Čchen Si-lien

Čchen Si-lien
Čchen Si-lien
Narození	4. ledna 1915; Chung-an
Úmrtí	10. června 1999 (ve věku 84 let); Peking
Povolání	politik
Politická strana	Komunistická strana Číny
Děti	Chen Zaifang
Funkce	starosta Čchung-čchingu (1949–1951); místopředseda Státní rady Čínské lidové republiky
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čchen Si-lien (čínsky pchin-jinem Chén Xīlián, znaky zjednodušené 陈锡联, tradiční 陳錫聯; 1. ledna 1915 — 10. června 1999) byl čínský komunistický voják a politik, účastník občanské války, Dlouhého pochodu a čínsko-japonské války. V Čínské lidové republice zaujímal vysoké velitelské funkce: velel dělostřelectvu Čínské lidové osvobozenecké armády (1950–1959), Šenjangskému vojenskému okruhu (1959–1973), Pekingskému vojenskému okruhu (1972–1980), byl členem skupiny politbyra pro vojenské záležitosti a stálého výboru ústřední vojenské komise KS Číny (1974–1980), v letech 1976–1977 fakticky komisi vedl. Byl volen nebo jmenován i do významných politických funkcí: předseda provinčního revolučního výboru (1968–1973) a první tajemník provinčního výboru (1971–1973) v Liao-tungu, člen politbyra (1969–1980) a místopředseda vlády (1975–1980). Patřil k politikům, kteří se z regionálních funkcí posunuli do vysokých centrálních úřadů vzhůru během kulturní revoluce, kterou podporoval, i když nesouhlasil s mnohými excesy. Ve druhé polovině 70. let patřil ke konzervativnímu křídlu vedení strany a státu, odmítajícím radikalismus gangu čtyř, na jejichž zatčení se výrazně podílel, a podporujícím umírněnou politiku Mao Ce-tungova nástupce Chua Kuo-fenga. S dalšími stoupenci Chu Kuo-fenga byl roku 1980 pod tlakem skupiny kolem Teng Siao-pchinga odvolán z funkcí.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí, občanská válka[editovat | editovat zdroj]

Čchen Si-lien se narodil 1. ledna 1915 v okrese Chuang-an na východě provincie Chu-pej v chudé rodině.^[1] V 15 letech vstoupil do čínské Rudé armády. Od roku 1930 byl členem Komunistické strany Číny. V řadách Rudé armády se aktivně účastnil občanské války v sovětské oblasti E-Jü-Wan na pomezí provincií Chu-pej, Che-nan a An-chuej. Postupně prošel řadou velitelských stupňů v politickém aparátu: byl politickým komisařem praporu, pluku, divize. V řadách 4. frontu se účastnil Dlouhého pochodu. Koncem Dlouhého pochodu byl zástupcem velitele 25. divize (Sü Š’-joua) v 9. sboru. Účastnil se bojů, byl zraněn. Na přelomu let 1936/1937 se podílel pokusu Západní pochodové armády o průchod kansuským koridorem, který skončil její katastrofální porážkou. Studoval na Protijaponské vojenské a politické akademii.^[1]

Čínsko-japonská vláka a opět občanská válka[editovat | editovat zdroj]

Během čínsko-japonské války sloužil ve 129. divizi 8. pochodové armády, zpočátku jako velitel pluku.^[1] Zúčastnil se bitvy u Si-kchou (1937) a bitvy sta pluků (1940). Na podzim 1940 převzal od Sü Š’-joua velení 385. brigádě (jejím komisařem byl Sie Fu-č’, v 60. a 70. letech významný politik). V letech 1943–1944 studoval na ústřední stranické škole v Jen-anu.

Od roku 1946 se konfrontace v Číně změnila v druhou občanskou válku mezi komunisty a Kuomintangem. Čchen Si-lien, který sloužil v 2. polní armádě (velitel Liou Po-čcheng, komisař Teng Siao-pching) jako velitel 3. kolony,^[1] se na jaře 1947 podílel na její úspěšné ofenzívě v provinciích Šan-si a Che-nan. Od května 1948 velel 3. armádě 2. polní armády a válčil v provinciích Che-nan a An-chuej. Na podzim 1948 a v zimě 1949 se účastnil rozhodujících bojů v An-chueji. Na jaře 1949 zaútočila jeho armáda na Chang-čou a Šanghaj, později byla převelena na jihozápad, do S’-čchuanu, kde dobyla Čchung-čching.

Generál a regionální politik Čínské lidové republiky[editovat | editovat zdroj]

V roce 1949 byl Čchen Si-lien jmenován prvním tajemníkem městského výboru KS Číny a starostou Čchung-čchingu a velitelem východosečuánského vojenského obvodu.^[1] Roku 1950 byl přeložen do Pekingu na místo velitele dělostřelectva Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA, do 1959). Od roku 1954 byl poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců.^[1] Při zavedení vojenských hodností roku 1955 obdržel hodnost generálplukovníka (šang-ťiang).^[1] Na VIII. sjezdu KS Číny roku 1956 byl zvolen kandidátem ústředního výboru.^[1]

V roce 1959 byl jmenován velitelem Šenjagského vojenského okruhu. Jeho přeložení bylo spojeno s reorganizací velení po odstranění Pcheng Te-chuaje a jeho spojenců po jejich kritice politiky Mao Ce-tunga. Šen-jangský vojenský okruh zahrnoval Mandžusko, tudíž pokrýval důležité části čínsko-sovětské hranice. To přineslo Čchen Si-lienovi vojenský a politický vliv. V Šen-jangu zůstal do konce roku 1973. Během jeho velení došlo k čínsko-sovětskému pohraničnímu konfliktu na Damanském ostrově.

Prosazoval politiku naprosté loajality vůči Mao Ce-tungovi, ale během kulturní revoluce se střetl s radikály z Rudých gard, přitom využil své vojenské a správní zdroje k udržení stability na podřízeném území. Kontrolu armády nad svěřeným regionem udržoval jmenováním důstojníků do stranických a správních funkcí. Hrál významnou roli při potlačování Rudých gard a zavádění pořádku v armádě – v souladu s kurzem, který Mao Ce-tung zastával od roku 1968. V říjnu 1968 byl na zasedání ústředního výboru převeden z kandidátů na člena ÚV (do 1982). V roce 1969 byl na IX. sjezdu KS Číny zvolen členem politbyra. Od května 1968 do prosince 1973 spravoval provincii Liao-ning jako předseda liaoningského provinčního revolučního výboru a v lednu 1971 – prosinci 1973 i první tajemník obnoveného provinčního výboru KS Číny.

Generál a politik Čínské lidové republiky v pekingském centru[editovat | editovat zdroj]

Jako jeden z prvních vojenských vůdců se v roce 1971 připojil k odhalení „Lin Piaova spiknutí“, což ještě více posílilo jeho politickou pozici. Na X. sjezdu KS Číny v roce 1973 byl znovuzvolen do politbyra. V prosinci 1973 byl převelen do Pekingu jako velitel Pekingského vojenského okruhu a v lednu se stal členem nově zřízené šestičlenné skupiny pro vojenské záležitosti,^[2] která stanula v čele ústřední vojenské komise KS Číny a měla v rukách řízení ozbrojených sil země. Při jmenování nové vlády v lednu 1975 se stal místopředsedou státní rady (vlády), odpovídal za obranný průmysl a sport.^[3] V únoru 1975 při reorganizaci vedení ústřední vojenské komise KS Číny se stal členem jejího stálého výboru.^[2] Počátkem roku 1976 nahradil nemocného Jie Ťien-jinga v každodenním řízení ústřední vojenské komise KS Číny (a tedy ozbrojených sil země).^[4] Obratně lavíroval mezi protichůdnými skupinami stranického vedení – Čou En-lajem, Ťiang Čching, Chua Kuo-fengem – a zároveň si udržoval přízeň Mao Ce-tunga.

Na podzim 1976, po Mao Ce-tungově smrti, podpořil Chua Kuo-fenga jako jeho nástupce. Jako velitel vojsk v Pekingu a okolí a faktický vedoucí ústřední vojenské komise^[5] hrál významnou roli při zatčení „gangu čtyř“. XI. sjezd KS Číny v roce 1977 potvrdil jeho status jako člena politbyra. Politicky zastával konzervativně-maoistické názory (přičemž byl odpůrcem excesů kulturní revoluce) a nepodporoval Teng Siao-pchingovy reformní plány. Mezitím v roce 1978 získal Teng rozhodující vliv ve vedení strany. Rehabilitace Pcheng Te-chuaje, Chuang Kche-šenga a Teng Chua byla pro Čchen Si-liena osobně silnou ranou. V prosinci 1978 schválilo třetí plénum ústředního výboru program reforem a otevírání Číny světu, který představil Teng Siao-pching. Skupina konzervativních stoupenců Chua Kuo-fenga – Wang Tung-sing, Wu Te, Ťi Teng-kchuej a Čchen Si-lien – byla kritizována a kvalifikována jako „malý gang čtyř“. Formálně si podrželi své funkce, ale po ztratili vliv. V únoru 1980 byla zmíněná čtveřice odvolána z politbyra, Čchen Si-lien i ze stálého výboru ústřední vojenské komise, přičemž už v lednu 1980 ztratil funkci velitele Pekingského vojenského okruhu; v dubnu 1980 přišel i post místopředsedy státní rady.

Po ztrátě moci[editovat | editovat zdroj]

Po odvolání z funkcí a úřadů nebyl jinak pronásledován, na XII. sjezdu KS Číny roku 1982 byl zvolen do ústřední poradní komise KS Číny a po celou dobu její existence (do XIV. sjezdu KS Číny roku 1992) byl členem stálého výboru komise.

Čchen Si-lien byl dvakrát ženatý. Měl syna (generála ČLOA) a dceru.

Zemřel v Pekingu 10. června 1999.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Чэнь Силянь na ruské Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h BARTKE, Wolfgang. Who was who in the People's Republic of China. Volume 1. A – O. München: K. G. Saur, 1997. ISBN 3-598-11331-5. S. 50–51. (anglicky)
↑ ^a ^b TEIWES, Frederick C.; SUN, Warren. The end of the Maoist era : Chinese politics during the twilight of the Cultural Revolution, 1972–1976. Armonk, New York: M.E.Sharpe, 2007. ISBN 978-0-7656-1096-6. S. 252. (anglicky) [Dále jen Teiwes, Sun].
↑ Teiwes, Sun, s. 242.
↑ Teiwes, Sun, s. 295.
↑ Teiwes, Sun, s. 548.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Čchen Si-lien na Wikimedia Commons

Člen vedení Komunistické strany Číny

Člen vedení ozbrojených sil Čínské lidové republiky

[bartke_50_51-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h BARTKE, Wolfgang. Who was who in the People's Republic of China. Volume 1. A – O. München: K. G. Saur, 1997. ISBN 3-598-11331-5. S. 50–51. (anglicky)

[teiwes07_252-2] TEIWES, Frederick C.; SUN, Warren. The end of the Maoist era : Chinese politics during the twilight of the Cultural Revolution, 1972–1976. Armonk, New York: M.E.Sharpe, 2007. ISBN 978-0-7656-1096-6. S. 252. (anglicky) [Dále jen Teiwes, Sun].

[teiwes07_242-3] Teiwes, Sun, s. 242.

[teiwes07_295-4] Teiwes, Sun, s. 295.

[teiwes07_548-5] Teiwes, Sun, s. 548.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Představitelé Liao-ningu po roce 1949

tajemníci provinčního výboru KS Číny	Chuang Ou-tung (1954–1958) • Chuang Chuo-čching (1958–1971) • Čchen Si-lien (1971–1973) • Ceng Šao-šan (1975–1978) • Žen Čung-i (1978–1980) • Kuo Feng (1980–1985) • Li Kuej-sien (1985–1986) • Čchüan Šu-žen (1986–1993) • Ku Ťin-čch’ (1993–1997) • Wen Š’-čen (1997–2004) • Li Kche-čchiang (2004–2007) • Čang Wen-jüe (2007–2009) • Wang Min (2009–2015) • Li Si (2015–2017) • Čchen Čchiou-fa (2017–2020) • Čang Kuo-čching (2020–2022) • Chao Pcheng (2022– )

předsedové provinčního lidového shromáždění	Chuang Ou-tung (1980–1983) • Čang Čeng-te (1983–1988) • Wang Kuang-čung (1988–1993) • Čchüan Šu-žen (1993–1998) • Wang Chuaj-jüan (1998–2003) • Wen Š’-čen (2003–2005) • Li Kche-čchiang (2005–2007) • Čang Si-lin (2007–2010) • Wang Min (2010–2015) • Li Si (2015–2018) • Čchen Čchiou-fa (2018–2021) • Čang Kuo-čching (2021–2023) • Chao Pcheng (2023– )

guvernéři	Tu Če-cheng (1954–1958) • Chuang Ou-tung (1958–1967) • Čchen Si-lien (1968–1973) • Ceng Šao-šan (1975–1978) • Žen Čung-i (1978–1980) • Čchen Pchu-žu (1980–1982) • Čchüan Šu-žen (1982–1986) • Li Čchang-čchun (1986–1990) • Jüe Čchi-feng (1990–1994) • Wen Š’-čen (1994–1998) • Čang Kuo-kuang (1998–2001) • Po Si-laj (2001–2004) • Čang Wen-jüe (2004–2007) • Čchen Čeng-kao (2007–2014) • Li Si (2014–2015) • Čchen Čchiou-fa (2015–2017) • Tchang I-ťün (2017–2020) • Liou Ning (2020–2021) • Li Le-čcheng (2021– )

předsedové provinčního výboru ČLPPS	Chuang Ou-tung (1955–1959) • Chuang Chuo-čching (1959–1967) • Chuang Ou-tung (1977–1980) • Li Chuang (1980–1982) • Sung Li (1982–1985) • Sü Šao-fu (1985–1993) • Sun Čchi (1993–2001) • Siao Cuo-fu (2001–2003) • Čang Wen-jüe (2003–2004) • Kuo Tching-piao (2004–2008) • Luo Lin (2008) • Jüe Fu-chung (2009–2013) • Sia Te-žen (2013–2021) • Čou Po (2021– )

Představitelé Čchung-čchingu po roce 1949

tajemníci městského výboru KS Číny	Čchen Si-lien (1949–1950) • Čang Lin-č’ (1950–1952) • Cchao Ti-čchiou (1952–1954) • Jen Chung-jen (1956–1959) • Žen Paj-ke (1959–1967) • Lan I-nung (1967–1968) • Tuan S’-jing (1968–1969) • Che Jün-feng (1969–1973) • Lu Ta-tung (1973–1977) • Čchien Min (1977–1978) • Ting Čchang-che (1978–1980) • Jü Chan-čching (1980–1985) • Liao Po-kchang (1985–1988) • Siao Jang (1988–1993) • Sun Tchung-čchuan (1993–1995) • Čang Te-lin (1995–1999) • Che Kuo-čchiang (1999–2002) • Chuang Čen-tung (2002–2005) • Wang Jang (2005–2007) • Po Si-laj (2007–2012) • Čang Te-ťiang (2012–2012) • Sun Čeng-cchaj (2012–2017) • Čchen Min-er (2017–2022) • Jüan Ťia-ťün (2022– )

starostové	Čchen Si-lien (1949–1951) • Cchao Ti-čchiou (1951–1955) • Žen Paj-ke (1955–1966) • Lan I-nung (1968) • Tuan S’-jing (1968–1969) • Che Jün-feng (1969–1973) • Lu Ta-tung (1973–1978) • Čchien Min (1978) • Ting Čchang-che (1978–1980) • Jü Chan-čching (1980–1985) • Siao Jang (1985–1988) • Sun Tchung-čchuan (1988–1993) • Liou Č’-čung (1993–1996) • Pchu Chaj-čching (1996–1999) • Pao Sü-ting (1999–2002) • Wang Chung-ťü (2002–2009) • Chuang Čchi-fan (2009–2016) • Čang Kuo-čching (2016–2018) • Tchang Liang-č’ (2018–2021) • Chu Cheng-chua (2021– )

předsedové městského lidového shromáždění	Wang Jün-lung (1997–2002) • Chuang Čen-tung (2003–2006) • Wang Jang (2006–2008) • Čchen Kuang-kuo (2008–2012) • Čchen Cchun-ken (2012–2013) • Čang Süan (2013–2023) • Wang Ťiung (2023– )

předsedové městského výboru ČLPPS	Čang Wen-pin (1997–2003) • Liou Č’-čung (2003–2008) • Sing Jüan-min (2008–2013) • Sü Ťing-jie (2013–2017) • Sü Sung-nan (2017–2018) • Wang Ťiung (2018–2023) • Tchang Fang-jü (2023– )