Édouard Balladur

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Édouard Balladur
Edouard Balladur-1-crop2.png

14. premiér Francie
(162. předseda vlády Francie)
Ve funkci:
29. březen 1993 – 11. květen 1995
Prezident François Mitterrand
Předchůdce Pierre Bérégovoy
Nástupce Alain Juppé

Ministr financí Francie
Ve funkci:
20. března 1986 – 12. května 1988
Prezident François Mitterrand
Předseda vlády Jacques Chirac
Předchůdce Pierre Bérégovoy
Nástupce Pierre Bérégovoy
Stranická příslušnost
Členství Unie pro lidové hnutí
Rassemblement pour la République

Narození 2. května 1929 (90 let)
İzmir TureckoTurecko Turecko
Choť Marie-Josèphe Delacour
Děti 4
Alma mater École Nationale d'Administration (1955–1957)
Lycée Thiers
Institut d'études politiques de Paris
Profese ekonom a politik
Ocenění velkodůstojník Řádu čestné legie
velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky
Prix Aujourd'hui
velkokříž Národního řádu za zásluhy
velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku
Commons Kategorie Édouard Balladur
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Édouard Balladur (* 2. května 1929, İzmir) je francouzský konzervativní politik arménského původu narozený v Turecku. Jeho rodina emigrovala do Francie roku 1935, v jeho šesti letech. V letech 19931995 byl premiérem Francie. V letech 19861988 byl ministrem financí ve vládě Jacquese Chiraca. Byl představitelem konzervativní politické strany Rassemblement pour la République (která roku 2002 spoluvytvořila nový pravicový subjekt Union pour un Mouvement Populaire). Roku 1995 kandidoval na prezidenta, skončil na třetím místě. Byl považován za politika, který na francouzské pravici oslabil gaullismus.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Svou politickou kariéru začínal po boku Georgese Pompidoua, nejprve byl jeho poradcem, když zastával funkci premiéra, poté, co se Pompidou stal prezidentem, stal se Balladur zástupcem jeho kancléře a nakonec i kancléřem (1973–1974). Po angažmá v prezidentském paláci se z politiky načas stáhl, ale vrátil se do ní v 80. letech jako podporovatel a poradce Jacquese Chiraca, který formoval novou stranu. To mu zajistilo i funkci v první vládě, kterou Chirac sestavil.

Obě pravicové vlády, jejichž byl členem, musely vládnout pod levicovým prezidentem Françoisem Mitterrandem a Balladur byl považován za specialistu na tuto situaci. Jako premiér se vyznačoval umírněným přístupem, zpětně byla ovšem kritizována především jeho role při genocidě ve Rwandě roku 1994.

O jeho politickém osudu nakonec rozhodl především vztah se Chiracem. Roku 1995, kdy Balladur vedl vládu jako premiér, nejprve Chiracovi slíbil podporu v prezidentských volbách. Později se ale rozhodl, že bude kandidovat sám. Chirac však ve volbách zvítězil a Balladura ihned odvolal z funkce premiéra. Chirac si spor vzal velmi osobně, zrušil s Balladurem přátelství a pravicové politiky, kteří ve volbách roku 1995 podporovali Balladura, tzv. Balladuriens (k nimž patřil mj. i Nicolas Sarkozy), odstavil z funkcí.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
FrancieFrancie Francie Legion Honneur GO ribbon.svg velkodůstojník Řádu čestné legie[1] 2008
Ordre national du Merite GC ribbon.svg velkokříž Národního řádu za zásluhy
ItálieItálie Itálie Cordone di gran Croce OMRI BAR.svg velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[2] 1973, 1. října
PolskoPolsko Polsko POL Order Zaslugi RP kl1 BAR.png velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky[3] 2005, 6. ledna
RakouskoRakousko Rakousko AUT Honour for Services to the Republic of Austria - 4th Class BAR.png velká čestná dekorace ve zlatě s hvězdou Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku[4] 1972

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Décret n° 2008-1202 ze dne 21. listopadu 2008, kterou se mění zákon o Řádu čestné legie a Médaille militaire, zvěřejněna v Journal officiel du 22 novembre 2008. (třída velkodůstojníka náleží bývalým premiérům, kteří ve funkci působili nejméně dva roky)
  2. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-03]. Dostupné online. 
  3. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 6 stycznia 2005 r. o nadaniu orderów i odznaczeń. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-09-03]. Dostupné online. 
  4. https://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]