Tadeusz Mazowiecki

Tadeusz Mazowiecki
Tadeusz Mazowiecki
	Mazowiecki v roce 2007
1. předseda vlády Polska
	Ve funkci:; 24. srpna 1989 – 12. ledna 1991
Prezident	Wojciech Jaruzelski ; Lech Wałęsa
Předchůdce	Czesław Kiszczak (jako premiér PLR)
Nástupce	Jan Krzysztof Bielecki
1. předseda Unie svobody
	Ve funkci:; 1994 – 1995
Předchůdce	strana vznikla
Nástupce	Leszek Balcerowicz
předseda Demokratické unie
	Ve funkci:; 1991 – 1994
Předchůdce	strana vznikla
Nástupce	strana začleněna do Unie svobody
Stranická příslušnost
Členství	Stowarzyszenie PAX (1949–55) ; Hnutí Znak (1961–72) ; Solidarita (1980–91) ; Demokratická unie (1991–94) ; Unie svobody (1994–95) ; Demokratická strana – demokraci.pl (2005–06)
Narození	18. dubna 1927; Płock Polsko
Úmrtí	28. října 2013 (ve věku 86 let); Varšava Polsko
Příčina úmrtí	zápal plic
Místo pohřbení	Forest Cemetery in Laski
Občanství	Polsko
Alma mater	Varšavská univerzita
Profese	politik, spisovatel, novinář, odborář a publicista
Náboženství	římský katolík
Ocenění	Řád bílé orlice (1995); Medaile cti Daga Hammarskjölda (1995); velkodůstojník Řádu čestné legie (1997); Lothar Kreyssig Peace Prize (1999); záslužný velkokříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (2000); … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Tadeusz Mazowiecki
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tadeusz Mazowiecki (18. dubna 1927 Płock – 28. října 2013^[1] Varšava) byl polský katolický intelektuál, novinář a politik, jeden z vůdců hnutí polské Solidarity a v letech 1989–1990 ministerský předseda Polské republiky.

Život

Práva vystudoval na Varšavské univerzitě a už od roku 1945 byl členem hnutí PAX, z něhož byl roku 1955 pro své názory vyloučen. V letech 1953–1955 byl šéfredaktorem Katolického týdeníku ve Vratislavi a v roce 1957 se stal jedním ze zakladatelů hnutí „Klubů katolické inteligence“ (KIK). Roku 1958 založil kulturní měsíčník Więź, který vedl až do roku 1981. V letech 1961–1972 byl poslancem polského parlamentu za hnutí Znak a od roku 1976 pracoval v opozici. Roku 1980 vedl odbornou skupinu, která pomáhala organizovat hnutí Solidarita a stal se šéfredaktorem jeho týdeníku. Po vyhlášení výjimečného stavu v prosinci 1981 byl rok uvězněn, ale roku 1987 mohl strávit rok v zahraničí, kde jednal hlavně s odborovými ústřednami.

Na jaře 1989 byl jedním z hlavních vyjednavačů při jednání u kulatého stolu a tvůrcem dohody, která vedla k polosvobodným volbám a triumfálnímu vítězství Solidarity. 17. srpna 1989 mu Wojciech Jaruzelski nabídl funkci předsedy vlády, z níž odstoupil v prosinci 1990 a koncem téhož roku pak neúspěšně kandidoval proti Lechovi Wałęsovi na funkci prezidenta republiky. Jeho vláda uskutečnila v Polsku hlavní ústavní a politické reformy a zahájila i hospodářskou reformu L. Balcerowicze. V letech 1991–2001 byl poslancem polského parlamentu, nejprve za Demokratickou unii, později za Unii svobody. Od roku 1992 působil jako zvláštní vyslanec OSN v Bosně a z funkce odstoupil 1995 na protest proti liknavému stíhání válečných zločinů ze Srebrenice.

Získal řadu vyznamenání, čestných doktorátů a cen, mimo jiné francouzský Řád čestné legie. Roku 2004 byl prvním laureátem Ceny Listů.^[2]

Rodina

Jeho otec, Bronisław Mazowiecki, byl lékařem. Tadeusz Mazowiecki byl dvakrát ženatý, jeho první ženou byla Krystyna Kuleszanka.^[3]^[4] Jeho druhá žena, Elżbieta Ewa Mazowiecka, mu porodila tři syny, a to Wojciecha (* 1957), Adama a Michała, které sám, po jejím náhlém úmrtí v roce 1970, vychovával.^[5]^[6] V roce 2013 zemřel ve věku 86 let a byl pochován po boku svojí druhé ženy, Ewy Mazowiecki, roz. Proć, na hřbitově v obci Laski nedaleko Varšavy.^[7]

Fotogalerie

Bogdan Zdrojewski (* 1957), polský politik, a Tadeusz Mazowiecki na dobové fotografii
Polští politici: Bogdan Borusewicz, Bronisław Komorowski, Lech Wałęsa, T. Mazowiecki (2009)
Tadeusz Mazowiecki
Wojciech Mazowiecki, jeho nejstarší syn
Busta v Sarajevu

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tadeusz Mazowiecki na polské Wikipedii a Tadeusz Mazowiecki na německé Wikipedii.

↑ Zemřel první poválečný nekomunistický premiér Polska Tadeusz Mazowiecki, idnes.cz, 28. října 2013
↑ Cena Listů Pelikán 2004 pro Tadeusze Mazowieckého Archivováno 27. 2. 2007 na Wayback Machine., Listy 6/2004
↑ WOŹNIAK, Hubert. Tadeusz Mazowiecki: W Płocku są moje korzenie. Wyborcza.pl (Płock) [online]. 2011-06-09. Dostupné online.
↑ BRZEZIECKI, Andrzej. Mówiłem: mądrzej. Tygodnik Powszechny [online]. 2013-11-05. Dostupné online.
↑ Premier Mazowiecki sam wychował trzech synów. Se.pl [online]. 2013-11-03. Dostupné online.
↑ Premier Mazowiecki sam wychował trzech synów. Fronda.pl [online]. 2013-11-05. Dostupné online.
↑ Tadeusz Mazowiecki spoczął w Laskach, obok żony Ewy. Rmf24.pl [online]. 2013-11-03. Dostupné online.

Související články

Dějiny Polska

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Tadeusz Mazowiecki na Wikimedia Commons
(anglicky) Mazowieckého zprávy o situaci v Bosně
Osoba Tadeusz Mazowiecki ve Wikicitátech
První nekomunistický premiér v sovětském bloku Tadeusz Mazowiecki: Nikdy nebudu loutkou. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 26. ledna 2026 [cit. 2026-02-24]. Dostupné online.

[1] Zemřel první poválečný nekomunistický premiér Polska Tadeusz Mazowiecki, idnes.cz, 28. října 2013

[2] Cena Listů Pelikán 2004 pro Tadeusze Mazowieckého Archivováno 27. 2. 2007 na Wayback Machine., Listy 6/2004

[3] WOŹNIAK, Hubert. Tadeusz Mazowiecki: W Płocku są moje korzenie. Wyborcza.pl (Płock) [online]. 2011-06-09. Dostupné online.

[4] BRZEZIECKI, Andrzej. Mówiłem: mądrzej. Tygodnik Powszechny [online]. 2013-11-05. Dostupné online.

[5] Premier Mazowiecki sam wychował trzech synów. Se.pl [online]. 2013-11-03. Dostupné online.

[6] Premier Mazowiecki sam wychował trzech synów. Fronda.pl [online]. 2013-11-05. Dostupné online.

[7] Tadeusz Mazowiecki spoczął w Laskach, obok żony Ewy. Rmf24.pl [online]. 2013-11-03. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

Premiéři Polska

Polské království (1916–1918)	Jan Kucharzewski (1917–1918) • Antoni Ponikowski (1918) • Jan Kanty Steczkowski (1918) • Jan Kucharzewski (1918) • Józef Świeżyński (1918) • Władysław Wróblewski (1918)

Polská lidová republika (1918)	Ignacy Daszyński (1918)

Druhá Polská republika (1918–1939)	Jędrzej Moraczewski (1918–1919) • Ignacy Jan Paderewski (1919) • Leopold Skulski (1919–1920) • Władysław Grabski (1920) • Wincenty Witos (1920–1921) • Antoni Ponikowski (1921–1922) • Artur Śliwiński (1922) • Julian Nowak (1922) • Władysław Sikorski (1922–1923) • Wincenty Witos (1923) • Władysław Grabski (1923–1925) • Aleksander Skrzyński (1925–1926) • Wincenty Witos (1926) • Kazimierz Bartel (1926) • Józef Piłsudski (1926–1928) • Kazimierz Bartel (1928–1929) • Kazimierz Świtalski (1929) • Kazimierz Bartel (1929–1930) • Walery Sławek (1930) • Józef Piłsudski (1930) • Walery Sławek (1930–1931) • Aleksander Prystor (1931–1933) • Janusz Jędrzejewicz (1933–1934) • Leon Kozłowski (1934–1935) • Walery Sławek (1935) • Marian Zyndram-Kościałkowski (1935–1936) • Felicjan Sławoj Składkowski (1936–1939)

Exilové polské vlády (1939–1990)	Władysław Sikorski (1939–1943) • Stanisław Mikołajczyk (1943–1944) • Tomasz Arciszewski (1944–1947) • Tadeusz Komorowski (1947–1949) • Tadeusz Tomaszewski (1949–1950) • Roman Odzierzyński (1950–1953) • Jerzy Hryniewski (1954) • Stanisław Mackiewicz (1954–1955) • Hugon Hanke (1955) • Antoni Pająk (1955–1965) • Aleksander Zawisza (1965–1970) • Zygmunt Muchniewski (1970–1972) • Alfred Urbański (1972–1976) • Kazimierz Sabbat (1976–1986) • Edward Szczepanik (1986–1990)

Polská lidová republika (1944–1989)	Edward Osóbka-Morawski (1944–1947) • Józef Cyrankiewicz (1947–1952) • Bolesław Bierut (1952–1954) • Józef Cyrankiewicz (1954–1970) • Piotr Jaroszewicz (1970–1980) • Edward Babiuch (1980) • Józef Pińkowski (1980–1981) • Wojciech Jaruzelski (1981–1985) • Zbigniew Messner (1985–1988) • Mieczysław Rakowski (1988–1989) • Czesław Kiszczak (1989) • Tadeusz Mazowiecki (1989)

Třetí Polská republika (od 1989)	Tadeusz Mazowiecki (1989–1991) • Jan Krzysztof Bielecki (1991) • Jan Olszewski (1991–1992) • Waldemar Pawlak (1992) • Hanna Suchocká (1992–1993) • Waldemar Pawlak (1993–1995) • Józef Oleksy (1995–1996) • Włodzimierz Cimoszewicz (1996–1997) • Jerzy Buzek (1997–2001) • Leszek Miller (2001–2004) • Marek Belka (2004–2005) • Kazimierz Marcinkiewicz (2005–2006) • Jarosław Kaczyński (2006–2007) • Donald Tusk (2007–2014) • Ewa Kopaczová (2014–2015) • Beata Szydłová (2015–2017) • Mateusz Morawiecki (2017–2023) • Donald Tusk (od 2023)