Si Ťin-pching

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Si Ťin-pching
习近平
Si Ťin-pching v roce 2019
Si Ťin-pching v roce 2019
Generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Číny
Úřadující
Ve funkci od:
15. listopadu 2012
PředchůdceChu Ťin-tchao
7. Prezident Čínské lidové republiky
Úřadující
Ve funkci od:
14. března 2013
PředchůdceChu Ťin-tchao
8. viceprezident Čínské lidové republiky
Ve funkci:
15. března 2008 – 14. března 2013
PrezidentChu Ťin-tchao
PředchůdceCeng Čching-chung
NástupceLi Jüan-čchao
1. tajemník sekretariátu KS Číny
Úřadující
Ve funkci od:
22. října 2007
PředchůdceCeng Čching-chung
Předseda Ústřední vojenské komise KS Číny
Úřadující
Ve funkci od:
15. listopadu 2012
PředchůdceChu Ťin-tchao
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Číny
Narození15. června 1953 (68 let)
Peking, Čína Čína
NárodnostChan
ChoťPcheng Li-jüan
RodičeSi Čung-sün a Čchi Sin
SídloPeking
Alma materuniverzita Čching-chua
Zaměstnánípolitik
Profesechemický inženýr
Náboženstvíateista
OceněníZlatý olympijský řád (2013)
Medaile cti peruánského kongresu (2016)
Řád za posílení míru a přátelství (2016)
Zlatý klíč Madridu (2018)
Národní řád lva
… více na Wikidatech
PodpisSi Ťin-pching 习近平, podpis
Commons习近平
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Spolu s prezidentem Barackem Obamou v Bílém domě v září 2015
Představitelé států BRICSu na 8. vrcholné schůzce v roce 2016

Si Ťin-pching ([ɕǐ tɕînpʰǐŋ], zjednodušená čínština: 习近平; tradiční čínština: 習近平; pinyin: Xí Jìnpíng; nar. 15. června 1953 Peking) je čínský politik, od listopadu 2012 generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Číny a od března 2013 čínský prezident a předseda Ústřední vojenské komise ČLR. Z titulu své funkce je členem stálého výboru politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Číny.

V letech 2008–2013 zastával úřad viceprezidenta Čínské lidové republiky. V roce 2018 ho časopis Forbes umístil na 1. místě nejmocnějších osob světa.[1]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1953 v Pekingu, ale podle čínských zvyklostí je uváděna provincie Šen-si, odkud pochází jeho rodina. Otec Si Čung-sün, hrdina Dlouhého pochodu, se podílel na založení partyzánského komunistického hnutí v provincii, po založení komunistické Čínské lidové republiky stanul ve vysokých funkcích, v letech 1959–1962 byl místopředsedou vlády. Později, během kulturní revoluce, byl uvězněn, po rehabilitaci stál v čele provincie Kuang-tung.

Na pekingské univerzitě Čching-chua vystudoval chemické inženýrství. Podle internetové Čínské encyklopedie China ABC postgraduálně absolvoval marxistické teorie a ideologicko-politickou pedagogiku na Fakultě humanitních a sociálních věd Univerzity Čching-chua a následně získal titul doktor práv.[2] V komunistické straně, do které vstoupil v roce 1974, postupně zastával několik vedoucích pozic. Stal se tajemníkem Če-ťiangského provinčního výboru, tajemníkem městského výboru v Šanghaji a působil také jako guvernér provincií Fu-ťien a Če-ťiang. Před nástupem do funkce generálního tajemníka měl ve své gesci politiku Hongkongu a Macaa.

Vyjadřuje tvrdý odmítavý postoj ke korupci a je nakloněn tržním reformám. V době, kdy byl guvernérem provincie Fu-ťien, se zasadil o investiční stimuly pro tchajwanské podnikatele. V roce 2008 řídil přípravy letních olympijských her v Pekingu.[3] Časopis Time jej roku 2009 zařadil mezi sto nejvlivnějších lidí na světě.[4]

Do listopadu 2012 zastával pozici místopředsedy Ústřední vojenské komise a byl ředitelem Ústřední stranické školy.[5] V říjnu 2010 zasedání Ústředního výboru KS Číny došlo k závěru, že v roce 2012 nahradí prezidenta Chu Ťin-tchaa v klíčových pozicích a stane se novým čínským prezidentem,[6] k čemuž také na sjezdu strany došlo.

V březnu 2018 byl čínským parlamentem Si Ťin-pching zvolen prezidentem na následující, pro Si Ťin-pchinga druhé, pětileté období.[7]

Si Ťin-pching je jako prezident kritizován opozicí a západními zeměni za návrat ke kultu osobnosti okolo hlavy státy a za zvýšení represí vůči obráncům demokracie a lidských práv.[8]

Jeho dcera k roku 2010 studovala na Harvardově univerzitě. Žena z druhého manželství, Pcheng Li-jüan, byla kdysi známou zpěvačkou. Nyní působí jako ředitelka tanečního a pěveckého vojenského souboru. Její hodnost je generálmajor.[5]

Události okolo Si Ťin-pchinga[editovat | editovat zdroj]

2012[editovat | editovat zdroj]

14. únor 2012 - Si Ťin-pching v otázce korejské války (1950–1953) nedávno[kdy?] obviňoval z jejího začátku Spojené státy, které podle něho „ignorovaly vícenásobná varování čínské vlády... a spustily letecké nálety, aby bombardovaly naše města a vesnice na Severovýchodě a přenesly válku do teritoria nově založené Čínské lidové republiky“.[5][zdroj?] Podle historických faktů se jedná o nesprávné označení, které přepisuje dějiny do zkreslených událostí.

Si Ťin-pchinga přivítali 14. února 2012 na čtyřdenní návštěvě Spojených států při příjezdu do Bílého domu protestující demonstranti ze skupin pronásledovaných v Číně – Tibeťané, praktikující Fa-lun-kungu, Tchajwanci a lidsko-právní aktivisté. Jedná se o první živý protest směřovaný vůči osobě viceprezidenta Si Ťin-pchinga při příležitosti jeho první návštěvy Washingtonu.[9][zdroj?]

15. února 2012 připustil Si Ťin-pching na čtyřdenní návštěvě Spojených států, že má jeho země v dodržování lidských práv jisté rezervy, na druhou stranu uvedl, že komunistická strana udělala v této oblasti pokroky. Na téma lidských práv vedl obdobný rozhovor s americkým viceprezidentem Joem Bidenem a ministryní zahraničí Hillary Clintonovou.[10] Jeho výroky jsou ve světle předcházejících událostí některými skupinami označovány za propagandu neshodující se s fakty. Zejména se jedná o Tibeťany[11][12] a praktikující Fa-lun-kungu.[13]

Údajné zmizení v září 2012[editovat | editovat zdroj]

V září 2012 světová média informovala, že od 1. září se zdá, že se Si Ťin-pching neúčastní veřejného života, jelikož nebyl přítomen na mnoha naplánovaných schůzkách se světovými politiky a přinejmenším jedné důležité schůzi Komunistické strany Číny.[14][15][16] Jeho absence nebyla vysvětlena a na některých čínských blozích je zablokováno vyhledávání jeho jména.[14][17]

Tibet[editovat | editovat zdroj]

Při setkání se Si Ťin-pchingem během návštěvy Číny v listopadu 2014 americký prezident Barack Obama prohlásil, že Spojené státy uznávají Tibet jako nedílnou součást Číny a nepodporují nezávislost Tibetu.[18]

Návštěva Česka[editovat | editovat zdroj]

Na přelomu března a dubna 2016 Si Ťin-pching oficiálně navštívil Českou republiku[19]. 28. března ho na Letišti Václava Havla v Praze přivítal český prezident Miloš Zeman. I kvůli nedávným teroristickým útokům jeho návštěvu doprovázela neobvykle velká bezpečnostní opatření, na bezpečnost návštěvy dohlížely tisíce policistů, na střechách kolem míst, kde by se mohl prezident pohybovat bylo několik odstřelovačů[20]. Dočasně byly uzavřeny i venkovní prostory Pražského hradu[20]. Tato návštěva měla větší policejní ochranu než např. návštěva Baracka Obamy v roce 2009[20]. Si Ťin-Pching vedl několik rozhovorů s prezidentem Milošem Zemanem[21] i s premiérem Bohuslavem Sobotkou. Na jednom z nich se Zeman například omluvil za to, že „nemá zlatý kočár ani Bílý dům“,[22] čímž narážel na předchozí návštěvy čínského prezidenta ve Spojených státech a ve Spojeném království, kde byl Si Ťin-pching v říjnu 2015 vozen ulicemi Londýna s královnou Alžbětou II. ve zlatém kočáře.[23] Jeho návštěvu provázela také značná vlna odporu, několik čínských uvítacích vlajek bylo polito barvou či strženo[24]. Po Praze se konaly různé protesty. Hlavní argument odpůrců byl, že se v Číně stále nedodržují základní lidská práva, jsou zde političtí vězni atd.[25][26][27][28] Nejčastější symbol odpůrců byly tibetské vlajky, ty vyvěsili ve sněmovně třeba i Miroslav Kalousek s Karlem Schwarzenbergem[29][30] či některé městské části na svých radnicích.[31][32]

Panamské dokumenty[editovat | editovat zdroj]

Přestože Si Ťin-pching po svém nástupu k moci spustil protikorupční kampaň, v jejímž rámci bylo potrestáno více než 300 000 stranických funkcionářů, tak jeho vlastní švagr byl v dubnu 2016 identifikován v uniklých Panamských dokumentech, které obsahují detailní informace o offshorových firmách v daňových rájích a jejich vlastnické struktuře.[33] Čínská vláda následně v čínských médiích i na internetu zablokovala a cenzurovala veškerá odhalení Panamských dokumentů, která se týkají rodiny Si Ťin-pchinga a rodin několika dalších vysoce postavených členů čínské komunistické strany.[34]

Změna čínské ústavy[editovat | editovat zdroj]

V roce 2018 čínský parlament schválil změnu ústavy, která vypustila omezení funkce prezidenta a viceprezidenta na dvě funkční období, čímž Si Ťin-pching získal možnost zůstat ve funkci i po vypršení druhého funkčního období v roce 2023.[8]

Systém sociálního kreditu[editovat | editovat zdroj]

Čína plánuje od roku 2020 spustit systém sociálního kreditu,[35] který podle Si Ťin-pchinga umožní „důvěryhodným lidem cestovat kamkoliv na světě. Na druhou stranu ti, kteří nejsou hodni důvěry, nebudou moci učinit jediný krok.“[36]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ťin-pching Si na slovenské Wikipedii a Xi Jinping na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Si Ťin-pching, Putin, Gates. Kdo jsou nejmocnější lidé světa roku 2018?. www.forbes.cz [online]. Forbes, 2018-05-09 [cit. 2019-07-11]. Dostupné online. 
  2. ↑ czech.cri.cn, Si Ťin-pching, přístup: 21.1.2011. czech.cri.cn [online]. [cit. 2011-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  3. ↑ www.olympic.sk[nedostupný zdroj]
  4. ↑ www.time.com, 2009
  5. ↑ a b c ROBERTSON, Matthew. Poznejte Si Ťin-pchinga, budoucího vůdce Číny [online]. velkaepocha.sk [cit. 2012-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-23. 
  6. ↑ Čína zná jméno pravděpodobného nástupce současného vůdce, zpravy.rozhlas.cz, 18.10.2010
  7. ↑ Nepřipustíme žádné snahy o odtržení! hrozí čínský prezident Tchaj-wanu. Týden.cz [online]. 20.03.2018 07:24. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Neomezená vláda. Čína schválila ústavní změnu, posílí prezidenta. Týden.cz [online]. 11.03.2018 09:22 Aktualizováno 11.03. 12:25. Dostupné online. 
  9. ↑ Si Ťin-pchinga přivítaly před Bílým domem protesty (video) [online]. Velká Epocha a televize NTD [cit. 2012-02-19]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  10. ↑ Lidská práva ctíme, trvá na svém čínský viceprezident [online]. centrum.cz [cit. 2012-02-19]. Dostupné online. 
  11. ↑ FANG, Sophia; SOMMER, Gisela. Udělejte si pořádek nebo vás potrestáme, hrozí Peking svým úředníkům v Tibetu [online]. velkaepocha.sk [cit. 2012-02-19]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  12. ↑ FANG, Sophia; SOMMER, Gisela. USA: Senátoři představili rezoluci za okamžité zastavení represí v Tibetu [online]. velkaepocha.sk [cit. 2012-02-19]. Dostupné online. 
  13. ↑ Falun Gong upozorňuje na nezákonnou činnost komunistické strany při návštěvě Si Ťin-pchinga v USA [online]. velkaepocha.sk [cit. 2012-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-20. 
  14. ↑ a b China's absent Vice-President Xi Jinping prompts rumours [online]. BBC News, 2012-09-10 [cit. 2012-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Ian Johnson. China’s Presumptive New Leader Is Mysteriously Absent. www.nytimes.com. New York Times, 2012-09-10. Dostupné online [cit. 2012-09-11]. (anglicky) 
  16. ↑ Malcolm Moore. Mystery over whereabouts of China's leader-in-waiting Xi Jinping [online]. Daily Telegraph, 2012-09-10 [cit. 2012-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Victor Mair. Where's Xi? [online]. Language Log, 2012-09-10 [cit. 2012-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ "Remarks by President Obama and President Xi Jinping in Joint Press Conference". Whitehouse.gov. 23. listopadu 2014.
  19. ↑ Maraton prezidenta Si. Smlouva o spolupráci, jednání se Sobotkou [online]. Česká televize, 29, března 2016 [cit. 2016-03-29]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b c Si Ťin-pchinga provází obrovské policejní manévry. I kvůli teroru [online]. Praha: Česká televize, 29. března 2016 [cit. 2016-06-29]. Dostupné online. 
  21. ↑ Zeman se Si Ťin-pchingem zasadili v Lánech pamětní strom, odpůrci v Praze věšeli tibetské prapory [online]. 28. března 2016 [cit. 2016-03-29]. Dostupné online. 
  22. ↑ Omlouvám se, že nemám zlatý kočár ani Bílý dům, řekl Zeman vládci Číny [online]. iDNES.cz, 29. března 2016 [cit. 2016-03-29]. Dostupné online. 
  23. ↑ "Čínského prezidenta vítaly v Londýně davy, s královnou jel zlatým kočárem". iDNES.cz. 20. října 2015.
  24. ↑ V Praze byly poškozeny desítky čínských vlajek [online]. 26. března 2016 [cit. 2016-03-29]. Dostupné online. 
  25. ↑ Mučení, popravy, obchod s orgány. Špiclování, cenzura a represe. I to je současná Čína [online]. Česká Televize, 28. března 2016 [cit. 2016-03-29]. Dostupné online. 
  26. ↑ Klaňme se a vítejme. Přijíždí čínský Si (Tche-le) [online]. 27. března 2016 [cit. 2016-03-29]. Dostupné online. 
  27. ↑ Proti čínskému režimu v Praze protestují stovky lidí, k Hradu se ale nedostaly [online]. 29. března 2016 [cit. 2016-03-29]. Dostupné online. 
  28. ↑ Si Ťin-pching večeří se Zemanem. Kalouska policie nepustila na Hrad [online]. iDNES.cz, 29. března 2016 [cit. 2016-03-29]. Dostupné online. 
  29. ↑ KALOUSEK, Miroslav. Proti státní návštěvě prezidenta ČLR nemáme námitky. [online]. Praha: Facebook.com, 29. března 2016 [cit. 2016-03-29]. Dostupné online. 
  30. ↑ Miroslav Kalousek: Proti státní návštěvě prezidenta ČLR nemáme námitky. [online]. TOP 09, 29. března 2016 [cit. 2016-03-29]. Dostupné online. 
  31. ↑ Na radnici Prahy 11 vlaje od dnešního rána spolu s českou vlajkou znovu i vlajka tibetská jako připomínka nedodržování lidských práv v Číně. [online]. Městská část Praha 11, 29. března 2016 [cit. 2016-03-29]. Dostupné online. 
  32. ↑ Praha 6 [cit. 2016-03-29]. Dostupné online. 
  33. ↑ SCHMITZ, Rob. Xi Jinping's family linked to Panama Papers. www.marketplace.org. Marketplace, 4. dubna 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ "V Panama Papers se namočily i čínské elity, cenzura kauzu tutlá". iDNES.cz. 7. dubna 2016.
  35. ↑ VOŽENÍLEK, David. Hlídat se budeme sami. V Číně vzniká Velký Bratr 21. století. iDNES.cz [online]. 22. prosince 2017. Dostupné online. 
  36. ↑ Čínský systém společenského kreditu: Velký bratr všechno uvidí "jako Bůh". Kdo není důvěryhodný, neudělá ani krok, hlásá Si Ťin-pching. Hospodářské noviny [online]. 11. dubna 2019. Dostupné online. 
  37. ↑ Xi Jinping Meets with International Olympic Committee President Thomas Bach and Receives the Olympic Order in Gold. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. 
  38. ↑ EUB2. China's Xi receives royal welcome in Belgium before EU talks — EUbusiness.com | EU news, business and politics. www.eubusiness.com. Dostupné online [cit. 2021-07-03]. (anglicky) 
  39. ↑ Xi Jinping Receives the Order of the Liberator from Venezuela. www.fmprc.gov.cn [online]. [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. 
  40. ↑ Xi Jinping Receives Order of José Marti of Cuba. www.fmprc.gov.cn [online]. [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. 
  41. ↑ Pakistan confers Nishan-e-Pakistan on Chinese president Xi Jinping. Hindustan Times [online]. 2015-04-21 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Xi Jinping Holds Talks with King Salman bin Abdulaziz Al Saud of Saudi Arabia Two Heads of State Jointly Announce Establishment of China-Saudi Arabia Comprehensive Strategic Partnership. www.fmprc.gov.cn [online]. [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. 
  43. ↑ Chinese president receives Order of Republic of Serbia - PoliticsEnglish - on B92.net. web.archive.org [online]. 2019-06-16 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. 
  44. ↑ PM Modi conferred 'Grand Collar of the State of Palestine' | India News - Times of India. web.archive.org [online]. 2018-06-14 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. 
  45. ↑ Presenting the Order of St Andrew the Apostle to President of China Xi Jinping • President of Russia. web.archive.org [online]. 2019-08-11 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. 
  46. ↑ China visit: UAE leadership strikes strategic deals with Xi Jinping - The National. web.archive.org [online]. 2018-07-22 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. 
  47. ↑ DE 2019, 2 de Mayo. El Gobierno condecoró a Xi Jinping con la Orden del Libertador San Martín. infobae [online]. [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (španělsky) 
  48. ↑ Xi honored for building Kyrgyz ties - Chinadaily.com.cn. www.chinadaily.com.cn [online]. [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. 
  49. ↑ Си Цзиньпин награждён высшим орденом Таджикистана. web.archive.org [online]. 2019-09-05 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. 
  50. ↑ A Familiar Face Back In Iowa: China's Vice President : NPR. web.archive.org [online]. 2019-07-14 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. 
  51. ↑ Xi Jinping Iowa visit echoes past trips by future stars - BBC News. web.archive.org [online]. 2019-03-31 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. 
  52. ↑ Chinese VP Receives Key to the City of Montego Bay - Jamaica Information Service. web.archive.org [online]. 2019-07-14 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. 
  53. ↑ Xi Jinping recibe las llaves de la ciudad de San José - Vídeo Dailymotion. Dailymotion [online]. [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ Mancera entrega llaves de la ciudad a Xi Jinping. El Informador :: Noticias de Jalisco, México, Deportes & Entretenimiento [online]. [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (španělsky) 
  55. ↑ Xi Jinping Recibió Llaves de la Ciudad de Buenos Aires. co.china-embassy.org [online]. [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. 
  56. ↑ President Xi Jinping presented with ‘key to Prague,’ continuing the 'freedom of the city' tradition. www.telegraph.co.uk [online]. [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. 
  57. ↑ ČTK. Čínský prezident dostal od primátorky symbolický klíč od městských bran. Deník.cz. 2016-03-30. Dostupné online [cit. 2021-07-03]. (česky) 
  58. ↑ Xi Jinping recibe la llave de Madrid, ciudad que considera "inolvidable". www.efe.com [online]. [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (španělsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Prezidenti Čínské lidové republiky (seznam) Čína
Mao Ce-tung (1954–1959) • Liou Šao-čchi (1959–1968) • Li Sien-nien (1983–1988) • Jang Šang-kchun (1988–1993) • Ťiang Ce-min (1993–2003) • Chu Ťin-tchao (2003–2013) • Si Ťin-pching (od 2013)
Předsedové a generální tajemníci Komunistické strany Číny Čína
Čchen Tu-siou (1921–1927) • Siang Čung-fa (1928–1931) • Po Ku (1931–1935) • Čang Wen-tchien (1935–1943) • Mao Ce-tung (1943–1976) • Chua Kuo-feng (1976–1981) • Chu Jao-pang (1981–1987) • Čao C’-jang (1987–1989) • Ťiang Ce-min (1989–2002) • Chu Ťin-tchao (2002–2012) • Si Ťin-pching (od 2012)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Si_Ťin-pching&oldid=20156503“