Abd al-Fattáh as-Sísí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Abd al-Fattáh as-Sísí
Abdel Fattah el-Sisi.jpg
6. egyptský prezident
Úřadující
Ve funkci od:
8. června 2014
PředchůdceAdlí Mansúr (zastupující)
44. ministr obrany Egypta
Ve funkci:
12. srpna 2012 – 26. března 2014
PředchůdceMuhammad Husajn Tantáví
NástupceSidkí Subhí
Místopředseda vlády Egypta
Ve funkci:
16. července 2013 – 26. března 2014
Vrchní velitel ozbrojených sil Egypta
Ve funkci:
12. srpna 2012 – 26. března 2014
PředchůdceMuhammad Husajn Tantáví
NástupceSidkí Subhí
Stranická příslušnost
Členstvínezávislý
Vojenská služba
SlužbaEgyptEgypt Egypt
SložkaEgyptská armáda
Doba služby19772014
Hodnostpolní maršál
Bitvy/válkyválka v Zálivu

Narození19. listopadu 1954 (66 let)
Káhira, EgyptEgypt Egypt
ChoťEntissar Amer (od 1977)
DětiMahmoud el-Sisi
Alma materEgyptská vojenská akademie
Profesepolitik a voják
Náboženstvísunnitský islám
Oceněnívelkokříž Národního řádu za zásluhy (2019)
Řád přátelství mezi národy (2019)
velkokříž Řádu čestné legie (2020)
Řád prince Jindřicha
Řád Mubáraka Velkého
… více na Wikidatech
PodpisAbd al-Fattáh as-Sísí, podpis
Webová stránkawww.presidency.eg
CommonsAbdel Fattah el-Sisi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Abd al-Fattáh Sa‘íd Husajn Chalíl as-Sísí (arabsky عبد الفتاح سعيد حسين خليل السيسي‎; * 19. listopadu 1954, Káhira) je egyptský prezident úřadující od června 2014.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Původně byl jako voják z povolání náčelníkem generálního štábu egyptských ozbrojených sil a zároveň ministrem obrany a vojenské výroby ve vládě premiéra Hišáma Kandíla. As-Sísí nařídil 3. července 2013 sesadit po masových nepokojích prezidenta Muhammada Mursího z řad Muslimského bratrstva;[2] od těch dob zastával vedle funkce ministra obrany i funkci prvního místopředsedy vlády v kabinetu Házima al-Biblávího. Dne 27. ledna 2014 byla ohlášena Sísího kandidatura na egyptského prezidenta v rámci voleb plánovaných na květen.[3] Biblávího vláda podala 24. února demisi, aby maršálovu[4] prezidentskou kandidaturu podpořila.[5] Prezidentské volby Sísí s velkým náskokem vyhrál. Po složení přísahy 8. června 2014 se stal egyptským prezidentem.

V lednu 2018 oznámil záměr obhájit svůj mandát i v dalším čtyřletém období. Už před potvrzením kandidatury byl považován za hlavního favorita.[6] Volby se konaly od 26. do 28. března, Sísí v nich měl jen jediného oponenta, kterým byl téměř neznámý politik a vládní podporovatel Músa Mustafa Músa.[7] Již předtím museli své kampaně přerušit někteří vážnější zájemci, kteří čelili zastrašování nebo jim úřady kandidaturu přímo zamítly.[8] Podle předběžných výsledků jasně zvítězil Sísí s 21,5 miliony hlasů.[9] Přes milion hlasů, tedy podstatně více než Músa, získal v těchto volbách Mohamed Salah. Stalo se tak proto, že někteří lidé nesouhlasili ani s jedním z kandidátů, oba přeškrtli a napsali na lístek fotbalistovo jméno.[10] Oficiálně získal Sísí při 41% účasti přes 97 % platných hlasů a do druhého funkčního vstoupil 2. června 2018.[11]

Dne 16. dubna 2019 schválil egyptský parlament změnu ústavy, díky níž bude teoreticky Sísí moct vládnout až do roku 2030. Otázka změny ústavy byla následně předložena občanům v referendu.[12] Ti ji při 44% účasti schválili více než 88 % hlasů. Prezidentův mandát byl prodloužen ze čtyř na šest let, tedy ten současný Sísího do roku 2024. Poté může být zvolen ještě jednou na další šestileté období.[13]

Mezinárodní pověst[editovat | editovat zdroj]

Závěry Rady pro zahraniční věci EU ze dne 21. srpna 2013 uvádí, že členské státy se dohodly, že v případě Egypta pozastaví licence k vývozu veškerého vybavení, které může být použito k vnitřním represím, a provedou přezkum své spolupráce s Egyptem v oblasti bezpečnosti.[14]

Evropský parlament vydal 10. března 2016 usnesení, ve kterém odsoudil umučení Giulia Regeniho jako další na dlouhém seznamu nucených zmizení, k nimž došlo v Egyptě od července 2013 a které se setkávají s beztrestností. Ohledně Regeniho umučení italský ministr zahraničních věcí Paolo Gentiloni uvedl, že jeho tělo vykazovalo známky „nehumánního, zvířecího, nepřijatelného násilí“.[14]

Zmíněné usnesení Evropského parlamentu připomíná též, že od července 2013 bylo podle egyptských orgánů zadrženo více než 22 000 osob. Následně vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech osob zadržovaných a odsouzených pouze na základě toho, že uplatňovaly své právo na svobodu projevu a pokojné shromažďování.[14]

Český velvyslanec v Káhiře pozval generála as-Sísího na zahájení výstavy v Národním muzeum v Praze plánované na červen 2020. Ředitel muzea Michal Lukeš as-Sísího účast veřejně podpořil.[15]

David Sassoli, předseda Evropského parlamentu, požádal dne 12. února 2020 okamžité propuštění studenta Patricka Zakiho, boloňského studenta Erasmus Mundus, kterého zatkli na letišti v Káhiře dne 7. února hned po příletu z Boloni. Zaki se vracel domů, aby navštívil rodinu.[16] Do listopadu 2020 nebyl obviněn, ale ještě se nachází ve vazbě.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Egyptským prezidentem je Sísí. Protikandidát dostal méně hlasů, než bylo neplatných lístků - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  2. Prezident Mursí už v Egyptě nevládne, armáda ho odstřihla od moci | Svět. Lidovky.cz [online]. 2013-07-03 [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  3. Generál Sísí bude kandidovat na prezidenta. Podpořila ho armáda | Svět. Lidovky.cz [online]. 2014-01-27 [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  4. Vládce Egypta povýšil na maršála a míří do prezidentského paláce. iDNES.cz [online]. 2014-01-27 [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  5. Egyptská vláda podala demisi, Sísí tak může kandidovat na prezidenta. iDNES.cz [online]. 2014-02-24 [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  6. Sísí bude znovu kandidovat na prezidenta Egypta, volby se konají v březnu. iROZHLAS [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  7. V Egyptě volí prezidenta. Sísí je i přes jisté vítězství nervózní. iDNES.cz [online]. 2018-03-26 [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  8. V Egyptě chystají volbu prezidenta. Kandidáti ubývají, stěžují si na útlak. iDNES.cz [online]. 2018-01-28 [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  9. Prezidentské volby v Egyptě: Podle očekávání vede současný prezident Sísí. info.cz [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  10. Salah budoucím prezidentem? Volilo ho přes milion Egypťanů. TÝDEN.cz [online]. 2018-04-04 [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  11. Egypt's Sisi sworn in as president again. SBS News [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Egypt mění ústavu. Prezident Sísí může být u moci do roku 2030 - Echo24.cz. www.echo24.cz [online]. 2019-04-16 [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  13. Egyptský prezident Sísí si nechal prodloužit mandát do roku 2030. Pomohl si změnou ústavy | Svět. Lidovky.cz [online]. 2019-05-05 [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  14. a b c Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2016 o Egyptu, a zejména o případu Giulia Regeniho (2016/2608(RSP)) [online]. Štrasburk: Evropský parlament, 2016-03-10 [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  15. MACHÁČEK, Štěpán. Do Prahy se chystají dvě stovky exponátů ze slavného Egyptského muzea. K vidění budou příští léto. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 19. srpna 2019 [cit. 19.ledna 2020]. Ze stránky je dostupná nahrávka s hlasem doktora Lukeše. Dostupné online. 
  16. Patrick George Zaki: Egyptian activist jailed on his return from Italy [online]. 2020-02-20 [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Saudi king decorates Egypt president with highest medal. Press TV [online]. 2014-10-30 [cit. 2019-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  18. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. (portugalsky) 
  19. Аб узнагароджанні. www.pravo.by [online]. [cit. 2019-09-19]. Dostupné online. 
  20. Лукашенко наградил Президента Египта орденом Дружбы народов. www.belta.by [online]. 2019-06-18 [cit. 2019-09-19]. Dostupné online. (rusky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]