Wang I

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wang I
王毅
Wang I v roce 2019
Wang I v roce 2019
Státní poradce
Úřadující
Ve funkci od:
19. března 2018
Předseda vládyLi Kche-čchiang
11. ministr zahraničních věcí ČLR
Ve funkci:
16. března 2013 – 30. prosince 2022
Předseda vládyLi Kche-čchiang
NáměstekLe Jü-čcheng
PředchůdceJang Ťie-čch’
NástupceČchin Kang
8. ředitel Kanceláře Státní rady pro záležitosti Tchaj-wanu
Ve funkci:
3. června 2008 – 16. března 2013
Předseda vládyWen Ťia-pao
PředchůdceČchen Jün-lin
NástupceČang Č'-ťün
Velvyslanec Číny v Japonsku
Ve funkci:
26. září 2004 – 24. září 2007
PředchůdceWu Ta-wej
NástupceCchuej Tchien-kchaj
Ředitel Úřadu pro zahraniční věci
Úřadující
Ve funkci od:
1. ledna 2023
PředchůdceJang Ťie-čch’
Stranická příslušnost
ČlenstvíDanghui.svg Komunistická strana Číny
(od roku 1981)
Narození19. října 1953 (69 let)
Peking
Čína Čína
Alma mater
Profesepolitik, diplomat a international forum participant
OceněníMedaile Uruguayské východní republiky (2016)
Řád Danaker
Webová stránkawww.gov.cn/guowuyuan/wangyi/index.htm
CommonsWang Yi (politician)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wang I (čínsky pchin-jinem Wáng Yì, znaky 王毅; * 19. října 1953) je čínský politik a diplomat, mezi březnem 2013 a prosincem 2022 ministr zahraničních věcí Čínské lidové republiky.[1] V roce 2023 se stal ředitelem Úřadu pro zahraniční věci.[2] V březnu 2018 byl jmenován státním poradcem ve druhé Li Kche-čchiangově vládě.[3] V současnosti je členem politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny,[4] předtím byl členem 17., 18. a 19. ústředního výboru.[5]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Wang I se narodil roku 1953 v Pekingu. V době Kulturní revoluce byl jako příslušník tzv. „vzdělané mládeže“ nuceně vyslán do Vnitřního Mongolska,[6] kde osm let pracoval na farmě. Po skončení Kulturní revoluce byl přijat na Pekingskou univerzitu mezinárodních studií, kde studoval japonský jazyk.[7][8] V letech 1997–1998 studoval na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu.[7] Hovoří plynně japonsky a anglicky.[7]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Wangův tchán, Čchien Ťia-tung, byl velvyslanec Číny při OSN v Ženevě a jeden z vrcholných pobočníků někdejšího čínského premiéra Čou En-laje.[7]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Raná kariéra[editovat | editovat zdroj]

Roku 1982 začal pracovat na ministerstvu zahraničních věcí. V letech 1989–1994 působil jako velvyslanecký rada a poté rada – vyslanec na čínské ambasádě v Japonsku.[6] Roku 1994 se vrátil na ministerstvo jako zástupce vedoucího odboru asijských záležitostí, následně v letech 1995–1998 byl šéfem odboru.[8] V letech 1998–2001 byl asistent ministra zahraničních věcí a ředitel Kanceláře pro politický výzkum na Ministerstvu zahraničních věcí.[8] Roku 2001 se stal náměstkem ministra zahraničních věci a poté byl v letech 2004–2007 velvyslancem Číny v Japonsku. V letech 2008–2013 byl ředitel Kanceláře Státní rady pro záležitosti Tchaj-wanu.[8]

Ministr zahraničních věcí[editovat | editovat zdroj]

Dne 16. března 2013 obsadil ve vládě premiéra Li Kche-čchianga post ministra zahraničních věcí, v kteréžto funkci nahradil Jang Ťie-čch’a.[9] Wang I se v rámci ministerstva údajně těší určité popularitě a je popisován jako „skutečný politik“, zatímco jeho předchůdce byl „pouhý byrokrat“. Čínská státní média ho přezdívají „stříbrná liška“.[7] 19. března 2018 byl znovuzvolen ministrem zahraničích věcí, přičemž ve druhé Li Kche-čchiangově vládě zastává také post státního poradce, hierarchicky nadřazeného pouhým ministrům.[3]

Česko[editovat | editovat zdroj]

V roce 2020 prohlásil na adresu Miloše Vystrčila, který byl jako předseda českého senátu na návštěvě v Čínské republice (Tchaj-wanu), že za porušení principu jedné Číny „zaplatí vysokou cenu“, neboť „překročil červenou čáru“.[10][11]

Myanmar[editovat | editovat zdroj]

V červenci 2022 podnikl diplomatickou návštěvu Myanmaru, přičemž se stal nejvýše postaveným čínským politikem, který zemi navštívil od vojenského převratu v únoru 2021. Prohlásil, že „Čína oceňuje Myanmarskou přátelskou politiku vůči Číně“ a se svým myanmarským protějškem, ministrem zahraničních věcí Wunna Maung Lwinem, dohodl urychlení realizace zpožděných projektů, jako je Čínsko-myanmarský ekonomický koridor, součást čínské Nové hedvábné stezky, výstavbu přeshraniční elektrické sítě a zajištění chodu ropovodů a plynovodů mezi Myanmarem a Čínou. Zprovoznění koridoru by mohlo snížit vysokou závislost Číny na dodávkách ropy a plynu přes Malacký průliv a potenciálně tak přispět k čínské energetické bezpečnosti.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ PERLEZ, Jane. China Names New Team to Secure Its Place in Asia and Face U.S. Competition. The New York Times. 2013-03-17. Dostupné online [cit. 2022-04-05]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  2. ↑ China’s Communist Party Names Wang Yi to Lead Foreign Policy. Bloomberg.com. 2023-01-01. Dostupné online [cit. 2023-01-05]. (anglicky) 
  3. ↑ a b NG, Teddy. China’s foreign minister gains power in new post as state councillor. South China Morning Post [online]. 2018-03-19 [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Xi’s Best-Known Envoys Wang Yi and Qin Gang Win Promotion. WSJ [online]. [cit. 2022-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ China Vitae: Biography of Wang Yi. www.chinavitae.com [online]. [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Foreign Minister Wang Yi. US-China Business Council [online]. 2018-04-05 [cit. 2022-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e MARTIN, Peter. The Man Behind Xi Jinping’s Foreign Policy. ChinaFile [online]. 2021-10-06 [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d NG, Teddy. Rise of China's new Foreign Minister Wang Yi. South China Morning Post [online]. Invalid Date [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ China People's Congress approves new cabinet [online]. BBC News, 2013-03-16 [cit. 2016-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Vystrčil podle Číny překročil červenou čáru. Berlín a Paříž se Česka zastaly. iDNES.cz [online]. 2020-09-01 [cit. 2022-07-23]. Dostupné online. 
  11. ↑ China says Czech senate president ‘will pay heavy price’ for Taiwan visit. South China Morning Post [online]. 2020-08-31 [cit. 2022-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Foreign Minister is most senior Chinese official to visit Myanmar since coup. South China Morning Post [online]. 2022-07-03 [cit. 2022-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-23. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

20. politbyro ÚV KS Číny (říjen 2022 – říjen 2027)
členové politbyra
stálý výbor
Si Ťin-pching (generální tajemník ÚV) • Li Čchiang • Čao Le-ťi • Wang Chu-ning • Cchaj Čchi • Ting Süe-siang • Li Si
Flag of the Chinese Communist Party.svg
19. politbyro ← •
Člen Státní rady (vlády) Čínské lidové republiky
Státní poradci státní rady Čínské lidové republiky (1982– )
vláda: Chua a Čao (1978–1983)
Čao C’-jang II (1983–1988)
Li Pcheng I (1988–1993)
Li Tchie-jing • Čchin Ťi-wej • Wang Ping-čchien • Sung Ťien • Wang Fang • Cou Ťia-chua (od 1991 místopředseda Státní rady) • Li Kuej-sien • Čchen Si-tchung • Čchen Ťün-šeng • Čchien Čchi-čchen (od 1991)
Li Pcheng II (1993–1998)
Ču Žung-ťi (1998–2003)
Wen Ťia-pao I (2003–2008)
Wen Ťia-pao II (2008–2013)
Li Kche-čchiang I (2013–2018)
Li Kche-čchiang II (2018–2023)
Ministři zahraničních věcí Čínské lidové republiky
Čou En-laj (1949–1958) • Čchen I (1958–1972) • Ťi Pcheng-fej (1972–1974) • Čchiao Kuan-chua (1974–1976) • Chuang Chua (1976–1982) • Wu Süe-čchien (1982–1988) • Čchien Čchi-čchen (1988–1998) • Tchang Ťia-süan (1998–2003) • Li Čao-sing (2003–2007) • Jang Ťie-čch’ (2007–2013) • Wang I (2013–2022) • Čchin Kang (2022– )
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wang_I&oldid=22317370“