Sung Pching

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sung Pching
Narození24. dubna 1917 (106 let)
Ju County
Alma materUniverzita Čching-chua
Povolánípolitik
Politická stranaKomunistická strana Číny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sung Pching je čínské jméno, v němž Sung je příjmení.

Sung Pching (čínsky pchin-jinem Sòng Píng, znaky 宋平; * 24. dubna 1917)[1] je bývalý čínský komunistický politik, v mládí stranický aktivista a komunistický novinář, v 50. a 60. letech pracoval v čínském vládním aparátu na úrovni náměstka ministra, v 70. letech působil v provincii Kan-su, naposled jako první tajemník provinčního výboru KS Číny a předseda provinčního revolučního výboru. Roku 1981 se vrátil do centrálních úřadů v Pekingu, jako místopředseda a předseda Státní plánovací komise, státní poradce, vedoucí organizačního oddělení ÚV KS Číny, člen politbyra a člen stálého výboru politbyra. Roku 1992 odešel do penze, neformální vliv si zachoval i následujícím desetiletí.

Život[editovat | editovat zdroj]

Sung Pching se narodil 6. října 1929 v okresu Ťü na jihovýchodě provincie Šan-tung.[2] Roku 1934 byl přijat na Pekingskou univerzitu na studia zemědělství, následující rok přešel ke studiu chemie na univerzitě Čching-chua. Připojil se ke studentským aktivistům a roku 1937 vstoupil do Komunistické strany Číny.[2]

V roce 1938 odešel do Jen-anu studovat na Institutu marxismu-leninismu a ústřední stranické škole.[3] Po ukončení studia na institutu zůstal jako pedagog a administrátor, pracoval i v ústředním stranickém výzkumném úřadu. V roce 1941 byl přeložen na místo pomocníka tajemníka oddělení propagandy Jižního byra ÚV KS Číny (v Čchung-čchingu, byro vedl Čou En-laj), poté pracoval v komunistickém tisku a agentuře Sin-chua v Čchung-čchingu, naposled jako vedoucí tamní pobočky agentury.

Po vítězství v protijaponské válce se jeho pobočka agentury Sin-chua (s kuomintangskou vládou) přesunula do Nankingu. Během mírových rozhovorů mezi komunisty a Kuomintangem působil jako politický tajemník Čou En-laje.[2] Po neúspěchu mírových rozhovorů byl převelen do Mandžuska, kde se podílel na práci Severovýchodního deníku v Charbinu a na založení Charbinského deníku. Později se stal zástupcem tajemníka jednoho z okresních výborů KS Číny v Charbinu. Po dobytí Šen-jangu roku 1948 pracoval v tamním tisku.

Po roce 1949 pracoval v odborech, postupně jako vedoucí oddělení, generální sekretář a místopředseda odborů severovýchodní Číny. Roku 1952 byl přeložen do Pekingu, kde vedl oddělení práce a mezd ve Státní plánovací komisi, byl náměstkem ministra práce a poté místopředsedou Státní plánovací komise.[2] Roku 1960 byl převeden do Severozápadního byra ÚV KS Číny v němž vedl odbor plánování.[2] Roku 1963 se stal zástupcem ředitele výboru pro výstavbu podniků „třetí linie“ v severozápadní Číně.[3]

Během kulturní revoluce byl odsunut na na nevýznamná místa v provincii Kan-su. V roce 1972 se stal jedním z tajemníků kansuského provinčního výboru KS Číny a místopředsedou provinčního revolučního výboru; v červnu 1977 byl povýšen na prvního tajemníka kansuského provinčního výboru KS Číny, předsedu kansuského provinčního revolučního výboru a druhého politického komisaře Lančouského vojenského okruhu. Na XI. sjezdu KS Číny v srpnu 1977 byl zvolen členem ústředního výboru[2] (znovuzvolen na následujících sjezdech roku 1982 a 1987). Roku 1978 byl zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců.[2] Patřil k několika regionálním vůdcům (dále Čchin Ťi-wej v pekingském vojenském okruhu, Wan Li v An-chueji a Sü Ťia-tchun v Ťiang-su) kteří patřili k věrným stoupencům Teng Siao-pchinga a měli k němu přímý přístup.[4] Koncem 70. let Sung Pching a další Tengovi spojenci v regionech (Wan Li, Čao C’-jang v S’-čchuanu a Liou Ťie v Che-nanu) před odpor konzervativců v centrální vládě a rozpor s oficiální vládní politikou realizovali protržní reformy v zemědělství, šlo především o zavedení „systému odpovědnosti domácností“ (rozdělení půdy domácnostem, které za ni odváděly pevně stanovené množství produkce, zbytek jim zůstal k volnému prodeji).[5]

V roce 1981 se Sung Pching vrátil do centrálních pekingských úřadů, když převzal funkci místopředsedy Státní plánovací komise. V nové vládě Čao C’-janga jmenované červnu 1983 se stal státním poradcem a předsedou Státní plánovací komise,[2] namísto místopředsedy vlády Jao I-lina. V květnu 1987, několik měsíců před XIII. sjezdem KS Číny v říjnu/listopadu 1987 přešel do stranického aparátu a převzal vedení organizačního oddělení ústředního výboru KS Číny (do prosince 1989), v červnu 1987 proto odevzdal plánovací komisi do rukou Jao I-lina, ale státním poradcem zůstal do konce funkčního období vlády v dubnu 1988. Politicky patřil ke konzervativnímu křídlu vedení strany,[3] vedenému Čchen Jünem. A Čchen Jün se svými spojenci prosadil povýšení Sung Pchinga do politbyra na nadcházejícím sjezdu.[6] Na prvním zasedání nového ústředního výboru koncem XIII. sjezdu byl zvolen členem politbyra. Při reorganizaci vedení strany v červnu 1989, kdy byli odvoláni politici nesouhlasící se zásahem armády v Pekingu, byl – ve věku 72 let – zvolen do stálého výboru politbyra (s novým generálním tajemníkem Ťiang Ce-minem a novým vrchním ideologem Li Žuej-chuanem).[3][7] Ve funkci i nadále odpovídal za řízení stranického aparátu po organizační a personální stránce.

Na XIV. sjezdu KS Číny v říjnu 1992 již nekandidoval do ústředního výboru a po sjezdu odešel do důchodu.[8] I jako penzista se těšil nemalé autoritě a k jeho mínění stranické vedení přihlíželo i nadále.[3] Ještě roku 2005 publikoval článek, ve kterém vysoce hodnotil ekonomické ideje Čchen Jüna ( v 80. letech vůdčího zastánce konzervativnějšího přístupu k ekonomice) a nepřímo kritizoval výrazné sociální rozdíly vzniklé v důsledku ekonomických reforem.[3] I v 21. století se přes velmi vysoký věk se účastnil událostí významných pro komunistickou stranu, například slavnostních zahájení a ukončení stranických sjezdů (naposled XX. sjezdu v říjnu 2022), v červenci 2021 konference na oslavu 100. výročí založení Komunistické strany Číny a podobně.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 周, 树兴; 李, 晓平. 「说道」山东人. 北京: 中国社会出版社, 1995. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-04. ISBN 9787800887031. „宋平,1917年4月24日出生于山东省莒县“. 
  2. a b c d e f g h BARTKE, Wolfgang. Who's who in the People's Republic of China. 2. vyd. München: K. G. Saur, 1987. Dostupné online. S. 415. (anglicky) 
  3. a b c d e f SULLIVAN, Lawrence R. Historical dictionary of the Chinese Communist Party. Plymouth, UK: Scarecrow Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-7470-1. S. 245–246. (anglicky) 
  4. HUANG, Jing. Factionalism in Chinese Communist Politics. Cambridge: Cambridge University Press, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-521-03258-2. S. 86. (anglicky) [Dále jen Huang]. 
  5. Huang, s. 373–374.
  6. BAUM, Richard. Burying Mao: Chinese politics in the age of Deng Xiaoping. Princeton, New Jersey: Princeton University Press, 1994. ISBN 0-691-03637-3. S. 215. (anglicky) [Dále jen Baum]. 
  7. Baum, s. 296.
  8. Baum, s. 365.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]