Čínská lidová osvobozenecká armáda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Čínská lidová osvobozenecká armáda
中国人民解放军
Vlajka Čínské lidové osvobozenecké armády
Vlajka Čínské lidové osvobozenecké armády
Založeno 1 srpna 1927
Stát Čína Čínská lidová republika
Složky armády Ground Force Flag of the People's Republic of China.svg Pozemní síly ČLOA
Naval Ensign of China.svg Námořnictvo ČLOA
Air Force Flag of the People's Republic of China.svg Letectvo ČLOA
Rocket Force Flag of the People's Republic of China.svg Raketová vojska ČLOA
PLASSF.svg Vojska strategické podpory ČLOA
Velitelství Peking
Velení
Předseda Ústřední vojenské komise Si Ťin-pching
Ministr národní obrany Wej Feng-che
Stav
Věk odvodu 18 let
K dispozici
pro službu
~385 000 000, věk 18-49
Vhodných
pro službu
~320 000 000, věk 18-49
Aktivních vojáků 2 035 000 (2018) (1. na světě)
Rezervistů 510 000 (2018)
Výdaje
Rozpočet 177.6 miliard $ (2019)
Podíl na HDP 1,3% (2019)
Znak Čínské lidové osvobozenecké armády
Znak Čínské lidové osvobozenecké armády

Čínská lidová osvobozenecká armáda, zkráceně ČLOA, (čínsky v českém přepisu Čung-kuo Žen-min Ťie-fang-ťün, pchin-jinem Zhōngguó Rénmín Jiěfàngjūn, znaky zjednodušené 中国人民解放军) je název ozbrojených sil Čínské lidové republiky a její vládnoucí politické strany, Komunistické strany Číny. ČLOA sestává z pěti složek: pozemních sil, námořnictva, letectva, raketových vojsk a vojsk strategické podpory. Podle počtu aktivních vojáků se jedná o největší ozbrojené síly na světě, zároveň disponující druhým největším obranným rozpočtem.[1] ČLOA patří k nejrychleji se modernizujícím ozbrojeným silám.[2][3] ČLOA má ve své výzbroji i jaderné zbraně.

ČLOA podléhá velení Ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny a s ní splývající Ústřední vojenské komisi Čínské lidové republiky. Předsedou Ústřední vojenské komise je Si Ťin-pching, generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Číny a prezident ČLR.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik Čínské osvobozenecké lidové armády se datuje k 1. srpnu 1927, kdy byla během Nan-čchangského povstání jako ozbrojené křídlo Komunistické strany Číny založena Rudá armáda (čínsky v českém přepisu Chung-ťün, znaky zjednodušené 红军). Během druhé čínsko-japonské války, resp. druhé světové války, bojovaly síly komunistů po boku vojáků Kuomintangu proti Japonsku. Japonskou kapitulaci roku 1945 následovalo obnovení bojů mezi komunisty a nacionalisty, a pokračování čínské občanské války. Rudá armáda byla postupně přejmenována na Lidovou osvobozeneckou armádu a poté na Čínskou lidovou osvobozeneckou armádu.

Od roku 1938, během osvobozování pevninské Číny Komunistickou stranou, hrálo organizované a zdvořilé chování příchozí ČLOA, v kontrastu k neorganizované a zkorumpované správě Kuomintangu, významnou roli při získávání sympatií a důvěry obyvatelstva.[4]

Po vítězství komunistů v občanské válce, a následném vyhlášení Čínské lidové republiky, došlo v roce 1949 k rozsáhlé reorganizaci stávajících sil a založení letectva. Následně bylo roku 1950 založeno námořnictvo.

V 50. letech se jednotky ČLOA, jako oddíly tzv. Čínských lidových dobrovolníků, neformálně účastnily Korejské války na straně Severokorejců. S jejich pomocí se Severní Koreji podařilo na krátkou dobu získat převahu nad Jižní Koreou.[5]

Již v roce 1949 se začalo v ČLR mluvit o tzv. „osvobození Tibetu z područí cizích imperialistů“, tedy podrobení si tohoto území pomocí ČLOA navzdory smlouvám Tibetu s Velkou Británií.[6] 25. 10. 1950 dostaly jednotky ČLOA rozkaz k pochodu do Tibetu, aby „zachránily tři miliony Tibeťanů před imperialistickým útlakem a zabezpečily ochranu západní čínské hranice“.[5] Výsledkem bylo v roce 1950 vynucené podepsání Dohody o mírovém osvobození Tibetu, známé také jako Sedmnáctibodová dohoda[7]. Roku 1959 potlačila ČLOA Tibetské národní povstání.

Po potlačení Tibetského národního povstání začalo panovat napětí i na čínsko-indické hranici. V roce 1962 se výhradně pozemní síly ČLOA zúčastnily krátké Čínsko-indické války, ve které porazily indickou armádu.[5] Mezi lety 1965 a 1969 se ČLOA účastnila Války ve Vietnamu na straně Severního Vietnamu.

Mezi lety 1961 a 1964 byla ČLOA vzorem kulturně-politické kampaně Mao Ce-tunga „Učme se od ČLOA" v rámci Hnutí za studium Mao Zedongových myšlenek.[5]

V závěrečné fázi Kulturní revoluce v rámci akce na zmírnění anarchie bylo 21.1.1967 vydáno heslo "armáda musí podporovat masy". Toto heslo si ovšem jednotliví velitelé ČLOA vyložili po svém. Někde jako rozkaz k podpoře rudých gard a jinde k podpoře dělníků. Docházelo ke zmatkům a ozbrojené jednotky ČLOA bojovaly na mnoha místech proti sobě.[7]

Roku 1979 bojovala ČLOA v Čínsko-vietnamské válce, kde si jak Čína, tak Vietnam nárokují vítězství.

Modernizace[editovat | editovat zdroj]

Od založení Čínské lidové osvobozenecké armády byly pozemní síly hlavním pilířem čínské obrany. Teprve až od 50. let 20. století bylo součástí také letectvo a námořnictvo, které však desetiletí zůstávaly podfinancované. V roce 2017 na 19. sjezdu Komunistické strany Číny oznámil prezident Si Ťin-pching cíl do roku 2035 modernizovat ozbrojené síly, a do roku 2050 vytvořit ozbrojené síly "světové úrovně".[3][8]

Značnému modernizačnímu úsilí je postoupeno zejména námořnictvo, které je vybavováno stále větším počtem nových lodí, včetně víceúčelových křižníků a torpédoborců.[9]

Druhá letadlová loď, ve výstavbě od roku 2015, byla uvedena do služby dne 17. 12. 2019. K roku 2035 jich Čína plánuje mít 6.[10]

Hlavní poslání[editovat | editovat zdroj]

Bývalý prezidenta Čínské lidové republiky Chu Ťin-tchao roku 2004 definoval jako hlavní poslání ČLOA:[11]

  • Upevnit vládnoucí postavení Komunistické strany Číny
  • Zajistit suverenitu Číny, územní celistvost a vnitrostátní bezpečnost, aby bylo možné pokračovat v národním rozvoji
  • Chránit národní zájmy Číny
  • Pomáhat udržovat světový mír

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. INTERNATIONAL INSTITUTE FOR STRATEGIC STUDIES (IISS). The Military Balance, 2018, Vol. 118, No. 1, February 2018. London: Routledge 520 pages s. ISBN 9781857439557, ISBN 1857439554. OCLC 1029353253 S. 249-259. 
  2. Xi Jinping wants China’s armed forces to be “world-class” by 2050. The Economist [online]. 27. 6. 2019 [cit. 25.7.2019]. Dostupné online. 
  3. a b Modernisation of China’s military is no cause for alarm. South China Morning Post [online]. 27. 1. 2019 [cit. 25.7.2019]. Dostupné online. 
  4. FAIRBANK, John; KING. Dějiny Číny. [s.l.]: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7422-007-4. 
  5. a b c d BAKEŠOVÁ, IVANA, 1939-. Čína ve XX. století. 1. vyd. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého 3 sv. s. Dostupné online. ISBN 80-244-0251-3, ISBN 978-80-244-0251-2. OCLC 51191313 
  6. Convention between the United States and Great Britain.. Washington: [Govt. print. off.] Dostupné online. 
  7. a b BAKEŠOVÁ, Ivana; KUČERA, Ondřej. Dějiny Čínské lidové republiky 1949-2018. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2019. ISBN 978-80-7422-596-3. 
  8. HILLE, Kathrin. China’s army redoubles modernisation effort. Financial Times [online]. 28. 1. 2019 [cit. 25.7.2019]. Dostupné online. 
  9. STEPHENS, Hampton. China’s Military Modernization Takes To The Seas. World Politics Review [online]. 20. 2. 2019 [cit. 25.7.2019]. Dostupné online. 
  10. CHAN, Minnie. China will build 4 nuclear aircraft carriers in drive to catch US Navy, experts say. www.scmp.com [online]. 6. 2. 2019 [cit. 25.7.2019]. Dostupné online. 
  11. COOPER, Cortez. The PLA Navy's "New Historic Missions": Expanding Capabilities for a Re-emergent Maritime Power. dx.doi.org. 2009. Dostupné online [cit. 2020-05-24]. DOI:10.7249/ct332. 

Související články[editovat | editovat zdroj]