Územní nároky na Antarktidu

K roku 2012 vznáší územní nároky na území v Antarktidě sedm různých států. Jejich požadavky jsou spíše formální a teoretické – politický status Antarktidy účinně upravuje Smlouva o Antarktidě (konkrétně článek 4), která byla uzavřena 1. prosince 1959 ve Washingtonu a vstoupila v platnost 23. června 1961. Smlouvě o Antarktidě podléhá veškerá pevná zem jižně od 60. rovnoběžky včetně plovoucích šelfových ledovců. Nejdůležitějšími body smlouvy jsou mírová vědecká spolupráce, zákaz vojenského využití, a pozastavení všech nároků na suverenitu nad jakoukoliv částí Antarktidy (na současných mapách jsou nadále vyznačovány zábory jednotlivých zemí, které byly vzneseny před rokem 1959, protože nebyly zrušeny, jen pozastaveny).[1]
Přehled území
[editovat | editovat zdroj]Všechna nárokovaná územní jsou výseče se středem na jižním pólu a obvodovou kružnicí tvořenou 60. rovnoběžkou jižní šířky. Výjimkou je ostrov Petra I.(nárokovaný Norskem), který se nachází na okraji výseče jinak nenárokované žádným státem.
Občas se k Antarktickému smluvnímu systému mylně přiřazují i blízké neobydlené subantarktické ostrovy severně od 60. jižní rovnoběžky, které Smlouvě o Antarktidě nepodléhají a některému státu formálně náleží (např. Bouvetův ostrov, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy, Crozetovy ostrovy, Kergueleny, Heardův ostrov a McDonaldovy ostrovy, Macquarie a Ostrovy prince Edvarda).
| Rok | Země | Území | Vymezení | Mapa |
|---|---|---|---|---|
| 1908 | 20°W až 80°W[2] | |||
| 1923 | 150°W až 160°E[3] | |||
| 1924 | 142°2'E až 136°11'E[4] | |||
| 1929 | 68°50′ j. š., 90°35′ z. d.[5] | |||
| 1933 | 160°E až 142°2'E a 136°11'E až 44°38'E[6] |
|||
| 1939 | 44°38'E až 20°W[7] | |||
| 1940 | 53°W až 90°W[8] | |||
| 1943 | 25°W až 74°W[9] | |||
| – | Žádná | Nenárokované území (Země Marie Byrdové) |
90°W to 150°W (mimo ostrov Petra I.) |
Územní nároky Austrálie, Norska, Nového Zélandu a Francie s jinými nekolidují, zatímco nároky Spojeného království, Chile a Argentiny se z velké části překrývají – na Antarktickém poloostrově všechny tři. Na kontinentě se nachází i území, na které teritoriální požadavek vznesen nebyl – jedná se o zemi Marie Byrdové, která se rozkládá mezi Rossovou dependencí a Britským antarktickým územím (teoreticky mohlo jít o nárok americký, neboť toto území pojmenoval americký polárník Richard Byrd). V minulosti si část území na Antarktidě nárokovalo i nacistické Německo – tzv. Nové Švábsko, šlo o část země královny Maud.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Secretariat of the Artarctic Treatry [online]. The Antarctic Treaty [cit. 2012-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-03. (anglicky)
- ↑ BRITISH ANTARCTIC TERRITORY TODAY [online]. Foreign & Commonwealts Office [cit. 2012-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-03-12. (anglicky)
- ↑ New Zealand and Antarctica [online]. New Zealand Ministry of Foreign Affairs & Trade [cit. 2012-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-22. (anglicky)
- ↑ La Terre Adélie (Antarctique) [online]. Terres australes et antarctiques françaises [cit. 2012-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-01. (francouzsky)
- ↑ Peter I Øy [online]. Norsk Polarinstitutt [cit. 2012-06-03]. Dostupné online. (norsky)
- ↑ Australian Antarctic History [online]. Australian Government, Australian Antarctic Division [cit. 2012-06-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dronning Maud Land [online]. Norsk Polarinstitutt [cit. 2012-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-21. (norsky)
- ↑ FIJA TERRITORIO CHILENO ANTARTICO [online]. MINISTERIO DE RELACIONES EXTERIORES DE CHILE [cit. 2012-06-03]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ ARGENTINA EN LA ANTÁRTIDA [online]. El Instituto Antártico Argentino [cit. 2012-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-18. (španělsky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Územní nároky na Antarktidu na Wikimedia Commons
Dílo Smlouva o Antarktidě ve Wikizdrojích