Přeskočit na obsah

Členský stát Evropské unie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
FinskoŠvédskoEstonskoLotyšskoLitvaPolskoSlovenskoMaďarskoRumunskoBulharskoŘeckoKyprČeskoRakouskoSlovinskoChorvatskoItálieMaltaPortugalskoŠpanělskoFrancieNěmeckoLucemburskoBelgieNizozemskoDánskoIrsko

Evropská unie (EU) se skládá z 27 členských států. Každý členský stát je smluvní stranou zakládajících smluv unie, čímž jako subjekt má výsady a povinnosti vyplývající z členství. Na rozdíl od členů většiny mezinárodních organizací podléhají členské státy EU společným předpisům z důvodu jejich zastoupení ve společných legislativních a soudních institucích. Členské státy se musí vždy jednomyslně dohodnout, když má EU přijmout rozhodnutí týkající se obrany nebo zahraniční politiky. Subsidiarita je základním principem EU.

Plnoprávným členským státem Evropské unie se kandidátská země může stát po splnění Kodaňských kritérií:

  1. politická kritéria: kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii, právní stát, dodržování lidských práv a práv menšin
  2. ekonomická kritéria: země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie
  3. kritéria přijetí acquis communautaire: země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství, včetně cílů politické, hospodářské a měnové unie.

Rozšiřování EU

[editovat | editovat zdroj]

Zakládajícími členy předchůdce EU – Evropského společenství uhlí a oceli byly v roce 1952 Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko – takzvaná „šestka“. V roce 1957 pak bylo ustaveno Evropské hospodářské společenství a Euroatom. V roce 1967 byly tyto tři organizace sloučeny v Evropská společenství.

K prvnímu rozšíření tehdejších Evropských společenství došlo až o 21 let později, v roce 1973. V tomto roce byly za členy přijaty Dánsko, Irsko a Spojené království.

V roce 1981 se Evropská společenství rozšířila o Řecko, které bylo v roce 1986 následováno Portugalskem a Španělskemrozšíření druhé a třetí, takzvané jižní.

V roce 1985 ES opustilo Grónsko po referendu.

V roce 1993 Maastrichtská smlouva ustavila Evropskou unii.

Znovusjednocení Německa 3. října 1990 zvětšilo tehdejší ES o šest spolkových zemí na území bývalé NDR. Oficiálně nešlo o rozšíření ES, nové země Spolkové republiky Německo převzaly její právní řád a i mezinárodní status.

Čtvrté rozšíření – zvané severní – v roce 1995 přidalo k EU další tři země: Finsko, Rakousko a Švédsko. Společně s těmito zeměmi vyjednávalo o členství v EU také Norsko, jehož obyvatelé ale nakonec vstup odmítli v referendu. Šlo již o jeho druhé odmítnutí členství v Unii – poprvé norští voliči zamítli členství v roce 1973. Norsko ale zůstává členem Evropské sdružení volného obchodu (ESVO).

Páté rozšíření EU – zvané východní – proběhlo 1. května 2004, kdy se Unie rozšířila o 10 zemí: Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko.

Šesté rozšíření – Od 1. ledna 2007 jsou členy EU Rumunsko a Bulharsko.

Sedmé rozšíření proběhlo dne 1. července 2013, kdy se součástí EU stalo Chorvatsko.

Kandidátské země jsou Severní Makedonie, Turecko, Černá Hora, Srbsko, Albánie, Moldavsko, Ukrajina a Bosna a Hercegovina (stav k prosinci 2022).

Odstoupení: 31. ledna 2020 Po referendu odstoupil stát Spojené království.

Přehled států EU

[editovat | editovat zdroj]
Stát Vstup Obyvatel
(rok 2019)[1]
% obyvatel EU Rozloha
(km²)[2]
Skutečný HDP
(€/obyvatele/rok)
(rok 2018)[3]
HDP přepočtený
v paritě kupní síly
(€/obyvatele/rok)[4]
% HDP v PPP
(100% = průměr EU27)[5]
Křesel v EP
(k 2024)
Belgie Belgické království195211 455 5192,56%30 52835 60035 100116%22
Bulharsko Bulharská republika20077 000 0391,57%110 8796 55015 20050%17
Česko Česká republika200410 827 5292,38%78 86717 62030 00091%21
Dánsko Dánské království19735 806 0811,30%43 09448 26038 300127%15
Estonsko Estonská republika20041 324 8200,30%45 22815 09024 70082%7
Finsko Finská republika19955 517 9191,23%338 14536 89033 500111%15
Francie Francouzská republika195267 012 88315,00%643 80132 83031 500104%81
Chorvatsko Chorvatská republika20134 076 2460,91%56 59411 99019 10063%12
Irsko Irsko19734 904 2401,10%70 27357 96056 800188%14
Itálie Italská republika195260 359 54613,51%301 34026 76028 90096%76
Kypr Kyperská republika2004875 8990,20%9 25123 77026 30087%6
Litva Litevská republika20042 794 1840,63%65 30013 31024 50081%11
Lotyšsko Lotyšská republika20041 919 9680,43%64 58912 18021 30071%9
Lucembursko Lucemburské velkovévodství1952613 8940,14%2 58683 47077 100256%6
Maďarsko Maďarsko20049 772 7562,19%93 02812 56021 30071%21
Malta Maltská republika2004493 5590,13%31621 63029 70098%6
Německo Spolková republika Německo195283 019 21318,58%357 02235 86037 400124%96
Nizozemsko Nizozemské království195217 282 1633,87%41 54341 54039 100130%31
Polsko Polská republika200437 972 8128,50%312 68512 43021 50071%53
Portugalsko Portugalská republika198610 276 6172,30%92 09018 11023 00076%21
Rakousko Rakouská republika19958 858 7751,98%83 87137 81038 600128%20
Rumunsko Rumunsko200719 414 4584,34%238 3918 74019 60065%33
Řecko Řecká republika198110 724 5992,40%131 95717 78020 60068%21
Slovensko Slovenská republika20045 450 4211,22%49 03615 56023 60078%15
Slovinsko Slovinská republika20042 080 9080,47%20 27320 17026 50088%9
Španělsko Španělské království198646 937 06010,50 %505 37024 88027 70092%61
Švédsko Švédské království199510 230 1852,29%450 29543 81036 700122%21
Vlajka EU EU celkem27 členů446 824 5641004 236 35230 12030 200100%720

Oblasti EU se zvláštním statusem

[editovat | editovat zdroj]
oblasti EU se zvláštním statusem

Nejvzdálenější regiony

[editovat | editovat zdroj]

Statut „nejvzdálenějšího regionu“ má devět území.[6] Jmenovitě jsou to:

Zámořské země a území

[editovat | editovat zdroj]

Zámořské země a území (anglicky overseas countries and territories) je souhrnné pojmenování pro území pod správou Francouzské republiky, Dánského království a Nizozemského království.[8][9] Následující výčet území je platný k 1. únoru 2020.

  • Dánsko dánská území:

Oblasti, které patří do EU, ale jsou mimo celní oblast EU

[editovat | editovat zdroj]

Několik území, která jsou plnohodnotnou součástí EU, je vyjmuto z celní oblasti EU. Jedná se:[11]

Oblast pod správou členů EU, které nepatří do EU

[editovat | editovat zdroj]
  1. Územní nároky Adéliny země (jeden z 5 distriktů Francouzských jižních a antarktických území) jsou dle Smlouvy o Antarktidě pozastaveny.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Member state of the European Union na anglické Wikipedii.

  1. Population on 1 January [online]. Eurostat [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. (anglicky)
  2. The World Factbook COUNTRY COMPARISON :: AREA [online]. CIA [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Real GDP per capita [online]. Eurostat [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Purchasing power adjusted GDP per capita [online]. Eurostat [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. (anglicky)
  5. GDP per capita in PPS [online]. Eurostat [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. (anglicky)
  6. Nejvzdálenější regiony [online]. Evropský parlament [cit. 2014-01-02]. Dostupné online.
  7. ROZHODNUTÍ EVROPSKÉ RADY, kterým se mění status ostrova Mayotte vůči Evropské unii [online]. Evropská rada [cit. 2012-09-20]. Dostupné online.
  8. Overseas Countries and Territories [online]. Evropská komise [cit. 2022-12-23]. Dostupné online.
  9. Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie [online]. RADA EVROPSKÉ UNIE [cit. 2011-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-14.; strana 425, Příloha II
  10. ROZHODNUTÍ EVROPSKÉ RADY ze dne 29. října 2010, kterým se mění status ostrova Svatý Bartoloměj vůči Evropské unii [online]. Úřední věstník Evropské unie [cit. 2012-01-01]. Dostupné online.
  11. Territorial status of EU countries and certain territories [online]. Evropská komise [cit. 2020-02-01]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]