Fernando Tambroni

Fernando Tambroni
Fernando Tambroni
Rodné jméno	Fernando Tambroni
Narození	25. listopadu 1901; Ascoli Piceno
Úmrtí	18. února 1963 (ve věku 61 let); Řím
Alma mater	Maceratská univerzita
Povolání	politik
Ocenění	velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
Politická strana	Křesťanská demokracie
Funkce	poslanec Poslanecké sněmovny Italské republiky (1948–1953); poslanec Poslanecké sněmovny Italské republiky (1953–1958); Ministr obchodního námořnictva Italské republiky (1953–1954); Ministr obchodního námořnictva Italské republiky (1954); Ministr obchodního námořnictva Italské republiky (1954–1955); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fernando Tambroni Armaroli (25. listopadu 1901 – 18. února 1963) byl italský křesťanskodemokratický politik, v roce 1960 krátce premiér Itálie. 1953–1955 ministr námořního obchodu, 1955–1959 ministr vnitra, 1959–1960 ministr národního pokladu, 1959–1960 ministr rozpočtu. Byl představitelem Křesťanskodemokratické strany (Democrazia Cristiana).

V premiérské funkci proslul tím, že se jako první křesťanskodemokratický politik v parlamentu opřel o neofašistické Italské sociální hnutí (Movimento Sociale Italiano), což vyvolalo velké nepokoje. Nejprve se 21. května 1960 konala demonstrace pořádaná Komunistickou stranou Itálie, která byla na Tambroniho pokyn tvrdě potlačena policií. Následovaly nepokoje v celé zemi. Další rozbuškou se stalo, když Tambroni povolil Italskému sociálnímu hnutí uspořádat kongres v Janově, v tradičně antifašistickém městě. To bylo považováno za provokaci a 30. června spustilo mohutné protesty, kterých se účastnily již i demokratické strany a odbory. Tambroni opět proti demonstracím nasadil policejní sílu, po celé zemi při nich zemřelo několik lidí. To vyvolalo odpor již i uvnitř Křesťanskodemokratické strany a Tambroni byl přinucen rezignovat, po pouhých 116 dnech v premiérském křesle. Jeho krátká vláda proslula též tém, že ministr kultury Umberto Tupini tvrdě cenzorsky zasáhl do slavného snímu Federica Felliniho La Dolce Vita.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Fernando Tambroni na Wikimedia Commons
Profil na Associazione Nazionale Partigiani d'Italia

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Premiéři Itálie

Alcide De Gasperi (1945–1953) • Giuseppe Pella (1953–1954) • Amintore Fanfani (1954) • Mario Scelba (1954–1955) • Antonio Segni (1955–1957) • Adone Zoli (1957–1958) • Amintore Fanfani (1958–1959) • Antonio Segni (1959–1960) • Fernando Tambroni (1960) • Amintore Fanfani (1962–1963) • Giovanni Leone (1963) • Aldo Moro (1963–1968) • Giovanni Leone (1968) • Mariano Rumor (1968–1970) • Emilio Colombo (1970–1972) • Giulio Andreotti (1972–1973) • Mariano Rumor (1973–1974) • Aldo Moro (1974–1976) • Giulio Andreotti (1976–1979) • Francesco Cossiga (1979–1980) • Arnaldo Forlani (1980–1981) • Giovanni Spadolini (1981–1982) • Amintore Fanfani (1982–1983) • Bettino Craxi (1983–1987) • Amintore Fanfani (1987) • Giovanni Goria (1987–1988) • Ciriaco de Mita (1988–1989) • Giulio Andreotti (1989–1992) • Giuliano Amato (1992–1993) • Carlo Azeglio Ciampi (1993–1994) • Silvio Berlusconi (1994–1995) • Lamberto Dini (1995–1996) • Romano Prodi (1996–1998) • Massimo D'Alema (1998–2000) • Giuliano Amato (2000–2001) • Silvio Berlusconi (2001–2006) • Romano Prodi (2006–2008) • Silvio Berlusconi (2008–2011) • Mario Monti (2011–2013) • Enrico Letta (2013–2014) • Matteo Renzi (2014–2016) • Paolo Gentiloni (2016–2018) • Giuseppe Conte (2018–2021) • Mario Draghi (2021–2022) • Giorgia Meloniová (od 2022)