Silvio Berlusconi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Silvio Berlusconi
Silvio Berlusconi (2015)
Silvio Berlusconi (2015)
Předseda vlády Italské republiky
Ve funkci:
8. květen 2008 – 12. listopad 2011
PrezidentGiorgio Napolitano
PředchůdceRomano Prodi
NástupceMario Monti
Ve funkci:
11. červen 2001 – 17. květen 2006
PrezidentCarlo Azeglio Ciampi
PředchůdceGiuliano Amato
NástupceRomano Prodi
Ve funkci:
24. duben 1994 – 17. leden 1995
PrezidentOscar Luigi Scalfaro
PředchůdceCarlo Azeglio Ciampi
NástupceLamberto Dini
Ministr zahraničních věcí
Ve funkci:
6. leden 2002 – 14. listopad 2002
PředchůdceRenato Ruggiero
NástupceFranco Frattini
Ministr financí
Ve funkci:
3. červenec 2004 – 16. červenec 2004
PředchůdceGiulio Tremonti
NástupceDomenico Siniscalco
Ministr zdravotnictví
Ve funkci:
10. březen 2006 – 17. květen 2006
PředchůdceFrancesco Storace
NástupceLivia Turco
Ministr ekonomického rozvoje
Ve funkci:
5. květen 2010 – 4. říjen 2010
PředchůdceClaudio Scajola
NástupcePaolo Romani
Poslanec Poslanecké Sněmovny
Úřadující
Ve funkci od:
21. dubna 1994
Volební obvodCampania 1
Stranická příslušnost
ČlenstvíForza Italia
(1994-2009)
Lid svobody
(2009-2013)
Forza Italia
(2013-současnost)

Narození29. září 1936 (85 let)
Milán, Italské královstvíItalské království Italské království
Národnostitalská
Choť1. Carla Dall'Oglio (1965)
2. Veronica Lario (1985)
Partner(ka)Marta Fascina (od 2020)
Vztahymilenka Mara Carfagna
RodičeLuigi Berlusconi a Rosa Bossi
DětiMarina Berlusconi
Pier Silvio Berlusconi
Barbara Berlusconi
Eleonora Berlusconi
Luigi Berlusconi
PříbuzníMaria Antonietta Berlusconi a Paolo Berlusconi (sourozenci)
SídloArcore, Itálie
Alma materUniverzita v Miláně
Zaměstnánípolitik, podnikatel
Náboženstvířímský katolík
OceněníMedaile Uruguayské východní republiky (2003)
Order of Merit for Labour
rytíř Řádu Pia IX.
Řád konstantiniánských rytířů sv. Jiří
velkokříž Řádu peruánského slunce
… více na Wikidatech
PodpisSilvio Berlusconi, podpis
CommonsSilvio Berlusconi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Silvio Berlusconi zvuk výsl. (* 29. září 1936, Milán) je italský politik a podnikatel, bývalý předseda vlády Itálie a zároveň nejdéle sloužící poválečný politik v této funkci.[1] Díky němu vznikl výraz berlusconizace, který označuje kumulaci mediální a politické moci a jde o obdobu plutokracie, moc je zde však v rukou jednoho člověka, který uplatňuje svoji moc v demokratickém systému. "Bohatý a mocný člověk si díky médiím udržuje dobré veřejné mínění a jeho vlastní média proti němu nepíší".[2]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Studoval práva a jako pětadvacetiletý nastoupil do zaměstnání v bance. Později založil stavební firmu Edilnord, která v roce 1962 postavila významnou část severního milánského předměstí. Podle jeho odpůrců stály za úspěchem této jeho firmy tajné úmluvy s italskými levicovými stranami a finanční spojenectví s antikomunistickou zednářskou lóží Propaganda 2.[3] Při jeho podnikání se výraznou měrou uplatnilo přátelství s tehdejším premiérem a přítelem ze studií Benedettem Craxim.

Od roku 1986 je prezidentem elitního fotbalového klubu AC Milán.

Berlusconi je často považován za druhého nejbohatšího muže v Itálii. Jeho majetek je odhadován na 12 miliard dolarů[kdy?]. Vlastní velké mediální impérium: kromě několika novin jde zejména o společnost Mediaset, provozující přes desítku italských televizních kanálů; má také 80% podíl v televizní společnosti Endemol. Z tohoto důvodu byl v minulosti obviňován z toho, že ovlivňuje veřejné mínění ve svůj prospěch. Toto podezření bylo již několikrát předmětem soudních jednání.[kdy?]

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 se Berlusconi poprvé stal premiérem Itálie za svou politickou stranu Forza Italia. 2. května 2006 podal demisi poté, co prohrál volební souboj s Romanem Prodim.

Silvio Berlusconi s bývalými prezidenty USA Billem Clintonem, G. Bushem, st. a G. Walkerem Bushem.

Po vítězství ve volbách roku 2008 se stal opět premiérem. Následně prosadil tzv. zákon Lodo Alfano, kterým znemožnil trestní stíhání premiéra (tj. své osoby), prezidenta a předsedů sněmovny a senátu.[4] Tím si Berlusconi dočasně zajistil imunitu. V říjnu 2009 však ústavní soud Itálie shledal tento zákon protiústavním a zrušil jej.[5]

13. prosince 2009 byl Berlusconi v závěru svého politického mítinku na Dómském náměstí v Miláně fyzicky napaden: Massimo Tartaglia jej udeřil suvenýrem v podobě milánského dómu do obličeje. Berlusconi utrpěl frakturu nosu a přišel o dva zuby; útočník byl zatčen.[6]

Dne 26. října 2011 oznámila masová média jako tehdy ještě nepotvrzenou zprávu, že se Berlusconi po dohodě s ministrem za Ligu severu Umbertem Bossim rozhodl v dohledné době vzdát funkce premiéra Itálie. Důvodem mohla prý být nutnost změn v systému věkové hranice odchodu do důchodu pod vlivem jiných evropských zemí.[7]

Problémy se zákonem[editovat | editovat zdroj]

Berlusconi stál více než dvacetkrát před soudem kvůli rozličným obviněním, mimo jiné za spolčení s mafií, falšování účetnictví, zpronevěru, daňové podvody a dětskou prostituci. Dětské prostituce se týkala aféra "Rubygate", kdy měl sex s nezletilou marockou zpěvačkou Ruby Rubacuori při sexuálních orgiích zvaných "bunga bunga."

Odsouzen byl mnohokrát, ale do vězení nikdy nenastoupil a kvůli stavu italské justice se nepředpokládá, že by do vězení kdy nastoupil. V roce 1990 byl pravomocně odsouzen za křivé svědectví (zrušeno při amnestii), v roce 1997 za ilegální financování politické strany (odvolával se tak dlouho, až vypršela promlčecí lhůta) a v říjnu 2012 byl odsouzen ke čtyřem letům ve vězení za krácení daní.[8][9]

V březnu 2013 byl nepravomocně odsouzen k jednomu roku vězení a zaplacení odškodného 80 tisíc eur za to, že společně se svým bratrem Paolem, který byl odsouzen na dva roky a tři měsíce vězení, zveřejnil přepis odposlechů lídra opozice Piera Fassina, které byly kvůli probíhajícímu vyšetřování v tajnosti.[10] Odvolací soud později v důsledku uplynutí promlčecí doby trest jednoho roku vězení zrušil, pokutu 80 tisíc eur však ponechal.[11]

V září 2014 byl pravomocně odsouzen za daňové úniky ve společnosti Mediaset ke čtyřem letům odnětí svobody a dvouletému zákazu výkonu volené funkce. Avšak z toho mu byly tři roky vězení prominuty kvůli předchozí amnestii a kvůli zákonu, který si nechal předtím schválit, nesmí být osoby starší 70 let uvězněny, takže mu byl trest zmírněn na 1 rok veřejně prospěšných prací. Trest si odpykává tak, že jednou týdně pomáhá v domově pro seniory nedaleko Milána.[12] Po dobu trvání trestu zůstal předsedou strany Forza Italia.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Opakovaně je kritizován mnoha intelektuály, představiteli levice či stoupenci těsnější evropské spolupráce. Po skandálu s fotografiemi obnaženého českého expremiéra Mirka Topolánka a mladých dívek o něm spisovatel José Saramago psal jako o „věci Berlusconi, nebezpečně podobné lidské bytosti“.[13] Daniel Cohn-Bendit přirovnává Berlusconiho verzi demokracie k Putinově a Chávezově.[14]

Takovou kritiku Berlusconi vytrvale odmítá: „Upřímně si myslím, že jsem nejlepším premiérem, jakého Itálie měla za 150 let ...,“ prohlásil během tiskové konference po aféře na Sardinii.[15] Proto také tehdy vyloučil, že by kvůli sexuálním a jiným skandálům odstoupil.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Italský premiér Berlusconi podal demisi. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2020-09-26]. Dostupné online. 
  2. Politický slovník [online]. 2017-12-09 [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. 
  3. The War They Wanted, the Lies They Needed. Vanity Fair, [1], VII/2006 (anglicky).
  4. Berlusconi si zajistil imunitu. Prosadil nový zákon aktuálně.cz 10. 7. 2008.
  5. Soud odebral Berlusconimu a dalším prominentům imunitu aktuálně.cz, 7. 10. 2009.
  6. Berlusconi aggredito in piazza Duomo La Repubblica, 14. 12. 2009.
  7. "Spekulationen über baldigen Berlusconi-Rücktritt", http://www.spiegel.de/politik/ausland/0,1518,794036,00.html
  8. Silvio Berlusconi Sentenced To Four Years In Prison Over Mediaset Tax Evasion [online]. Huffingtonpost.co.uk, 2012-10-26 [cit. 2012-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Italský expremiér Berlusconi dostal čtyři roky za krácení daní [online]. BORGIS, 2012-10-26 [cit. 2012-10-26]. Dostupné online. 
  10. Soud poslal Berlusconiho na rok do vězení. Vyzradil úřední tajemství [online]. Lidovky.cz [cit. 2013-03-07]. Dostupné online. 
  11. Berlusconi wiretap charge timed out, says court - English. ANSA.it [online]. 2014-03-31 [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Berlusconiho čeká další soud v aféře Rubygate. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. 
  13. La cosa Berlusconi El País, 7. 6. 2009.
  14. «La vostra democrazia è quella di Putin e Chavez» Archivováno 24. 9. 2009 na Wayback Machine L’unitá, 21. 9. 2009.
  15. Berlusconi: Jsem nejlepším premiérem v Itálii za 150 let iHNed.cz, 10. 9. 2009.
  16. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 25 lutego 2002 r. o nadaniu orderów.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. 
  17. 10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, S. 1511 Dostupné online
  18. Cancelaria Ordinelor. canord.presidency.ro [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. 
  19. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  20. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. 
  21. VESTNESIS.LV. Par Triju Zvaigžņu ordeņa piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  22. Acta Benedicti PP. XVI. Acta Apostolicae Sedis. 2006-01-06, čís. 1. Dostupné online. 
  23. Italia-Arabia/A Berlusconi la più alta onorificenza reale saudita - Cronaca - Il Cittadino di Monza e Brianza. web.archive.org [online]. 2011-06-15 [cit. 2019-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VYHNÁLKOVÁ, Tereza. Silvio Berlusconi: Politik, magnát a Casanova. Nakladatelství Čas, 2013. 206 S.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]