Níkos Christodúlídés

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Níkos Christodúlídés
Christodúlídés v roce 2023
Christodúlídés v roce 2023
8. prezident Kypru
Úřadující
Ve funkci od:
28. února 2023
PředchůdceNikos Anastasiadis
Ministr zahraničních věcí
Ve funkci:
1. března 2018 – 11. ledna 2022
PrezidentNikos Anastasiadis
PředchůdceIóánnés Kasúlídés
NástupceIóánnés Kasúlídés
Tiskový mluvčí vlády
Ve funkci:
14. dubna 2024 – 28. února 2018
PředchůdceChristos Stylianidis
NástupceProdromos Prodromu
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokratické shromáždění (do 2023)
Nestraník
prezident Kypru(2023–současnost)
Narození6. prosince 1973 (50 let)
Geroskipu, KyprKypr Kypr
Děti4
Alma materQueens College, CUNY
Newyorská univerzita
Maltská univerzita
Národní Kapodistriasova univerzita v Athénách
Profesevysokoškolský učitel, politik a diplomat
PodpisNíkos Christodúlídés, podpis
CommonsNikos Christodoulides
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Níkos Christodúlídés (řecky Νίκος Χριστοδουλίδης; * 6. prosince 1973 Geroskipu)[1] je kyperský politik, bývalý diplomat a akademik, od února 2023 osmý prezident Kypru.[2] V letech 2018 až 2022 působil jako ministr zahraničních věcí. Mezi roky 2014 až 2018 byl tiskovým mluvčím vlády za prezidentství Nikose Anastasiadise.

Christodúlídés zahájil svou diplomatickou kariéru v roce 1999 a v letech 2007 až 2010 působil také jako lektor a výzkumný pracovník na Kyperské univerzitě. Poté působil ve druhé vládě prezidenta Anastasiadise, dokud v lednu 2022 neodstoupil, aby mohl v roce 2023 kandidovat v kyperských prezidentských volbách. Ve druhém kole porazil Andrease Maurogiánnése a úřadu se ujal 28. února 2023, čímž se stal prvním vůdcem ostrova, který se narodil na nezávislém Kypru.

Mládí a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Christodúlídés se narodil v roce 1973 v Pafosu v rodině kyperských Řeků. V roce 1991 absolvoval střední školu v Pafosu a v roce 1993 absolvoval povinnou dvouletou vojenskou službu.

Navštěvoval Queens College v rámci City University of New York, kde studoval politologii, ekonomii, byzantská a moderní řecká studia.[1] Postgraduálně studoval politologii na Newyorské univerzitě a diplomacii na Maltské univerzitě.[3] V roce 2003 získal doktorát na Národní Kapadistriasově univerzitě v Athénách.[1]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Ministr zahraničních věcí[editovat | editovat zdroj]

Po znovuzvolení prezidenta Nikose Anastasiadise 1. března 2018 byl Christodúlídés jmenován ministrem zahraničních věcí.[4] Během setkání s předsedou vlády Řecka Alexisem Tsiprasem, které se konalo 6. března, prohlásil, že „Nikósie se nenechá vyprovokovat aktivitami Turecka ve výlučné ekonomické zóny Kypru“.[5] Mimo jiné také uvedl, že „cílem číslo jedna je znovusjednocení země“.[5]

V květnu 2018 oficiálně požádal OSN, aby se připravila na urychlené obnovení procesu o sjednocení. Po setkání s řeckým ministrem zahraničí Níkosem Kotziásem, jež se konalo 7. května, pochválil generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese za vyslání zvláštního zástupce, který má za úkol sledovat atmosféru pro obnovení rozhovorů.[6]

V červnu 2018 navštívil Izrael a setkal se s předsedou vlády Benjaminem Netanjahuem a prezidentem Re'uvenem Rivlinem. Jednali o regionálním rozvoji a posílení dvoustranných vztahů v oblasti energetiky a mimořádných událostí. Jednali rovněž o tureckých aktivitách ve výlučné ekonomické zóně a strategické spolupráci na plánovaném plynovodu EastMed.[7]

Dne 17. července 2018 se v Bruselu setkal s vysokou představitelkou Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federicou Mogherini. Jednali o možné úloze EU při obnovení pozastavených mírových rozhovorů s Tureckem. Christodúlídés během své návštěvy prohlásil, že Kypr si „nemůže dovolit neúspěch nových rozhovorů“ a že „Turecko musí dodržovat evropské normy a mezinárodní právo“.[8]

Dne 15. července 2020 se vyjádřil k arménsko-ázerbájdžánským střetům z roku 2020, odsoudil „porušení příměří ze strany Ázerbájdžánu“ a vyzval ke „zdrženlivosti stran s cílem deeskalace napětí v regionu“.[9]

V roce 2018 mu Pravoslavný patriarchát jeruzalémský udělil Řád pravoslavných bojovníků Svatého hrobu[10] a v roce 2021 ho prezident Srbska Aleksandar Vučić vyznamenal Řádem srbské vlajky.[11]

Prezident[editovat | editovat zdroj]

O možné kandidatuře Christodúlídése na funkci prezidenta Kypru se spekulovalo několik měsíců před prezidentskými volbami v roce 2023. Svůj zájem kandidovat oznámil na tiskové konferenci, která se konala 9. ledna 2022.[12] Následujícího dne rezignoval na funkci ministra zahraničních věcí a 11. ledna jej nahradil politický veterán Ióánnés Kasúlídés.

V červnu 2022 oficiálně oznámil svou kandidaturu jako nezávislý kandidát, přestože byl členem strany Demokratické shromáždění, která jako svého prezidentského kandidáta postavila Aberófa Neofytúa. Dne 5. ledna 2023, po oficiálním podání kandidatury, byl formálně vyloučen ze strany.[13]

Christodúlídés získal podporu menších stran, včetně Demokratické strany, Hnutí za sociální demokracii a Demokratického seskupení, a zároveň se mu podařilo získat velkou část příznivců Demokratického shromáždění.[14] V prvním kole prezidentských voleb zvítězil se ziskem 32,04 % hlasů a následně ho podpořil prezident Anastasiadis.[15] Ve druhém rozhodujícím kole zvítězil s 51,97 % hlasů nad Andreasem Maurogiánnésem.[16]

Christodúlídés složil přísahu 28. února 2023. Prohlásil, že jeho hlavním cílem je nalezení řešení kyperského sporu.[17]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikos Christodoulides na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c CHRISTODOULIDES NIKOS. www.thessalonikisummit.gr [online]. [cit. 2023-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-21. 
  2. ↑ Cyprus problem is top priority, says President Christodoulides during swearing-in ceremony. in-cyprus.philenews.com [online]. 2023-02-28 [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ Minister Nikos Christodoulides | Curriculum Vitae. www.mfa.gov.cy [online]. [cit. 2023-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-04-18. 
  4. ↑ New Cyprus ministers sworn in. www.ekathimerini.com [online]. 2018-03-01 [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b PRAKAS, Nikolaos. Provocations in EEZ dominate Christodoulides’ contacts in Athens. Cyprus Mail [online]. 2018-03-06 [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ Zypern bittet UN um sofortige Hilfe bei Wiedervereinigungsbemühungen. www.wiwo.de [online]. 2018-05-07 [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ Netanyahu and Christodoulides discuss regional developments. Cyprus Mail [online]. 2018-03-22 [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ Christodoulides and Mogherini discuss EU role in efforts to resume Cyprus talks. Cyprus Mail [online]. 2018-07-17 [cit. 2023-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-17. 
  9. ↑ The Minister of Foreign Affairs, Mr Nikos Christodoulides, had a telephone conversation with the Minister of Foreign Affairs of Armenia, Mr Zohrab Mnatsakanyan. www.pio.gov.cy [online]. 2020-07-15 [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Visit of the Minister of Foreign Affairs to the State of Israel. www.pio.gov.cy [online]. 2018-03-23 [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. 
  11. ↑ Vučić uručio orden šefu kiparske diplomatije Hristodulidisu. www.rts.rs [online]. 2021-04-05 [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ Κύπρος – Παραιτήθηκε ο Νίκος Χριστοδουλίδης από υπουργός Εξωτερικών. www.ot.gr [online]. 2022-01-09 [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. (řecky) 
  13. ↑ HAZOU, Elias. Christodoulides struck from Disy party register (Updated). Cyprus Mail [online]. 2023-01-05 [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. 
  14. ↑ MAVROUDIS, Christodoulos. New poll shows Christodoulides ahead in presidential race. Cyprus Mail [online]. 2022-06-06 [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. 
  15. ↑ HADJICOSTIS, Menelaos. Ex-minister Christoulides wins Cyprus presidential election. Associated Press [online]. 2023-02-12 [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. 
  16. ↑ KAMBAS, Michele. Cyprus politician Christodoulides wins presidential vote. Reuters [online]. 2023-02-12 [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. 
  17. ↑ 'Cyprus problem' top priority for island's new president. Reuters [online]. 2023-02-28 [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. 
  18. ↑ Monitor Polski - rok 2022 poz. 97. www.infor.pl [online]. [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. (polsky) 
  19. ↑ Вучић уручио орден шефу кипарске дипломатије Христодулидису. www.politika.rs [online]. 2021-04-05 [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. (srbsky) 
  20. ↑ Cyprus FM to receive Order of the Serbian Flag, First Class, during working visit to Belgrade on Monday. www.parikiaki.com [online]. 2021-04-04 [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. 
  21. ↑ Παρασημοφόρησε τον ΠτΔ η Σακελαροπούλου (εικόνες & βίντεο). www.philenews.com [online]. 2023-03-13 [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. (řecky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Prezidenti Kypru
Makarios III. (1960–1974) • Nikos Sampson (1974) • Glafkos Klerides (1974) • Makarios III. (1974–1977) • Spyros Kyprianu (1977–1988) • Jorgos Vasiliu (1988–1993) • Glafkos Klerides (1993–2003) • Tassos Papadopulos (2003–2008) • Dimitris Christofias (2008–2013) • Nikos Anastasiadis (2013–2023) • Níkos Christodúlídés (od 2023)
Hlavy členských států Evropské unie

Filip (Belgie) • Rumen Radev (Bulharsko) • Petr Pavel (Česko) • Frederik X. (Dánsko) • Alar Karis (Estonsko) • Alexander Stubb (Finsko) • Emmanuel Macron (Francie) • Zoran Milanović (Chorvatsko) • Michael D. Higgins (Irsko) • Sergio Mattarella (Itálie) • Níkos Christodúlídés (Kypr) • Gitanas Nausėda (Litva) • Edgars Rinkēvičs (Lotyšsko) • Jindřich I. (Lucembursko) • Tamás Sulyok (Maďarsko) • George Vella (Malta) • Frank-Walter Steinmeier (Německo) • Vilém Alexandr (Nizozemsko) • Andrzej Duda (Polsko) • Marcelo Rebelo de Sousa (Portugalsko) • Alexander Van der Bellen (Rakousko) • Klaus Iohannis (Rumunsko) • Katerina Sakellaropulosová (Řecko) • Zuzana Čaputová (Slovensko) • Nataša Pircová Musarová (Slovinsko) • Filip VI. (Španělsko) • Karel XVI. Gustav (Švédsko)

Evropská rada
Charles Michel (předseda rady) • Ursula von der Leyenová (předsedkyně komise)

Alexander De Croo (Belgie) • Dimitar Glavčev (Bulharsko) • Petr Fiala (Česko) • Mette Frederiksenová (Dánsko) • Kaja Kallasová (Estonsko) • Petteri Orpo (Finsko) • Emmanuel Macron (Francie) • Andrej Plenković (Chorvatsko) • Simon Harris (Irsko) • Giorgia Meloniová (Itálie) • Níkos Christodúlídés (Kypr) • Gitanas Nausėda (Litva) • Evika Siliňová (Lotyšsko) • Luc Frieden (Lucembursko) • Viktor Orbán (Maďarsko) • Robert Abela (Malta) • Olaf Scholz (Německo) • Mark Rutte (Nizozemsko) • Donald Tusk (Polsko) • Luís Montenegro (Portugalsko) • Karl Nehammer (Rakousko) • Klaus Iohannis (Rumunsko) • Kyriakos Mitsotakis (Řecko) • Robert Fico (Slovensko) • Robert Golob (Slovinsko) • Pedro Sánchez (Španělsko) • Ulf Kristersson (Švédsko)

Znak Evropské rady
Znak Evropské rady
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Níkos_Christodúlídés&oldid=23833201“