Tcheng Taj-jüan – Wikipedie

Tcheng Taj-jüan

Narození	2. listopadu 1904
Úmrtí	1. prosince 1974 (ve věku 70 let) nebo 1974 (ve věku 69–70 let)
Alma mater	Mezinárodní Leninova škola 1. střední škola v Čchang-te
Povolání	politik
Ocenění	Second Class Red Star Medal
Politická strana	Komunistická strana Číny
Funkce	člen celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tcheng Taj-jüan (čínsky pchin-jinem Téng dàiyuǎn, znaky tradiční 滕代遠; 2. listopadu 1904 – 1. prosince 1974) byl čínský komunistický revolucionář a politik, účastník Dlouhého pochodu, dlouholetý ministr železnic Čínské lidové republiky, poté místopředseda celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z okresu Ma-jang (v prefektuře Chuaj-chua v provincii Chu-nan), z rodiny drobného rolníka miaoské národnosti. Na studiích se zapojil do politického života, roku 1925 vstoupil do Kuomintangu a téhož roku i do Komunistické strany Číny. Roku 1927 už byl členem chunanského provinčního výboru KS Číny a předsedou chunanského svazu rolníků.

Sloužil v pluku, kterému velel Pcheng Te-chuaj. Roku 1928 byl jedním z vůdců Pchingťiangského povstání, po jeho porážce s Pcheng Te-chuajem odvedli své vojsko do Ťing-kang-šanu, kde se spojili s oddílem Ču Teho a Mao Ce-tunga. Tcheng Taj-jüan byl i nadále komisařem Pcheng Te-chuajovy jednotky (postupně 5. armády, 33. pluku, od června 1930 3. sboru), poté zástupcem generálního komisaře Rudé armády, náčelníkem mobilizačního oddělení ústřední vojenské komise. V létě 1934 odjel do Sovětského svazu, studoval na Frunzeho vojenské akademii v Moskvě, zúčastnil se VII. kongresu Kominterny. V prosinci 1937 se vrátil do Číny a byl jmenován náčelníkem štábu ústřední vojenské komise (leden 1938 – březen 1940), od konce roku 1939 velel komunistickým jednotkám na severozápadě Šan-si, od května 1940 pracoval jako zástupce ředitele a komisař Antijaponské vojenské a politické univerzity a člen stálého výboru severního byra ÚV. Po roce 1942 působil v různých velitelských funkcích v komunistických armádách, mimo jiné jako zástupce komisaře 2. polní armády (Teng Siao-pchinga), zástupce velitele Severočínského vojenského okruhu.

Na VII. sjezdu KS Číny byl zvolen členem jejího ústředního výboru, znovuzvolen byl i na VIII. (1956), IX. sjezdu (1969) a X. sjezdu (1973).

Po vzniku Čínské lidové republiky na podzim 1949 se v její vládě stal ministrem železnic (říjen 1949 – leden 1965), současně byl velitelem a komisařem železničních vojsk. Jako ministr se výrazně podílel na rekonstrukci a rozvoji čínské železniční sítě. Začátkem roku 1965 byl zvolen místopředsedou celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění. Za kulturní revoluce byl perzekvován, nicméně přesto zůstal v ÚV.

Zemřel v Pekingu 1. prosince 1974.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 滕代远 na čínské Wikipedii.

Náčelníci generálního štábu Čínské lidové osvobozenecké armády, jejich předchůdci a nástupci

Liou Po-čcheng (1930–1931) • Ču Jün-čching (1931) • Kuo Chua-žuo (1931) • Jie Ťien-jing (1931–1934) • Liou Po-čcheng (1934–1935) • Jie Ťien-jing (1935–1936) • Liou Po-čcheng (1936–1937) • Siao Ťin-kuang (1937–1938) • Tcheng Taj-jüan (1938–1940) • Wang Žuo-fej (1940–1941) • Jie Ťien-jing (1941–1945) • Pcheng Te-chuaj (1945–1947) • Čou En-laj (1947–1949, úřadující) • Sü Siang-čchien (1949–1954) • Nie Žung-čen (1950–1954, úřadující) • Su Jü (1954–1958) • Chuang Kche-čcheng (1958–1959) • Luo Žuej-čching (1959–1965) • Jang Čcheng-wu (1965–1968, úřadující do 1966) • Chuang Jung-šeng (1968–1971) • neobsazeno (1971–1975) • Teng Siao-pching (1975–1976) • neobsazeno (1976–1977) • Teng Siao-pching (1977–1980) • Jang Te-č’ (1980–1987) • Čch’ Chao-tchien (1987–1992) • Čang Wan-nien (1992–1995) • Fu Čchüan-jou (1995–2002) • Liang Kuang-lie (2002–2007) • Čchen Ping-te (2007–2012) • Fang Feng-chuej (2012–2017) • Li Cuo-čcheng (2017– )

uvedeni jsou náčelníci generálního štábu: ústřední revoluční vojenské komise Čínské sovětské republiky (1930–1933) • čínské Rudé armády (1933–1936) • ústřední revoluční vojenské komise (1936–1949) • lidové revoluční vojenské rady (1949–1954) • Čínské lidové osvobozenecké armády (1954–2016) • a náčelníci spojeného štábu ústřední vojenské komise (2016– )

Státní administrativní rada Ústřední lidové vlády Čínské lidové republiky (říjen 1949 – září 1954)

předseda	Čou En-laj

místopředsedové	Tung Pi-wu • Čchen Jün • Kuo Mo-žo • Chuang Jen-pchej • od srpna 1952 Teng Siao-pching

členové	Tchan Pching-šan • Sie Ťüe-caj • Luo Žuej-čching • Po I-po • Ceng Šan • Tcheng Taj-jüan • Čang Po-ťün • Li Li-san • Ma Sü-lun • Čchen Šao-sien • Wang Kchun-lun • Luo Lung-ťi • Čang Naj-čchi • Šao Li-c’ • Chuang Šao-chung • od dubna 1950 Li Fu-čchun

podřízené úřady	politický a právní výbor (Tung Pi-wu) • finanční a ekonomický výbor (Čchen Jün) • výbor pro kulturu a vzdělání (Kuo Mo-žo) • lidový kontrolní výbor (Tchan Pching-šan) ministerstvo zahraničních věcí (Čou En-laj) • do srpna 1952 zpravodajský úřad (Cou Ta-pcheng) • výbor pro záležitosti zámořských Číňanů (Che Siang-ning) • od září 1950 ministerstvo personálních záležitostí (An C’-wen) • od září 1950 do listopadu 1952 ministerstvo záležitostí severní Číny/severočínský administrativní výbor (Liou Lan-tchao) • od srpna 1953 ústřední meteorologický úřad (Tchu Čang-wang)

Místopředsedové celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění

1. volební období (1949–1954)

Čou En-laj, Li Ťi-šen, Šen Ťün-žu, Kuo Mo-žo, Čchen Šu-tchung

2. volební období (1954–1959)

Sung Čching-ling, Tung Pi-wu, Li Ťi-šen, Čang Lan (zemřel 1955), Kuo Mo-žo, Pcheng Čen, Šen Ťün-žu, Chuang Jen-pchej, Che Siang-ning, Li Wej-chan, Li S’-kuang, Čchen Šu-tchung, Čang Po-ťün (do 1958), Tan Kah Kee, Čhökji Gjalcchän, Burhan Šähidi

3. volební období (1959–1965)

Pcheng Čen, Li Ťi-šen (zemřel 1959), Kuo Mo-žo, Šen Ťün-žu (zemřel 1963), Chuang Jen-pchej, Li Wej-chan (do 1964), Li S’-kuang, Čchen Šu-tchung, Tan Kah Kee (zemřel 1961), Čhökji Gjalcchän, Burhan Šähidi, Čchen I, Kchang Šeng, Pagpalha Geleg Namgjal, Ngaphö Ngawangdžigme, Che Siang-ning

4. volební období (1965–1978)

Pcheng Čen, Čchen I (zemřel 1972), Jie Ťien-jing, Chuang Jen-pchej (zemřel 1965), Čchen Šu-tchung (zemřel 1966), Liou Lan-tchao (do 1968), Sung Žen-čchiung, Sü Ping (zemřel 1972), Kao Čchung-min (zemřel 1971), Cchaj Tching-kchaj (zemřel 1968), Wej Kuo-čching, Teng C’-chuej (zemřel 1972), Li S’-kuang (zemřel 1971), Fu Cuo-i (zemřel 1974), Tcheng Taj-jüan (zemřel 1974), Sie Ťüe-caj (zemřel 1971), Mao Tun, Li Ču-čchen (zemřel 1968), Pagpalha Geleg Namgjal, Sü Te-cheng, Li Te-čchüan (zemřela 1972), Ma Sü-lun (zemřel 1970)

5. volební období (1978–1983)


Ulanfu, Wej Kuo-čching, Pcheng Čchung, Čao C’-jang, Kuo Mo-žo (zemřel 1978), Sung Žen-čchiung, Mao Tun (zemřel 1981), Sü Te-cheng, Ou-jang Čchin (zemřel 1978), Š’ Liang , Ču Jün-šan (zemřel 1981), Kchang Kche-čching, Ťi Fang, Wang Šou-tao, Jang Ťing-žen, Čang Čchung (zemřel 1980), Pagpalha Geleg Namgjal, Čou Ťien-žen, Čuang Si-čchüan, Chu C’-ang, Žung I-žen, Tchung Ti-čou (zemřel 1979)

od 1979 i	Liou Lan-tchao, Lu Ting-i, Li Wej-chan, Chu Jü-č’, Wang Kchun-lun, Čhökji Gjalcchän

od 1980 i	Che Čchang-kung, Siao Kche, Čcheng C’-chua, Jang Siou-feng, Ša Čchien-li (zemřel 1982), Burhan Šähidi, Čou Pchej-jüan, Čchien Čchang-čao

od 1981 i	Liou Fej (zemřel 1983), Tung Čchi-wu

6. volební období (1983–1988)


Jang Ťing-žen, Liou Lan-tchao, Lu Ting-i, Čcheng C’-chua, Kchang Kche-čching, Ťi Fang (zemřel 1987), Čuang Si-čchüan, Pagpalha Geleg Namgjal, Chu C’-ang, Wang Kchun-lun (zemřel 1985), Čchien Čchang-čao, Tung Čchi-wu, Tchao Č’-jüe, Čou Šu-tchao (zemřel 1984), Jang Čcheng-wu, Siao Chua (zemřel 1985), Čchen Caj-tao, Lü Čeng-cchao, Čou Ťien-žen (zemřel 1984), Čou Pchej-jüan, Burhan Šähidi, Miao Jün-tchaj, Wang Kuang-jing, Teng Čao-siang, Fej Siao-tchung, Čao Pchu-čchu, Jie Šeng-tchao (zemřel 1988), Čchü Wu, Pa Ťin

od 1984 i	Ma Wen-žuej, Mao I-šeng, Liou Ťing-ťi

od 1985 i	Chua Luo-keng (zemřel 1985)

od 1986 i	Wang En-mao, Čchien Süe-sen, Lej Ťie-čchiung

od 1987 i	Wang Feng, Čchien Wej-čchang

7. volební období (1988–1993)


Wang Žen-čung (zemřel 1992), Jen Ming-fu (do 1990), Fang I, Ku Mu, Jang Ťing-žen, Kchang Kche-čching (zemřela 1992), Pagpalha Geleg Namgjal, Chu C’-ang (zemřel 1991), Čchien Čchang-čao, Čou Pchej-jüan, Miao Jün-tchaj, Wang Kuang-jing, Teng Čao-siang, Čao Pchu-čchu, Čchü Wu (zemřel 1992), Pa Ťin, Ma Wen-žuej, Liou Ťing-ťi, Wang En-mao, Čchien Süe-sen, Čchien Wej-čchang, Chu Šeng, Sun Siao-cchun (zemřel 1991), Čcheng S’-jüan, Lu Ťia-si, Čchien Čeng-jing, Su Pu-čching, Ismail Ähmäd

od 1989 i	Chou Ťing-žu, Ting Kuang-sün

od 1990 i	Chung Süe-č’

od 1991 i	Jie Süan-pching

8. volební období (1993–1998)


Jie Süan-pching, Wu Süe-čchien, Jang Žu-taj, Wang Čao-kuo, Ngaphö Ngawangdžigme, Saifuddin Azizi, Chung Süe-č’, Jang Ťing-žen, Čou Pchej-jüan (zemřel 1993), Teng Čao-siang, Čao Pchu-čchu, Pa Ťin, Liou Ťing-ťi (zemřel 1997), Čchien Süe-sen, Čchien Wej-čchang, Chu Šeng, Čchien Čeng-jing, Su Pu-čching, Chou Ťing-žu (zemřel 1994), Ting Kuang-sün, Tung Jin-čchu, Sun Fu-ling, Ann Tse-kai, Henry Fok, Ma Man-kei

od 1994 i	Ču Kuang-ja, Wan Kuo-čchüan

od 1996 i	Che Lu-li