Klaus Iohannis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Klaus Iohannis
Klaus Iohannis (2019)
Klaus Iohannis (2019)
5. prezident Rumunska
Úřadující
Ve funkci od:
21. prosince 2014
Předseda vládyVictor Ponta
Gabriel Oprea (úřadující)
Victor Ponta
Sorin Cîmpeanu (úřadující)
Dacian Cioloș
Sorin Grindeanu
Mihai Tudose
Mihai Fifor (úřadující)
Viorica Dancilaová
Ludovic Orban
Nicolae Ciucă (úřadující)
Florin Cîțu
Nicolae Ciucă
PředchůdceTraian Băsescu
Starosta Sibiu
Ve funkci:
30. června 2000 – 2. prosince 2014
PředchůdceDan Condurat
NástupceAstrid Fodorová
Předseda Národně liberální strany
Ve funkci:
28. června 2014 – 18. prosince 2014
PředchůdceCrin Antonescu
NástupceAlina Gorghiuová
Vasile Blaga
Předseda Demokratického fóra rumunských Němců
Ve funkci:
2002 – 2013
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokratické fórum rumunských Němců (1990–2013)
Národní liberální strana (2013—2014)
Nezávislý (od 2014)

Narození13. června 1959 (63 let)
Sibiu, RumunskoRumunsko Rumunsko
ChoťCarmen Iohannis (od 1989)
SídloCotroceni Palace
Alma materBabeșova a Bolyaiova univerzita
Samuel von Brukenthal National College
Profeseškolní učitel, politik, učitel fyziky, školní inspektor, státník a spisovatel
NáboženstvíEvangelical Church of Augustan Confession in Romania
OceněníKříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (2006)
Záslužný kříž 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (2014)
Řád Stara planina (2016)
Řád bílého dvojkříže 1. třídy (2016)
Cena Franze Josefa Strausse (2018)
… více na Wikidatech
PodpisKlaus Iohannis, podpis
Webová stránkawww.iohannispresedinte.ro
CommonsKlaus Johannis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klaus Werner Iohannis (* 13. června 1959 Sibiu) je rumunský politik německé národnosti a od prosince 2014 prezident Rumunska.[1] Do složení slibu působil jako předseda Národně liberální strany a dlouholetý starosta města Sibiu. Dne 16. listopadu 2014 porazil v prezidentských volbách premiéra Victora Pontu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pochází z rodiny sedmihradských Sasů a jeho rodiče se roku 1992 vystěhovali do Německa. Vystudoval fyziku na univerzitě v Cluji-Napoce a působil jako středoškolský učitel, později inspektor. Roku 1990 vstoupil do Demokratického fóra rumunských Němců a roku 2001 se stal jeho předsedou. Fórum ho roku 2000 navrhlo na primátora Sibiu a ačkoli německá menšina tvoří jen asi 1,6 % obyvatel kdysi převážně německého města (Hermannstadt), volby vyhrál. Byl tak úspěšný, že volbu vyhrál i v letech 2004 a 2008. Prosadil obnovu historického centra, které se stalo turistickou atrakcí a v roce 2007 bylo vyhlášeno Evropským hlavním městem kultury.

Roku 2009 byl parlamentem navržen na funkci předsedy vlády, prezident však jmenoval jiného kandidáta. Jako etnický Němec byl Iohannis vnímám jako nadstranický kandidát, i když jeho Fórum trvale spolupracovalo s Národní liberální stranou a sám do ní roku 2013 vstoupil. V listopadových prezidentských volbách 2014 získal v prvním kole 30,37 % hlasů, ve druhém kole 56 % hlasů a stal se tak prezidentem Rumunska.

V listopadu 2019 byl znovuzvolen, když v druhém kole volby porazil bývalou premiérku Vioricu Dancilaovou.[2]

Klaus Iohannis je členem Luteránské církve, je ženatý a bezdětný. Mluví německy i rumunsky.

Názory[editovat | editovat zdroj]

V červnu 2022 během své cesty do Kyjeva podpořil společně s Olafem Scholzem, Emmanuelem Macronen a Mariem Draghim pro Ukrajinu okamžitý status kandidátské země pro vstup do Evropské unie.[3][4]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Novým rumunským prezidentem je Klaus Iohannis, jasně porazil Victora Pontu. Reflex.cz [online]. [cit. 2016-06-18]. Dostupné online. 
  2. Iohannis obhájil post prezidenta. Uspělo evropské Rumunsko, řekl. ČT24 [online]. [cit. 2019-12-08]. Dostupné online. 
  3. KÁBELE, Viktor. Lídři Francie, Německa, Itálie a Rumunska podpořili kandidátský status Ukrajiny na členství v EU. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-03-16 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online. 
  4. ČTK. Evropští lídři v Kyjevě podpořili Ukrajinu ve snaze o členství v unii. Souhlasí se statusem kandidáta. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-06-16 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online. 
  5. a b Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2014-09-28 [cit. 2020-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-09-28. 
  6. 10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, s. 1922 Dostupné online
  7. Cancelaria Ordinelor. canord.presidency.ro [online]. [cit. 2020-07-08]. Dostupné online. 
  8. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2020-07-08]. Dostupné online. 
  9. lex.justice.md [online]. [cit. 2020-07-08]. Dostupné online. 
  10. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2020-07-08]. Dostupné online. 
  11. Lex.bg - Закони, правилници, конституция, кодекси, държавен вестник, правилници по прилагане. www.lex.bg [online]. [cit. 2020-07-08]. Dostupné online. 
  12. Postanowienie nr rej. 302/2016 Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 6 lipca 2016 r. o nadaniu orderu. isap.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2020-07-08]. Dostupné online. 
  13. Prezidentka Slovenskej republiky | Vyznamenania. Prezidentka Slovenskej republiky [online]. [cit. 2020-07-08]. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]