David Sassoli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
David Maria Sassoli
David Sassoli (2019)
David Sassoli (2019)
31. předseda Evropského parlamentu
Ve funkci:
3. července 2019 – 11. ledna 2022
PředchůdceAntonio Tajani
NástupkyněRoberta Metsolaová
Místopředseda Evropského parlamentu
Ve funkci:
1. července 2014 – 1. července 2019
Poslanec Evropského parlamentu
Ve funkci:
14. července 2009 – 11. ledna 2022
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokratická strana (2009–2022)

Narození30. května 1956
Florencie
ItálieItálie Itálie
Úmrtí11. ledna 2022 (ve věku 65 let)
Aviano
ItálieItálie Itálie
Místo pohřbeníSutri
ChoťAlessandra Vittoriniová
Dětisyn Giulio a dcera Livia
Alma materFlorentská univerzita
Profesepolitik, novinář a moderátor zpráv
PodpisDavid Maria Sassoli, podpis
Webová stránkadavidsassoli.com
CommonsDavid Sassoli
Některá data mohou pocházet z datové položky.

David Maria Sassoli (30. května 1956 Florencie11. ledna 2022 Aviano[1][2]) byl italský politik a novinář, člen Demokratické strany. Od roku 2009 byl poslancem Evropského parlamentu a mezi červencem 2019 až lednem 2022, kdy zemřel, také jeho předsedou.

Novinářská kariéra[editovat | editovat zdroj]

David Sassoli v 70. letech vystudoval politologii na Florentské univerzitě. Novinářskou kariéru zahájil spoluprací s malými místními novinami a zpravodajskými agenturami, než se přesunul do římské redakce novin Il Giorno. V rejstříku profesionálních novinářů byl veden od roku 1986.

V roce 1992 se stal reportérem pro TG3. V tomto období také spolupracoval s moderátorem Michelem Santorem na televizních pořadech jako Il Rosso e il nero a Tempo reale. V roce 1996 uváděl pořad Cronaca in diretta. Po několika letech dostal místo moderátora zpravodajství TG1 a stal se jedním z nejvýznamnějších a nejoblíbenějších novinářů v zemi.[3] V roce 2007, kdy byl Gianni Riotta jmenován novým ředitelem TG1, se Sassoli stal jeho zástupcem.[4]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 opustil Sassoli novinářskou kariéru a vstoupil do politiky. Stal se členem Demokratické strany a úspěšně kandidoval ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009. Získal více než 400 tisíc preferenčních hlasů,[5] což bylo nejvíc v jeho volebním obvodu střední Itálie.[6] Od roku 2009 do roku 2014 působil jako lídr skupiny poslanců Demokratické strany v Parlamentu.

Dne 9. října 2012 Sassoli oznámil svou kandidaturu v primárkách středolevé koalice před volbami nového starosty Říma v roce 2013. Obsadil druhé místo za senátorem Ignaziem Marinem, který se později stal starostou.[7]

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 byl Sassoli znovu zvolen, tentokrát s více než 200 tisíci preferenčních hlasů.[8] Demokratická strana ve volbách výrazně uspěla, když získala 41 % hlasů.[9]

1. července 2014 byl Sassoli zvolen místopředsedou Evropského parlamentu.[10][11] Kromě toho byl členem meziskupiny Evropského parlamentu pro extrémní chudobu a lidská práva. [12]

V roce 2019 byl Sassoli opětovně zvolen do Evropského parlamentu.[13] 2. července 2019 byl navržen Pokrokovým spojenectvím socialistů a demokratů na nového předsedu Evropského parlamentu.[14] O den později byl do funkce zvolen. Stal se tak nástupcem Antonia Tajaniho[15] a už sedmým Italem v této funkci.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

David Sassoli byl ženatý s Alessandrou Vittoriniovou, se kterou měl dvě děti, Giulia a Livii.[16] Byl fanouškem fotbalového týmu ACF Fiorentina.

Byl aktivním členem italského sdružení novinářů, spisovatelů a dalších osobností Articolo 21, liberi di…, které podporují svobodu projevu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Sassoli na anglické Wikipedii.

  1. Zemřel předseda Evropského parlamentu David Sassoli. iDNES.cz [online]. 2022-01-11 [cit. 2022-01-12]. Dostupné online. 
  2. TASR. Zomrel predseda Európskeho parlamentu David Sassoli. sme.sk [online]. Bratislava: Petit Press, 2022-01-11 [cit. 2022-01-11]. Dostupné online. ISSN 1335-4418. 
  3. David Sassoli eletto presidente dell'Europarlamento al 2° scrutinio. L'HuffPost [online]. 2019-07-03 [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. (italsky) 
  4. David Sassoli - biografia Raiuno Raidue. RaiUno.RAI.it [online]. RAI, 2008-06-22 [cit. 2019-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  5. Berlusconi fallisce l'obiettivo tre milioni Nell'Idv De Magistris batte Di Pietro. Repubblica.it [online]. 2009-06-08 [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. 
  6. Europee: le preferenze raccolte dai candidati del Pd. Sky TG24 [online]. 2009-06-10 [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. 
  7. Comune di Roma - Lazio - Ballottaggio - Elezioni Comunali del 26-27 maggio 2013. la Repubblica.it [online]. 2013-06-10 [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. (italsky) 
  8. Partito Democratico - Liste e candidati - Italia - Elezioni Europee - 25 maggio 2014. la Repubblica.it [online]. 2014-05-25 [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. (italsky) 
  9. Renzi stravince il «derby» con Grillo Pd al 40,8%, M5S 20 punti indietro. Corriere della Sera [online]. 2014-05-25 [cit. 2022-01-12]. Dostupné online. (italsky) 
  10. I nuovi vicepresidenti del Parlamento europeo. Il Post [online]. 2014-07-02 [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. (italsky) 
  11. Sassoli David [online]. EurodeputatiPD.eu [cit. 2019-07-03]. Dostupné v archivu. (italsky) 
  12. Extreme Poverty and Human Rights : List of the Members [PDF]. Evropský parlament [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. 
  13. Speciale Elezioni Ue: liste, candidati ed eletti in Italia - repubblica. Repubblica.it [online]. [květen 2019] [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. (italsky) 
  14. Parlamento Ue, in corso la votazione. Sassoli in pole per la presidenza. Il Sole 24 ORE [online]. [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. (italsky) 
  15. Italian chosen as European Parliament president. BBC.com. 2019-07-03. Dostupné online [cit. 2019-07-03]. (anglicky) 
  16. Biografia di David Sassoli [online]. Cinquantamila.it [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]