Bettino Craxi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bettino Craxi
Bettino Craxi-1.jpg
Narození 24. února 1934
Milán
Úmrtí 19. ledna 2000 (ve věku 65 let)
Hammamet
Příčina úmrtí Diabetes mellitus
Alma mater Università degli Studi di Milano
Ocenění Řád Karla III.
Politická strana Italská socialistická strana
Děti Stefania Craxi
Bobo Craxi
Funkce poslanec Evropského parlamentu (1979–1983)
Prime Minister of Italy (1983–1986)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ55096558 (13. července 1984 – 30. července 1984)
Prime Minister of Italy (1986–1987)
poslanec Evropského parlamentu (od 1989)
… více na Wikidatech
Podpis Bettino Craxi – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benedetto "Bettino" Craxi (24. února 193419. ledna 2000) byl italský sociálnědemokratický politik. V letech 19831987 byl premiérem Itálie, což v té době představovalo nejdelší mandát od druhé světové války. Byl prvním socialistickým premiérem v historii italské republiky. Byl představitelem Italské socialistické strany, v jejímž čele stál v letech 19761993, a kterou velmi změnil - ukončil frakční boje a posunul stranu do politického středu, po vzoru jiných sociálnědemokratických stran Evropy. Symbolem toho bylo, že oslabil spolupráci s komunisty a vstoupil naopak do velké koalice s Křesťanskými demokraty (vznik tzv. osy CAF, neboli spolupráce tří klíčových osobností Craxi-Andreotti-Forlani).

Jeho vláda dosáhla značných ekonomických úspěchů, v jeho éře se Itálie stala pátou nejprůmyslovější zemí světa a vstoupila do skupiny nejvyspělejších ekonomik G7. Problémem však byla inflace a rostoucí zadlužení.

Craxi byl znám podporou socialistů, kteří byli ve svých zemích politicky postihováni, zejména ve frankstickém Španělsku, v Uruguayi, Chile a podporoval též československou skupinu levicových exulantů kolem časopisu Listy (Jiří Pelikán). Finančně podporoval též polskou Solidaritu a Arafatovu Organizaci pro osvobození Palestiny. Zvláštní sympatie měl též k libyjskému diktátorovi Muammaru Kaddáfímu, jehož roku 1986 telefonicky varoval před bombardováním Američanů, díky čemuž Kaddáfí útok (tzv. operaci El Dorado) přežil. Známý je jeho spor s Ronaldem Reaganem z roku 1985, kdy odmítl vydat arabské únosce lodi Achille Lauro. Často mu bylo vyčítáno přátelství s některými světovými diktátory, zejména Siadem Barrem ze Somálska a Bin Alím z Tuniska.

V 90. letech ho smetly korupční skandály (aféra Tangentopoli a akce Mani pulite – Čisté ruce), tak jako celou jeho politickou generaci. Před soudy uprchl roku 1994 do Tuniska, pod ochranu Bin Alího. Do Itálie, kde byl mezitím odsouzen k 27 letům vězení, se nikdy nevrátil a zemřel v Tunisku roku 2000.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]