Mario Draghi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mario Draghi
Mario Draghi
Mario Draghi
59. předseda vlády Italské republiky
Úřadující
Ve funkci od:
13. února 2021
PrezidentSergio Mattarella
PředchůdceGiuseppe Conte
Stranická příslušnost
Členstvínezávislý
Narození3. září 1947 (75 let)
Řím
DětiFederica Draghi
Giacomo Draghi
PříbuzníAndreina Draghi[1] (sourozenec)
Alma materUniverzita La Sapienza (do 1970)
Massachusettský technologický institut (do 1977)
Liceo Classico Massimiliano Massimo
Profeseekonom, bankéř, vysokoškolský učitel a politik
Oceněnírytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (2000)
Ceda M100 Media (2012)
velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (2020)
Time 100 (2021)
Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy (2022)
… více na Wikidatech
PodpisMario Draghi, podpis
CommonsMario Draghi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mario Draghi (* 3. září 1947 Řím) je italský bankéř, ekonom a politik. Od února 2021 předseda italské vlády, kterou vede dočasně do uskutečnění předčasných parlamentních voleb v září 2022.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Římě a vystudoval ekonomii na univerzitě La Sapienza, dále ve studiu pokračoval na Massachusettském technologickém institutu, kde v roce 1976 získal Ph.D. pod vedením nositelů Nobelovy ceny Franca Modiglianiho a Roberta Solowa.

V letech 1981 až 1991 působil jako profesor na Florentské univerzitě.

Bankéř[editovat | editovat zdroj]

Od 16. ledna 2006 do konce října 2011 byl guvernérem Italské národní banky. Poté byl zvolen za nástupce Jeana-Claude Tricheta ve funkci prezidenta Evropské centrální banky, kam nastoupil v listopadu 2011. Členem rady Evropské centrální banky byl už z titulu guvernéra italské národní banky. Z téhož důvodu byl členem předsednictva Banky pro mezinárodní vypořádání. V čele ECB ho v listopadu 2019 nahradila Christine Lagardeová.

Předseda italské vlády[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Vláda Maria Draghiho.

Od 13. února 2021 vykonává funkci předsedy italské vlády.

Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 navštívil během června téhož roku Kyjev, v němž společně s Olafem Scholzem, Emmanuelem Macronen a Klausem Iohannisem podpořil okamžitý status Ukrajiny jako kandidátské země na členství v Evropské unii. Uvedl: Nacházíme se ve zlomovém okamžiku naší historie. Ukrajinci každý den brání hodnoty demokracie a svobody, které jsou základem evropského projektu, našeho projektu. Nemůžeme čekat. Nemůžeme tento proces odkládat.[2][3]

Populistické Hnutí pěti hvězd ukončilo 14. července 2022 podporu vlády kvůli dekretu týkajícímu se ekonomické pomoci během energetické krize. Ve stejný den oznámil premier Maria Draghi svou rezignaci. Jeho rezignace byla nejprve odmítnuta prezidentem Sergiem Mattarellou.[4][5] Když ale tzv. koalici národní jednoty v hlasování o důvěře v senátu sabotovaly další dvě strany (Liga severu a Forza Italia), Draghi na svou funkci rezignoval. Prezident následně vypsal předčasné parlamentní volby na 25. září 2022 a požádal Draghiho, aby dočasně vládu vedl až do voleb.[6][7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mario Draghi na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2021-02-03]
  2. ↑ KÁBELE, Viktor. Lídři Francie, Německa, Itálie a Rumunska podpořili kandidátský status Ukrajiny na členství v EU. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-03-16 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ ČTK. Evropští lídři v Kyjevě podpořili Ukrajinu ve snaze o členství v unii. Souhlasí se statusem kandidáta. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-06-16 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ Italský premiér Draghi oznámil rezignaci. Prezident Mattarella ji ale odmítl. ČT24 [online]. 2022-07-14 [cit. 2022-07-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ Italský premiér Draghi oznámil demisi, prezident ji odmítl. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2022-07-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ HOSENSEIDLOVÁ, Petra. Italský premiér podal demisi, prezident rozpustil parlament, zemi čekají předčasné volby. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-07-21 [cit. 2022-08-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ ČTK. Italský prezident v reakci na Draghiho demisi rozpustil parlament, zemi tak čekají předčasné volby. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-07-21 [cit. 2022-08-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Evropská rada
Charles Michel (předseda rady) • Ursula von der Leyenová (předsedkyně komise)

Alexander De Croo (Belgie) • Galab Donev (Bulharsko) • Petr Fiala (Česko) • Mette Frederiksenová (Dánsko) • Kaja Kallasová (Estonsko) • Sanna Marinová (Finsko) • Emmanuel Macron (Francie) • Andrej Plenković (Chorvatsko) • Micheál Martin (Irsko) • Mario Draghi (Itálie) • Nikos Anastasiadis (Kypr) • Gitanas Nausėda (Litva) • Arturs Krišjānis Kariņš (Lotyšsko) • Xavier Bettel (Lucembursko) • Viktor Orbán (Maďarsko) • Robert Abela (Malta) • Olaf Scholz (Německo) • Mark Rutte (Nizozemsko) • Mateusz Morawiecki (Polsko) • António Costa (Portugalsko) • Karl Nehammer (Rakousko) • Klaus Iohannis (Rumunsko) • Kyriakos Mitsotakis (Řecko) • Eduard Heger (Slovensko) • Janez Janša (Slovinsko) • Pedro Sánchez (Španělsko) • Magdalena Anderssonová (Švédsko)

Znak Evropské rady
Znak Evropské rady
Premiéři Itálie Itálie
Alcide De Gasperi (1945–1953) • Giuseppe Pella (1953–1954) • Amintore Fanfani (1954) • Mario Scelba (1954–1955) • Antonio Segni (1955–1957) • Adone Zoli (1957–1958) • Amintore Fanfani (1958–1959) • Antonio Segni (1959–1960) • Fernando Tambroni (1960) • Amintore Fanfani (1962–1963) • Giovanni Leone (1963) • Aldo Moro (1963–1968) • Giovanni Leone (1968) • Mariano Rumor (1968–1970) • Emilio Colombo (1970–1972) • Giulio Andreotti (1972–1973) • Mariano Rumor (1973–1974) • Aldo Moro (1974–1976) • Giulio Andreotti (1976–1979) • Francesco Cossiga (1979–1980) • Arnaldo Forlani (1980–1981) • Giovanni Spadolini (1981–1982) • Amintore Fanfani (1982–1983) • Bettino Craxi (1983–1987) • Amintore Fanfani (1987) • Giovanni Goria (1987–1988) • Ciriaco de Mita (1988–1989) • Giulio Andreotti (1989–1992) • Giuliano Amato (1992–1993) • Carlo Azeglio Ciampi (1993–1994) • Silvio Berlusconi (1994–1995) • Lamberto Dini (1995–1996) • Romano Prodi (1996–1998) • Massimo D'Alema (1998–2000) • Giuliano Amato (2000–2001) • Silvio Berlusconi (2001–2006) • Romano Prodi (2006–2008) • Silvio Berlusconi (2008–2011) • Mario Monti (2011–2013) • Enrico Letta (2013–2014) • Matteo Renzi (2014–2016) • Paolo Gentiloni (2016–2018) • Giuseppe Conte (2018–2021) • Mario Draghi (od 2021)
 Flag of the Prime Minister of Italy.svg
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mario_Draghi&oldid=21700120“