Jens Stoltenberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jens Stoltenberg
Jens Stoltenberg February 2015.jpg
Stranická příslušnost
Členství Strana práce

Narození 16. března 1959 (59 let)
Oslo
Národnost Norové
Choť Ingrid Schulerud (od 1987)
Rodiče Thorvald Stoltenberg a Karin Stoltenberg
Děti Catharina Stoltenberg
Alma mater Univerzita v Oslu (do 1987)
Profese ekonom a politik
Ocenění Årets europeer (2003)
Barnehelseprisen (2005)
Literární cena Peera Gynta (2012)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ35941826 (2012)
Podpis Jens Stoltenberg, podpis
Webová stránka jensstoltenberg.no
Commons Jens Stoltenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jens Stoltenberg (* 16. března 1959) je norský ekonom a politik, předseda Norské strany práce a bývalý ministerský předseda Norska, v současnosti generální tajemník NATO.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Počátky vnímání politiky[editovat | editovat zdroj]

Stoltenbergovy první kroky v politice byly již v mladistvém věku. Tehdy na něj měla významný vliv jeho sestra Camilla. Ta byla v té době členem marxisticko-leninské skupiny s názvem Rudá mládež. Nesouhlas s vietnamskou válkou jej vedl k politickým projevům. Po náletech a těžkém bombardování severovietnamského přístavního města Hai Phong, na konci vietnamské války, se podílel na protestním shromáždění zaměřeným u velvyslanectví USA v Oslu. Zde účastníci házeli kameny na tuto budovu a rozbili několik oken.[1] Stoltenberg unikl zatčení policií, přestože několik z jeho přátel bylo chyceno.[zdroj?]

Politická kariéra v Norsku[editovat | editovat zdroj]

Stoltenberg vyrostl v politické rodině. Jeho otec Thorvald Stoltenberg je jeden z nejvíce prominentních norských politiků a bývalý ministr zahraničních věcí. Jeho matka Karin Stoltenbergová byla druhou ministryní. Jeho teta z matčiny strany je manželkou bývalého ministra zahraničních věcí Jørgena Holsta. Stoltenberg je ženatý s diplomatkou Ingrid Schulerudovou, s níž má dvě děti. Byl vychován v duchu waldorfské pedagogiky, studoval v Oslo katedralskole a na Univerzitě Oslo. Účastnil se Bilderbergských setkání.

Stoltenberg byl předsedou mládežnické organizace „Arbeidernes Ungdomsfylking“ Dělnické strany v letech 1985 a 1989 a šéfem místní organizace Dělnické strany v Oslu mezi lety 1990 a 1992.

Byl statssekretær – druhý ministr – v oblasti životního prostředí (19901991), ministr průmyslu (19931996) a ministr financí (19961997). Jeho první funkční období v roli premiéra (20002001) bylo považováno v rámci vlastní strany za kontroverzní, byl zodpovědným za reformy a modernizaci sociálního státu, tato reforma obsahovala částečnou privatizaci klíčových státních společností. V parlamentních volbách z 10. září 2001 získala strana jeden z nejhorších výsledků, zvítězila s pouhými 24 % hlasů. Volební výsledek byl rychle následován zápasem o předsednictví mezi Thorbjørnem Jaglandem a Stoltenbergem, který ze střetu vzešel jako vítěz.

V parlamentních volbách 2005 strana zaznamenala obrovské zlepšení volebního výsledku a strana získala většinu v parlamentu spolu s dalšími „rudozelenými“ stranami levého středu. Tento výsledek vydláždil cestu k vzniku rudozelené koalice, které předsedá Stoltenberg od 17. října 2005.

Generální tajemník NATO[editovat | editovat zdroj]

Americký ministr zahraničních věcí John Kerry a generální tajemník NATO Jens Stoltenberg

Od října 2014 je generálním tajemníkem NATO.[2]

V září 2015 po setkání se Stoltenbergem kritizoval místopředseda české vlády Andrej Babiš šéfa NATO za nezájem o ochranu evropských hranic během evropské migrační krize. Babiš prohlásil: "NATO uprchlíci nezajímají, přitom jejich vstupní branou do Evropy je Turecko, člen NATO, a pašeráci na území Turecka, člena NATO, operují."[3]

24. listopadu 2015 po sestřelení ruského bombardéru Su-24 tureckou F-16 v okamžiku, kdy ruský Su-24 poskytoval vzdušnou podporu vojákům syrské armády v boji proti syrské odnoži al-Káidy a Brigádě syrských Turkmenů v provincii Lázikija,[4] Stoltenberg podpořil Turecko a prohlásil, že NATO je solidární s Tureckem.[5]

3. února 2016 Stoltenberg obvinil Rusko, že „destabilizuje evropský pořádek“ a prohlásil, že odpověď NATO „musí být jasná a tvrdá“. Stoltenberg podpořil více vojenských cvičení NATO ve východní Evropě. Ruský premiér Dmitrij Medveděv v reakci na Stoltenbergova prohlášení řekl, že „Politika NATO směrem k Rusku zůstává nepřátelská a neprůhledná. Zdá se, že jsme sklouzli k nové studené válce.“[6]

Stoltenberg podpořil tureckou invazi do Afrínu v Sýrii, která začala v lednu 2018 a je namířena proti syrským Kurdům, které Turecko obviňuje z terorismu. Stoltenberg prohlásil, že „Turecko je jednou ze zemí NATO, které trpělo nejvíce terorismem, a všechny národy mají právo se bránit, ale musí se to dít přiměřeným způsobem.“[7]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. "Šéf NATO kdysi zpíval písně proti Alianci a oháněl se brožurkou s Leninem". Reflex. 7. srpna 2015.
  2. http://zpravy.ihned.cz/svet/c1-61935360-vedeni-nato-prevezme-dalsi-severan-po-rasmussenovi-prijde-norsky-expremier-stoltenberg
  3. "Babiš: NATO se chová účelově a uprchlíci ho nezajímají". ČeskéNoviny.cz. 10. září 2015.
  4. "After shooting down Russian jet, what's next for Turkey?".Al-Monitor. 26. listopadu 2015. Archived from the original. Šablona:Citation error. https://web.archive.org/web/20151231181717/http://www.al-monitor.com/pulse/originals/2015/11/turkey-russia-syria-best-worse-case-scenarios-russian-jet.html. Retrieved 13-02-2016. 
  5. "Turkey's downing of Russian warplane – what we know"1=. BBC. 24 November 2015. Archived from the original. Šablona:Citation error. http://www.bbc.com/news/world-middle-east-34912581. 
  6. "Rusko destabilizuje Evropu, tvrdí šéf NATO". Novinky. 13. února 2016.
  7. "Šéf NATO: Turecko má právo na obranu, ale na přiměřenou". Týden. 25. ledna 2018.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]