Silvio Berlusconi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Silvio Berlusconi
Silvio Berlusconi
Silvio Berlusconi

Předseda vlády Italské republiky
Ve funkci:
8. květen 2008 – 12. listopad 2011
Prezident Giorgio Napolitano
Předchůdce Romano Prodi
Nástupce Mario Monti
Ve funkci:
11. červen 2001 – 17. květen 2006
Prezident Carlo Azeglio Ciampi
Předchůdce Giuliano Amato
Nástupce Romano Prodi
Ve funkci:
24. duben 1994 – 17. leden 1995
Prezident Oscar Luigi Scalfaro
Předchůdce Carlo Azeglio Ciampi
Nástupce Lamberto Dini

Ministr zahraničních věcí
Ve funkci:
6. leden 2002 – 14. listopad 2002
Předchůdce Renato Ruggiero
Nástupce Franco Frattini

Ministr financí
Ve funkci:
3. červenec 2004 – 16. červenec 2004
Předchůdce Giulio Tremonti
Nástupce Domenico Siniscalco

Ministr zdravotnictví
Ve funkci:
10. březen 2006 – 17. květen 2006
Předchůdce Francesco Storace
Nástupce Livia Turco

Ministr ekonomického rozvoje
Ve funkci:
5. květen 2010 – 4. říjen 2010
Předchůdce Claudio Scajola
Nástupce Paolo Romani

Poslanec Poslanecké Sněmovny
Úřadující
Ve funkci od:
21. dubna 1994
Volební obvod Campania 1
Stranická příslušnost
Členství Forza Italia (Lid svobody)

Narození 29. září 1936 (83 let)
Milán, Italské královstvíItalské království Italské království
Národnost italská
Choť 1. Carla Dall'Oglio (1965)
2. Veronica Lario (1985)
Vztahy milenka Mara Carfagna
Rodiče Luigi Berlusconi a Rosa Bossi
Děti Marina Berlusconi
Pier Silvio Berlusconi
Barbara Berlusconi
Eleonora Berlusconi
Luigi Berlusconi
Příbuzní Maria Antonietta Berlusconi a Paolo Berlusconi (sourozenci)
Sídlo Arcore, Itálie
Alma mater Univerzita v Miláně
Zaměstnání politik, podnikatel
Náboženství římský katolík
Ocenění Řád Abd al-Azíz ibn Saúda
Rytíř Řádu za zásluhy pro práci
Rytíř řádu Pia IX
Řád konstantiniánských rytířů sv. Jiří
International Emmy Directorate Award
… více na Wikidatech
Podpis Silvio Berlusconi, podpis
Commons Silvio Berlusconi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Silvio Berlusconi zvuk výsl. (* 29. září 1936, Milán) je italský politik a podnikatel, bývalý předseda vlády Itálie a zároveň nejdéle sloužící poválečný politik v této funkci.[1] Díky němu vzniklo označení berlusconizace, která označuje kumulaci mediální a politické moci a jde o obdobu plutokracie, moc je zde však v rukou jednoho člověka, který uplatňuje svoji moc v demokratickém systému. "Bohatý a mocný člověk si díky médiím udržuje dobré veřejné mínění a jeho vlastní média proti němu nepíší".[2]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Studoval práva a jako pětadvacetiletý nastoupil zaměstnání v bance. Později založil stavební firmu Edilnord, která v roce 1962 postavila významnou část severního milánského předměstí. Podle jeho odpůrců stály za úspěchem této jeho firmy tajné úmluvy s italskými levicovými stranami a finanční spojenectví s antikomunistickou zednářskou lóží Propaganda 2.[3] Při jeho podnikání se výraznou měrou uplatnilo přátelství s tehdejším premiérem a přítelem ze studií Benedettem Craxim.

Od roku 1986 je prezidentem elitního fotbalového klubu AC Milan.

Berlusconi je považován za druhého nejbohatšího muže v Itálii. Jeho majetek je odhadován na 12 miliard dolarů. Vlastní velké mediální impérium: kromě několika novin jde zejména o společnost Mediaset, provozující přes desítku italských televizních kanálů; má také 80% podíl v televizní společnosti Endemol. Z tohoto důvodu byl v minulosti obviňován z toho, že ovlivňuje veřejné mínění ve svůj prospěch. Toto podezření bylo již několikrát předmětem soudních jednání.

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 se Berlusconi poprvé stal premiérem Itálie za svou politickou stranu Forza Italia. 2. května 2006 podal demisi poté, co prohrál volební souboj s Romanem Prodim.

Silvio Berlusconi s bývalými prezidenty USA Billem Clintonem, G. Bushem, st. a G. Walkerem Bushem.

Po vítězství ve volbách roku 2008 se stal opět premiérem. Následně prosadil tzv. zákon Lodo Alfano, kterým znemožnil trestní stíhání premiéra (tj. své osoby), prezidenta a předsedů sněmovny a senátu.[4] Tím si Berlusconi dočasně zajistil imunitu. V říjnu 2009 však ústavní soud Itálie shledal tento zákon protiústavním a zrušil jej.[5]

13. prosince 2009 byl v závěru svého politického mítinku na Dómském náměstí v Miláně fyzicky napaden: Massimo Tartaglia jej udeřil suvenýrem v podobě milánského dómu do obličeje. Berlusconi utrpěl frakturu nosu a přišel o dva zuby; útočník byl zatčen.[6]

Dne 26. října 2011 oznámila četná masová média jako doposud nepotvrzenou zprávu, že se Berlusconi po dohodě s ministrem Umbertem Bossim (Lega Nord) rozhodl v dohledné době vzdát funkce premiéra Itálie. Důvodem by mohla být nutnost změn v systému věkové hranice odchodu do důchodu pod vlivem jiných evropských zemí.[7]

Problémy se zákonem[editovat | editovat zdroj]

Berlusconi stál více než dvacetkrát před soudem kvůli rozličným obviněním, mimo jiné za spolčení s mafií, falšování účetnictví, zpronevěru, daňové podvody a dětskou prostituci. Dětské prostituce se týkala aféra "Rubygate", kdy měl sex s nezletilou marockou zpěvačkou Ruby Rubacuori při sexuálních orgiích zvaných "bunga bunga."

Odsouzen byl mnohokrát, ale do vězení nikdy nenastoupil a kvůli stavu italské justice se nepředpokládá, že by do vězení kdy nastoupil. V roce 1990 byl pravomocně odsouzen za křivé svědectví (zrušeno při amnestii), v roce 1997 za ilegální financování politické strany (odvolával se tak dlouho, až vypršela promlčecí lhůta) a v říjnu 2012 byl odsouzen ke čtyřem letům ve vězení za krácení daní.[8][9]

V březnu 2013 byl nepravomocně odsouzen k jednomu roku vězení a zaplacení odškodného 80 tisíc eur za to, že společně se svým bratrem Paolem, který byl odsouzen na dva roky a tři měsíce vězení, zveřejnil přepis odposlechů lídra opozice Piera Fassina, které byly kvůli probíhajícímu vyšetřování v tajnosti.[10] Odvolací soud později v důsledku uplynutí promlčecí doby trest jednoho roku vězení zrušil, pokutu 80 tisíc eur však ponechal.[11]

V září 2014 byl pravomocně odsouzen za daňové úniky ve společnosti Mediaset ke čtyřem letům odnětí svobody a dvouletému zákazu výkonu volené funkce. Avšak z toho mu byly tři roky vězení prominuty kvůli předchozí amnestii a kvůli zákonu, který si nechal předtím schválit, nesmí být osoby starší 70 let uvězněny, takže mu byl trest zmírněn na 1 rok veřejně prospěšných prací. Trest si odpykává tak, že jednou týdně pomáhá v domově pro seniory nedaleko Milána.[12] Po dobu trvání testu zůstává předsedou strany Forza Italia.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Opakovaně je kritizován mnoha intelektuály, představiteli levice či stoupenci těsnější evropské spolupráce. Po skandálu s fotografiemi obnaženého českého expremiéra Mirka Topolánka a mladých dívek o něm spisovatel José Saramago psal jako o „věci Berlusconi, nebezpečně podobné lidské bytosti“.[13] Daniel Cohn-Bendit přirovnává Berlusconiho verzi demokracie k Putinově a Chávezově.[14]

Takovou kritiku Berlusconi vytrvale odmítá: „Upřímně si myslím, že jsem nejlepším premiérem, jakého Itálie měla za 150 let ...,“ prohlásil během tiskové konference po aféře na Sardinii.[15] Proto také tehdy vyloučil, že by kvůli sexuálním a jiným skandálům odstoupil.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
BulharskoBulharsko Bulharsko Order Stara planina ribbon.gif Řád Stará planina I. třídy 2009
LotyšskoLotyšsko Lotyšsko LVA Order of the Three Stars - Commander BAR.png velkodůstojník Řádu tří hvězd[16] 2005, 21. června
MaltaMalta Malta MLT National Order of Merit BAR.svg Nároční řád za zásluhy[17] 2004, 20. ledna
NorskoNorsko Norsko Den kongelige norske fortjenstorden storkors stripe.svg velkokříž Norského královského řádu za zásluhy 2001
PolskoPolsko Polsko POL Order Zaslugi RP kl1 BAR.png velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky[18] 2002
PortugalskoPortugalsko Portugalsko PRT Order of Prince Henry - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu prince Jindřicha[19] 2005, 31. ledna
RakouskoRakousko Rakousko AUT Honour for Services to the Republic of Austria - 2nd Class BAR.png velká čestná dekorace ve zlatě na hvězdě Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku[20] 2002
RumunskoRumunsko Rumunsko ROU Order of the Star of Romania 1999 GCross BAR.svg velkokříž Řádu rumunské hvězdy[21] 2002
Saúdská ArábieSaúdská Arábie Saúdská Arábie Spange des König-Abdulaziz-Ordens.png Řád krále Abd al-Azíze I. třídy[22] 2009, 22. listopadu
VatikánVatikán Vatikán Order Pius Ribbon 1kl.png rytíř velkokříže Řádu Pia IX.[23] 2005, 11. července

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/250368-italsky-premier-berlusconi-podal-demisi.html
  2. Politický slovník [online]. 2017-12-09 [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (česky) 
  3. The War They Wanted, the Lies They Needed VanityFair, VII/2006.
  4. Berlusconi si zajistil imunitu. Prosadil nový zákon aktuálně.cz 10. 7. 2008.
  5. Soud odebral Berlusconimu a dalším prominentům imunitu aktuálně.cz, 7. 10. 2009.
  6. Berlusconi aggredito in piazza Duomo La Repubblica, 14. 12. 2009.
  7. "Spekulationen über baldigen Berlusconi-Rücktritt", http://www.spiegel.de/politik/ausland/0,1518,794036,00.html
  8. Silvio Berlusconi Sentenced To Four Years In Prison Over Mediaset Tax Evasion [online]. Huffingtonpost.co.uk, 2012-10-26 [cit. 2012-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Italský expremiér Berlusconi dostal čtyři roky za krácení daní [online]. Novinky.cz, 2012-10-26 [cit. 2012-10-26]. Dostupné online. 
  10. Soud poslal Berlusconiho na rok do vězení. Vyzradil úřední tajemství [online]. Lidovky.cz [cit. 2013-03-07]. Dostupné online. 
  11. "Berlusconi wiretap charge timed out, says court"
  12. Berlusconiho čeká další soud v aféře Rubygate
  13. La cosa Berlusconi El País, 7. 6. 2009.
  14. «La vostra democrazia è quella di Putin e Chavez» Archivováno 24. 9. 2009 na Wayback Machine L’unitá, 21. 9. 2009.
  15. Berlusconi: Jsem nejlepším premiérem v Itálii za 150 let iHNed.cz, 10. 9. 2009.
  16. VESTNESIS.LV. Par Triju Zvaigžņu ordeņa piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  17. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  18. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 25 lutego 2002 r. o nadaniu orderów.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. 
  19. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. 
  20. 10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, S. 1511 Dostupné online
  21. Cancelaria Ordinelor. canord.presidency.ro [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. 
  22. Italia-Arabia/A Berlusconi la più alta onorificenza reale saudita - Cronaca - Il Cittadino di Monza e Brianza. web.archive.org [online]. 2011-06-15 [cit. 2019-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  23. Acta Benedicti PP. XVI. Acta Apostolicae Sedis. 2006-01-06, čís. 1. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VYHNÁLKOVÁ, Tereza. Silvio Berlusconi: Politik, magnát a Casanova. Nakladatelství Čas, 2013. 206 S.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]