Synchronizované plavání

Synchronizované plavání je známé též jako, umělecké plavání nebo závody akvabel. Synchronizované plavání je sport řízený Mezinárodní plaveckou federací (FINA).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Uznán jako oficiální sport v roce 1956 (OH v Melbourne) a včleněn do FINA jako čtvrtý plavecký sport. V ČR vznikl první oddíl "uměleckého plavání" v 50. letech pod vedením St. Krajíčka v Brně. Roku 1970 vznikla sekce synchronizovaného plavání v Českém plaveckém svazu. Počátky tohoto sportu v Československu začínají, když po návštěvě svých příbuzných koncem padesátých let, Eva Sládková z Brna, dovezla výukovou knížku pro nácvik akvabelových figur, pro sport, který se na Západě už před II. svět. válkou provozoval, ale protože v Sovětském svazu o to tenkrát ještě neměli zájem, tak to pro nás tenkrát bylo tabu. Po příjezdu se dala dohromady se Stanislavem Krajíčkem, ustanovili spolu jediný a první oddíl "uměleckého plavání" v Československu, a hledali v Brně, která tělovýchovná jednota by je vzala pod svá křídla. Byla to TJ Slovan Černá Pole, při oddílu plavání, kdy předsedou oddílu byl Jaroslav Veselý, pilot RAF v Anglii za II. svět. války a po návratu z Anglie bohužel, jako školník na škole na v Jugoslávské ulici. Akvabely se tenkrát plavaly jako obrazce z kaleidoskopu a manželé Krajíčkovi Zora a Stanislav s představením jezdili po celé republice. Při vystoupení v Blansku byly elektro kabely pro doprovodnou hudbu tak nešťastně natažené, že došlo ke smrtelnému úrazu jejich oddílového zvukaře. Finanční požadavky akvabel posléze přesáhly možnosti TJ, a proto odešly do bohaté TJ Zetor Brno. Dále se potom členily už jako oddíly "synchronizovaného plavání" na TJ Tesla Brno, TJ První brněnská a dále byly oddíly už synchronizovaného plavání vytvářeny i mimo Brno, do celé republiky.

Historie synchronizovaného plavání sahá daleko do minulosti. Úplně první zmínky o synchronizovaném plavání lze pozorovat již v pramenech starých přes 4 tisíce let, které dokazují, že již staří Egypťané zahrnovali do povinné tělesné výchovy pro všechny dívky taneční pohyby ve vodě.

Pokud jde o moderní historii synchronizovaného plavání v podobě blízké tomu, jak známe akvabely dnes, pochází první ověřené zprávy z roku 1816, kdy vídeňské noviny otiskly zprávy o tom, jak vystoupila skupina plavců, kteří předváděli takzvaný vodní tanec.

Soutěže[editovat | editovat zdroj]

Synchronizované plavání je na programu mistrovství světa od roku 1973, na programu olympijských her od roku 1984. Soutěží se ve dvou disciplínách, v současnosti jsou to dvojice a osmičlenná družstva.

Synchronizované plavání - pravidla a disciplíny[editovat | editovat zdroj]

Synchronizované plavání má 4 disciplíny, a to sóla, páry, týmy a kombinace. Synchronizované plavání se mohou učit děti již odmalička, avšak soutěže jsou omezeny věkem - akvabely mladší patnácti let se nemohou účastnit Olympijských her, mistrovství světa nebo světových pohárů.

Všechny mezinárodní soutěže akvabel probíhají podle "Pravidel FINA", což jsou pravidla závazná pro všechny kluby (oddíly) a členy Českého svazu plaveckých sportů. Každá soutěž pro akvabely v ČR se musí těmito pravidly řídit - bez ohledu na to, která organizace ji pořádá.

Synchronizované plavání v Česku[editovat | editovat zdroj]

Českou republiku na olympijských hrách naposledy reprezentovaly Soňa Bernardová a Alžběta Dufková z klubu Tesla Brno. Se svou volnou párovou sestavou se na LOH 2016 umístily na 16. místě a se svou technickou sestavou na 18. místě. Na další olympijské hry do Tokia se české akvabely neprobojovaly.

Český reprezentační výběr má přibližně 20 závodnic v kategoriích starších žákyň, juniorek a dospělých. Plavou volnou týmovou sestavu, technickou týmovou sestavu, párové a sólové sestavy.