Charles Michel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Charles Michel

Charles Michel

69. předseda vlády Belgie
Úřadující
Ve funkci od:
11. října 2014
Panovník Filip
Předchůdce Elio Di Rupo

Předseda Reformní hnutí
Úřadující
Ve funkci od:
14. února 2011
Předchůdce Didier Reynders

Ministr rozvojové spolupráce
Ve funkci:
21. prosinec 2007 – 14. února 2011
Předseda vlády Guy Verhofstadt
Yves Leterme
Herman Van Rompuy
Yves Leterme
Předchůdce Armand De Decker
Nástupce Olivier Chastel
Stranická příslušnost
Členství Reformního hnutí

Narození 21. prosince 1975 (41 let)
Namur, BelgieBelgie Belgie
Choť Amélie Derbaudrenghienová
Rodiče Louis Michel
Alma mater Université Libre de Bruxelles
Amsterodamská univerzita
Profese politik
Ocenění komandér Leopoldova řádu
Webová stránka www.charlesmichel.be
Commons Kategorie Charles Michel (politician)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Michel (výslovnost: [ʃaʁl mi.ʃɛl] IPA; narozený 21. prosince 1975 Namur) je belgický politik a od října 2014 předseda vlády Belgie, nejmladší premiér od roku 1840 a první frankofonní liberál v čele kabinetu od roku 1938.[1]

V únoru 2011 se ujal vedení liberálně orientovaného Reformního hnutí. Mezi lety 2007–2011 zastával úřad ministra rozvojové spolupráce ve čtyřech vládách. Otec Louis Michel je také belgický politik, bývalý eurokomisař a ministr zahraničí.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval právo na Svobodné univerzitě v Bruselu a Amsterodamské univerzitě. Následně se stal bruselským právníkem.

Od roku 1983 působil jeho otec Louis Michel ve valonském Jodoigne jako starosta. Politickou dráhu zde zahájil v šestnácti letech, když vstoupil k Mladým liberálům v Jodoigne (Jeunes Réformateurs Libéraux de Jodoigne). V roce 1994 byl zvolen do provinčního zastupitelstva ve Valonském Brabantu.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Ve všeobecných volbách 1999 byl zvolen za obvod Valonský Brabant do dolní komory parlamentu (Komory zástupců), když kandidoval za Mouvement réformateur.

V roce 2000 byl jmenován ministrem vnitřních záležitostí valonské vlády. Při nástupu do úřadu se jako 25letý stal nejmladším ministrem v historii Belgie.[2]

Na místní úrovni zasedal od roku 2000 v radě města Wavre a o šest let později byl zvolen starostou.

Od prosince 2007 sloužil jako ministr vnitřního rozvoje ve třetím kabinetu Guye Verhofstadta a na stejné pozici také v dalších vládách Yvese Leterma, Hermana Van Rompuye a druhém Letermově kabinetu.[3]

V roce 2009 sdělil, že je šokovaný prohlášením papeže Benedikta XVI., tvrdícího, že kondomy zhoršují epidemii AIDS.[4] Tento výrok označil za „ohromující, skandální a navíc nezodpovědný“.[5]

Předseda reformistů[editovat | editovat zdroj]

Poté, co strana utrpěla porážku v červnových regionálních volbách 2009, stal se jedním z členů a rivalů, kteří požadovali odstoupení předsedy Didiera Reynderse. K tomuto kroku došlo až po další prohře Reformního hnutí v parlamentních volbách 2010, v nichž subjekt ztratil pět mandátů. Následně začal být zmiňován v souvislosti s kandidaturou do čela reformistů. Předsedou byl zvolen v lednu 2011. Aby se plně věnoval výkonu nové funkce, rezignoval na ministerské křeslo.[6]

Předseda vlády[editovat | editovat zdroj]

Po všeobecných volbách v květnu 2014 jej panovník na základě výsledků určil jedním ze dvou tzv. „formaterů“ (formateur), osob pověřených vedením rozhovorů o sestavení nového kabinetu. Druhým se stal flanderský premiér Kris Peeters ze čtvrté v pořadí Křesťanskodemokratické a vlámské strany. Reformní hnutí skončilo na třetí příčce.

Na belgické poměry v relativně krátkém období se podařilo složit novou čtyřkoaliční vládu tvořenou na půdorysu vítězné nacionalistické Nové vlámské aliance vedené Bartem de Weverem, Křesťanskodemokratické a vlámské strany, a liberálních subjektů Open VLD i Reformního hnutí. Předpokládaná většina v jednokomorém parlamentu činila 85 ze 150 poslanců. Do opozice tak přešli dosud vládnoucí socialisté Elia Di Rupa, kteří skončili druzí.[1]

Vzhledem k tomu, že se reformisté stali jedinými zástupci frankofonních zájmů v koalici, přiřkl belgický tisk vládě nálepku „kamikadze koalice“. Reformní hnutí si tak vstupem do kabinetu zahrávalo s „politickou sebevraždou“ z možné ztráty přízně svých voličů.[1] Belgický král Filip jej jmenoval předsedou vlády 11. října 2014. Následně se úřadů ujali i nově jmenovaní členové Michelova kabinetu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Michel na anglické Wikipedii.

  1. a b c Belgie má novou vládu. A trvalo to "jen" čtyři a půl měsíce. Týden.cz [online]. 2014-10-08 [cit. 2014-10-24]. Dostupné online.  
  2. "Charles Michel officiellement candidat à la présidence du MR", Le Vif, 13 December 2010. 
  3. 20 March 2008 – Royal Orders. Government – Dismissals – Appointments [online]. The Belgian Official Journal, 2008-03-21, [cit. 2008-03-30]. S. 3–4. [1]. (Dutch/French) 
  4. Papež v Africe: Kondomy zhoršují epidemii AIDS. Týden.cz [online]. 2009-03-19 [cit. 2014-10-24]. Dostupné online.  
  5. Les déclarations du pape sur le préservatif sous le feu du parlement [online]. 7sur7.be. [2]. (anglicky) 
  6. "Michel vs. Reynders: waarom de MR elke keer wat anders zegt", De Morgen, 27 June 2014. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]