Paul-Henri Spaak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Paul-Henri Spaak
Paul-Henri Spaak (1957)
Paul-Henri Spaak (1957)

Generální tajemník NATO
Ve funkci:
1957 – 1961
Předchůdce Hastings Lionel Ismay
Nástupce Dirk Stikker

1. Předseda Evropského parlamentu
Ve funkci:
1952 – 1954
Předchůdce není
Nástupce Alcide De Gasperi

Předseda vlády Belgie
Ve funkci:
20. března 1947 – 11. srpna 1949
Předchůdce Camille Huysmans
Nástupce Gaston Eyskens

1. Předseda Valného shromáždění OSN
Ve funkci:
1946 – 1947
Předchůdce není
Nástupce Oswaldo Aranha

Předseda vlády Belgie
Ve funkci:
13. března 1946 – 31. března 1946
Předchůdce Achille Van Acker
Nástupce Achille Van Acker

Předseda vlády Belgie
Ve funkci:
15. května 1938 – 22. února 1939
Předchůdce Paul-Émile Janson
Nástupce Hubert Pierlot
Stranická příslušnost
Členství BWP/POB (soc. demokratická)
BSP-PSB (soc. demokratická)

Narození 25. ledna 1899
Schaerbeek, Belgie Belgie
Úmrtí 31. července 1972
Braine-l'Alleud, Belgie Belgie
Místo pohřbení Braine-l’Alleud
Brusel
Rodiče Paul Spaak a Marie Janson
Příbuzní Charles Spaak (sourozenec)
Ocenění Cena Karla Velikého (1957)
Medaile svobody (1961)
Companion of Honour
velkokříž Řádu Leopoldova
velkokříž Řádu koruny
… více na Wikidatech
Commons Paul-Henri Spaak
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul-Henri Charles Spaak (25. ledna 1899 Schaerbeek31. července 1972) byl belgický socialistický politik celoevropského významu, trojnásobný premiér Belgie, první předseda Evropského parlamentu, první předseda Valného shromáždění OSN a generální tajemník NATO.

Rodinné pozadí[editovat | editovat zdroj]

Spaakova rodina byla politicky činná – jeho strýc Paul-Émile Janson byl ve 30. letech belgickým premiérem, matka Marie Jansonová byla první belgickou senátorkou. Jejich otec, Spaakův dědeček, Paul Janson byl liberálním poslancem.

Působení v Belgii[editovat | editovat zdroj]

Spaak vystudoval práva na univerzitě v Bruselu a v roce 1920 se stal členem Belgické strany pracujících. Roku 1932 se poprvé stal poslancem belgického parlamentu, o tři roky později byl jmenován ministrem dopravy. Od té doby několikrát vykonával funkci ministra a třikrát byl předsedou vlády.

Seznam vládních funkcí[editovat | editovat zdroj]

  • 1935: ministr dopravy, premiér Paul Van Zeeland
  • únor 1936 – květen 1938: ministr zahraničních věcí, premiér Paul Van Zeeland
  • květen 1938 – únor 1939: předseda vlády
  • září 1939 – únor 1945: ministr zahraničních věcí, premiér Hubert Pierlot
  • únor 1945 – leden 1946: ministr zahraničních věcí, premiér Achille Van Acker
  • březen 1946: předseda vlády a ministr zahraničních věcí
  • březen 1946 – srpen 1946: ministr zahraničních věcí, premiér Achille Van Acker
  • srpen 1946 – březen 1947: ministr zahraničních věcí, premiér Camille Huysmans
  • březen 1947 – srpen 1949: předseda vlády a ministr zahraničních věcí
  • duben 1954 – červen 1958: ministr zahraničních věcí, premiér Achille Van Acker
  • duben 1961 – červenec 1965: ministr zahraničních věcí, premiér Théo Lefèvre
  • červenec 1965 – březen 1966: ministr zahraničních věcí, premiér Pierre Harmel

Evropská politika[editovat | editovat zdroj]

Během druhé světové války byl v exilu v Londýně. Stal se zastáncem kolektivní bezpečnosti a ekonomické spolupráce. Podporoval vytvoření celní unie mezi Belgií, Lucemburskem a Nizozemskem, takzvaný Benelux.

V srpnu 1946 předsedal konzultačnímu shromáždění Rady Evropy, v roce 1952 byl zvolen prvním předsedou Společného shromáždění ESUO (dnes Evropského parlamentu).

Na Messinské konferenci v roce 1955 byl jmenován předsedou přípravného výboru (tzv. Spaakův výbor), která měla za úkol vypracovat zprávu o společném trhu. Takzvaná Spaakova zpráva byla základním materiálem při vytváření Římských smluv, které založily Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii. Pro svůj význam při zakládání Evropských společenství se řadí mezi tzv. otce zakladatele ES.

Mezinárodní politika[editovat | editovat zdroj]

V roce 1945 se stal historicky prvním předsedou Valného shromáždění OSN. V letech 19571961 byl generálním tajemníkem NATO.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Národní i zahraniční vyznamenání[1]
Stát Stuha Název Datum udělení
BelgieBelgie Belgie Grand Crest Ordre de Leopold.png velkokříž Řádu Leopolda
BEL Kroonorde Grootkruis BAR.svg velkokříž Řádu koruny
BrazílieBrazílie Brazílie BRA Order of the Southern Cross - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu Jižního kříže
ČeskoČesko Česko Order of the White Lion.svg Řád Bílého lva
DánskoDánsko Dánsko DNK Order of Danebrog Knight BAR.png Řád Dannebrog
FinskoFinsko Finsko Order of the White Rose Ribbon.PNG Řád bílé růže
FrancieFrancie Francie Legion Honneur Chevalier ribbon.svg Řád čestné legie
ÍránÍrán Írán Order of Crown Ribbon Bar - Imperial Iran.svg Řád koruny
IslandIsland Island ISL Icelandic Order of the Falcon - Knight BAR.png Řád islandského sokola
ItálieItálie Itálie Cordone di gran Croce OMRI BAR.svg velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[2] 1956, 5. května
JaponskoJaponsko Japonsko JPN Kyokujitsu-sho blank BAR.svg Řád vycházejícího slunce
JugoslávieJugoslávie Jugoslávie Ordre de la Couronne de Yougoslavie (Royaume).png Řád jugoslávské koruny
KolumbieKolumbie Kolumbie Order of San Carlos - Knight (Colombia) - ribbon bar.png Řád San Carlos
KubaKuba Kuba Řád Carlose Manuela de Céspedes
LibanonLibanon Libanon LBN National Order of the Cedar - Knight BAR.png Národní řád cedru
LitvaLitva Litva LTU Order of Vytautas the Great - Knight's Cross BAR.png Řád Vitolda Velikého
LucemburskoLucembursko Lucembursko Ordre de la couronne de Chene Chevalier ribbon.svg Řád dubové koruny
NěmeckoNěmecko Německo GER Bundesverdienstkreuz 7 Grosskreuz.svg velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 1956
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko NLD Order of the Dutch Lion - Knight BAR.png Řád nizozemského lva
NorskoNorsko Norsko St. Olavs Orden stripe.svg Řád svatého Olafa
Pobřeží slonovinyPobřeží slonoviny Pobřeží slonoviny Cote d'Ivoire Ordre national Chevalier ribbon.svg Národní řád Pobřeží slonoviny
PortugalskoPortugalsko Portugalsko PRT Order of Christ - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu Kristova[3] 1955. 10. srpna
ŘeckoŘecko Řecko GRE Order of George I - Member or Silver Cross BAR.png Řád Jiřího I.
Spojené královstvíSpojené království Spojené království Order of the Companions of Honour Ribbon.gif Řád společníků cti 1963, 14. května
UK Order St-Michael St-George ribbon.svg čestný rytíř velkokříže Řádu svatého Michala a svatého Jiří[4] 1937
Středoafrická republikaStředoafrická republika Středoafrická republika Order of Merit - Grand Officer (Central African Republic).png velkodůstojník Řádu za zásluhy
ŠvédskoŠvédsko Švédsko SWE Order of Vasa - Knight 2nd Class BAR.png Řád Vasů
ThajskoThajsko Thajsko Order of the White Elephant - Medal (Thailand) ribbon.svg Řád bílého slona
TuniskoTunisko Tunisko Order of the Republic (Tunisia) - ribbon bar.gif Řád republiky
VatikánVatikán Vatikán VA Ordine Piano BAR.svg Řád Pia IX.
VenezuelaVenezuela Venezuela VEN Order of the Liberator - Knight BAR.png Řád osvoboditele
ZairZair Zair National Order of the Leopard (Zaire) - ribbon bar.png Národní řád levharta

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul-Henri Spaak na anglické Wikipedii.

  1. SPAAK. www.ars-moriendi.be [online]. [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. 
  2. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. 
  3. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. 
  4. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předseda Evropského parlamentu
Předchůdce:
není
19521954
Paul-Henri Spaak
Nástupce:
Alcide De Gasperi
Předseda Valného shromáždění OSN
Předchůdce:
není
19461947
Paul-Henri Spaak
Nástupce:
Oswaldo Aranha
Premiér Belgie
Předchůdce:
Paul-Émile Janson
Paul-Henri Spaak
19381939
Nástupce:
Hubert Pierlot
Předchůdce:
Achille Van Acker
19461946 Nástupce:
Achille Van Acker
Předchůdce:
Camille Huysmans
19471949 Nástupce:
Gaston Eyskens