Simone Veilová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Simone Veilová
Narození 13. července 1927 (89 let)
Nice
Alma mater Institut d'études politiques de Paris
Ocenění Monismanienpriset (1977)
Cena Karla Velikého (1981)
Cena kněžny asturské za mezinárodní spolupráci (2005)
Schillerpreis der Stadt Marbach am Neckar (2011)
North–South Prize
… více na Wikidatech
Politická strana Unie pro francouzskou demokracii
Manžel(ka) Antoine Veil
Děti Jean Veil
Rodiče André Jacob
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Simone Veilová, rozená Jacobová, (* 13. července 1927 Nice) je francouzská pravicová politička a právnička. Byla ministryní zdravotnictví ve vládě Valéry Giscard d'Estainga (1974–1979) a ve vládě Édouarda Balladura (1993-1995), prezidentkou Evropského parlamentu (1979–1982) a první ženou v čele této instituce, členkou francouzského Ústavního soudu (Conseil Constitutionnel) (1998–2007) a čestnou prezidentkou Nadace památky holocaustu (Fondation pour la Mémoire de la Shoah). V pozici ministryně zdravotnictví proslula především zákonem z roku 1975 (tzv. "Loi Veil"), který francouzským ženám umožnil bez omezení využívat institut interrupce. Díky tomu je vnímána jako významná osobnost boje za práva žen, což ji také přineslo účast v první stovce ankety Největší Francouz z roku 2005.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Michel Sarazin: Une femme Simone Veil, Robert Laffont 1987.
  • Maurice Szafran: Simone Veil: Destin, J'ai lu, Littérature Générale 1996.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]