Sophie Wilmèsová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sophie Wilmèsová
Sophie Wilmèsová (2020)
Sophie Wilmèsová (2020)

52. předsedkyně vlády Belgie
Úřadující
Ve funkci od:
27. října 2019
Panovník Filip
Vicepremiér Didier Reynders
Koen Geens
Alexander De Croo
David Clarinval
Předchůdce Charles Michel

Ministryně rozpočtu Belgie
(od 9.12.2018 také ministryně veřejné služby)
Ve funkci:
22. září 2015 – 27. října 2019
Předseda vlády Charles Michel
Předchůdce Hervé Jamar
Nástupce David Clarinval
Stranická příslušnost
Členství Reformní hnutí

Narození 15. ledna 1975 (45 let)
Ixelles, BelgieBelgie Belgie
Choť Christopher Stone
Děti Victoria, Charlotte, Elizabeth
Alma mater Univerzita svatého Ludvíka
IHECS
Profese politička
Webová stránka www.sophiewilmes.be
Commons Kategorie Sophie Wilmès
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sophie Wilmèsová (výslovnost: [wilmɛːs]IPA; * 15. ledna 1975 Ixelles) je belgická politička, od října 2019 předsedkyně vlády Belgie, jakožto první žena v tomto úřadu.[1] V letech 2015–2019 zastávala úřad ministryně rozpočtu ve dvou kabinetech Charlese Michela.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodila se roku 1975 v obci Ixelles, součásti Bruselského regionu.[2] Matka je aškenázská Židovka.[1] Otec působil jako profesor ekonomie na Katolické univerzitě v Lovani. Vyrostla ve valonském měste Grez-Doiceau. Aplikovanou komunikaci vystudovala na Institutu vyšších studií sociálních komunikací (Institut des hautes études des communications sociales, IHECS)[3] a finanční management na Univerzitě svatého Ludvíka v Bruselu.[4] Poté pracovala jako ekonomka a finanční poradkyně v právní firmě.

V květnu 2009 se vdala se za Australana Christophera Stonea, původem z Tasmánie, s nímž má tři dcery Victorii, Charlotte a Elizabeth. Stone má z předchozího vztahu syna Jonathana. Rodina žije ve vlámském Rhode-Saint-Genèse v provincii Vlámský Brabant.[5]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 2000 vstoupila do místní politiky, když se na šestileté období stala obecní zastupitelkou Uccle, po zvolení z 29. místa kandidátky PRL–FDF.[6] V roce 2007 byla poprvé zvolena do městského zastupitelstva Rhode-Saint-Genèse, v němž mezi lety 2007–2015 vykonávala funkci místostarostky zodpovědné za finance, rozpočet, frankofonní vzdělávání, komunikaci a místní ekonomiku.[7]

V roce 2014 se stala zastupitelkou provincie Vlámský Brabant. Jako kandidátka Union des francophones (UF) v obvodu Hal obdržela 3 505 preferenčních hlasů, což znamenalo nejvyšší počet na kandidátce UF.[8]

Po květnových parlamentních volbách 2014 byla první náhradnicí do sněmovny. Po zformování vlády se 14. října 2014 stala poslankyní, když ve Sněmovně reprezentantů nahradila Didiera Reynderse, jemuž byl po nástupu do ministerské funkce v důsledku klouzavého mandátu pozastaven výkon poslaneckého mandátu. V dolní komoře se účastnila práce ve finančním a rozpočtovém výboru.[6]

Po zvolení ministra rozpočtu Hervého Jamara guvernérem provincie Lutych v září 2015, opustil politik federální vládu. Téhož měsíce jej Wilmèsová vystřídala v prvním kabinetu Charlese Michela na postu ministryně pro rozpočet zodpovědné za národní loterii. Po rozpadu čtyřčlenné vládní koalice v prosinci 2018, jíž po odmítnutí migračního paktu OSN opustila Nová vlámská aliance, sestavil Michel druhý kabinet menšinového charakteru na půdorysu tří zbylých subjektů Křesťanskodemokratické a vlámské strany, Open VLD a Reformního hnutí, jenž zemi dovedl ke květnovým parlamentním volbám 2019.[9] V tomto kabinetu Wilmèsová získala k portfoliu rozpočtu také gesci veřejné služby s tvorbou politiky v oblasti vědy. Michelova vláda zůstala v úřadu i po parlamentních volbách s dočasným, přechodným mandátem, do zformování nového kabinetu vzešlého z voleb. Před nástupem do úřadu předsedy Evropské rady Michel rezignoval na úřad premiéra. V něm jej od konce října 2019 Wilmèsová nahradila, jakožto první žena ve funkci předsedy vlády. Menšinovou – stále přechodnou, vládu složila s předchozími dvěma koaličními partnery.[7][3]

Zastávané úřady[editovat | editovat zdroj]

Přehled zastávaných veřejných úřadů:[10]

  • 2000–2006: zastupitelka obce Uccle,
  • od 2007: zastupitelka města Rhode-Saint-Genèse,
  • 2007 – 28. září 2015: místostarostka zodpovědná za finance, rozpočet, frankofonní vzdělávání, komunikaci a místní ekonomiku Rhode-Saint-Genèse,
  • 15. prosince 2012 – 14. října 2014: zastupitelka provincie Vlámský Brabant,
  • 14. října 2014 – 22. září 2015: poslankyně Sněmovny reprezentanů po uplatnění klouzavého mandátu Didiera Reynderse,
  • 22. září 2015 – 8. prosince 2018: belgická ministryně pro rozpočet zodpovědná za národní loterii,
  • 9. prosince 2018 – 27. října 2019: belgická ministryně pro rozpočet zodpovědná za národní loterii a ministryně veřejné služby zodpovědná za politiku vědy,
  • od 27. října 2019: předsedkyně vlády Belgie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Sophie Wilmèsová na slovenské Wikipedii a Sophie Wilmès na francouzské Wikipedii.

  1. a b Jewish mom gets nod as Belgium’s first female prime minister. Times of Israel [online]. [cit. 2019-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Who am i ? [online]. sophiewilmes.be [cit. 2019-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-04. (francouzsky) 
  3. a b AFP. Belgique : Sophie Wilmès, première femme à la tête du pays. Le Point [online]. 2019-10-27 [cit. 2019-12-04]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. Qui est Sophie Wilmès, la nouvelle ministre fédérale du Budget? [online]. La Libre Belgique, 2015-09-21 [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. NIZET, Pierre. Qui est vraiment Sophie Wilmès, notre nouvelle Première ministre. Sud Info [online]. 2019-10-28 [cit. 2019-12-04]. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. a b Francis Van de Woestyne. "Adolescente, je me disais : la politique, jamais !". La Libre Belgique [online]. 2019-07-06 [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. a b STONE, Jon. Sophie Wilmes: Belgium gets first female prime minister. Indipendent [online]. 2019-12-04 [cit. 2019-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Vlaams-Brabant provincieraad Lokale Verkienzingen 2012 [online]. Agentschap Binnenlands Bestuur [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. 
  9. ŠKOPEK, Pavel. Belgická vláda končí. Vaz jí zlomila krize kolem migračního paktu. Deník.cz [online]. 2018-12-18 [cit. 2019-12-04]. Dostupné online. 
  10. Les 4 mandats de Sophie Wilmès (MR) [online]. Cumuleo, 2019-07-15. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]