Sandro Pertini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sandro Pertini
Pertini ritratto.jpg

Prezident Itálie
Ve funkci:
9. července 1978 – 29. června 1985
Předchůdce Giovanni Leone
Nástupce Francesco Cossiga
Stranická příslušnost
Členství Italská socialistická strana
United Socialist Party

Narození 25. září 1896
San Giovanni
Úmrtí 24. února 1990 (ve věku 93 let)
Řím
Místo pohřbení San Giovanni
Choť Carla Voltolina (1946–1990)
Alma mater Janovská univerzita
Profese politik a novinář
Ocenění Medaglia d'oro al valor militare (1955)
honorary doctor of the University of Madrid Complutense (1985)
Otto-Hahn-Friedensmedaille (1988 a 1988)
Four Freedoms Award - Freedom Medal
velká kolana Řádu svatého Jakuba od meče
Podpis Sandro Pertini, podpis
Webová stránka www.fondazionepertini.it/asp/fondazione.asp?IdSez=1
Commons Sandro Pertini
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sandro Pertini (plným jménem Alessandro Pertini, 25. září 189624. února 1990 Řím) byl italský politik, sedmý prezident italské republiky (19781985) a také člen Italské socialistické strany.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval práva na univerzitě v Janově a politické vědy na univerzitě ve Florencii. Roku 1918 vstoupil do Sjednocené socialistické strany (Partito Socialista Unitario), která existovala v letech 19221930. Po nástupu fašismu patřil Pertini k hlavním organizátorům levicového odporu. Pronásledování ho přimělo k útěku do Francie, spolu s dalšími několika členy socialistické strany. V Itálii pracoval jako zedník.

Do Itálie se v polovině 30. let vrátil, byl však záhy uvězněn. Ve vězení pak zachránil slavné deníky filozofa Antonio Gramsciho, které se staly nejslavnějším Gramsciho dílem a velmi vlivným textem západní marxistické levice. Propuštěn byl měsíc po Mussoliniho uvěznění a ihned se zapojil do hnutí odporu proti nacistickým jednotkám v Itálii. Byl zajat Němci, odsouzen k smrti, byl však z vězení osvobozen partyzánskou operací.

Po válce byl zvolen do prvního parlamentu nové republiky a stal se vlivným členem Italské socialistické strany (Partito Socialista Italiano). Byl tvrdým kritikem italské komunistické strany na straně jedné, i kolonialismu západních velmocí na straně druhé. Stejně tak často otevřeně kritizoval korupci uvnitř vlastní strany. To mu vyneslo značný kredit, díky němuž se roku 1968 nejprve stal předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu Itálie a nakonec i prezidentem republiky. Získal si v této funkci mimořádný respekt, čehož důkazem bylo, že roku 2010 se jako jeden z mála politiků propracoval do padesátky nejvýznamnějších Italů v televizní anketě Největší Ital všech dob.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
ItálieItálie Itálie Valor militare gold medal BAR.svg zlatá Vojenská záslužná medaile 1945
Immagine di Nastrino militare. medaglia al valor militare, Regio esercito italiano. - 120px-Valor militare silver medal BAR.png stříbrná Vojenská záslužná medaile[1] 1917
1GMx4.png Pamětní medaile italsko-rakouské války 1915–1918 uděleno 4x
PortugalskoPortugalsko Portugalsko PRT Order of Saint James of the Sword - Grand Collar BAR.png velkokříž s řetězem Řádu svatého Jakuba od meče[2] 1980, 17. listopadu
Spojené královstvíSpojené království Spojené království Order of the Bath UK ribbon.svg čestný rytíř velkokříže Řádu lázně[3] 1980, 14. října

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CESP - Centro Espositivo Sandro Pertini. www.pertini.it [online]. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. 
  2. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. 
  3. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]