Christine Lagardeová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Christine Lagardeová
Lagarde, Christine (official portrait 2011).jpg

Ministryně financí Francie
Ve funkci:
19. června 2007 – 29. června 2011
Předseda vlády François Fillon
Předchůdce Jean-Louis Borloo
Nástupce François Baroin

Generální ředitelka
Mezinárodního měnového fondu
Úřadující
Ve funkci od: 5. července 2011
Předchůdce John Lipsky (zastupující)

Stranická příslušnost
Členství Union pour un mouvement populaire

Narození 1. ledna 1956
(59 let a 212 dní)
Paříž, Francie Francie
Vzdělání Paris West University Nanterre La Défense
Sciences Po Aix
Profese advokátka
Náboženství římskokatolické
Commons Christine Lagarde
Lagardeová během stranického projevu, 2010

Christine Lagardeová (* 1. ledna 1956, Paříž) je francouzská pravicová politička, členka strany Unie pro lidové hnutí, od 5. července 2011 generální ředitelka Mezinárodního měnového fondu. Od června 2007 zastávala v kabinetu Françoise Fillona čtyři roky pozici ministryně pro ekonomické záležitosti, finance a průmysl (zkráceně ministryně financí). Ve vládě Dominiqua de Villepina působila ve funkcích ministryně zemědělství a rybolovu a ministryně obchodu. Stala se vůbec první ženou na pozici ekonomické ministryně skupiny největších světových ekonomik G8.

Profesním zaměřením je právničkaadvokátka s profilací na pracovní právo a antimonopolní oblast. Byla zvolena první ženskou ředitelkou mezinárodní právnické firmy Baker & McKenzie. 16. listopadu 2009 ji deník The Financial Times vyhlásil nejlepším ministrem financí Eurozóny.[1]

V roce 2009 ji časopis Forbes označil za 17. nejmocnější ženu planety.[2]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Paříži jako Christine Madeleine Odette Lallouette do rodiny vysokoškolských pedagogů. Střední školu navštěvovala v Le Havre (Seine-Maritime), část studia absolvovala také v marylandské Bethesdě na Holton Arms School. Poté vystudovala právnickou fakultu na Univerzitě Paříž X a magisterský titul obdržela na Institutu politických věd v Aix-en-Provence (Institut d'études politiques d'Aix-en-Provence).[3]

Poté nastoupila na místo postgraduální pracovnice do amerického Kongresu, v němž pracovala jako asistentka maineského senátora Williama Cohena, který se stal ve druhé Clintonově vládě ministrem obrany.

V minulosti byla také členkou francouzského reprezentačního družstva v synchronizovaném plavání.

Baker & McKenzie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1981 nastoupila k právnické společnosti Baker & McKenzie. O čtrnáct let později, roku 1995, postoupila do výkonného výboru a od října 1999 zastávala funkci ředitelky firmy.[4][5]

V roce 2004 se také stala prezidentkou komise pro globální strategické plánování.[6]

Zájem o evropské záležitosti ji vedl k otevření Centra pro evropské právo (European Law Centre), bruselského úřadu firmy Baker & McKenzie, který se věnuje především uplatňování evropského práva v praxi.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V letech 2005–2007 se jako francouzská ministryně obchodu zasazovala o otevření nových trhů pro vývoz domácích výrobků, primárně v oblasti technologií. 18. května 2007 v rámci nové Fillonovy vlády získala úřad ministryně zemědělství[7] jenž vykonávala jeden měsíc, když se 18. června stala ministryní financí,[8] historicky první ženou v tomto úřadu vůbec.

Podle francouzského periodika Le Parisien měla v listopadu 2008 vyslovit názor, že je odhodlaná z Paříže učinit důležité finanční centrum islámu.[9]

V května 2011, v souvislosti s rezignací generálního ředitele Mezinárodního měnového fondu Dominiqua Strausse-Kahna kvůli sexuální aféře, byla zmiňována jako hlavní kandidátka na tuto pozici.[10]

28. června v podvečer středoevropského času zvítězila ve volbě o post generální ředitelky Mezinárodního měnového fondu. 5. července se ujala tohoto úřadu.

Aféra Tapie[editovat | editovat zdroj]

Lagardeová je vyšetřována jako podezřelá svědkyně v aféře týkající odškodného pro někdejšího ministra a podnikatele Bernarda Tapieho. Lagardeová byla v roce 2008 ministryní financí, která rozhodla, aby se jeho spor se státem vlastněnou bankou Crédit Lyonnais řešil arbitráží, v níž podnikatel získal 400 000 eur.[11] Francouzská policie v březnu 2013 prohledala pařížský byt Lagardeové. Pokud by byla uznána vinnou, mohla by být odsouzena až k deseti letům vězení a pokutě 150 000 eur.[12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Christine Lagardeová ve Wikimedia Commons V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christine Lagarde na anglické Wikipedii.

  1. From Ralph Atkins, Andrew Whiffin and FT reporters.."FT ranking of EU finance ministers", FT.com, 2009-10-16. Ověřeno k 2010-01-02. 
  2. (anglicky) « The 100 Most Powerful Women », forbes.com
  3. BBC site
  4. Baker & McKenzie Firm History Baker & McKenzie, ověřeno: 8.12.2010
  5. "Executive Profile Christine Lagarde Bloomberg Businessweek, ověřeno: 8.12.2010
  6. Christine Lagarde biography [online]. Ministerstvo financí (Francie), [cit. 2009-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Décret du 18 mai 2007 relatif à la composition du Gouvernement
  8. Décret du 19 juin 2007 relatif à la composition du Gouvernement
  9. Le Parisien Les banques islamiques arrivent en France
  10. A Favorite Emerges for Helm of I.M.F. - NY Times
  11. Kauza zpronevěry: Šéfka MMF zatím vystupuje jako "podezřelá svědkyně"
  12. Šéfce MMF prohledala policie byt - kvůli podezření ze zpronevěry