Luigi Einaudi
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
| Luigi Einaudi | |||||
 | |||||
| |||||
|
| |||||
| Narození |
24. března 1874 Carrù | ||||
|---|---|---|---|---|---|
| Úmrtí |
30. října 1961 (ve věku 87 let) Řím | ||||
| Místo pohřbení | Dogliani | ||||
| Choť | Ida Einaudi | ||||
| Děti |
Giulio Einaudi Mario Einaudi | ||||
| Příbuzní | Ludovico Einaudi (vnuk) | ||||
| Alma mater |
Turínská universita Università commerciale Luigi Bocconi | ||||
| Profese | ekonom, politik, novinář, profesor, advokát a bankéř | ||||
| Ocenění |
Velkokříž za zásluhy Spolkové republiky Německo (1954) Sonderstufe des Großkreuzes des Verdienstordens der Bundesrepublik Deutschland (1954) velkokříž s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (1955) Fellow of the Econometric Society Řád za zásluhy v oblasti umění a věd | ||||
| Podpis |
 | ||||
| Commons | Kategorie Luigi Einaudi | ||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||
Luigi Einaudi (24. března 1874 – 30. října 1961) byl italský politik, ekonom a novinář. V letech 1948–1955 byl prezidentem Itálie, druhým v historii, předtím, v letech 1945–1948, prezidentem italské centrální banky (Banca d'Italia), 1947–1948 ministrem financí. Byl členem Italské liberální strany. Mezi válkami byl novinářem italských deníků La Stampa a Il Corriere della Sera. Přispíval též do britského týdeníku The Economist. Vydal i několik knih: Tracotanze protezionistiche (1919), Principi di scienza delle finanze (1932), Via il Prefetto (1944), Il buon governo (1954) či Prediche inutili (1956). Jeho vnukem je známý italský pianista a hudební skladatel Ludovico Einaudi.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Luigi Einaudi ve Wikimedia Commons - Profil na stránkách italského prezidenta
- Profil na stránkách Cronologia Leonardo
Autoritní data: AUT: mzk2003209507 | GND: 118688383 | ISNI: 0000 0003 6857 2905 | LCCN: n50070289 | VIAF: 56623995 | WorldcatID: lccn-n50070289
