Hubert Pierlot
| Hubert Pierlot | |
|---|---|
 | |
| Narození | 23. prosince 1883 Bertrix |
| Úmrtí | 13. prosince 1963 (ve věku 79 let) Uccle |
| Alma mater | Katolická univerzita v Lovani Sint-Jan Berchmanscollege Stará univerzita v Lovani Collège Saint-Michel |
| Povolání | politik a advokát |
| Ocenění | velkokříž Řádu nizozemského lva (1939) velkokříž Řádu čestné legie |
| Politické strany | Katolická strana (do 1945) Křestanská národní strana (od 1945) |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Funkce | Minister of Justice of Belgium (1937) premiér Belgie (1939–1945) Belgian Minister of Foreign Trade (1939) ministr zahraničních věcí Belgie (1939) Minister of Defence of Belgium (1942–1944) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hubert Marie Eugène Pierlot (23. prosince 1883 Cugnon – 13. prosince 1963 Uccle) byl belgický politik. V letech 1939 až 1945 byl premiérem Belgie, po většinu svého mandátu byl německou okupací nucen působit v exilu, nejprve ve Francii, později v Británii. Souběžně s premiérskou funkcí zastával post ministra obrany. Byl zástupcem Katolické strany. V letech 1934–1935 byl ministrem vnitra, v letech 1934–35 a 1936–1939 ministrem zemědělství, v roce 1937 působil krátce jako ministr spravedlnosti a roku 1939 jako ministr zahraničí. V letech 1926-1936 a 1936-1946 byl senátorem.
Během německé invaze do Belgie v květnu 1940 propukl spor mezi ním a králem Leopoldem III. v otázce, zda má král odejít do exilu, nebo se vzdát německé armádě. Pierlot žádal to první, ale Leopold se rozhodl pro druhou variantu. Pierlot považoval Leopoldovu kapitulaci za porušení ústavy a žádal parlament, aby prohlásil Leopolda za nezpůsobilého vládnout.[1] Konfrontace vyvolala trvalé nepřátelství mezi Pierlotem a konzervativci, kteří podporovali králův postoj a považovali exil vlády za zbabělost. To byla značná komplikace pro politika, jehož Katolická strana čerpala podporu zejména právě v royalistických a konzervativních kruzích. V exilu (1940 až 1944) hrál důležitou roli ve válečných jednáních mezi spojeneckými mocnostmi, čímž položil základy pro belgickou poválečnou rekonstrukci. Po osvobození Belgie v září 1944 se vrátil do Bruselu, kde vedl novou vládu národní jednoty. Kritika politické levice a neschopnost nové vlády vypořádat se s vážnými poválečnými problémy vedly k pádu vlády v únoru 1945. Pierlotovo místo převzal socialista Achille Van Acker. Pierlot odešel z politiky v roce 1946, z velké části kvůli nepopularitě ve vlastní straně, již mu zajistil jeho postoj v královské otázce.[2]
Vystudoval politické vědy a práva na Katolické univerzitě v Lovani, jako advokát se i živil. Zúčastnil se bojů první světové války, mj. bitvy na řece Yser. Po skončení politické kariéry se vrátil k advokátní praxi.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hubert Pierlot na anglické Wikipedii.
- ↑ Pierlot Hubert. www.belgiumwwii.be [online]. [cit. 2023-11-06]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Hubert Pierlot. www.liberationroute.com [online]. [cit. 2023-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hubert Pierlot na Wikimedia Commons
