Čang Jou-sia

Čang Jou-sia
Čang Jou-sia
Narození	červenec 1950 (73 let); Peking
Povolání	politik
Politická strana	Komunistická strana Číny
Rodiče	Čang Cung-sün
Funkce	člen politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (od 2017); místopředseda ústřední vojenské komise KS Číny (od 2017)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čang Jou-sia (čínsky pchin-jinem Zhāng Yòuxiá, znaky zjednodušené 张又侠; * červenec 1950) je čínský komunistický voják a politik, místopředseda ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny a člen politbyra ústředního výboru KS Číny (obojí od 2017) a také místopředseda ústřední vojenské komise Čínské lidové republiky (od 2018). Předtím byl členem ústředních vojenských komisí, stranické od 2012 a státní od 2013, náčelníkem Hlavní správy vyzbrojování Čínské lidové osvobozenecké armády (2012–2017) a velitelem Šenjangského vojenského okruhu (2007–2014). Je synem komunistického generála Čang Cung-süna, nicméně vojenskou službu začal jako prostý voják v Jün-nanu, účastnil se bojů v čínsko-vietnamské válce roku 1979 a 1984.

Život[editovat | editovat zdroj]

Čang Jou-sia se narodil v červenci 1950 v Pekingu. Je synem Čang Cung-süna, komunistického generála v čínské občanské válce, později v 50.–70. letech významného generála Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA). Čang Cung-sün pocházel z prefektury Wej-nan v provincii Šen-si, stejně jako Si Čung-sün, otec Si Ťin-pchinga. Ve 40. letech Čang Cung-sün sloužil jako zástupce velitele Severozápadní polní armády/1. polní armády/Severozápadního vojenského okruhu zatímco Si Čung-sün byl komisařem zmíněných svazků.

Roku 1968 Čang Jou-sia vstoupil do armády ve svých 18 letech. Službu začal jako voják ve 40. divizi 14. armády v Jün-nanu. Roku 1969 vstoupil do Komunistické strany Číny. Do roku 1979 postoupil na velitele roty.^[1] Účastnil se bojů během čínsko-vietnamské války roku 1979. Během let 1979–1984 povýšil z náčelníka štábu pluku přes zástupce velitele až na velitele pluku.^[1] Roku 1984 se opět zapojil do bojů na čínsko-vietnamské hranici. Ve 40. divizi zůstal do roku 1994, poslední čtyři roky jako její velitel. Poté působil jako zástupce velitele (1994–2000) a velitel (2000–2005) 13. armády. Roku 1997 byl povýšen na generálmajora.^[1]

Roku 2005 byl přeložen do Pekingu na místo zástupce velitele Pekingského vojenského okruhu, od roku 2007 velel Šenjangskému vojenskému okruhu.^[1] Roku 2007 byl také povýšen na generálporučíka. Na závěr XVII. sjezdu Komunistické strany Číny v říjnu 2007 byl zvolen členem ústředního výboru (znovuzvolen 2012, 2017 a 2022). V červenci 2011 byl povýšen na generálplukovníka.^[1]

Před XVIII. sjezdem Komunistické strany Číny, který se konal v listopadu 2012, došlo k rozsáhlé obměně vedení ozbrojených sil, v jehož rámci Čang Jou-sia přešel z Šen-jangu do Pekingu na místo náčelníka Hlavní správy vyzbrojování ČLOA (začátkem roku 2016 reorganizované v Hlavní správu výzbroje a vojenské techniky ústřední vojenské komise, v jejím čele stál do roku 2017).^[1] Vzápětí byl na závěr XVIII. sjezdu zvolen členem ústřední vojenské komise KS Číny. V březnu 2013 byl pak jmenován i členem ústřední vojenské komise Čínské lidové republiky.^[1]

Na XIX. sjezdu KS Číny v říjnu 2017 byl zvolen členem politbyra ÚV KS Číny a místopředsedou ústřední vojenské komise KS Číny. V březnu 2018 byl pak jmenován i místopředsedou ústřední vojenské komise Čínské lidové republiky.^[1] Ačkoli se očekávalo, že Čang Jou-sia na XX. sjezdu KS Číny v říjnu 2022 odejde do důchodu v rámci neformálního pravidla o penzionování ve věku 68 let a výše, byl přesto znovuzvolen členem ústředního výboru, politbyra a místopředsedou ústřední vojenské komise (a v březnu 2023 i místopředsedou státní ústřední vojenské komise).^[2] Vzhledem k rodinným spojením je Čang Jou-sia považován jednoho z nejbližších Si Ťin-pchingových spojenců v armádě.^[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h Xinhuanet. Zhang Youxia [online]. Ministry of National Defense of the People's Republic of China, 2021-6-28 [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b MORRIS, Lyle J. What China’s New Central Military Commission Tells Us About Xi’s Military Strategy [online]. Asia Society Policy Institute, 2022-10-27 [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. (anglicky)