Přeskočit na obsah

Sü Čchi-liang

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
generálplukovník
Sü Čchi-liang
许其亮
Sü Čchi-liang v roce 2015
Sü Čchi-liang v roce 2015
Místopředseda Ústřední vojenské komise Čínské lidové republiky
Úřadující
Ve funkci od:
16. března 2013
PředsedaSi Ťin-pching
Místopředseda Ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny
Ve funkci:
12. listopadu 2012 – 23. října 2022
PředsedaSi Ťin-pching
Velitel Letectva ČLOA
Ve funkci:
Září 2007 – Říjen 2012
PředchůdceČchiao Čching-čchen
NástupceMa Siao-tchien
Stranická příslušnost
Členství Komunistická strana Číny
(od roku 1967)
Vojenská služba
SlužbaČínaČína Čína
Složka Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády
Doba služby1966– současnost
Hodnostgenerálplukovník 

Narození29. března 1950 (74 let)
Lin-čchü, Šantung
ČínaČína Čína
Alma materUniverzita národní obrany ČLOA
Profesevoják
OceněníŘád přátelství mezi národy (2013)
Řád krále Abd al-Azíze
CommonsXu Qiliang
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sü Čchi-liang (čínsky pchin-jinem Xǔ Qíliàng, znaky zjednodušené 许其亮, tradiční 許其亮; 29. března 1950) je generálplukovník Čínské lidové osvobozenecké armády a první místopředseda Ústřední vojenské komise Čínské lidové republiky. V letech 2012–2022 byl také místopředseda Ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny. V současnosti tak je nejvýše postaveným profesionálním vojákem ČLOA v aktivní službě. Před tím byl v letech 2007–2012 velitel Letectva Čínské lidové osvobozenecké armády, u nějž také během své kariéry od roku 1966 sloužil.

Sü Čchi-liang byl kandidátem 14.15. ÚV KS Číny, řádným členem 16., 17., 18.19. ústředního výboru KS Číny, a také členem 18.19. politbyra ÚV KS Číny.[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Původ a raná kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Sü Čchi-liang se narodil 29. března 1950 v Lin-čchü v provincii Šan-tung. Do řad Čínské lidové osvobozenecké armády vstoupil v roce 1966 a členem Komunistické strany Číny se stal v roce 1967. Následně v letech 1966–1969 absolvoval studium na několika školách Letectva ČLOA.[1][2] Po dokončení výcviku a vzdělání sloužil jako pilot nejprve u 77. pluku 26. divize Letectva ČLOA, poté od roku 1970 u samostatné brigády 26. divize. Roku 1973 se stal zástupcem velitele samostatné brigády 26. divize a v letech 1976–1980 byl jejím velitelem. Poté byl v letech 1980–1983 zástupcem velitele 26. divize Letectva ČLOA, přičemž od března do října 1982 absolvoval pokročilé vzdělání na Akademii velení Letectva.[2] V letech 1983–1984 sloužil jako velitel 26. divize Letectva a následně v letech 1984–1985 zastával post náčelníka štábu 4. sboru Letectva ČLOA. Poté byl v letech 1985–1986 náčelník štábu šanghajského velitelského stanoviště Letectva ČLOA. V letech 1986–1988 absolvoval další studium na Univerzitě národní obrany.[2]

Působení ve Fu-ťienu

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1988 dočasně zastával post (úřadujícího) velitele 8. sboru Letectva ČLOA, poté od roku 1989 náčelníka štábu a konečně od roku 1990 byl jeho velitelem.[2] Během svého působení na velitelství 8. sboru Letectva ČLOA sídlil ve městě Fu-čou, přičemž roku 1990 se tajemníkem tamějšího městského výboru Komunistické strany Číny stal Si Ťin-pching. Si byl také prvním tajemníkem fučouské vojenské oblasti a Sü Čchi-liang tak byl jeho přímým podřízeným. Oba muži navázali přátelský vztah a je možné, že Sü Čchi-liangova zkušenost ve fuťienském hlavním městě, Fu-čou, mu pomohla získat Si Ťin-pchingovu politickou důvěru do budoucna.[3]

Vzestup na vrchol

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1991, ve svých 41 letech, byl povýšen do hodnosti generálmajora a o rok později byl zvolen kandidátem, tedy náhradním členem, 14. ústředního výboru KS Číny.[3] Roku 1993 se stal zástupcem náčelníka štábu, a již o rok později náčelníkem štábu Letectva Čínské lidové osvobozenecké armády. Ve funkci setrval do roku 1999, přičemž v letech 1994 a 1998 podstoupil další vzdělávání na Univerzitě národní obrany.[2] V roce 1996 byl povýšen do hodnosti generálporučíka a o rok později byl znovuzvolen náhradním členem 15. ústředního výboru KS Číny.[1]

V letech 1999–2004 zastával post velitele letectva a zástupce velitele Vojenského okruhu Šen-jang.[2] Na XVI. sjezdu KS Číny v roce 2002 byl zvolen členem 16. ústředního výboru.[2] Roku 2004 se stal zástupcem náčelníka generálního štábu Čínské lidové osvobozenecké armády.[2] V roce 2007 byl jmenován velitelem Letectva Čínské lidové osvobozenecké armády a povýšen do hodnosti generálplukovníka.[1] Na XVII. sjezdu KS Číny v říjnu toho roku byl zvolen členem 17. ústředního výboru KS Číny a stal se také členem Ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny.[1]

V čele čínské armády

[editovat | editovat zdroj]

Na XVIII. sjezdu Komunistické strany Číny byl 12. listopadu 2012 zvolen jedním ze dvou místopředsedů Ústřední vojenské komise KS Číny,[4] přičemž se tak stal historicky prvním generálem letectva povýšeným do této funkce.[5] Stal se také členem 18. ústředního výboru KS Číny a 18. politbyra ÚV KS Číny,[6] 15. března 2013 byl následně také formálně zvolen do funkce místopředsedy Ústřední vojenské komise Čínské lidové republiky, duálního orgánu s totožným personálním obsazením.[7] Na tuto pozici vystoupal právě v době Si Ťin-pchingova zvolení generálním tajemníkem strany a předsedou ÚVK.[4] V roce 2014 se také stal místopředsedou nově ustavené Vedoucí skupiny Ústřední vojenské komise pro prohlubování národní obrany a vojenskou reformu.[8] Skupina, osobně vedená Si Ťin-pchingem, mu umožnila jednak upevnit moc nad ČLOA a jednak zajistila dohled nad implementací probíhajících vojenských reforem v roce 2015.[9]

Ve funkci místopředsedy ÚVK KS Číny setrval i po XIX. sjezdu KS Číny v roce 2017, kdy byl také dále povýšen na pozici prvního místopředsedy.[10] Opět byl zvolen členem 19. ústředního výboru KS Číny a také 19. politbyra ÚV.[11] Poté v březnu 2018 byl obdobně znovuzvolen místopředsedou Ústřední vojenské komise ČLR.[12]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 许其亮 na čínské Wikipedii.

  1. a b c d e China Vitae: Biography of Xu Qiliang. www.chinavitae.com [online]. [cit. 2022-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-03. 
  2. a b c d e f g h Xu Qiliang - Member of Political Bureau of CPC Central Committee |Latest News |chinadaily.com.cn. www.chinadaily.com.cn [online]. [cit. 2022-08-19]. Dostupné online. 
  3. a b General Xu Qiliang: how a Chinese air force top gun shot to the top of military. South China Morning Post [online]. 2017-10-25 [cit. 2022-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-10. (anglicky) 
  4. a b Xi Jinping named chairman of CPC Central Military Commission - China.org.cn. www.china.org.cn [online]. 2012-11-15 [cit. 2022-08-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Xi Jinping youngest head of Central Military Commission in three decades. South China Morning Post [online]. Invalid Date [cit. 2022-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-26. (anglicky) 
  6. China's Politburo has more women, is younger - but barely. Reuters. 2012-11-15. Dostupné online [cit. 2022-08-20]. (anglicky) 
  7. Li Keqiang endorsed as Chinese premier- China.org.cn. www.china.org.cn [online]. [cit. 2022-08-19]. Dostupné online. 
  8. KECK, Zachary. China Creates New Military Reform Leading Group. thediplomat.com [online]. [cit. 2022-08-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. FINKELSTEIN, David M. Breaking the Paradigm: Drivers Behind the PLA's Current Period of Reform. In: SAUNDERS, Phillip C., et al. Chairman Xi Remakes the PLA: Assessing Chinese Military Reforms. Washington, D.C.: National Defense University Press, 22. 2. 2019. Dostupné online. ISBN 1070233420, ISBN 978-1070233420. (anglicky)
  10. Lim Yan Liang. Xi puts trusted general as one of two deputies at powerful Central Military Commission | The Straits Times. www.straitstimes.com [online]. 2017-10-25 [cit. 2022-08-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. LI, Cheng. China’s new Politburo and Politburo Standing Committee [online]. 2017-10-26 [cit. 2022-08-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Xu Qiliang, Zhang Youxia endorsed as vice chairmen of Central Military Commission of PRC - China Military. eng.chinamil.com.cn [online]. 2013-03-18 [cit. 2022-08-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]