Enrico Letta
| Enrico Letta | |
|---|---|
 | |
| 55. předseda vlády Italské republiky | |
| Ve funkci: 28. dubna 2013 – od 14. února 2014 v demisi | |
| Prezident | Giorgio Napolitano |
| Vicepremiér | Angelino Alfano |
| Předchůdce | Mario Monti |
| Nástupce | Matteo Renzi |
| Ministr průmyslu, obchodu a práce | |
| Ve funkci: 22. prosince 1999 – 11. června 2001 | |
| Předseda vlády | Massimo D'Alema Giuliano Amato |
| Předchůdce | Pier Luigi Bersani |
| Nástupce | Antonio Marzano |
| Ministr pro evropské záležitosti | |
| Ve funkci: 21. října 1998 – 22. prosince 1999 | |
| Předseda vlády | Massimo D'Alema |
| Předchůdce | Lamberto Dini |
| Nástupce | Patrizia Toiová |
| 8. lídr Demokratické strany | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 14. března 2021 | |
| Předchůdce | Nicola Zingaretti |
| Poslanec Parlamentu Itálie | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 6. října 2021 | |
| Volební obvod | Siena |
| Ve funkci: 30. května 2001 – 23. července 2015 | |
| Volební obvod | 2013–2015 : Marche 2008–2013: Lombardie 2 2006–2008: Lombardie 1 2001–2004: Piemont 1 |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Křesťanská demokracie (před 1994) Italská lidová strana (1994-2002) La Margherita (2002-2007) Demokratická strana (2007-současnost) |
| Narození | 20. srpna 1966 (55 let) Pisa,  Itálie |
| Národnost | Italská |
| Choť | Gianna Fregonarová |
| Rodiče | Giorgio Letta |
| Děti | tři |
| Příbuzní | Gianni Letta (strýc) Giampaolo Letta (bratranec) |
| Alma mater | Univerzita v Pise |
| Zaměstnání | politik |
| Náboženství | římský katolík |
| Ocenění | velkokříž Řádu za občanské zásluhy (2013) |
| Commons | Enrico Letta |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Enrico Letta (* 20. srpna 1966 Pisa) je italský politik a od dubna 2013 do února 2014 předseda vlády, který také zasedá v Poslanecké sněmovně. V období 2009–2013 působil jako místopředseda Demokratické strany, od roku 2021 je jejím předsedou. V minulosti byl také ministrem a europoslancem.
Mládí a vzdělání[editovat | editovat zdroj]
Enrico Letta se narodil v Pise v Toskánsku Giorgiu Lettovi, profesorovi matematiky narozenému v Abruzzo, který vyučoval teorii pravděpodobnosti na Univerzitě v Pise, členovi Accademia dei Lincei a Národní akademie věd, a Anně Banchi, která se narodila v Sassari a vyrostla v Porto Torres.[1] Narodil se do početné rodiny. Mezi jeho strýce z otcovy strany patří středopravicový politik Gianni Letta, blízký poradce Silvia Berlusconiho, a archeolog Cesare Letta, jedna z jeho tet z otcovy strany, Maria Teresa Letta, pracovala jako viceprezidentka organizace Italský červený kříž; prastrýc z matčiny strany je básník a dramatik Gian Paolo Bazzoni.
Poté, co strávil část svého dětství ve Štrasburku,[2] dokončil svou školní docházku v Itálii na klasickém lyceu v Pise.[3] Má titul z oboru politologie, který získal na Univerzitě v Pise a následně získal doktorát na Sant'Anna School of Advanced Studies, postgraduální škole se statutem univerzity.[4]
V letech 2001 až 2003 byl profesorem na Univerzitě Carla Cattanea poblíž Varese. Poté v roce 2003 vyučoval na Sant'Anna School v Pise a v roce 2004 na HEC Paris.[5]
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Enrico Letta je ženatý s Giannou Fregonarou, italskou novinářkou, se kterou měl tři děti, Giacoma, Lorenza a Francesca.[6]
Letta je známý tím, že rád poslouchá rockovou skupinu Dire Straits;[7] je také vášnivým fanouškem AC Milán.[8] Kromě své rodné italštiny mluví plynně francouzsky a anglicky.
Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]
- 21. října 1998 – 22. prosinec 1999: ministr pro evropské záležitosti, premiérem byl Massimo D'Alema
- 22. prosince 1999 – 11. červen 2001: ministr průmyslu, obchodu a práce ve vládách premiérů Massima D'Alemy a Giuliana Amata
- od 13. května 2001: člen Poslanecké sněmovny Itálie
- 2004–2006: člen Evropského parlamentu
Předseda vlády[editovat | editovat zdroj]
Po týdnech následujících po patové situaci v parlamentních volbách jej 24. dubna 2013 prezident republiky Giorgio Napolitano pověřil sestavením nové vlády. Dne 27. dubna 2013 předložil seznam členů kabinetu a 28. dubna 2013 vláda složila přísahu do rukou hlavy státu. Již 14. února 2014 však Letta podal demisi.[9] Jeho nástupcem se stal Matteo Renzi.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Gli zii di Enrico Letta. Non solo Gianni: c'è anche Gian Paolo Bazzoni a Porto Torres [online]. 2013-04-25 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ HuffPost - Breaking News, U.S. and World News. HuffPost [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2013-06-11 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online.
- ↑ Un volto da Premier (FOTO). L'HuffPost [online]. 2013-04-24 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Governo. Enrico Letta, l’allievo di Andreatta diventa presidente del Consiglio | Giornale.sm. web.archive.org [online]. 2013-10-04 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online.
- ↑ Enrico Letta Profile: Mild-Mannered AC Milan Fan who is Italy's Next PM [VIDEO]. International Business Times UK [online]. 2013-04-24 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Enrico Letta to become youngest Italian prime minister in 25 years. www.telegraph.co.uk [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online.
- ↑ Tra la passione per la politica, l'Ue e il Milan, chi è Enrico Letta. Agi [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Italský premiér Letta odstoupil, nahradit ho má Renzi. iDNES.cz [online]. 2014-02-13. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Enrico Letta na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Enrico Letta
- Osobní profil Enrico Letty v databázi poslanců Evropského parlamentu
- Prohlášení o finančních zájmech (italsky)
