Simone Veilová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Simone Veilová
Narození 13. července 1927 (89 let)
Nice
Alma mater Institut d'études politiques de Paris
Povolání politička a soudkyně
Ocenění Cena Karla Velikého (1981)
Cena kněžny asturské za mezinárodní spolupráci (2005)
Schillerpreis der Stadt Marbach am Neckar (2011)
North–South Prize
Europäischer Bürgerrechtspreis der Sinti und Roma
… více na Wikidatech
Politická strana Unie pro francouzskou demokracii
Manžel(ka) Antoine Veil
Děti Jean Veil
Rodiče André Jacob
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Simone Veilová, rozená Jacobová, (* 13. července 1927 Nice) je francouzská pravicová politička a právnička. Byla ministryní zdravotnictví ve vládě Valéry Giscard d'Estainga (1974–1979) a ve vládě Édouarda Balladura (1993-1995), prezidentkou Evropského parlamentu (1979–1982) a první ženou v čele této instituce, členkou francouzského Ústavního soudu (Conseil Constitutionnel) (1998–2007) a čestnou prezidentkou Nadace památky holocaustu (Fondation pour la Mémoire de la Shoah). V pozici ministryně zdravotnictví proslula především zákonem z roku 1975 (tzv. "Loi Veil"), který francouzským ženám umožnil bez omezení využívat institut interrupce. Díky tomu je vnímána jako významná osobnost boje za práva žen, což ji také přineslo účast v první stovce ankety Největší Francouz z roku 2005.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Michel Sarazin: Une femme Simone Veil, Robert Laffont 1987.
  • Maurice Szafran: Simone Veil: Destin, J'ai lu, Littérature Générale 1996.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


vlajka EU