modry.cz/studenti/slovnik/Pitha%20Petr.doc
  3. Hanuš, Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století, str. 119.
  4. [1], další text.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]