Enrico Letta

Enrico Letta
	Enrico Letta
55. předseda vlády Italské republiky
	Ve funkci:; 28. dubna 2013 – od 14. února 2014 v demisi
Prezident	Giorgio Napolitano
Vicepremiér	Angelino Alfano
Předchůdce	Mario Monti
Nástupce	Matteo Renzi
Ministr průmyslu, obchodu a práce
	Ve funkci:; 22. prosince 1999 – 11. června 2001
Předseda vlády	Massimo D'Alema; Giuliano Amato
Předchůdce	Pier Luigi Bersani
Nástupce	Antonio Marzano
Ministr pro evropské záležitosti
	Ve funkci:; 21. října 1998 – 22. prosince 1999
Předseda vlády	Massimo D'Alema
Předchůdce	Lamberto Dini
Nástupce	Patrizia Toiová
Poslanec Parlamentu Itálie
Úřadující
	Ve funkci od:; 30. května 2001
Volební obvod	2013– : Marche; 2008–2013: Lombardie 2; 2006–2008: Lombardie 1; 2001–2004: Piemont 1
Stranická příslušnost
Členství	Demokratická strana; (od 2007)
Narození	20. srpna 1966 (52 let) ; Pisa, Itálie
Národnost	Italská
Choť	Gianna Fregonarová
Rodiče	Giorgio Letta
Děti	tři
Příbuzní	Gianni Letta (strýc); Giampaolo Letta (bratranec)
Alma mater	Univerzita v Pise
Zaměstnání	politik
Náboženství	římský katolík
Ocenění	velkokříž Řádu za občanské zásluhy
Commons	Enrico Letta
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Enrico Letta (* 20. srpna 1966 Pisa) je italský politik a od dubna 2013 předseda vlády, který také zasedá v Poslanecké sněmovně. V období 2009–2013 působil jako místopředseda Demokratické strany. V minulosti byl také ministrem a europoslancem.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Otec byl profesorem na univerzitě v Pise a strýc poradcem premiéra Silvia Berlusconiho. Letta také vystudoval univerzitu v Pise, je ženatý a má tři děti. Vyznáním je římský katolík.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

21. října 1998 – 22. prosinec 1999: ministr pro evropské záležitosti, premiérem byl Massimo D'Alema
22. prosince 1999 – 11. červen 2001: ministr průmyslu, obchodu a práce ve vládách premiérů Massima D'Alemy a Giuliana Amata
od 13. května 2001: člen Poslanecké sněmovny Itálie
2004–2006: člen Evropského parlamentu

Předseda vlády[editovat | editovat zdroj]

Po týdnech následujících po patové situaci v parlamentních volbách jej 24. dubna 2013 prezident republiky Giorgio Napolitano pověřil sestavením nové vlády. Dne 27. dubna 2013 předložil seznam členů kabinetu a 28. dubna 2013 vláda složila přísahu do rukou hlavy státu. Již 14. února 2014 však Letta podal demisi.^[1] Jeho nástupcem se stal Matteo Renzi.

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Italský premiér Letta odstoupil, nahradit ho má Renzi. iDNES.cz [online]. 2014-02-13. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Enrico Letta ve Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Enrico Letta

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Italský premiér Letta odstoupil, nahradit ho má Renzi. iDNES.cz [online]. 2014-02-13. Dostupné online.

[1]

Enrico Letta

Obsah

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Předseda vlády[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Navigační menu

Osobní nástroje

Jmenné prostory

Varianty

Zobrazení

Další

Hledání

Navigace

Nástroje

Na jiných projektech

Tisk/export

V jiných jazycích

Premiéři Itálie

Alcide De Gasperi (1945–1953) • Giuseppe Pella (1953–1954) • Amintore Fanfani (1954) • Mario Scelba (1954–1955) • Antonio Segni (1955–1957) • Adone Zoli (1957–1958) • Amintore Fanfani (1958–1959) • Antonio Segni (1959–1960) • Fernando Tambroni (1960) • Amintore Fanfani (1962–1963) • Giovanni Leone (1963) • Aldo Moro (1963–1968) • Giovanni Leone (1968) • Mariano Rumor (1968–1970) • Emilio Colombo (1970–1972) • Giulio Andreotti (1972–1973) • Mariano Rumor (1973–1974) • Aldo Moro (1974–1976) • Giulio Andreotti (1976–1979) • Francesco Cossiga (1979–1980) • Arnaldo Forlani (1980–1981) • Giovanni Spadolini (1981–1982) • Amintore Fanfani (1982–1983) • Bettino Craxi (1983–1987) • Amintore Fanfani (1987) • Giovanni Goria (1987–1988) • Ciriaco de Mita (1988–1989) • Giulio Andreotti (1989–1992) • Giuliano Amato (1992–1993) • Carlo Azeglio Ciampi (1993–1994) • Silvio Berlusconi (1994–1995) • Lamberto Dini (1995–1996) • Romano Prodi (1996–1998) • Massimo D'Alema (1998–2000) • Giuliano Amato (2000–2001) • Silvio Berlusconi (2001–2006) • Romano Prodi (2006–2008) • Silvio Berlusconi (2008–2011) • Mario Monti (2011–2013) • Enrico Letta (2013–2014) • Matteo Renzi (2014–2016) • Paolo Gentiloni (2016–2018) • Giuseppe Conte (od 2018)