Alexander De Croo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alexander De Croo
Alexander De Croo, 2017
Alexander De Croo, 2017
53. předseda vlády Belgie
Úřadující
Ve funkci od:
1. října 2020
PanovníkFilip
VicepremiérVincent Van Peteghem
Georges Gilkinet
Petra De Sutterová
Sophie Wilmèsová
Vincent Van Quickenborne
Pierre-Yves Dermagne
Frank Vandenbroucke
PředchůdkyněSophie Wilmèsová
Místopředseda vlády Belgie
Ve funkci:
22. října 2012 – 1. října 2020
Předseda vládyElio Di Rupo
Charles Michel
Sophie Wilmèsová
PředchůdceVincent Van Quickenborne
Ministr financí Belgie
Ve funkci:
9. prosince 2018 – 1. října 2020
Předseda vládyCharles Michel
Sophie Wilmèsová
PředchůdceJohan Van Overtveldt
NástupceVincent Van Peteghem
Ministr důchodů Belgie
Ve funkci:
22. října 2012 – 11. října 2014
Předseda vládyElio Di Rupo
PředchůdceVincent Van Quickenborne
NástupceDaniel Bacquelaine
Ministr rozvojové spolupráce Belgie
Ve funkci:
11. října 2014 – 1. října 2020
Předseda vládyCharles Michel
Sophie Wilmèsová
PředchůdceJean-Pascal Labille
NástupkyněMeryame Kitirová
Předseda Open VLD
Ve funkci:
12. prosince 2009 – 22. října 2012
PředchůdceGuy Verhofstadt
NástupceVincent Van Quickenborne
Stranická příslušnost
ČlenstvíOpen VLD

Narození3. listopadu 1975 (46 let)
Vilvoorde, BelgieBelgie Belgie
ChoťAnnik Pendersová
RodičeHerman De Croo
Dětidvě děti
Alma materVrije Universiteit Brussel
Severozápadní univerzita
Profesepolitik, podnikatel
Webová stránkawww.alexanderdecroo.be
CommonsAlexander De Croo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexander De Croo ( * 3. listopadu 1975 Vilvoorde, Vlámský Brabant)[1] je belgický politik, vlámský liberál a podnikatel, od října 2020 předseda vlády Belgie. V letech 1993–1998 vystudoval podnikové inženýrství na Vrije Universiteit Brussel a titul MBA získal roku 2004 na Kellogg School of Management Severozápadní univerzity v illinoiském Evanstonu. Před založením vlastní poradenské firmy Darts-ip v roce 2006 pracoval jako vedoucí projektový manažer pro mezinárodní poradenskou společnost Boston Consulting Group. V letech 2009–2012 vedl stranu Otevření vlámští liberálové a demokraté, jejíž je členem.

Během volebního období 2010–2012 byl členem Senátu. Mezi roky 2012–2020 zasedal ve vládách Elia Di Rupa, Charlese Michela a Sophie Wilmèsové, v nichž zastával vicepremiérský úřad. V období 2012–2014 působil jako ministr důchodů, poté v letech 2014–2020 na pozici ministra rozvojové spolupráce a digitalizace, a mezi roky 2018–2020 souběžně také v úřadu ministra financí. V říjnu 2020 byl pod jeho vedením jmenován většinový kabinet vzešlý z květnových parlamentních voleb v roce 2019. Tradičně obtížná povolební jednání na vzniku stabilní belgické vlády tak trvala 493 dní.

Narodil se do rodiny Françoise Desguinové a politika Hermana De Croo, jenž byl předsedou dolní komory, senátorem a státním ministrem.[2][3] Oženil se s Annik Pendersovou. Do manželství se narodily dvě děti.[4]

Předseda vlády[editovat | editovat zdroj]

Od květnových parlamentních voleb v roce 2019 stála v čele dvou menšinových vlád přechodného charakteru Sophie Wilmèsová, vzhledem k obtížnému dojednávání stabilního koaličního kabinetu. Belgický panovník Filip určil 23. září 2020 Alexandra De Croo jedním ze dvou tzv. „formaterů“, osob pověřených vedením rozhovorů o sestavení nového kabinetu. Druhým se stal socialista Paul Magnette.[5] O sedm dní později byla oznámena shoda na osobě premiéra, jímž se stal De Croo, jakožto vlámský předseda vlády po třech frankofonních předchůdcích. Jeho Otevření vlámští liberálové a demokraté skončili ve volbách až na čtvrtém místě.[6][2][3]

Do koaliční vlády, jmenované 1. října 2020, vstoupily tři frankofonní (MR, PS, Ecolo) a čtyři vlámské subjekty (Open VLD, sp.a, CD&V, Groen) stále bez uzavřené koaliční smlouvy. Podle čtyř barev stran (modré, zelené, oranžové a červené) a čtyř zastoupených ideologických směrů (socialistů, liberálů, zelených a křesťanských demokratů) získala vláda přezdívku „Vivaldiho“ podle cyklu houslových koncertů Čtvero ročních dob. Naopak nerealizována zůstala tzv. arizonská koalice, dle barev na arizonské vlajce, se zahrnutím vítěze voleb nacionalistické Nové vlámské aliance. Zformování stabilní vlády, s většinou 87 ze 150 mandátů ve sněmovně, trvalo 493 dní. Proces vzniku tak nevyrovnal světový rekord 541 dní z vyjednávání belgického kabinetu v letech 2010–2011.[2][3]

V De Croově kabinetu zasedl nejvyšší počet žen v historii belgických vlád, když obsadily polovinu křesel.[7][2][3] Vicepremiérka a ministryně pro veřejnou službu Petra De Sutterová za Groen se stala první transgenderovou členkou vlády na světě.[8][9][10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander De Croo na anglické Wikipedii.

  1. De Heer Alexander De Croo [online]. wwwpr.belgium.be, 11-06-2020 [cit. 2020-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 07-10-2020. (nizozemsky) 
  2. a b c d ČTK, bro. Belgie má po 493 dnech plnohodnotnou vládu. Premiérem bude De Croo. iDNES.cz [online]. 2020-09-30 [cit. 2020-10-24]. Dostupné online. 
  3. a b c d HRNČÍŘOVÁ, Eva. Eva Hrnčířová: V nové belgické vládě Vivaldi je víc stran než ročních období [online]. ČRo Plus, 2020-10-03 [cit. 2020-10-24]. Dostupné online. 
  4. Wie is Alexander De Croo, Belgiës kersverse premier? “Hij kent niks van politiek”, zei zijn moeder ooit. Ze kreeg ongelijk. www.hln.be. Het Laatste Nieuws, 30-09-2020. Dostupné online [cit. 02-10-2020]. (nizozemsky) 
  5. Koning stelt Paul Magnette (PS) en Alexander De Croo (Open VLD) aan als coformateurs: "Uitweg uit de crisis". Vlaamse Radio- en Televisieomroeporganisatie. Dostupné online [cit. 03-10-2020]. (nizozemsky) 
  6. Flemish Liberal Alexander De Croo to be Appointed Belgium's Prime Minister [online]. 30-09-2020 [cit. 2020-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Regering-De Croo is meest vrouwelijke ooit: tien vrouwen en tien mannen. www.nieuwsblad.be. Het Nieuwsblad, 01-10-2020. Dostupné online [cit. 02-10-2020]. (Dutch) 
  8. Belgie má ve vládě jako první země na světě transgenderovou ministryni. iDNES.cz [online]. 2020-10-03 [cit. 2020-10-24]. Dostupné online. 
  9. Prvú transrodovú ministerku má európska krajina. tvnoviny.sk [online]. 2020-10-05 [cit. 2020-10-24]. Dostupné online. (slovensky) 
  10. Belgicko má prvú transrodovú osobu na pozícii. Denník N [online]. 2020-10-02 [cit. 2020-10-24]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]