Luo Žuej-čching

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Luo Žuej-čching
Narození31. května 1906
Nan-čchung
Úmrtí3. srpna 1978 (ve věku 72 let)
Heidelberg
Místo pohřbeníPapaošanský revoluční hřbitov
Alma materVojenská akademie Whampoa
Povolánívoják, politik, vojenský velitel a revolucionář
OceněníŘád 1. srpna
stratég Čínské lidové osvobozenecké armády
Politická stranaKomunistická strana Číny
DětiLuo Yu
Funkceministr veřejné bezpečnosti Čínské lidové republiky (1949–1959)
místopředseda Státní rady Čínské lidové republiky
member of the 1st Plenary Session of the Chinese People's Political Consultative Conference
tajemník sekretariátu ÚV KS Číny
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luo Žuej-čching (čínsky pchin-jinem Luó Ruìqīng, znaky zjednodušené 罗瑞卿, tradiční 羅瑞卿; 31. května 1906 – 3. srpna 1978) byl čínský komunistický vojevůdce a politik. První ministr veřejné bezpečnosti Čínské lidové republiky. Zúčastnil se Dlouhého pochodu a korejské války.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Luo Žuej-čching narodil se v roce 1906 v prefektuře Nan-čchung v provincii S’-čchuan v Číně. Pocházel z bohaté rodiny[1] a byl nejstarším synem ze šesti dětí. Jeho otec byl závislý na opiu, což nakonec vedlo ke ztrátě většiny rodinného majetku. Celá rodina se proto musela spolehnout na Luovu matku. I přes značné finanční ztráty si však Luova rodina mohla dovolit zaplatit mu kvalitní vzdělání. Roku 1926 vstoupil do Komunistického svazu mládeže a téhož roku nastoupil do vojenské akademie Whampoa (ve čtvrté skupině posluchačů, absolvoval roku 1927). Účastnil se Severního pochodu (kde se seznámil s výše postaveným důstojníkem a komunistou Nie Žung-čenem)[1] a na podzim 1927 nančchangského povstání, po jeho porážce uprchl do Šanghaje a odjel do Sovětského svazu studovat právo na Sunjatsenově univerzitě.[1] Roku 1928 vstoupil do Komunistické strany Číny. Roku 1929 se vrátil do Číny, působil v centrální sovětské oblasti na pomezí provincií Ťiang-si a Fu-ťien jako politický komisař tamních oddílů. Později se roku 1933 stal náčelníkem byra politické bezpečnosti v 1. sboru čínské Rudé armády (velel mu Lin Piao, komisařem byl Nie Žung-čen) a v této funkci se účastnil Dlouhého pochodu.[1]

Studoval na Protijaponské vojenské a politické univerzitě (v první skupině posluchačů) a poté přešel do vedení univerzity, když byl její velitel Lin Piao přeložen k vojskům, převzal její řízení jako zastupující velitel. po odjezdu Žen Pi-š’ho do Moskvy v březnu 1938 ho zastoupil na místě náčelníka politického oddělení 8. pochodové armády (tedy komunistických vojsk na severu Číny). Působil v severočínském (sub)byru KS Číny (kde spolupracoval s Liou Šao-čchim a Pcheng Čenem).[1] Roku 1945 byl na VII. sjezdu KS Číny zvolen kandidátem ústředního výboru. Téhož roku byl přeložen na místo zástupce komisaře a náčelníka politického oddělení vojenského okruhu Ťin-Čcha-Ťi (tedy Šan-si–Čachar–Che-pej, vojska okruhu byla později reorganizována v Severočínskou polní armádu, velitel Nie Žung-čen, Luo Žuej-čching v ní pracoval jako komisař Nové 2. armády) a podílel se dobytí severočínských provincií komunisty.

Po vzniku Čínské lidové republiky na podzim 1949 byl jmenován ministrem veřejné bezpečnosti (do 1959)[2] a členem Lidové revoluční vojenské rady (do 1954). Jako ministr byl zodpovědný za zajištění bezpečnosti stranických vůdců, včetně Mao Ce-tunga. Byl Mao Ce-tungovi loajální, nicméně jeho loajalita nevyplývala z osobních vztahů, ale institucionální podřízenosti, a pokud se dostaly do konfliktu usnesení stranických a vládních orgánů a Maova přání, Luo neváhal Maovi oponovat. Postupně proto ztrácel Maovu důvěru.[3] V roce 1955 byl jmenován jedním z deseti armádních generálů Čínské lidové osvobozenecké armády a roku 1956 se na VIII. sjezdu KS Číny stal členem ústředního výboru.

Roku 1959 byl přeložen na místo náčelníka generálního štábu, současně se stal místopředsedou vlády a členem stálého výboru a generálním sekretářem ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny.[4] V září 1962 se upevnilo jeho politické postavení, když byl zvolen členem sekretariátu ústředního výboru. V diskuzích o vojenské politice v letech 1964–1965 se Luo Žuej-čching zastával usmíření se Sovětským svazem, a podporoval Nie Žung-čenovu snahu o modernizaci a profesionalizaci armády ve vědomé opozici proti Lin Piaovu heslu „lidové války“.[5] Luo také nebyl schopen, nebo nechtěl, zajistit v ozbrojených silách podporu pro Maem iniciovanou kampaň „učit se od lidové osvobozenecké armády“.[6] Mao Ce-tung se tak postavil na stranu Lin Piaa a jeho vlivem byl Luo žuej-čching v prosinci 1965 odvolán z generálního štábu i ústřední vojenské komise.

Na jaře roku 1966 byl v počátcích kulturní revoluce spolu Pcheng Čenem, Lu Ting-inem a Jang Šang-kchunem Luo zařazen do takzvané „protistranické skupiny Pcheng-Luo-Lu-Jang“ a její členové tvrdě kritizováni. Dne 16. března 1966 se pokusil spáchat sebevraždu skokem ze třetího patra, ale přežil se dvěma zlomenými nohami. Společnost to považovala za důkaz jeho viny a Luo byl vystaven další kritice. V roce 1969 mu byla, v důsledku komplikací způsobených pokusem o sebevraždu před třemi lety, amputována noha. Luovi se podařilo přežít kulturní revoluci a nakonec byl v roce 1975 na zasedání ústřední vojenské komise rehabilitován Mao Ce-tungem (jako oponent Lin Piaa, který roku 1971 zemřel na útěku z Číny a poté byl odsouzen jako zrádce).

Roku 1977 byl Luo Žuej-čching na XI. sjezdu KS Číny opětovně zvolen členem ústředního výboru a vrátil se na pozici člena stálého výboru a generálního sekretáře ústřední vojenské komise KS Číny.

Zemřel 3. srpna 1978 během léčby v Německé spolkové republice.  

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luo Ruiqing na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e WHITSON, William W.; HUANG, Chen-Hsia. The Chinese High Command. A History of Communist Military Politics, 1927–71. Santa Barbara, California: Praeger, 1973. ISBN 978-1-349-01982-3. S. 344–345. (anglicky) [Dále jen Whitson]. 
  2. ↑ Whitson, s. 354.
  3. ↑ GUO, Xuezhi. Chinas Security State : Philosophy, Evolution, and Politics. Cambridge: Cambridge University Press, 2012. ISBN 978-1-107-02323-9. S. 115–116. (anglicky) 
  4. ↑ Whitson, s. 357.
  5. ↑ Whitson, s. 358 a 456.
  6. ↑ Whitson, s. 370.
8. sekretariát ÚV KS Číny (září 1956 – duben 1969)
tajemníci sekretariátu
Teng Siao-pching (generální tajemník sekretariátu; do ledna 1967) • Pcheng Čen (do května 1966) • Wang Ťia-siang • Tchan Čen-lin • Tchan Čeng (do září 1962) • Chuang Kche-čcheng (do září 1962) • Li Süe-feng
od května 1958 i
od září 1962 i
Lu Ting-i (do srpna 1966) • Kchang Šeng • Luo Žuej-čching (do srpna 1966)
od května 1966 i
Tchao Ču (do ledna 1967) • Jie Ťien-jing
od srpna 1966 i
kandidáti sekretariátu
• → 11. sekretariát
Člen vedení ozbrojených sil Čínské lidové republiky
Deset armádních generálů Čínské lidové osvobozenecké armády (1955)
Náčelníci generálního štábu Čínské lidové osvobozenecké armády, jejich předchůdci a nástupci
Liou Po-čcheng (1930–1931) • Ču Jün-čching (1931) • Kuo Chua-žuo (1931) • Jie Ťien-jing (1931–1934) • Liou Po-čcheng (1934–1935) • Jie Ťien-jing (1935–1936) • Liou Po-čcheng (1936–1937) • Siao Ťin-kuang (1937–1938) • Tcheng Taj-jüan (1938–1940) • Wang Žuo-fej (1940–1941) • Jie Ťien-jing (1941–1945) • Pcheng Te-chuaj (1945–1947) • Čou En-laj (1947–1949, úřadující) • Sü Siang-čchien (1949–1954) • Nie Žung-čen (1950–1954, úřadující) • Su Jü (1954–1958) • Chuang Kche-čcheng (1958–1959) • Luo Žuej-čching (1959–1965) • Jang Čcheng-wu (1965–1968, úřadující do 1966) • Chuang Jung-šeng (1968–1971) • neobsazeno (1971–1975) • Teng Siao-pching (1975–1976) • neobsazeno (1976–1977) • Teng Siao-pching (1977–1980) • Jang Te-č’ (1980–1987) • Čch’ Chao-tchien (1987–1992) • Čang Wan-nien (1992–1995) • Fu Čchüan-jou (1995–2002) • Liang Kuang-lie (2002–2007) • Čchen Ping-te (2007–2012) • Fang Feng-chuej (2012–2017) • Li Cuo-čcheng (2017– )
uvedeni jsou náčelníci generálního štábu: ústřední revoluční vojenské komise Čínské sovětské republiky (1930–1933) • čínské Rudé armády (1933–1936) • ústřední revoluční vojenské komise (1936–1949) • lidové revoluční vojenské rady (1949–1954) • Čínské lidové osvobozenecké armády (1954–2016) • a náčelníci spojeného štábu ústřední vojenské komise (2016– )
Lidová revoluční vojenská rada Čínské lidové republiky (říjen 1949 – září 1954)
předseda
místopředsedové
od listopadu 1951 i
Lin Piao • Kao Kang (zemřel v srpnu 1954)
od června 1954 i
členové
Che Lung (místopředseda od června 1954) • Liou Po-čcheng (místopředseda od června 1954) • Čchen I (místopředseda od června 1954) • Lin Piao (místopředseda od listopadu 1951) • Sü Siang-čchien (místopředseda od června 1954) • Jie Ťien-jing (místopředseda od června 1954) • Nie Žung-čen (místopředseda od června 1954) • Kao Kang (místopředseda od listopadu 1951) • Su Jü • Čang Jün-i • Teng Siao-pching • Li Sien-nien • Žao Šu-š’ • Teng C’-chuej • Si Čung-sün • Luo Žuej-čching • Sa Čen-ping (nestraník; zemřel v dubnu 1952) • Čang Č’-čung (RKCC) • Fu Cuo-i (RKCC) • Cchaj Tching-kchaj (RKCC) • Lung Jün (RKCC) • Liou Fej
od června 1954 i
U nečlenů KS Číny je uvedena politická příslušnost: Revoluční výbor čínského Kuomintangu (RCCK), případně nestraník.
8. ústřední vojenská komise KS Číny (září 1959 – duben 1969)
předseda
místopředsedové
Lin Piao (výkonný místopředseda) • Che Lung (do ledna 1967) • Nie Žung-čen
od ledna 1966 i
Čchen I • Liou Po-čcheng • Sü Siang-čchien • Jie Ťien-jing (současně od května 1966 generální sekretář)
stálý výbor (do 1967)
Ču Te • Čchen I (od ledna 1966 místopředseda) • Liou Po-čcheng (od ledna 1966 místopředseda) • Teng Siao-pching (do ledna 1967) • Luo Žung-chuan (zemřel v prosinci 1963) • Sü Siang-čchien (od ledna 1966 místopředseda) • Jie Ťien-jing (od ledna 1966 místopředseda) • Luo Žuej-čching (generální sekretář; do prosince 1965) • Tchan Čeng (do ledna 1961)
od března 1967 i
Sie Fu-č’ • Siao Chua (do července 1967) • Jang Čcheng-wu • Su Jü
pracovní konference ústřední vojenské komise
(říjen 1959 – srpen 1967)
Luo Žuej-čching • Tchan Čeng • Jang Čcheng-wu • Siao Chua (do července 1967) • Čchiou Chuej-cuo • Čang Aj-pching (od května 1960 do července 1967)
pracovní skupina ústřední vojenské komise
od srpna 1967
od září 1967
Jang Čcheng-wu (předseda) • Wu Fa-sien • Jie Čchün • Čchiou Chuej-cuo • Li Cuo-pcheng • Li Tchien-chuan (od října 1967) • Liou Ťin-pching (od října 1967)
od března 1968
Chuang Jung-šeng (předseda) • Wu Fa-sien (místopředseda) • Jie Čchün • Li Cuo-pcheng • Čchiou Chuej-cuo • Sie Fu-č’ (od listopadu 1968) • Wen Jü-čcheng (od listopadu 1968) • Li Tchien-jou (od ledna 1969)
členové
Su Jü (od března 1967 člen stálého výboru) • Čchen Keng • Siao Ťing-kuang • Wang Šu-šeng • Sü Kuang-ta • Liou Ja-lou
zástupci generálního sekretáře
Su Čen-chua (do 1967) • Siao Siang-žung (do května 1966) • Siao Chua (od října 1959 do července 1967) • Jang Čcheng-wu (od června 1965 do března 1968) • Wang Sing-tching (od března 1966)
11. ústřední vojenská komise KS Číny (srpen 1977 – září 1982)
předseda
Chua Kuo-feng (do června 1981) • Teng Siao-pching (od června 1981)
místopředsedové
stálý výbor
Li Sien-nien • Su Jü • Luo Žuej-čching (generální sekretář, zemřel v srpnu 1978) • Wang Tung-sing (do února 1980) • Čchen Si-lien (do února 1980) • Wej Kuo-čching • Su Čen-chua (zemřel v únoru 1979) • Čang Tching-fa
od března 1978 i
od ledna 1979 i
Keng Piao (v lednu 1979 – červenci 1981 generální sekretář)
od ledna 1980 i
od července 1981 i
Jang Šang-kchun (současně generální sekretář)
členové
v srpnu 1977 zvoleno 63 členů včetně předsedy, místopředsedů a členů stálého výboru
Člen Státní rady (vlády) Čínské lidové republiky
Místopředsedové státní rady Čínské lidové republiky
Místopředsedové státní administrativní rady Ústřední lidové vlády (1949–1954)
Čou En-laj I (1949–1954)
Místopředsedové státní rady (1954– )
vláda: Čou En-laj II (1954–1959)
Čou En-laj III (1959–1965)
Čou En-laj IV (1965–1975)
Lin Piao (zemřel 1971) • Čchen Jün (do 1969) • Teng Siao-pching (do 1968, od 1973 zpět v úřadě) • Che Lung (do 1967) • Čchen I (zemřel 1972) • Kche Čching-š’ (zemřel 1965) • Ulanfu (do 1968) • Li Fu-čchun (zemřel 1975) • Li Sien-nien • Tchan Čen-lin • Nie Žung-čen • Po I-po (do 1966) • Lu Ting-i (do 1966) • Luo Žuej-čching (do 1966) • Tchao Ču (do 1967) • Sie Fu-č’ (zemřel 1972)
Čou a Chua (1975–1978)
Teng Siao-pching (do 1976, od 1977 zpět v úřadě) • Čang Čchun-čchiao (do 1976) • Li Sien-nien • Čchen Si-lien • Ťi Teng-kchuej • Chua Kuo-feng (od 1976 předseda státní rady) • Čchen Jung-kuej • Wu Kuej-sien (do 1977) • Wang Čen • Jü Čchiou-li • Ku Mu • Sun Ťien
Chua a Čao (1978–1983)
od 1978
Teng Siao-pching (do 1980) • Li Sien-nien (do 1980) • Sü Siang-čchien (do 1980) • Ťi Teng-kchuej (do 1980) • Jü Čchiou-li • Čchen Si-lien (do 1980) • Keng Piao • Čchen Jung-kuej (do 1980) • Fang I • Wang Čen (do 1980) • Ku Mu • Kchang Š’-en • Čchen Mu-chua • Wang Žen-čung (1978–1980) • Čchen Jün (1979–1980) • Po I-po (od 1979) • Jao I-lin (od 1979) • Ťi Pcheng-fej (od 1979) • Čao C’-jang (1980) • Wan Li (od 1980) • Jang Ťing-žen (od 1980) • Čang Aj-pching (od 1980) • Chuang Chua (od 1980)
od 1982
Čao C’-jang II (1983–1988)
Wan Li • Jao I-lin • Li Pcheng (od 1987 úřadující předseda státní rady) • Tchien Ťi-jün • Čchiao Š’ (od 1986)
Li Pcheng I (1988–1993)
Li Pcheng II (1993–1998)
Ču Žung-ťi (1998–2003)
Wen Ťia-pao I (2003–2008)
Chuang Ťü (zemřel 2007) • Wu I • Ceng Pchej-jen • Chuej Liang-jü
Wen Ťia-pao II (2008–2013)
Li Kche-čchiang I (2013–2018)
Li Kche-čchiang II (2018–2023)
Li Čchiang (2023–2028)
Ministři veřejné bezpečnosti Čínské lidové republiky
Luo Žuej-čching (1949–1959) • Sie Fu-č’ (1959–1970) • Li Čen (1970–1973) • Chua Kuo-feng (1973–1977) • Čao Cchang-pi (1977–1983) • Liou Fu-č’ (1983–1985) • Žuan Čchung-wu (1985–1987) • Wang Fang (1987–1990) • Tchao S’-ťü (1990–1998) • Ťia Čchun-wang (1998–2002) • Čou Jung-kchang (2002–2007) • Meng Ťien-ču (2007–2012) • Kuo Šeng-kchun (2012–2018) • Čao Kche-č’ (2018–2022) • Wang Siao-chung (2022– )
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Luo_Žuej-čching&oldid=23540804“