Přeskočit na obsah

Wang I

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wang I
王毅
Wang I v roce 2023
Wang I v roce 2023
Ředitel kanceláře Komise pro zahraniční věci Ústředního výboru KS Číny
Úřadující
Ve funkci od:
1. ledna 2023
PředsedaSi Ťin-pching (předseda komise)
PředchůdceJang Ťie-čch’
11. a 13. ministr zahraničních věcí ČLR
Ve funkci:
16. března 2013 – 30. prosince 2022
Předseda vládyLi Kche-čchiang
PředchůdceJang Ťie-čch’
NástupceČchin Kang
Úřadující
Ve funkci od:
25. července 2023
Předseda vládyLi Čchiang
PředchůdceČchin Kang
Státní poradce
Ve funkci:
19. března 2018 – 12. března 2023
Předseda vládyLi Kche-čchiang
8. ředitel Kanceláře Státní rady pro záležitosti Tchaj-wanu
Ve funkci:
3. června 2008 – 16. března 2013
Předseda vládyWen Ťia-pao
PředchůdceČchen Jün-lin
NástupceČang Č'-ťün
Velvyslanec Číny v Japonsku
Ve funkci:
26. září 2004 – 24. září 2007
PředchůdceWu Ta-wej
NástupceCchuej Tchien-kchaj
Stranická příslušnost
Členství Komunistická strana Číny
(od roku 1981)
Narození19. října 1953 (71 let)
Peking
Čína Čína
Alma mater
Profesepolitik a diplomat
Náboženstvíateismus
OceněníŘád polární hvězdy (2004)
Medaile Uruguayské východní republiky (2016)
komandér s hvězdou Maďarského záslužného řádu
Řád Pákistánu
Řád Danaker
PodpisWang I 王毅, podpis
Webová stránkawww.gov.cn/guowuyuan/wangyi/index.htm
CommonsWang Yi (politician)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wang I (čínsky pchin-jinem Wáng Yì, znaky 王毅; * 19. října 1953) je čínský politik a diplomat, od ledna 2023 ředitel kanceláře Komise pro zahraniční věci Ústředního výboru Komunistické strany Číny a od července 2023 ministr zahraničních věcí Čínské lidové republiky v Li Čchiangově vládě.[1][2] Na postu ministra zahraničních věcí působil již předtím byl v letech 2013–2022 v první a ve druhé Li Kche-čchiangově vládě, přičemž v letech 2018–2023 byl zároveň státní poradce.[2][3][4] Dříve také zastával post ředitele Kanceláře Státní rady pro záležitosti Tchaj-wanu a v letech 2004–2007 byl velvyslancem Čínské lidové republiky v Japonsku.

V současnosti je členem 20. ústředního výboru a (20.) politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny,[5] předtím byl členem 17., 18. a 19. ústředního výboru.[6]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Wang I se narodil roku 1953 v Pekingu. V době Kulturní revoluce byl jako příslušník tzv. „vzdělané mládeže“ nuceně vyslán do Vnitřního Mongolska,[7] kde osm let pracoval na farmě. Po skončení Kulturní revoluce byl přijat na Pekingskou univerzitu mezinárodních studií, kde studoval japonský jazyk.[8][9] V letech 1997–1998 studoval na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu.[8] Hovoří plynně japonsky a anglicky.[8]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Wangův tchán, Čchien Ťia-tung, byl velvyslanec Číny při OSN v Ženevě a jeden z vrcholných pobočníků někdejšího čínského premiéra Čou En-laje.[8]

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Raná kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1982 začal pracovat na ministerstvu zahraničních věcí. V letech 1989–1994 působil jako velvyslanecký rada a poté rada – vyslanec na čínské ambasádě v Japonsku.[7] Roku 1994 se vrátil na ministerstvo jako zástupce vedoucího odboru asijských záležitostí, následně v letech 1995–1998 byl šéfem odboru.[9] V letech 1998–2001 byl asistent ministra zahraničních věcí a ředitel Kanceláře pro politický výzkum na Ministerstvu zahraničních věcí.[9] Roku 2001 se stal náměstkem ministra zahraničních věci a poté byl v letech 2004–2007 velvyslancem Číny v Japonsku. V letech 2008–2013 byl ředitel Kanceláře Státní rady pro záležitosti Tchaj-wanu.[9]

Ministr zahraničních věcí (2013–2022)

[editovat | editovat zdroj]

Dne 16. března 2013 obsadil ve vládě premiéra Li Kche-čchianga post ministra zahraničních věcí, v kteréžto funkci nahradil Jang Ťie-čch’a.[10] Wang I se v rámci ministerstva údajně těšil určité popularitě a byl popisován jako „skutečný politik“, zatímco jeho předchůdce byl „pouhý byrokrat“. Čínská státní média ho přezdívají „stříbrná liška“.[8] 19. března 2018 byl znovuzvolen ministrem zahraničích věcí, přičemž ve druhé Li Kche-čchiangově vládě zastával také post státního poradce, hierarchicky nadřazeného pouhým ministrům.[4] Ve funkci setrval do 30. prosince 2022, kdy jej nahradil Čchin Kang.[11]

Česko

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2020 prohlásil na adresu Miloše Vystrčila, který byl jako předseda českého senátu na návštěvě v Čínské republice (Tchaj-wanu), že za porušení principu jedné Číny „zaplatí vysokou cenu“, neboť „překročil červenou čáru“.[12][13]

Myanmar

[editovat | editovat zdroj]

V červenci 2022 podnikl diplomatickou návštěvu Myanmaru, přičemž se stal nejvýše postaveným čínským politikem, který zemi navštívil od vojenského převratu v únoru 2021. Prohlásil, že „Čína oceňuje myanmarskou přátelskou politiku vůči Číně“ a se svým myanmarským protějškem, ministrem zahraničních věcí Wunna Maung Lwinem, dohodl urychlení realizace zpožděných projektů, jako je čínsko-myanmarský ekonomický koridor, součást čínské Nové hedvábné stezky, výstavbu přeshraniční elektrické sítě a zajištění chodu ropovodů a plynovodů mezi Myanmarem a Čínou. Zprovoznění koridoru by mohlo snížit vysokou závislost Číny na dodávkách ropy a plynu přes Malacký průliv a potenciálně tak přispět k čínské energetické bezpečnosti.[14]

Ředitel kanceláře Ústřední komise pro zahraniční věci

[editovat | editovat zdroj]

1. ledna 2023 byl jmenován ředitelem Kanceláře Komise pro zahraniční věci Ústředního výboru KS Číny, vrcholného zahraničněpolitického orgánu Komunistické strany Číny, a stal se tak de facto nejvýše postaveným čínských diplomatem. Ve funkci mu předcházel Jang Ťie-čch’, jehož v roce 2013 obdobně vystřídal na postu ministra zahraničních věcí.[1][15]

Ministr zahraničních věcí (od 2023)

[editovat | editovat zdroj]

25. července 2023 byl stálým výborem Všečínského shromáždění lidových zástupců opět jmenován ministrem zahraničních věcí Čínské lidové republiky. Dosavadní ministr, Čchin Kang, který Wanga původně 30. prosince 2022 na postu nahradil, byl z funkce zároveň odvolán.[2]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b China’s Communist Party Names Wang Yi to Lead Foreign Policy. Bloomberg.com. 2023-01-01. Dostupné online [cit. 2023-01-05]. (anglicky) 
  2. ↑ a b c China removes Qin Gang as foreign minister after month-long absence. South China Morning Post [online]. 2023-07-25 [cit. 2023-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ PERLEZ, Jane. China Names New Team to Secure Its Place in Asia and Face U.S. Competition. The New York Times. 2013-03-17. Dostupné online [cit. 2022-04-05]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  4. ↑ a b NG, Teddy. China’s foreign minister gains power in new post as state councillor. South China Morning Post [online]. 2018-03-19 [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Xi’s Best-Known Envoys Wang Yi and Qin Gang Win Promotion. WSJ [online]. [cit. 2022-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ China Vitae: Biography of Wang Yi. www.chinavitae.com [online]. [cit. 2022-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-17. 
  7. ↑ a b Foreign Minister Wang Yi. US-China Business Council [online]. 2018-04-05 [cit. 2022-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-27. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d e MARTIN, Peter. The Man Behind Xi Jinping’s Foreign Policy. ChinaFile [online]. 2021-10-06 [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d NG, Teddy. Rise of China's new Foreign Minister Wang Yi. South China Morning Post [online]. Invalid Date [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ China People's Congress approves new cabinet [online]. BBC News, 2013-03-16 [cit. 2016-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ China names Xi’s close aide as new foreign minister. www.aljazeera.com [online]. [cit. 2023-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Vystrčil podle Číny překročil červenou čáru. Berlín a Paříž se Česka zastaly. iDNES.cz [online]. 2020-09-01 [cit. 2022-07-23]. Dostupné online. 
  13. ↑ China says Czech senate president ‘will pay heavy price’ for Taiwan visit. South China Morning Post [online]. 2020-08-31 [cit. 2022-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Foreign Minister is most senior Chinese official to visit Myanmar since coup. South China Morning Post [online]. 2022-07-03 [cit. 2022-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-23. (anglicky) 
  15. ↑ Communist Party Names New Diplomatic Chief to Shape China’s Foreign Policy - Caixin Global. www.caixinglobal.com [online]. [cit. 2023-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Wang I na Wikimedia Commons
20. politbyro ÚV KS Číny (říjen 2022 – říjen 2027)
členové politbyra
stálý výbor

Si Ťin-pching (generální tajemník ÚV) • Li Čchiang • Čao Le-ťi • Wang Chu-ning • Cchaj Čchi • Ting Süe-siang • Li Si

19. politbyro ← •
Člen Státní rady (vlády) Čínské lidové republiky
Státní poradci státní rady Čínské lidové republiky
vláda: Chua a Čao (1978–1983)
Čao C’-jang II (1983–1988)
Li Pcheng I (1988–1993)

Li Tchie-jing • Čchin Ťi-wej • Wang Ping-čchien • Sung Ťien • Wang Fang • Cou Ťia-chua (od 1991 místopředseda Státní rady) • Li Kuej-sien • Čchen Si-tchung • Čchen Ťün-šeng • Čchien Čchi-čchen (od 1991)

Li Pcheng II (1993–1998)
Ču Žung-ťi (1998–2003)
Wen Ťia-pao I (2003–2008)
Wen Ťia-pao II (2008–2013)
Li Kche-čchiang I (2013–2018)
Li Kche-čchiang II (2018–2023)
Li Čchiang (2023–2028)

Li Šang-fu (do 2023) • Wang Siao-chung • Wu Čeng-lung • Šen I-čchin • Čchin Kang (do 2023)

Ministři zahraničních věcí Čínské lidové republiky

Čou En-laj (1949–1958) • Čchen I (1958–1972) • Ťi Pcheng-fej (1972–1974) • Čchiao Kuan-chua (1974–1976) • Chuang Chua (1976–1982) • Wu Süe-čchien (1982–1988) • Čchien Čchi-čchen (1988–1998) • Tchang Ťia-süan (1998–2003) • Li Čao-sing (2003–2007) • Jang Ťie-čch’ (2007–2013) • Wang I (2013–2022) • Čchin Kang (2022–2023) • Wang I (od 2023)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wang_I&oldid=24906315“