Ursula von der Leyenová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ursula von der Leyenová
Ursula von der Leyenová v roce 2019
Ursula von der Leyenová v roce 2019

17. spolková ministryně obrany
Ve funkci:
17. prosince 2013 – 17. července 2019
Kancléř Angela Merkelová
Předchůdce Thomas de Maizière
Nástupce Annegret Krampová-Karrenbauerová

13. spolková ministryně práce a sociálních věcí
Ve funkci:
30. listopadu 2009 – 17. prosince 2013
Kancléř Angela Merkelová
Předchůdce Franz Josef Jung
Nástupce Andrea Nahlesová

15. spolková ministryně pro rodinu, seniory, ženy a mládež
Ve funkci:
22. listopadu 2005 – 30. listopadu 2009
Kancléř Angela Merkelová
Předchůdce Renate Schmidtová
Nástupce Kristina Schröderová
Stranická příslušnost
Členství CDU

Narození 8. října 1958 (60 let)
Ixelles, BelgieBelgie Belgie
Národnost německá
Choť Heiko von der Leyen
Rodiče Ernst Albrecht a Adele Albrechtová
Děti 7
Příbuzní Hans-Holger Albrecht (sourozenec)
Alma mater Westfälische Wilhelms-Universität Münster
Medizinische Hochschule Hannover
Profese lékařka a politička
Náboženství Luteránské
Ocenění Ceny pro Velkého bratra (2009)
Sprachpanscher des Jahres (2014)
Ceny pro Velkého bratra (2017)
Webová stránka www.ursula-von-der-leyen.de
Commons Kategorie Ursula von der Leyen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ursula von der Leyenová, nepřechýleně Ursula von der Leyen, rozená Ursula Gertrud Albrecht,[1] přechýleně Albrechtová (* 8. října 1958, Ixelles, Bruselský region, Belgie), je německá politička za Křesťanskodemokratickou unii (CDU). Od 17. prosince 2013 do 17. července 2019 byla spolkovou ministryní obrany. V letech 2005–2009 byla spolkovou ministryní pro rodinu, seniory, ženy a mládež v první vládě Angely Merkelové a v letech 2009–2013 byla spolkovou ministryní práce a sociálních věcídruhé vládě Angely Merkelové.

Evropská rada ji 2. července 2019 navrhla na předsedkyni Evropské komise. Nominace vyžaduje schválení Evropského parlamentu. Von der Leyenová by tak byla druhým šéfem Evropské komise z Německa po jejím prvním předsedovi Walteru Hallsteinovi.[2] Při hlasování v parlamentu EU dne 16. července 2019 obdržela Ursula von der Leyenová 383 hlasů ze 747 a byla tedy většinou pouhých devíti hlasů zvolena novou předsedkyní Evropské komise jako nástupkyně Jeana-Claudea Junckera od 1. listopadu 2019.

Původ a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Pochází z politicky aktivní rodiny, její otec Ernst Albrecht byl politik Křesťanskodemokratické unie (CDU) a dlouholetý ministerský předseda spolkové země Dolní Sasko (1976–1990). Narodila se v Ixelles v Belgii v době, kdy tam její otec pracoval pro Evropské společenství, a žila tam až do svých třinácti let, kdy se rodina v roce 1971 přestěhovala do Lehrte. Vystudovala ekonomii na univerzitách v Göttingenu (Georg-August-Universität), Münsteru (Westfälische Wilhelms-Universität) a Londýně (London School of Economics) a následně medicínu v Hannoveru (Medizinische Hochschule Hannover). V letech 1992 až 1996 žila ve Stanfordu ve Spojených státech amerických, kde její manžel pracoval na Stanfordově univerzitě.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Členkou CDU je od roku 1990, ale až v roce 1999 začala být skutečně politicky aktivní. V roce 2003 byla zvolena do parlamentu (Landtag) Dolního Saska. Do Německého spolkového sněmu byla zvolena na podzim 2009. Po rezignaci Horsta Köhlera byla v médiích zmiňována jako možná kandidátka na funkci německého prezidenta.[3]

Po volbách do Německého spolkového sněmu dne 22. září 2013 se obšírně diskutovalo o otázce, který úřad získá Ursula von der Leyenová ve spolkové vládě, až bude tato nově ustanovena. Podle zpráv byla jednou ze dvou kandidátů na post ministra zahraničních věcí spolu s Wolfgangem Schäublem, a to pro případ koalice CDU/CSU se sociálně-demokratickou stranou SPD, která údajně požadovala pro sebe křeslo ministra financí, jež doposud zaujímal právě Schäuble.[4] Ten však ministrem financí zůstal, zatímco ministrem zahraničních věcí se po několika letech opět stal politik SPD Frank-Walter Steinmeier. Ursula von der Leyenová byla dne 17. prosince 2013 jmenována spolkovou ministryní obrany a stala se tak historicky první ženou v tomto úřadě.[5]

Von der Leyenová jako ministryně obrany prosazovala rozhodnutí německé vlády prodávat zbraně do Saúdské Arábie a do Turecka.[6][7] Podporovala úzkou bezpečnostní spolupráci mezi Německem a Saúdskou Arábií.[8] Spolupráci Bundeswehru se Saúdskou Arábií kritizovaly německé opoziční strany, které poukazovaly na masivní porušování lidských práv v Saúdské Arábii a na páchání válečných zločinů během saúdské vojenské intervence v Jemenu.[9][10] Postavila se proti stažení německých vojáků z Afghánistánu.[11]

Během evropské migrační krize v roce 2015 veřejně odsoudila maďarského premiéra Viktora Orbána za jeho pokus násilně zastavit proud uprchlíků na srbsko-maďarské hranici.[12]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Původním povoláním je lékařka. Je vdaná za profesora medicíny a podnikatele Heika von der Leyen, s nímž má sedm dětí. Kromě němčiny ovládá Ursula von der Leyenová na úrovni mateřského jazyka také francouzštinu a dobře mluví i anglicky.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ursula von der Leyen na anglické Wikipedii.

  1. Who is Germany's Ursula von der Leyen, the surprise candidate set to take the EU's top job?. www.thelocal.de [online]. 2019-07-03 [cit. 2019-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Merkelová má zálusk na Evropskou komisi. Juncker už post předsedy EK obhajovat nebude. Byznys noviny [online]. 26. srpna 2018. Dostupné online. 
  3. V Německu zvolí nového prezidenta 30. června, velké šance má žena. lidovky.cz [online]. 2010-6-1 [cit. 2010-6-2]. Dostupné online. 
  4. Severin Weiland: Westerwelle-Nachfolge: Amt sucht Minister (Westerwelleho následnictví: Úřad hledá ministra), [1]
  5. LAVIČKA, Václav. Merkelová jako Adenauer a Kohl. V její vládě nejvíc překvapuje první ministryně obrany. iHNed.cz [online]. 2013-12-17 [cit. 2013-12-17]. Dostupné online. 
  6. Surge in German arms sales to Saudi Arabia and Turkey. Deutsche Welle. 10. ledna 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Germany's Angela Merkel makes arms export pact with France. Deutsche Welle. 18. února 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  8. German Bundeswehr to train Saudi army officers. Deutsche Welle. 8. prosince 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Opposition parties condemn German defence plan with Saudi Arabia. The Local. 8. prosince 2016.
  10. Germany to train Saudi soldiers despite Yemen war concerns. Deutsche Welle. 29. dubna 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  11. German defense minister tells troops in Afghanistan to prepare for long haul. Deutsche Welle. 25. března 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Laurens Cerulus (16. září 2015), Germany says Hungary’s use of tear gas is ‘not acceptable’ Politico Europe

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]