Paul-Henri Spaak
| Paul-Henri Spaak | |
|---|---|
 Paul-Henri Spaak (1957) |
|
|
Generální tajemník NATO
|
|
| Ve funkci: 1957 – 1961 |
|
| Předchůdce | Hastings Lionel Ismay |
| Nástupce | Dirk Stikker |
|
1. Předseda Evropského parlamentu
|
|
| Ve funkci: 1952 – 1954 |
|
| Předchůdce | není |
| Nástupce | Alcide De Gasperi |
|
Předseda vlády Belgie
|
|
| Ve funkci: 20. března 1947 – 11. srpna 1949 |
|
| Předchůdce | Camille Huysmans |
| Nástupce | Gaston Eyskens |
|
1. Předseda Valného shromáždění OSN
|
|
| Ve funkci: 1946 – 1947 |
|
| Předchůdce | není |
| Nástupce | Oswaldo Aranha |
|
Předseda vlády Belgie
|
|
| Ve funkci: 13. března 1946 – 31. března 1946 |
|
| Předchůdce | Achille Van Acker |
| Nástupce | Achille Van Acker |
|
Předseda vlády Belgie
|
|
| Ve funkci: 15. května 1938 – 22. února 1939 |
|
| Předchůdce | Paul-Émile Janson |
| Nástupce | Hubert Pierlot |
|
Stranická příslušnost
|
|
| Členství | BWP/POB (soc. demokratická) BSP-PSB (soc. demokratická) |
|
|
|
| Narození | 25. ledna 1899 Schaerbeek, Belgie  |
| Úmrtí | 31. července 1972 Braine-l'Alleud, Belgie |
| Rodiče | Paul Spaak a Marie Janson |
| Commons | Paul-Henri Spaak |
Paul-Henri Charles Spaak (25. ledna 1899 – 31. července 1972) byl belgický socialistický politik celoevropského významu, trojnásobný premiér Belgie, první předseda Evropského parlamentu, první předseda Valného shromáždění OSN a generální tajemník NATO.
Obsah
Rodinné pozadí[editovat | editovat zdroj]
Spaakova rodina byla politicky činná – jeho strýc Paul-Émile Janson byl ve 30. letech belgickým premiérem, matka Marie Jansonová byla první belgickou senátorkou. Jejich otec, Spaakův dědeček, Paul Janson byl liberálním poslancem.
Působení v Belgii[editovat | editovat zdroj]
Spaak vystudoval práva na univerzitě v Bruselu a v roce 1920 se stal členem Belgické strany pracujících. Roku 1932 se poprvé stal poslancem belgického parlamentu, o tři roky později byl jmenován ministrem dopravy. Od té doby několikrát vykonával funkci ministra a třikrát byl předsedou vlády.
Seznam vládních funkcí[editovat | editovat zdroj]
- 1935: ministr dopravy, premiér Paul Van Zeeland
- únor 1936 – květen 1938: ministr zahraničních věcí, premiér Paul Van Zeeland
- květen 1938 – únor 1939: předseda vlády
- září 1939 – únor 1945: ministr zahraničních věcí, premiér Hubert Pierlot
- únor 1945 – leden 1946: ministr zahraničních věcí, premiér Achille Van Acker
- březen 1946: předseda vlády a ministr zahraničních věcí
- březen 1946 – srpen 1946: ministr zahraničních věcí, premiér Achille Van Acker
- srpen 1946 – březen 1947: ministr zahraničních věcí, premiér Camille Huysmans
- březen 1947 – srpen 1949: předseda vlády a ministr zahraničních věcí
- duben 1954 – červen 1958: ministr zahraničních věcí, premiér Achille Van Acker
- duben 1961 – červenec 1965: ministr zahraničních věcí, premiér Théo Lefèvre
- červenec 1965 – březen 1966: ministr zahraničních věcí, premiér Pierre Harmel
Evropská politika[editovat | editovat zdroj]
Během druhé světové války byl v exilu v Londýně. Stal se zastáncem kolektivní bezpečnosti a ekonomické spolupráce. Podporoval vytvoření celní unie mezi Belgií, Lucemburskem a Nizozemskem, takzvaný Benelux.
V srpnu 1946 předsedal konzultačnímu shromáždění Rady Evropy, v roce 1952 byl zvolen prvním předsedou Společného shromáždění ESUO (dnes Evropského parlamentu).
Na Messinské konferenci v roce 1955 byl jmenován předsedou přípravného výboru (tzv. Spaakův výbor), která měla za úkol vypracovat zprávu o společném trhu. Takzvaná Spaakova zpráva byla základním materiálem při vytváření Římských smluv, které založily Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii. Pro svůj význam při zakládání Evropských společenství se řadí mezi tzv. otce zakladatele ES.
Mezinárodní politika[editovat | editovat zdroj]
V roce 1945 se stal historicky prvním předsedou Valného shromáždění OSN. V letech 1957–1961 byl generálním tajemníkem NATO.
Zdroje[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul-Henri Spaak na anglické Wikipedii.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul-Henri Spaak ve Wikimedia Commons
| Předseda Evropského parlamentu | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: není |
1952–1954 Paul-Henri Spaak |
Nástupce: Alcide De Gasperi |
| Předseda Valného shromáždění OSN | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: není |
1946–1947 Paul-Henri Spaak |
Nástupce: Oswaldo Aranha |
| Premiér Belgie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Paul-Émile Janson |
Paul-Henri Spaak 1938–1939 |
Nástupce: Hubert Pierlot |
| Předchůdce: Achille Van Acker |
1946–1946 | Nástupce: Achille Van Acker |
| Předchůdce: Camille Huysmans |
1947–1949 | Nástupce: Gaston Eyskens |
Společné shromáždění, Parlamentní shromáždění: Paul-Henri Spaak • Alcide De Gasperi • Giuseppe Pella • Hans Furler • Robert Schuman • Hans Furler
Parlament (jmenovaný): Gaetano Martino • Jean Duvieusart • Victor Leemans • Alain Poher • Mario Scelba • Walter Behrendt • Cornelis Berkhouwer • Georges Spénale • Emilio Colombo
Parlament (přímo volený): Simone Veilová • Piet Dankert • Pierre Pflimlin • Charles Henry Plumb • Enrique Barón Crespo • Egon Klepsch • Klaus Hänsch • José María Gil-Robles • Nicole Fontaine • Pat Cox • Josep Borell Fontelles • Hans-Gert Pöttering • Jerzy Buzek • Martin Schulz
