Pierre Harmel

Pierre Harmel
Pierre Harmel
Narození	16. března 1911; Uccle
Úmrtí	15. listopadu 2009 (ve věku 98 let); Brusel
Alma mater	Lutyšská univerzita; UCLouvain Saint-Louis – Bruxelles
Povolání	politik, diplomat, vysokoškolský učitel a advokát
Zaměstnavatel	Lutyšská univerzita
Ocenění	velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
Politické strany	Centre démocrate humaniste; Křestanská národní strana
Funkce	Minister of Justice of Belgium (1958); premiér Belgie (1965–1966); ministr zahraničních věcí Belgie (1966–1973); President of the Belgian Senate (1973–1977); member of the Chamber of Representatives of Belgium; … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pierre Charles José Marie Harmel (16. března 1911 – 15. listopadu 2009) byl belgický křesťanskodemokratický politik a právník, představitel dnes již zaniklé belgické Křesťansko-sociální strany (Christelijke Volkspartij – Parti Social Chrétien). V letech 1965–1966 byl premiérem Belgie. V letech 1950–1954 byl ministrem školství, roku 1958 ministrem spravedlnosti, v letech 1958–1960 ministrem kultury, 1960–1961 ministrem státní správy, 1966–1968 ministrem zahraničních věcí. V letech 1973–1977 byl předsedou belgického Senátu. V letech 1946–1971 zasedal nepřetržitě v dolní komoře belgického parlamentu, v letech 1971–1977 v Senátu. Roku 1973 získal čestný titul státní ministr (minister van Staat, ministre d'État).

Jakožto ministr zahraničí vypracoval v NATO tzv. Harmelovu doktrínu, která byla založena na posílení obranného charakteru aliance a zlepšení diplomatických vztahů se státy Varšavské smlouvy. Tato doktrína na počátku 70. let uvolnila mezinárodní napětí, což vyvrcholilo Helsinskou konferencí roku 1975.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Vincent Dujardin, Pierre Harmel, Brussels, Le Cri 2004

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pierre Harmel na Wikimedia Commons
Nekrolog v New York Times
Heslo v Encyklopedii Britannica

Premiéři Belgie

Hubert Pierlot (1939–1945) • Achille Van Acker (1945–1946) • Paul-Henri Spaak (1946) • Achille Van Acker (1946) • Camille Huysmans (1946–1947) • Paul-Henri Spaak (1947–1949) • Gaston Eyskens (1949–1950) • Jean Duvieusart (1950) • Joseph Pholien (1950–1952) • Jean Van Houtte (1952–1954) • Achille Van Acker (1954–1958) • Gaston Eyskens (1958–1961) • Théo Lefèvre (1961–1965) • Pierre Harmel (1965–1966) • Paul Vanden Boeynants (1966–1968) • Gaston Eyskens (1968–1973) • Edmond Leburton (1973–1974) • Leo Tindemans (1974–1978) • Paul Vanden Boeynants (1978–1979) • Wilfried Martens (1979–1981) • Mark Eyskens (1981) • Wilfried Martens (1981–1992) • Jean-Luc Dehaene (1992–1999) • Guy Verhofstadt (1999–2008) • Yves Leterme (2008) • Herman Van Rompuy (2008–2009) • Yves Leterme (2009–2011) • Elio Di Rupo (2011–2014) • Charles Michel (2014–2019) • Sophie Wilmèsová (2019–2020) • Alexander De Croo (od 2020)