Čchien Čchi-čchen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Čchien Čchi-čchen
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Číny
Narození5. ledna 1928
ŤIa-ting
Úmrtí9. května 2017 (ve věku 89 let)
Peking
Místo pohřbeníPapaošanský revoluční hřbitov
Alma materShanghai Datong High School
Profesepolitik, diplomat, komunista a ministr zahraničí
Oceněnívelkokříž Řádu peruánského slunce
Řád polární hvězdy
Řád peruánského slunce
CommonsQian Qichen
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Čchien Čchi-čchen je čínské jméno, v němž Čchien je příjmení.

Čchien Čchi-čchen (čínsky pchin-jinem Qián Qíchēn, znaky zjednodušené 钱其琛, tradiční 錢其琛; 5. ledna 1928 – 9. května 2017) byl čínský komunistický politik. Původně profesionální diplomat od roku 1982 působil jako náměstek ministra zahraničí, od konce 80. let zaujal vysoké vládní funkce: ministr zahraničí (1988–1998), státní poradce státní rady (1991–1993), místopředseda státní rady (vlády, 1993–2003), v Komunistické straně Číny postoupil z pozice kandidáta ústředního výboru (1982–1985) a člena ústředního výboru (1985–2002) až na člena politbyra (1992–2002).

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Čchien Čchi-čchen se narodil 5. ledna 1928 v Ťchien-ťinu.[1] Pocházel z rodu učenců z Ťia-tingu (dnes jeden z obvodů Šanghaje), mezi jeho vzdálené předky patřil historik Čchien Ta-sin (1728–1804). Vyrůstal v Šanghaji, kde v letech 1942–1945 navštěvoval střední školu; v roce 1942 ve svých 14 letech tajně vstoupil do Komunistické strany Číny.[2] V letech 1945–1949 pracoval v novinách Ta kung pao. Po vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949 pracoval v aparátu Komunistického svazu mládeže a komunistické strany v různých šanghajských obvodech.[2]

Od roku 1953 pracoval v ústředním výboru svazu mládeže. V letech 1954–1955 studoval na Centrální komsomolské škole v Moskvě. V letech 1955–1963 působil jako diplomat na čínském velvyslanectví v Moskvě. Roku 1963 byl přeložen do Pekingu na ministerstvo vysokého školství.[2]

Během kulturní revoluce byl pronásledován a v letech 1966–1972 pracoval a učil se v jedné ze škol kádrů 7. května.[1] Po politické rehabilitaci se roku 1972 vrátil na ministerstvo zahraničí a vzápětí na čínskou ambasádu v Moskvě,[2] později působil v Africe jako velvyslanec v Guineji (1974–1976) a současně i v Guineji-Bissau (1974–1975). V roce 1977 se vrátil do Pekingu a následujících pět let vedl tiskový odbor ministerstva.[2] Poté v letech 1982–1988 zaujímal funkci náměstka ministra zahraničních věcí. Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 byl byl zvolen kandidátem ústředního výboru KS Číny, při reorganizaci stranického vedení v září 1985 byl převeden mezi členy ústředního výboru (znovuzvolen na sjezdech roku 1987, 1992 a 1997; do 2002).[2]

Při sestavení nové vlády v dubnu 1988 byl jmenován ministrem zahraničních věcí, v dubnu 1991 byl jmenován státním poradcem státní rady. Na XIV. sjezdu KS Číny v říjnu 1992 byl zvolen členem politbyra ÚV KS Číny. Ve vládě jmenované v březnu 1993 povýšil na místopředsedu státní rady, přičemž si podržel i funkci ministra zahraničí.[2] V letech 1993 a 1998 byl zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců.[2]

Na XV. sjezdu KS Číny v září 1997 byl znovuzvolen do ústředního výboru a politbyra, následující jaro (v březnu 1998) v nové vládě opět zaujal pozici jejího místopředsedy,[2] zatímco na ministerstvu zahraničí ho nahradil Tchang Ťia-süan. Ve stranických funkcích zůstal do XVI. sjezdu KS Číny v listopadu 2002, z vlády odešel se skončením jejího funkčního období v březnu 2003. Od roku 2003 je v penzi.

Jako náměstek ministra zahraničí v 80. letech vedl jednání o hranicích se Sovětským svazem, která vedla k úspěšnému urovnání hraničního sporu a k rozmrazení bilaterálních vztahů mezi Čínou a Sovětským svazem.[2] Jako ministr zahraničí hrál zásadní roli při utváření a realizaci čínské zahraniční politiky v 90. letech, jejímž principem bylo udržování korektních vztahů se zahraničím v zájmu nerušeného ekonomického rozvoje země.[1] Byl klíčovým aktérem při jednáních o navrácení čínské suverenity nad Hongkongem a Macaem; zasloužil se také o normalizaci vztahů Číny se Západem v obtížném období po protestech na náměstí Nebeského klidu v roce 1989; jeho setkání s tehdejším britským ministrem zahraničí Johnem Majorem v červenci 1989 bylo prvním takovým kontaktem. Byl prvním čínským diplomatem, který se zúčastnil akce ASEAN, když v roce 1991 odjel na setkání ministrů zahraničí ASEAN v Malajsii, zde Čína položila základy pro budoucí spolupráci s ASEAN. V roce 1992 byl pověřen cestou do severokorejského Pchjongjangu, aby informoval Kim Ir-sena, že Čína naváže formální diplomatické vztahy s Jižní Koreou.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Qian Qichen na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c BUCKLEY, Chris. Qian Qichen, Pragmatic Chinese Envoy, Dies at 89. The New York Times [online]. 2017-5-11 [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i j People's Daily Online. Qian Qichen [online]. People's Daily Online, 1999 [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Člen vedení Komunistické strany Číny
14. politbyro ÚV KS Číny (říjen 1992 – září 1997)
členové politbyra
stálý výbor
od září 1994 i
kandidáti politbyra
13. politbyro ← • → 15. politbyro
15. politbyro ÚV KS Číny (září 1997 – listopad 2002)
členové politbyra
stálý výbor
kandidáti politbyra
14. politbyro ← • → 16. politbyro
Člen Státní rady (vlády) Čínské lidové republiky
Místopředsedové státní rady Čínské lidové republiky
Místopředsedové státní administrativní rady Ústřední lidové vlády (1949–1954)
Čou En-laj I (1949–1954)
Místopředsedové státní rady (1954– )
vláda: Čou En-laj II (1954–1959)
Čou En-laj III (1959–1965)
Čou En-laj IV (1965–1975)
Lin Piao (zemřel 1971) • Čchen Jün (do 1969) • Teng Siao-pching (do 1968, od 1973 zpět v úřadě) • Che Lung (do 1967) • Čchen I (zemřel 1972) • Kche Čching-š’ (zemřel 1965) • Ulanfu (do 1968) • Li Fu-čchun (zemřel 1975) • Li Sien-nien • Tchan Čen-lin • Nie Žung-čen • Po I-po (do 1966) • Lu Ting-i (do 1966) • Luo Žuej-čching (do 1966) • Tchao Ču (do 1967) • Sie Fu-č’ (zemřel 1972)
Čou a Chua (1975–1978)
Teng Siao-pching (do 1976, od 1977 zpět v úřadě) • Čang Čchun-čchiao (do 1976) • Li Sien-nien • Čchen Si-lien • Ťi Teng-kchuej • Chua Kuo-feng (od 1976 předseda státní rady) • Čchen Jung-kuej • Wu Kuej-sien (do 1977) • Wang Čen • Jü Čchiou-li • Ku Mu • Sun Ťien
Chua a Čao (1978–1983)
od 1978
Teng Siao-pching (do 1980) • Li Sien-nien (do 1980) • Sü Siang-čchien (do 1980) • Ťi Teng-kchuej (do 1980) • Jü Čchiou-li • Čchen Si-lien (do 1980) • Keng Piao • Čchen Jung-kuej (do 1980) • Fang I • Wang Čen (do 1980) • Ku Mu • Kchang Š’-en • Čchen Mu-chua • Wang Žen-čung (1978–1980) • Čchen Jün (1979–1980) • Po I-po (od 1979) • Jao I-lin (od 1979) • Ťi Pcheng-fej (od 1979) • Čao C’-jang (1980) • Wan Li (od 1980) • Jang Ťing-žen (od 1980) • Čang Aj-pching (od 1980) • Chuang Chua (od 1980)
od 1982
Čao C’-jang II (1983–1988)
Wan Li • Jao I-lin • Li Pcheng (od 1987 úřadující předseda státní rady) • Tchien Ťi-jün • Čchiao Š’ (od 1986)
Li Pcheng I (1988–1993)
Li Pcheng II (1993–1998)
Ču Žung-ťi (1998–2003)
Wen Ťia-pao I (2003–2008)
Chuang Ťü (zemřel 2007) • Wu I • Ceng Pchej-jen • Chuej Liang-jü
Wen Ťia-pao II (2008–2013)
Li Kche-čchiang I (2013–2018)
Li Kche-čchiang II (2018–2023)
Li Čchiang (2023–2028)
Státní poradci státní rady Čínské lidové republiky
vláda: Chua a Čao (1978–1983)
Čao C’-jang II (1983–1988)
Li Pcheng I (1988–1993)
Li Tchie-jing • Čchin Ťi-wej • Wang Ping-čchien • Sung Ťien • Wang Fang • Cou Ťia-chua (od 1991 místopředseda Státní rady) • Li Kuej-sien • Čchen Si-tchung • Čchen Ťün-šeng • Čchien Čchi-čchen (od 1991)
Li Pcheng II (1993–1998)
Ču Žung-ťi (1998–2003)
Wen Ťia-pao I (2003–2008)
Wen Ťia-pao II (2008–2013)
Li Kche-čchiang I (2013–2018)
Li Kche-čchiang II (2018–2023)
Li Čchiang (2023–2028)
Ministři zahraničních věcí Čínské lidové republiky
Čou En-laj (1949–1958) • Čchen I (1958–1972) • Ťi Pcheng-fej (1972–1974) • Čchiao Kuan-chua (1974–1976) • Chuang Chua (1976–1982) • Wu Süe-čchien (1982–1988) • Čchien Čchi-čchen (1988–1998) • Tchang Ťia-süan (1998–2003) • Li Čao-sing (2003–2007) • Jang Ťie-čch’ (2007–2013) • Wang I (2013–2022) • Čchin Kang (2022–2023) • Wang I (od 2023)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Čchien_Čchi-čchen&oldid=23736005“