Petr Fiala

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Petr Fiala (rozcestník).
prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Petr Fiala v roce 2022
Petr Fiala v roce 2022
13. předseda vlády České republiky
Úřadující
Ve funkci od:
28. listopadu 2021
PrezidentMiloš Zeman
PředchůdceAndrej Babiš
13. ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR
Ve funkci:
2. května 2012 – 10. července 2013
Předseda vládyPetr Nečas
PředchůdceJosef Dobeš
NástupceDalibor Štys
4. předseda ODS
Úřadující
Ve funkci od:
18. ledna 2014
PředchůdcePetr Nečas
Místopředseda
Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
28. listopadu 2017 – 21. října 2021
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Úřadující
Ve funkci od:
26. října 2013
7. předseda České konference rektorů
Ve funkci:
1. srpna 2009 – 31. července 2011
PředchůdceJan Hron
NástupceVáclav Hampl
32. rektor Masarykovy univerzity
Ve funkci:
1. září 2004 – 31. srpna 2011
PředchůdceJiří Zlatuška
NástupceMikuláš Bek
Prorektor Masarykovy univerzity
Ve funkci:
1. září 2011 – 15. května 2012
Člen Rady ÚSTR
Ve funkci:
5. prosince 2007 – 2. května 2012
Stranická příslušnost
ČlenstvíODS (od listopadu 2013)
Nestraník
ve Sněmovněza ODS (10–11/2013)
v české vláděnezávislý (2012–2013)

Narození1. září 1964 (58 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťJana Fialová (od 1992)
RodičeIgor Fiala
Zdenka Fialová
DětiJiří Fiala
Martin Fiala
Klára Fialová
PříbuzníFrantišek Fiala (dědeček)
Františka Fialová (babička)
SídloBrno
Alma materMasarykova univerzita
Univerzita Karlova v Praze
Profesepolitolog, politik a pedagog
Náboženstvířímskokatolické[1]
OceněníŘád knížete Jaroslava Moudrého 1. stupně
PodpisPetr Fiala, podpis
CommonsPetr Fiala
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Fiala (* 1. září 1964 Brno) je český politik, politolog a vysokoškolský učitel, od listopadu 2021 předseda vlády České republiky v čele většinového kabinetu tvořeného koaličními subjekty SPOLU a Piráti a Starostové. Od října 2013 zastává poslanecký mandát v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, do níž kandidoval v předčasných volbách jako nestraník z prvního místa jihomoravské kandidátky Občanské demokratické strany.[2] Členem této strany se následně stal v listopadu 2013[3] a v lednu 2014 byl zvolen čtvrtým předsedou této strany. Od května 2012 do července 2013 působil jako ministr školství, mládeže a tělovýchovy Nečasova kabinetu a v letech 2017 až 2021 byl místopředsedou Poslanecké sněmovny PČR.[4]

V letech 2004–2011 byl rektorem a následně v letech 2011–2012 prorektorem Masarykovy univerzity v Brně.

Je předsedou správní rady nezávislého think-tanku Pravý břeh, jehož cílem je přispívat k vytváření ideového zázemí pravicové liberálně-konzervativní politiky.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Pochází z moravské měšťanské rodiny. Jeho dědeček František Fiala byl právník, který za první republiky pracoval jako vrchní rada politické správy na okresních hejtmanstvích v Ostravě, Hodoníně a Olomouci, později pak jako státní rada v Brně. Babička Františka Fialová z otcovy strany byla židovka, celá rodina za války skončila v německém koncentračním táboře.

Otec Igor Fiala zemřel v roce 2021. Se svým bratrem Jiřím se jako židovští míšenci dostali do koncentračního tábora až v roce 1944. Igor Fiala po válce vstoupil do KSČ a vystoupil po potlačení maďarského povstání v roce 1956. Poté musel pracovat v dělnických profesích a kádrový profil celé rodiny byl poznamenán. Jeho matka Zdenka Fialová pracovala jako úřednice, později byla v důsledku onemocnění rakovinou v invalidním důchodu.[5]

V roce 1992 se Petr Fiala oženil s Janou Fialovou (nar. 1972), s níž se seznámil během sametové revoluce. Manželka, profesí bioložka, působí na Ústavu ochrany a podpory zdraví Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, kde se stala proděkankou pro záležitosti studentů. Do manželství se narodily tři děti. Nejstarší Martin Fiala vystudoval dějiny umění na FF MU, Klára Fialová se stala posluchačkou lékařství na LF MU a nejmladší Jiří Fiala nastoupil ke studiu historie a ekonomie. Všichni členové rodiny absolvovali Gymnázium Brno na třídě Kapitána Jaroše.[6][7]

Vzdělání a akademická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V letech 1983–1988 vystudoval český jazyk a literaturu a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně), poté pracoval jako historik starších dějin v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži (1988–1989). Po listopadu 1989 se vrátil do Brna, kde krátce působil jako novinář v deníku Lidová demokracie. Po odchodu z redakce těchto novin byl od dubna 1990 zástupcem šéfredaktora Revue Proglas. Byl dlouholetým předsedou moravského zemského výboru české sekce Panevropské unie (Paneuropa-Union Böhmen und Mähren). Od roku 1990 se podílel na založení oboru politologie, s Vladimírem Čermákem zakládal katedru politologie na Filozofické fakultě MU, jejíž vedení po něm v roce 1993 převzal. V roce 1996 se habilitoval na Univerzitě Karlově v Praze, v roce 2002 byl jmenován prvním profesorem pro obor politologie v České republice. Na Právnické fakultě Masarykovy univerzity získal v roce 2008 titul LL.M. v oboru obchodní právo, který je nabízen ve spolupráci s Nottingham Trent University.[8]

Katedru politologie vedl deset let, od roku 1998 na nově založené Fakultě sociálních studií. V roce 1996 se stal také ředitelem Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity, kde úzce spolupracoval s významnými osobnostmi československého exilu Mojmírem Povolným a Ivanem Gaďourkem, kteří stáli u jeho vzniku. Podílel se na založení prvního českého odborného politologického periodika – Politologického časopisu (1994). V roce 2002 byl jmenován vedoucím nově vzniklé katedry mezinárodních vztahů a evropských studií a získal Jean Monnet Chair, v letech 2005–2011 byl vedoucím Institutu pro srovnávací politologický výzkum. V roce 2004 se stal děkanem Fakulty sociálních studií a v témže roce byl zvolen rektorem Masarykovy univerzity.

Rektorem Masarykovy univerzity byl dvě funkční období (2004–2011), univerzita v té době zaznamenala výrazný kvantitativní i kvalitativní vzestup, stala se významnou středoevropskou vzdělávací a výzkumnou institucí (45 tis. studentů, z toho více než 14 % zahraničních), nejžádanější českou vysokou školou z hlediska zájmu uchazečů, vytvořila celostátní systém na odhalování plagiátů apod. V tomto období Masarykova univerzita mj. postavila nový kampus pro biomedicínské obory, který je jednou z největších staveb a jednorázových investic (220 mil. €) v oblasti vysokého školství ve střední a východní Evropě; v roce 2006 otevřela vlastní výzkumnou Mendelovu stanici v Antarktidě, koordinovala projekt Středoevropského technologického institutu (CEITEC) ve výši 5,3 mld. Kč z prostředků evropských strukturálních fondů, který byl zahájen v roce 2011.

Po skončení rektorského mandátu působil jako prorektor pro akademické záležitosti Masarykovy univerzity, od září 2011 byl hlavním vědeckým poradcem předsedy vlády Petra Nečase.

Vědecká činnost[editovat | editovat zdroj]

Ve své vědecké práci se specializuje na srovnávací politologii a evropskou politiku. Publikace věnované problematice evropské integrace ovlivňují vědeckou i veřejnou debatu na toto téma. Monografie Evropská unie (s M. Pitrovou, 2003, 2009) patří k standardním pracím oboru a používá se také jako učebnice v České republice a na Slovensku, k jeho nejznámějším knihám v této oblasti patří Evropský mezičas (2007, 2010). Kniha Politický extremismus a radikalismus v České republice (1996), kterou uspořádal, stála v počátcích vědeckého výzkumu tohoto fenoménu v Česku.

Mezinárodního ohlasu se dostalo jeho pracím věnovaným politické dimenzi náboženství (např. Katolicismus a politika, 1996; Laboratoř sekularizace, 2007); dlouhodobý historický a sociálně-vědným výzkum podzemních církevních aktivit v období komunismu (s J. Hanušem) shrnuje monografie Skrytá církev (1999, Die Verborgene Kirche, 2004). Publikoval také práce o politických stranách a zájmových skupinách, např. Teorie politických stran (s M. Strmiskou, 1998, 2009). Jako autor a editor se podílel mj. na monografiích Politické strany ve střední a východní Evropě (2002), Partie i systemy partyjne Europy Środkowej (2003), Eurostrany (2007) nebo Europeizace zájmů (2009). Pozornost vyvolala jeho kritická analýza aktuální politiky Politika, jaká nemá být (2010). Stal se autorem 14 monografií a více než 200 odborných studií publikovaných v řadě zemí. Podílel se na řešení národních i mezinárodních výzkumných projektů.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Ministrem školství, mládeže a tělovýchovy ve vládě Petra Nečase byl jmenován 2. května 2012.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Jihomoravském kraji jako lídr ODS[9] a byl zvolen se ziskem devátého nejvyššího počtu preferenčních hlasů (11 372) v celé zemi.[10] V listopadu se stal členem ODS[11] a byl zvolen místopředsedou poslaneckého klubu ODS.[12]

Kampaň před sněmovními volbami v říjnu 2021, v níž byl Petr Fiala lídrem koalice SPOLU

Na 24. kongresu ODS v Olomouci byl 18. ledna 2014 zvolen předsedou strany. Zvítězil již v prvním kole, v němž získal hlasy 437 delegátů a porazil tak Miroslavu Němcovou a Edvarda Kožušníka.[13] Funkci obhájil na 27. kongresu ODS v Ostravě, když v lednu 2016 získal 436 hlasů od 470 delegátů (tj. 93 %). Na funkci předsedy strany byl jediným kandidátem.[14]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byl lídrem ODS v Jihomoravském kraji[15] a také celostátním lídrem strany. Získal 13 035 preferenčních hlasů a obhájil mandát poslance.[16] Dne 24. listopadu 2017 kandidoval na post místopředsedy Poslanecké sněmovny PČR. V prvním kole volby dostal jen 83 hlasů od 195 přítomných poslanců, ve druhém kole pak 85 hlasů od 191 přítomných poslanců (ani v jednom kole tak zvolen nebyl).[17] Nakonec byl do této funkce dne 28. listopadu 2017 zvolen, když obdržel 116 hlasů od 186 přítomných poslanců.[18]

Na 28. kongresu ODS v Ostravě v lednu 2018 obhájil post předsedy strany. Jakožto jediný kandidát získal 451 z 483 hlasů (tj. 93 %).[19] Stejně tak na 29. kongresu ODS v Praze v lednu 2020, kdy jako jediný kandidát získal 470 z 505 hlasů (tj. opět 93 %).[20] Na 30. kongresu ODS v Praze v dubnu 2022 získal jako jediný kandidát na post předsedy strany 510 hlasů z 534, přičemž 24 hlasů bylo neplatných.[21]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 byl z pozice člena ODS lídrem kandidátky koalice SPOLU (tj. ODS, KDU-ČSL a TOP 09) v Jihomoravském kraji[22] a byl znovu zvolen poslancem. V říjnu 2021 mu vypršel mandát místopředsedy Sněmovny PČR.[23] Jako lídr koalice SPOLU, která volby vyhrála, se posléze účastnil jednání o nové vládě s koalicí Pirátů a hnutí STAN. Dne 8. listopadu 2021 podepsal Fiala a předsedové dalších čtyř stran a hnutí koaliční smlouvu[24] a následujícího dne jej prezident Miloš Zeman pověřil jednáním o sestavení nové vlády.[25] Dne 17. listopadu 2021 prezident Zeman oznámil, že Fialu 26. listopadu 2021 jmenuje předsedou vlády.[26]

Dne 26. listopadu 2021 měl být prezidentem Milošem Zemanem jmenován českým premiérem.[26] Z důvodu prezidentovy opětovné hospitalizace kvůli jeho nákaze covidem-19 byl však tento akt o dva dny odložen.[27]

Předseda vlády[editovat | editovat zdroj]

Dne 28. listopadu 2021 jej prezident Zeman jmenoval na lánském zámku předsedou vlády České republiky.[28] Vláda Petra Fialy byla jmenována 17. prosince 2021.[29]

Petr Fiala se zástupci stran tvořících jeho vládu po podpisu koaliční smlouvy

Během projevu v rámci hlasování o důvěře vládě v Poslanecké sněmovně za své osobní priority označil uzákonění daňové brzdy, předložení důchodové reformy, zahájení tendru na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany, vybudování 200 kilometrů nových dálnic, revizi učebních plánů na základních a středních školách a konec povinného nošení občanského a řidičského průkazu díky digitalizaci. [30] Prvním městem, které ve funkci premiéra oficiálně navštívil, bylo jeho rodné Brno. Následující den, 11. ledna, se vydal na tradiční první zahraniční cestu na Slovensko, kde se setkal s prezidentkou Zuzanou Čaputovou, premiérem Eduardem Hegerem nebo předsedou Národní rady Borisem Kollárem.[31]

S polským premiérem Mateuszem Morawieckým se setkal 3. února 2022 v Praze, kde oba politici podepsali dohodu o ukončení sporů okolo polského dolu Turów. [32] Dne 8. února 2022 představil pořad Otázky a odpovědi z Kramářovy vily, ve kterém odpovídá na časté otázky ze strany občanů a novinářů.[33] Sídlo Evropské unie, Brusel, poprvé ve funkci premiéra navštívil 18. února 2022. [34]

Petr Fiala při setkání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v Kyjevě s polským vicepremiérem Kaczynským, slovinským premiérem Janšou a polským premiérem Morawieckým, 15. 3. 2022

Po ruském útoku na Ukrajinu 24. února 2022 zaujal Petr Fiala i celá jeho vláda tvrdý postup vůči Rusku a politiku co největší podpory Ukrajiny. Byly zahájeny dodávky humanitárního materiálu, financí i zbraní a zbraňových systémů. Petr Fiala rovněž podporuje co nejrychlejší vstup Ukrajiny do Evropské unie a přijímání ukrajinských válečných uprchlíků.[35][36] Spolu s polským premiérem Mateuszem Morawieckým, polským vicepremiérem Jaroslawem Kaczynským a slovinským premiérem Janezem Janšou navštívil ve dnech 15. až 16. března 2022 Kyjev, hlavní město Ukrajiny bránící se proti ruskému útoku. Během návštěvy jednal s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a ukrajinským premiérem Denysem Šmyhalem. Cesta na Ukrajinu proběhla vlakem za přísných bezpečnostních opatření. Vzbudila značný ohlas v Česku i ve světě, mnohými politiky a novináři byla označena za historickou, bezprecedentní a statečnou. Účelem jednání bylo vyjádření podpory Ukrajině a rovněž domluva další vojenské a humanitární pomoci.[37][38][39][40]

Fiala při projevu v Evropském parlamentu představuje české priority k předsednictví EU v roce 2022

Dne 9. června 2022 se setkal ve Vatikánu s papežem Františkem, se kterým hovořil kromě invaze na Ukrajinu i například o stavu náboženství v ČR.[41] V červenci téhož roku oficiálně za Českou republiku převzal předsednictví Radě Evropské unie. Při této příležitosti přednesl projev na půdě Evropského parlamentu. Vyzval v něm k obraně evropských hodnot, pokračování podpory Ukrajině a k zařazení jádra mezi obnovitelné zdroje (což následně europoslanci svým hlasováním potvrdili).[42][43]

Dne 6. října 2022 hostil na Pražském hradě historicky první summit Evropského politického společenství, platformy, která zahrnula všechny evropské země kromě Ruska, Běloruska a Kazachstánu. Summitu se zúčastnilo 44 státních delegací. Soukromě se sešel například s britskou premiérkou Liz Trussovou nebo s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoğanem. Na pražský summit navázal 7. října summit Evropské rady.[44]

Veřejné aktivity[editovat | editovat zdroj]

V osmdesátých letech se zapojil do nezávislých občanských aktivit, v letech 1984–1989 se účastnil tzv. podzemní univerzity, bytových seminářů zaměřených na politickou filozofii v Brně, byl zapojen do neoficiálních křesťanských aktivit především v okruhu tajně vysvěceného biskupa Stanislava Krátkého. S několika brněnskými studenty založil a v letech 1988–1989 vydával samizdatový vysokoškolský časopis Revue 88.

Petr Fiala na demonstraci proti zvolení Zdeňka Ondráčka do čela komise pro kontrolu GIBS, rok 2018

Po listopadu 1989 pokračoval v publikačních a občanských aktivitách, působil jako redaktor a editor např. v časopisech Proglas, Revue Politika, Kontexty apod. V roce 1993 založil s přáteli občanské sdružení Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), think-tank, který se stal jednou z nejúspěšnějších neziskových vzdělávacích a kulturních organizací.

Dlouhodobě působí také v institucích a orgánech zabývajících se vysokým školstvím a výzkumem v ČR i v zahraničí. V letech 2005–2009 byl opakovaně zvolen místopředsedou, v letech 2009–2011 předsedou České konference rektorů, na mezinárodní úrovni byl mj. členem Rady Evropské univerzitní asociace (2009–2011). Parlamentem byl v roce 2007 zvolen do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, kde působil pět let, vládou ČR byl v roce 2002 jmenován členem Akreditační komise (do roku 2004), v roce 2008 se stal členem Rady pro výzkum, vývoj a inovace, jejímž je nyní místopředsedou. Je členem mnoha vědeckých a akademických rad veřejných i soukromých vysokých škol a výzkumných institucí v České republice i v zahraničí. Za svou vědeckou a akademickou činnost obdržel řadu ocenění, v roce 2011 byl vyznamenán Zlatou plaketou prezidenta republiky.

V roce 2005 byl součástí komise v soutěži českých a moravských vín TOP 77.[45] Dne 27. února 2022 se zúčastnil demonstrace na Václavském náměstí na podporu Ukrajiny v reakci na ruský útok na Ukrajinu, vystoupil zde rovněž s projevem.[46]

Názory[editovat | editovat zdroj]

Petr Fiala, rok 2019

V říjnu 2015 volal po vojenské invazi pozemních vojsk západních zemí na Blízký východ, protože podle Fialy „Problém migrační vlny a destabilizace Blízkého východu a severní Afriky nevyřešíme, pokud nepřikročíme k vojenské akci.“[47] Naopak odmítl zapojení Ruska do války proti Islámskému státu.[47]

V srpnu 2016 prohlásil, že „radikální islám je ve válce s Evropou ... česká vláda neměla přistupovat na nesmyslnou migrační politiku EU, nedopustit kvóty a nepřijímat sem migranty, kteří představují riziko.“[48]

V červnu 2018, při vzpomínce na vysídlence a běžence, německá kancléřka Angela Merkelová odsoudila vysídlení Němců z Československa a dalších zemí střední a východní Evropy po druhé světové válce. Fiala reagoval na výroky kancléřky Merkelové o neexistenci morálního a politického ospravedlnění pro odsun německých menšin slovy, že „Vytahování věci z minulosti a jejich jednostranná interpretace rozhodně nepomáhají rozvoji vzájemných vztahů.“[49]

Odmítl stažení českých vojáků z války v Afghánistánu, protože z „boje se neutíká“.[50] V říjnu roku 2019 odsoudil vojenskou agresi Turecka, členského státu NATO, která byla namířena proti Kurdům na území Rojavy na severu Sýrie, a prohlásil, že „Situace na Blízkém východě se po této turecké vojenské operaci na severu Sýrie výrazně zhoršila.“[51]

Přivítal vítězství polské vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) v polských parlamentních volbách v říjnu 2019 a připomněl, že ODS a PiS dlouhodobě spolupracují ve společné frakci v Evropském parlamentu.[52] Omezil by negativní dopady těžby na české území v polském hnědouhelném dole Turów poblíž českých hranic.[53]

Podporuje Izrael a jeho politiku. Kritizoval ministra zahraničí Tomáše Petříčka, ministra kultury Lubomíra Zaorálka a bývalého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga za jejich společné prohlášení z 23. května 2020, ve kterém odsoudili plánovanou izraelskou anexi židovských osad, které Izrael od roku 1967 vybudoval na sporném území Západního břehu Jordánu.[54]

Počátkem června 2020 neznámé pachatelky posprejovaly pražskou sochu britského premiéra Winstona Churchilla, která stojí na náměstí Winstona Churchilla na Žižkově, nápisy „Byl rasista. Black Lives Matter“. Heslo odkazuje na vlnu protestů proti policejní brutalitě a rasismu, kterou spustila smrt George Floyda ve Spojených státech. Fiala vandalský útok na Churchillovu sochu odsoudil a prohlásil, že posprejování sochy „velkého demokratického politika Winstona Churchilla, který se podílel na porážce Adolfa Hitlera“, je „hloupé a ostudné“.[55]

Odmítl jakékoli zapojení Ruska a Číny do stavby nového bloku Jaderné elektrárny Dukovany.[56] O vlivu člověka na současné klimatické změny prohlásil, že „odpověď není úplně jednoznačná.“[57]

Před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021 se vyjádřil kriticky k Zelené dohodě pro Evropu (European Green Deal), souboru politických iniciativ Evropské komise, která počítá například se zákazem prodeje nových benzinových a dieselových aut od roku 2035,[58][59] nicméně v květnu 2021 napsal, že „Green Deal je realita. Nemá už smysl spekulovat nad tím, jak by to mohlo být jinak. Teď musíme využít příležitost, jak investicemi do udržitelného rozvoje, obnovitelných zdrojů a cirkulárního hospodářství modernizovat českou ekonomiku a zvýšit kvalitu života.“[60]

Varoval před rostoucím státním dluhem Česka a prohlásil, že „Výdaje státu za posledních několik let vzrostly o 600 miliard korun, to je o 50 procent a pořád si na to musíme půjčovat.“ Odmítl zvyšování daní a proti zadlužení státu by bojoval snižováním veřejných výdajů.[61]

Vyjádřil se proti manželství osob stejného pohlaví a ve své knize Od A do Z napsal, že „nikdo nemůže chtít, abych věřil, že lidé stejného pohlaví mají vytvářet manželství a rodinu, která se rovná té přirozené.“[62]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

  • Fiala, P.: Katolicismus a politika. Brno 1995. ISBN 80-85959-01-1.
  • Fiala, P.: Německá politologie. Brno 1995. ISBN 80-85959-06-2.
  • Fiala, P. (ed.): Politický extremismus a radikalismus v České republice. Brno 1998. ISBN 80-210-1798-8.
  • Fiala, P. – Strmiska, M.: Teorie politických stran. Brno 1998. ISBN 80-85947-31-5.
  • Fiala, P. – Hanuš, J.: Skrytá církev. Brno 1999. ISBN 80-85959-39-9.
  • Fiala, P. – Hanuš, J. (eds.): Koncil a česká společnost. Brno 2000. ISBN 80-85959-75-5.
  • Fiala, P. – Mikš, F. (eds.): Česká konzervativní a liberální politika. Brno 2000. ISBN 80-85959-73-9.
  • Fiala, P. – Schubert, K.: Moderní analýza politiky. Brno 2000. ISBN 80-85947-50-1.
  • Fiala, P. – Pitrová, M. (eds.): Rozšiřování ES/EU. Brno 2001. ISBN 80-210-2645-6.
  • Fiala, P. – Hanuš, J. (eds.): Katolická církev a totalitarismus v českých zemích. Brno 2001. ISBN 80-85959-98-4.
  • Fiala, P. – Holzer, J. – Strmiska, M. (eds.): Politické strany ve střední a východní Evropě. Brno 2002. ISBN 80-210-3036-4.
  • Fiala, P. – Herbut, R. (eds.): Středoevropské systémy politických stran. Brno 2003. ISBN 80-210-3091-7.
  • Fiala, P. – Pitrová, M.: Evropská unie. Brno 2003. ISBN 80-7325-015-2; 2. dopl. a aktual. vyd. 2009. ISBN 978-80-7325-180-2.
  • Antoszewski, A. – Fiala, P. – Herbut, R. – Sroka, J. (eds.): Partie i systemy partyjne Europy Środkowej. Wroclaw 2003. ISBN 83-229-2425-9.
  • Fiala, P. – Hanuš, J.: Die Verborgene Kirche. Paderborn 2004. ISBN 3-506-72447-9.
  • Fiala, P. – Hanuš, J. – Vybíral, J. (eds.): Katolická sociální nauka a současná věda. Brno, Praha 2004. ISBN 80-7325-024-1.
  • Dančák, B. – Fiala, P. – Hloušek, V. (eds.): Evropeizace. Brno 2005. ISBN 80-210-3865-9.
  • Dočkal, V. – Fiala, P. – Pitrová, M. – Kaniok, P. (eds.): Česká politika v Evropské unii. Brno 2006. ISBN 80-210-4076-9.
  • Fiala, P. – Mareš, M. – Sokol, P.: Eurostrany. Brno 2007. ISBN 80-87029-05-4.
  • Fiala, P.: Laboratoř sekularizace. Brno 2007. ISBN 978-80-7325-141-3.
  • Fiala, P.: Evropský mezičas. Brno 2007. ISBN 80-87029-04-6; 2. aktualizované a rozšířené vydání 2010. ISBN 978-80-87029-99-2.
  • Fiala, P. – Foral, J. – Konečný, K. – Marek, P. – Pehr, M. – Trapl, M. (eds.): Český politický katolicismus 1848–2005. Brno 2008. ISBN 978-80-7325-155-0.
  • Fiala, P. a kol. (ed.): Evropeizace zájmů. Brno 2009. ISBN 978-80-210-4920-8.
  • Balík, S. – Císař, O. – Fiala, P. (eds.): Veřejné politiky v České republice v letech 1989–2009. Brno 2010.
  • Fiala, P.: Politika, jaká nemá být. Brno 2010. ISBN 978-80-7325-216-8.
  • Fiala, P.: Na konci bezstarostnosti. Brno 2015. ISBN 978-80-7485-038-7.
  • Fiala, P.: Občané, demokraté a straníci. Brno 2015. ISBN 978-80-7325-320-2.
  • Balaštík M., Fiala P.: Profesor na frontové linii: Rozhovor Miroslava Balaštíka. Brno 2017. ISBN 978-80-7485-124-7.
  • Fiala, P.: Rozum a odvaha. Brno 2017. ISBN 978-80-7485-131-5.
  • Balík, S. – Fiala, P. – Hanuš, J. – Mikš, F.: Manifest čtyř: Program pro přátele svobody. Brno 2017. ISBN 978-80-7485-135-3.
  • Fiala, P. – Hanuš, J.: Vraťme politice smysl! Rozhovory s Jiřím Hanušem. Brno 2017. ISBN 978-80-7485-136-0.
  • Fiala, P.: Jak uvařit demokracii: Od vládní agonie k polokomunistické vládě. Brno 2017. ISBN 978-80-7485-168-1.
  • Fiala, P. – Mikš, F.: Konzervatismus dnes: Politika, společnost a zdravý rozum v době nerozumu. Brno 2019. ISBN 978-80-7485-186-5.
  • Fiala, P. – Mikš, F. (eds.): Listopad 1989 včera a dnes: Mánesovská setkávání. Brno 2019.
  • Fiala P.: [M]UNIVERZITA: Poslání, výzvy a proměny ve 21. století. Brno 2019. ISBN 978-80-7485-184-1.
  • Fiala, P. – Dvořák, P. – Krutílek, O.: Politika v čase koronaviru: Předběžná analýza. Brno 2020. ISBN 978-80-7485-209-1.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BALAŠTÍK, Miroslav; FIALA, Petr. Profesor na frontové linii. Brno: Host, 2017. 288 s. ISBN 978-80-7577-217-6. S. 15. 
  2. Jmenné seznamy | volby.cz. www.volby.cz [online]. [cit. 2020-02-10]. Dostupné online. 
  3. Exministr školství Fiala vstoupil do ODS. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2013-11-07 [cit. 2014-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-10. 
  4. Pátým místopředsedou Sněmovny byl zvolen lídr ODS Petr Fiala. iDNES.cz [online]. 2017-11-28 [cit. 2017-11-28]. Dostupné online. 
  5. BALAŠTÍK, Miroslav; FIALA, Petr. Profesor na frontové linii. Brno: Host, 2017. 288 s. ISBN 978-80-7577-217-6. S. 17–28. 
  6. Děti Petra Fialy si s tátou posílaly srdíčka. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2021-10-12]. Dostupné online. 
  7. Petr Fiala od a do Z [PDF]. pfiala.cz [cit. 2021-10-12]. S. 22, 37. Dostupné online. 
  8. prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. – Životopis. www.muni.cz [online]. [cit. 2022-06-28]. Dostupné online. 
  9. KOZLANSKÁ, Petra. ODS na jihu Moravy povede do voleb Fiala, strana ho zvolila jednomyslně. deník.cz [online]. 2013-08-20 [cit. 2013-08-30]. Dostupné online. 
  10. pem; pet. Pořadí na kandidátce úspěch nezaručilo - kroužky znovu úřadovaly. ČT24 [online]. 2013-10-26 [cit. 2014-01-19]. Dostupné online. 
  11. ODS. Petr Fiala – ODS. Občanská demokratická strana [online]. [cit. 2022-01-19]. Dostupné online. 
  12. KAŠPAR, Mirko; HUSÁROVÁ, Lucie. Šéfem klubu ODS bude opět Zbyněk Stanjura. Do vedení sněmovny navrhuje Němcovou. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2013-11-06 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. 
  13. LANG, Václav. Novým předsedou ODS je Petr Fiala. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2014-01-18 [cit. 2014-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-07. 
  14. ODS: Petr Fiala obhájil funkci předsedy [online]. ODS.cz [cit. 2016-01-16]. Dostupné online. 
  15. Krajští volební lídři ODS, Volby do Poslanecké sněmovny PČR 2017 [online]. ODS [cit. 2017-04-25]. Dostupné online. 
  16. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017, Jmenné seznamy, Kraj: Jihomoravský kraj, Strana: Občanská demokratická strana, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2017 [cit. 2017-10-22]. Dostupné online. 
  17. Poslanci zvolili místopředsedy sněmovny, Fiala neuspěl ani v druhém kole. Hlavatý se vzdal mandátu. iHNed.cz [online]. 2017-11-24 [cit. 2017-11-25]. Dostupné online. 
  18. Pátým místopředsedou Sněmovny byl zvolen lídr ODS Petr Fiala. iDNES.cz [online]. 2017-11-28 [cit. 2017-11-28]. Dostupné online. 
  19. Petr Fiala přesvědčivě obhájil post předsedy ODS. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2018-01-13 [cit. 2018-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-15. 
  20. Petr Fiala byl opět zvolen předsedou ODS, podpořilo ho přes 90 procent delegátů. Lidovky.cz [online]. 2020-01-18 [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. 
  21. Fiala obhájil post předsedy ODS, získal 510 z 510 platných hlasů. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-04-09 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  22. Kandidátní listina pro: Jihomoravský kraj [online]. SPOLU, 2021 [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. 
  23. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 8.10. – 9.10.2021, Jmenné seznamy, Kraj: Jihomoravský kraj, Strana: SPOLU – ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2021 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  24. JEŘÁBKOVÁ, Dominika; ČTK. Šéfové SPOLU a PirSTAN podepsali koaliční smlouvu. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2016-11-08 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. 
  25. ČERNÁ, Ernestina. Hrad: Prezident Miloš Zeman pověřil předsedu ODS Fialu jednáním o sestavení nové vlády. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-11-09 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. 
  26. a b sob. Zeman jmenuje Fialu 26. listopadu. Chce „vetovat“ jednoho kandidáta na ministra. ČT24 [online]. 2021-11-17 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. 
  27. KOPECKÝ, Josef. Zemana pustí z nemocnice, a ač má covid, jmenuje Fialu premiérem v Lánech. iDNES.cz [online]. 2021-11-26 [cit. 2021-11-28]. Dostupné online. 
  28. mld. Prezident jmenoval Fialu předsedou vlády. Kabinet by mohl vzniknout v polovině prosince, čeká nový premiér. ČT24 [online]. 2021-11-28 [cit. 2021-11-28]. Dostupné online. 
  29. BERANOVÁ, Klára. Nebude to jednoduché, ale společně to zvládneme, řekl po jmenování vlády Fiala. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2021-12-17 [cit. 2021-12-17]. Dostupné online. 
  30. MIKEL, Jakub. Vláda získala důvěru sněmovny. Premiér Fiala představil své priority. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2022-01-13 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  31. Fiala na Slovensku: Chceme obnovit společné schůze našich vlád. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  32. Smír po šesti letech tahanic. Premiéři Polska a Česka podepsali dohodu o Turówu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-02-03 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  33. Petr Fiala - Otázky a odpovědi z Kramářovy vily. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  34. Fiala jednal s von der Leyenovou i s rakouským kancléřem. V březnu navštíví Německo. FORUM 24 [online]. Forum 24 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  35. HOLPUCH.CZ. Petr Fiala: Projev na konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost: Česká republika nepřestane Ukrajině pomáhat / aktuality / Petr Fiala. Petr Fiala [online]. [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  36. HOLPUCH.CZ. Petr Fiala: Partie: Česko pošle na Ukrajinu další zbraně. Zelenskému jsem to přislíbil / aktuality / Petr Fiala. Petr Fiala [online]. [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  37. Fiala: Strach jsem neměl, riziko tam ale bylo. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. 
  38. V Bruselu vyvolala cesta Fialy a spol. do Kyjeva pochopení i kritiku. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. 
  39. Fiala představil Evropu z té nejlepší stránky, píší zahraniční média. iDNES.cz [online]. 2022-03-16 [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. 
  40. ECHO24. VIDEO: Historická chvíle. Fiala s třemi státníky podpořili Zelenského v bojujícím Kyjevě - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2022-03-15 [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. 
  41. Premiéra Petra Fialu přijal ve Vatikánu papež František, shodli se na velké podpoře bojující Ukrajině. www.vlada.cz [online]. [cit. 2022-06-14]. Dostupné online. 
  42. Naše hodnoty je třeba hájit, řekl Fiala europoslancům. Předsednickou rolí Česka bude hledání shody. ČT24 [online]. [cit. 2022-07-18]. Dostupné online. 
  43. ČTK. Neodmítejte křehký kompromis, vyzval Fiala před hlasováním o jaderné energii. Deník.cz. 2022-07-06. Dostupné online [cit. 2022-07-18]. 
  44. Summit jako narozeninový pozdrav Putinovi. Chyběla mu ale hmatatelná tečka - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2022-10-08]. Dostupné online. 
  45. Čeští vinaři dohánějí ty moravské. iDNES.cz [online]. 2005-11-02 [cit. 2022-11-15]. Dostupné online. 
  46. HOLPUCH.CZ. Petr Fiala: Děkuji Vám za Vaši podporu Ukrajině, za Vaši oddanost demokracii a za Váš odpor vůči imperiálním choutkám Ruska / aktuality / Petr Fiala. Petr Fiala [online]. [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  47. a b Fiala volá po vojenské invazi na Blízký východ. Česká televize [online]. 5. října 2015. Dostupné online. 
  48. Fiala: Jsme ve válce, která se vede i v našich ulicích. Novinky.cz [online]. BORGIS, 25. srpna 2016. Dostupné online. 
  49. Babišovi a Zemanovi vadí výroky Merkelové o odsunu Němců. Diplomacie s nimi problém nemá. Lidovky.cz [online]. 20. června 2018. Dostupné online. 
  50. Je třeba se z Afghánistánu stáhnout, řekl Zaorálek. Babiš to odmítl. iDNES.cz [online]. 23. října 2018. Dostupné online. 
  51. Sněmovna odsoudila tureckou agresi proti Kurdům, Babišovi uložila prosazovat ekonomická opatření. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 15. října 2019. Dostupné online. 
  52. Další čtyři roky u moci. Výsledky potvrzují volební výhru Práva a spravedlnosti. Deník.cz [online]. 14. října 2019. Dostupné online. 
  53. Petr Fiala: Těžbu v Turówě měl stát řešit mnohem dříve. ODS.cz [online]. 28. srpna 2020. Dostupné online. 
  54. Kritický článek tří ministrů zahraničí o Izraeli vyvolal v Česku politickou přestřelku. Novinky.cz [online]. BORGIS, 25. května 2020. Dostupné online. 
  55. Autorky nápisu na soše Winstona Churchilla: „Chtěly jsme upozornit na jeho zločiny.“. A2larm [online]. 2020-06-13. Dostupné online. 
  56. Spor o stavbu Dukovan pokračuje. Vládní strany věří, že tajné služby změní názor na účast Ruska a Číny. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 26. ledna 2021. Dostupné online. 
  57. Experti: Fialovo zpochybňování vlivu člověka na klima je manifestace populismu. Cílí na bojovníky za „normální svět“. Deník N [online]. 6. října 2021. Dostupné online. 
  58. Hádka o Green Deal. Babiš dohodu odsouhlasil a teď se diví, tepal premiéra Fiala. CNN Prima News [online]. 3. října 2021. Dostupné online. 
  59. Politici mohli dát žlutou kartu obřímu zdražování. Místo toho řeší „drobné“. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 4. října 2021. Dostupné online. 
  60. Řekl by Fiala po okupaci v roce 1968, že už nemá smysl spekulovat nad tím, jak by to mohlo být jinak?. Reflex [online]. 21. května 2021. Dostupné online. 
  61. Víme, jak na dluh, tvrdí Fiala a Bartoš. Říkají nesmysly, opáčil Babiš. Deník.cz [online]. 16. září 2021. Dostupné online. 
  62. Fiala proti stejnopohlavním sňatkům: Tradiční rodinu je třeba chránit. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2021-09-09. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]