Nicolas de Condorcet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nicolas de Condorcet
Rodné jméno Marie Jean Antoine Nicolas de Caritat
Narození 17. září 1743
Ribemont
Úmrtí 28. března 1794 (ve věku 50 let)
Bourg-la-Reine
Místo odpočinku Pantheon
Alma mater Pařížská univerzita
Povolání filosof, matematik, ekonom, politik, politolog, sociolog a spisovatel
Manžel(ka) Sophie de Condorcet
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nicolas de Condorcet [nikola de kondorse], plným jménem Marie Jean Antoine Nicolas de Caritat, markýz de Condorcet (17. září 1743, Ribemont, Aisne28. března 1794, Bourg-la-Reine u Paříže) byl francouzský matematik, osvícenský filosof a liberální demokratický politik, člen Francouzské akademie. Za Velké francouzské revoluce byl od roku 1792 předsedou Zákonodárného shromáždění a zemřel ve vězení.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vzdělával se na jezuitské koleji v Remeši a na Lycée Mazarin v Paříži. Vydal řadu prací k integrálnímu počtu, k matematické analýze a k počtu pravděpodobnosti, zabýval se také problémem tří těles. Roku 1772 se seznámil s ekonomem J. Turgotem, který ho jmenoval generálním inspektorem královských mincoven. Od roku 1769 byl členem Francouzské akademie věd a od roku 1782 i Francouzské akademie. Publikoval také životopis Turgotův a Voltairův.

Marie-Jean-Antoine-Nicolas Caritat

Podobně jako Turgot, byl přesvědčený liberál a měl blízko k okruhu Encyklopedistů. Po revoluci, k níž se hned připojil, byl roku 1791 zvolen poslancem Zákonodárného shromáždění a roku 1792 jeho předsedou. Přiklonil se ke straně Girondistů, vypracoval systém veřejného vzdělávání dětí i dospělých, nezávislého na státu, protože rozdíly ve vzdělání pokládal za hlavní příčinu tyranií. Pracoval na návrhu republikánské ústavy a snažil se prosadit rovná práva žen i jiných ras a zákaz otroctví. Po pádu Girondistů byl obžalován a dlouho se skrýval v Paříži. V březnu 1794 chtěl uprchnout, byl zatčen a následující den za nejasných okolností zemřel.[1]

Od roku 1935 je po něm pojmenován kráter na Měsíci.

Politolog[editovat | editovat zdroj]

Je autorem Condorcetova kritéria pro zpracování volebních výsledků i tzv. Condorcetova paradoxu: pokud kandidát A porazí kandidáta B a kandidát B kandidáta C, může se stát, že kandidát A neporazí kandidáta C. Pravděpodobně poprvé použil termínu zastupitelská demokracie v roce 1787 ve svém díle Dopisy měšťana z New Haven občanovi Virginie (anglicky Letters from a Freeman of New Haven to a Citizen of Virginia).[2] Vypracoval také teorii většinového rozhodování (například poroty): je-li každý z porotců schopen správného rozhodnutí s pravděpodobností větší než 0,5, pravděpodobnost správného rozhodnutí s počtem porotců roste, kdežto v opačném případě s počtem porotců klesá.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Jeho spisy byly vydány ve 12. svazcích (Œuvres de Condorcet. Paris : Firmin Didot Frères, 1847–1849; reprint: Stuttgart-Bad Cannstatt 1968, ISBN 978-3-7728-0099-3).

Některé známější práce:

  • Réflexions sur l’esclavage des nègres (Úvahy o otroctví černochů, 1781)
  • Discours de réception à l’Académie française (Řeč při přijetí do Francouzské akademie, 1782)
  • Éloge de M. d´Alembert (Chvála d´Alemberta, 1784)
  • Vie de Turgot (Život Turgotův, 1786)
  • Vie de Voltaire (Život Voltairův, 1787)
  • Éloge de Buffon (Chvála Buffona, 1792)
  • Esquisse d’un tableau historique des progrès de l’esprit humain (Náčrt historického pokroku lidského ducha, 1794)

Condorcetovu práci Esquisse d'un tableau historique des progrès de l'esprit humain (Náčrt historického pokroku lidského ducha) zařadila církev na Index zakázaných knih.[3]

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • CONDORCET, Antoine. Náčrt historického obrazu pokroků lidského ducha. Dodatek: ukázka ze stati "Úvahy o otroctví černochů". 1. vyd. Přeložil a předmluvu napsal Jaroslav Kohout. Ukázku ze stati Úvahy o otroctví černochů přeložil Ivan Sviták. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1968. 219 s. Filosofická knihovna.
    • Condorcet, poslední z řady francouzských osvícenských filosofů, politický ekonom a politik, navazoval v noetice na Condillaca a pojetí pokroku na Turgota. V této své knize sledoval, jak se pokrok pojatý jako postupné překonávání předsudků lepším poznáním vyvíjel v průběhu dějin. Kritériem periodizace nejsou politické a náboženské události, ale intelektuální výboje, technické vynálezy a institucionální změny.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo de Condorcet.
  2. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra; KUNC, Jiří. In Vladimíra Dvořáková. Základní modely demokratických systémů : komparace politických systémů. Praha : Oeconomica, 2008. ISBN 978-80-245-1357-7. Kapitola Základní témata komparativních analýz, s. 41. (česky)
  3. Viz vydání Indexu z roku 1948 – dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. II, Od Newtona po Rousseaua. Překlad Jindřich Karásek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2004. 579 s. Dějiny filosofie; sv. 9. ISBN 80-7298-109-9. [Kapitola „Condorcet" je na str. 521–531.]
  • Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Heslo Condorcet, str. 71.
  • Ottův slovník naučný, heslo de Condorcet. Sv. 5, str. 572

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

39. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Bernard-Joseph Saurin
17821794
Nicolas de Condorcet
Nástupce:
Noël-Gabriel-Luce Villar