Donald Tusk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Donald Tusk
Donald Tusk (cropped).jpg
2. předseda Evropské rady
Ve funkci:
1. prosince 2014 – 30. listopadu 2019
PředchůdceHerman Van Rompuy
NástupceCharles Michel
14. premiér Polska
Ve funkci:
16. listopadu 2007 – 22. září 2014
PrezidentLech Kaczyński
Bronisław Komorowski
PředchůdceJarosław Kaczyński
NástupkyněEwa Kopaczová
2. předseda Občanské platformy
Ve funkci:
1. června 2003 – 8. listopadu 2014
PředchůdceMaciej Płażyński
NástupkyněEwa Kopaczová
6. předseda Občanské platformy
Úřadující
Ve funkci od:
3. července 2021
PředchůdceBorys Budka
Stranická příslušnost
ČlenstvíKLD (1990–1994)
UW (1994–2001)
PO (od 2001)

Narození22. dubna 1957 (64 let)
Gdaňsk
PolskoPolsko Polsko
NárodnostKašubové
ChoťMałgorzata Tusk
RodičeDonald Tusk a Ewa Tusk
DětiMichał (nar. 1982)
Katarzyna (nar. 1987)
PříbuzníJózef Tusk (dědeček)
Mikołaj Tusk (vnuk)
Alma materUniwersytet Gdański
Profesepolitik a historik
Náboženstvířímský katolík
OceněníCena Karla Velikého (2010)
Honorary doctor of University of Pécs (2017)
Čestný doktor Technické univerzity v Dortmundu (2018)
velkokříž Řádu peruánského slunce
velkokříž Norského královského řádu za zásluhy
… více na Wikidatech
PodpisDonald Tusk, podpis
Webová stránkawww.tusk.pl
CommonsDonald Tusk
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Donald Franciszek Tusk (* 22. dubna 1957 Gdaňsk) je polský politik kašubské národnosti, mezi roky 2014 až 2019 předseda Evropské rady a v letech 2003 až 2014 a opět od července 2021 předseda Občanské platformy.[1] V letech 2007–2014 působil jako nejdéle sloužící předseda vlády třetí republiky, když stál v čele svého prvního a druhého kabinetu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Tusk se narodil v Gdaňsku v katolické rodině, která patřila k národnostní menšině Kašubů. Jeho otec Donald Tusk (1930–1972) byl truhlář, matka Ewa (1934–2009) pracovala jako zdravotní sestra. Jeho dědeček Józef Tusk (1907–1987) byl námořník, železniční úředník a houslař. 19. března 1940 byl uvězněn v koncentračním táboře Neuengamme u Hamburku. V srpnu 1942 byl propuštěn a 2. srpna 1944 jako občan Třetí říše povolán do Wehrmachtu. Nejdříve byl nasazen v Kuronsku a později budoval zákopy v Dánsku. Později přešel na stranu Spojenců, aby mohl bojovat v polské západní armádě. Minulost Józefa Tuska byla negativně použita proti Donaldu Tuskovi při prezidentské kampani v roce 2005. Dědeček z matčiny strany Franciszek Dawidowski zase pracoval při budování Hitlerova Vlčího doupěte, kde při atentátu 20. července 1944 utrpěl zranění, při kterém přišel o oko.

Dětství a studia[editovat | editovat zdroj]

Jméno Donald získal po otci a ten tak byl pojmenován podle přítele své matky, kterého poznala ve Skotsku. V rozhovoru pro izraelský deník Haarec popsal postavení kašubské menšiny jako skupiny obyvatel, která byla neustále v podezření jak u nacistů, tak u komunistů z neloajality. Sám se však o svých kašubských kořenech dozvěděl až během studií historie. Dům rodičů stál v těsné blízkosti gdaňských loděnic. Mohl tak sledovat, jak státní moc zasahuje proti loděnickým dělníkům.[2] V roce 1976 maturoval na gdaňské střední škole Mikuláše Koperníka. Během studií se v roce 1978 oženil s Małgorzatou Sochackou. Roku 1980 ukončil studium historie na gdaňské univerzitě po obhajobě diplomové práce na téma Józef Piłsudski. Na univerzitě pomáhal zakládat studentský výbor Solidarity a později místní nezávislé sdružení studentů. Začal pracovat jako novinář, spolupracoval s nezávislými odbory a s kašubským aktivistou, spisovatelem a novinářem Lechem Bądkowskim (1920–1984). Tusk měl zakázáno být zaměstnán ve státních firmách. Do novin pak přispíval pod pseudonymem Anna Barycz. Napsal první kašubský slovník pro děti a také několik knih o historii Gdaňsku. S přáteli založil firmu Swietlik na natírání továrních komínů, kde pracoval 7 let.

Vstup do politiky[editovat | editovat zdroj]

Spoluzakládal středově konzervativní, liberálně katolickou politickou stranu Liberálně demokratický kongres (Kongres Liberalno-Demokratyczny), která měla kořeny v polské Solidaritě. V roce 1990 se stal předsedou této strany. Prosazoval tržní hospodářství, decentralizaci a evropskou integraci. Se sloganem Ani vlevo, ani vpravo - pouze rovnou do Evropy získala jeho strana 8 % hlasů ve volbách v roce 1991 a Tusk usedl v polském Sejmu. Při volbách v roce 1993 se strana nedostala do Sejmu. V březnu 1994 se sloučila s Demokratickou unií (Unia Demokratyczna) v Unii Svobody (Unia Wolności). Tusk se stal místopředsedou strany a při volbách v roce 1997 byl opět zvolen do Sejmu, kde působil jako náměstek předsedy senátu. V roce 2001 se Unie Svobody sloučila se stranou Akcja Wyborcza Solidarność pod novým názvem Občanská platforma. Po volbách ve stejném roce se stala největší opoziční silou a Tusk byl zvolen místopředsedou Sejmu a v roce 2003 i předsedou strany. V roce 2005 kandidoval v prezidentských volbách, ve kterých nakonec zvítězil Lech Kaczyński ze strany Právo a spravedlnost (Prawo i Sprawiedliwość).[3]

Premiér[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 Občanská platforma zvítězila ve volbách a prezident Lech Kaczyński pověřil Tuska sestavením vlády. Ten se v listopadu stal 14. premiérem třetí Polské republiky. Vítězství strana zopakovala i při parlamentních volbách roku 2011. V roce 2014 byl nejdéle sloužícím polským premiérem od roku 1989. V květnu 2010 byl v Cáchách oceněn Cenou Karla Velikého.

Donald Tusk po boku manželky Małgorzaty Tuskové

Předseda Evropské rady[editovat | editovat zdroj]

Na summitu Evropské unie (EU) 30. srpna 2014 byl Donald Tusk jmenován předsedou Evropské rady. 9. září 2014 podal i s celou tehdejší polskou vládou demisi. Od 1. prosince 2014 se tak po Hermanu Van Rompuy stal novým tzv. evropským prezidentem. V březnu 2017 byl v této funkci Evropskou radou na dalšího 2,5 roku přes odpor vlády Beaty Szydłové potvrzen.[4]

V listopadu 2017 přirovnal Tusk Polsko pod vládou strany Právo a spravedlnost (PiS) k „putinovskému Rusku“. Polská premiérka Beata Szydłová na to reagovala slovy: „Donald Tusk jako předseda Evropské rady pro Polsko nic neudělal. Dnes zneužívá svůj post k útoku na polskou vládu, čímž útočí na Polsko.”[5]

Na zasedání Evropské rady v Bruselu dne 14. prosince 2017 vzbudil Tusk pozornost svým nekonformním postojem k otázce tzv. uprchlických kvót. Prohlásil, že politika kvót, kterou prosazuje Evropská komise zvláště vůči zemím tzv. Višegrádu, je neúčinná a rozděluje Evropskou unii. Za toto vyjádření byl Tusk některými evropskými politiky tvrdě kritizován.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1978 se Donald Tusk oženil s Małgorzatou Sochackou. Manželé mají bydliště v Sopotech. Tuskova manželka vystudovala také historii. Syn Michał (* 1982) pracoval v deníku Gazeta Wyborcza, později na gdaňském letišti v marketingovém oddělení.[6] Dcera Katarzyna (* 1987) působí v zábavních pořadech televize Polsat. Mezi Tuskovy koníčky patří fotbal.[7][8]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Expremiér Tusk se vrací do polské politiky, stal se šéfem opoziční strany. Deník N [online]. 2021-07-03. Dostupné online. 
  2. MOCEK, Michal. Donald Tusk. Novinky.cz [online]. [cit. 2014-09-11]. Dostupné online. (česky) 
  3. BĚLKA, Michal; ČTK. Evropským „prezidentem“ bude Donald Tusk, funkce se ujme v prosinci. iDnes.cz [online]. 2014-08-30 [cit. 2014-08-31]. Dostupné online. 
  4. KANTER, James, Donald Tusk Gets 2nd Term as President of European Council, The New York Times, https://www.nytimes.com/2017/03/09/world/europe/donald-tusk-european-council-eu.html, 9. března 2017 (anglicky).
  5. "Polsko je jako putinovské Rusko, kritizoval poměry Tusk". Novinky. 19. listopadu 2017.
  6. Kim jest Michał Tusk - "normalny koleś", ojciec, mąż czy "debil"?. Onet Wiadomości [online]. 2012-08-14 [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (polsky) 
  7. Donald Tusk [online]. 22 October 2007 [cit. 2017-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Jak premier Tusk kiwa kolegów, 2. srpna 2008
  9. PERÚ, Empresa Peruana de Servicios Editoriales S. A. EDITORA. Perú y Polonia inician una nueva etapa en sus relaciones, afirma presidente García (ampliación). andina.pe [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (španělsky) 
  10. Donald Tusk został „Słońcem Peru”. www.rmf24.pl [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (polsky) 
  11. https://www.kongehuset.no/binfil/download2.php?tid=114673
  12. State Awards Issued by Georgian Presidents in 2003–2015 Dostupné online (anglicky)
  13. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. 
  14. Poroshenko presents awards to Tusk and Juncker. www.ukrinform.net [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №212/2019. Офіційне інтернет-представництво Президента України [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (ua) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]