Územní nároky na Antarktidu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
územní nároky na antarktické území dle Antarktické smlouvy:
     Argentina
     Austrálie
     Chile
     Francie
     Nový Zéland
     Norsko

K roku 2012 vznáší územní nároky na území v Antarktidě sedm různých států. Jejich požadavky jsou spíše formální, politický status Antarktidy upravuje Smlouva o Antarktidě (konkrétně článek 4), která byla uzavřena 1. prosince 1959 ve Washingtonu a vstoupila v platnost 23. června 1961. Smlouvě o Antarktidě podléhá veškerá pevná zem jižně od 60. rovnoběžky včetně plovoucích šelfových ledovců. Nejdůležitějšími body smlouvy jsou mírová vědecká spolupráce, zákaz vojenského využití a pozastavení všech nároků na suverenitu nad jakoukoliv částí Antarktidy (na současných mapách jsou nadále vyznačovány zábory jednotlivých zemí, které byly vzneseny před rokem 1959, protože nebyly zrušeny, jen pozastaveny).[1]

Přehled území[editovat | editovat zdroj]

Všechna nárokovaná územní jsou kruhové výseče se středem na jižním pólu a obvodovou kružnicí umístěnou na 60. rovnoběžce jižní šířky. Výjimkou je ostrov Petra I. Občas se k Antarktickému smluvnímu systému mylně přiřazují i blízké subarktické ostrovy severně od 60. jižní rovnoběžky, které Smlouvě o Antarktidě nepodléhají (Bouvetův ostrov, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy, Crozetovy ostrovy, Kergueleny a Heardův ostrov a McDonaldovy ostrovy).

Rok Země Území Vymezení Mapa
1908 Spojené královstvíSpojené království Spojené království British Antarctic Territory Britské antarktické území 20°W až 80°W[2] Antarctica, United Kingdom territorial claim.svg
1923 Nový Zéland Nový Zéland Nový Zéland Rossova dependence 150°W až 160°E[3] Antarctica, New Zealand territorial claim.svg
1924 FrancieFrancie Francie French Southern and Antarctic Lands Adélina země 142°2'E až 136°11'E[4] Antarctica, France territorial claim.svg
1929 NorskoNorsko Norsko Norsko ostrov Petra I. 68°50′ j. š., 90°35′ z. d.[5] Antarctica Peter I Island.png
1933 AustrálieAustrálie Austrálie Austrálie Australské antarktické území 160°E až 142°2'E a
136°11'E až 44°38'E[6]
Antarctica, Australia territorial claim.svg
1939 NorskoNorsko Norsko Norsko Země královny Maud 44°38'E až 20°W[7] Queen Maud Land in Antarctica.svg
1940 ChileChile Chile Chilské území Chilské antarktické území 53°W až 90°W[8] Antarctica, Chile territorial claim.svg
1943 ArgentinaArgentina Argentina Argentinská Antarktidy Argentinská Antarktida 25°W až 74°W[9] Antarctica, Argentina territorial claim.svg
Žádná Nenárokované území
(Země Marie Byrdové)
90°W to 150°W
(mimo ostrov Petra I.)
Antarctica, unclaimed.svg


Územní nároky Spojeného království, Chile a Argentiny se překrývají. Na kontinentě se nachází i území, na které ještě nebyl vznešen teritoriální požadavek. Jedná se o zemi Marie Byrd, která se rozkládá mezi Rossovou dependencí a Chilským antarktickým území. V minulosti si část území na Antarktidě (Nové Švábsko) nárokovalo i nacistické Německo.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Secretariat of the Artarctic Treatry [online]. The Antarctic Treaty, [cit. 2012-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. BRITISH ANTARCTIC TERRITORY TODAY [online]. Foreign & Commonwealts Office, [cit. 2012-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. New Zealand and Antarctica [online]. New Zealand Ministry of Foreign Affairs & Trade, [cit. 2012-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. La Terre Adélie (Antarctique) [online]. Terres australes et antarctiques françaises, [cit. 2012-06-03]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. Peter I Øy [online]. Norsk Polarinstitutt, [cit. 2012-06-03]. Dostupné online. (norsky) 
  6. Australian Antarctic History [online]. Australian Government, Australian Antarctic Division, [cit. 2012-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Dronning Maud Land [online]. Norsk Polarinstitutt, [cit. 2012-06-03]. Dostupné online. (norsky) 
  8. FIJA TERRITORIO CHILENO ANTARTICO [online]. MINISTERIO DE RELACIONES EXTERIORES DE CHILE, [cit. 2012-06-03]. Dostupné online. (španělsky) 
  9. ARGENTINA EN LA ANTÁRTIDA [online]. El Instituto Antártico Argentino, [cit. 2012-06-03]. Dostupné online. (španělsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]