Čang Po-ťün

Čang Po-ťün
Čang Po-ťün
Narození	17. listopadu 1895; An-chuej
Úmrtí	17. května 1969 (ve věku 73 let)
Příčina úmrtí	rakovina žaludku
Alma mater	Humboldtova univerzita; Xuancheng High School
Povolání	politik
Zaměstnavatel	Sunjatsenova univerzita
Politické strany	Komunistická strana Číny; Chinese Peasants' and Workers' Democratic Party
Děti	Čang I-che; Zhang Shiming
Funkce	člen stálého výboru celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění; člen Národní politické rady; poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čang Po-ťün (čínsky pchin-jinem Zhāng Bójūn, znaky zjednodušené 章伯钧, tradiční 章伯鈞; 17. listopadu 1895 — 17. května 1969) byl čínský politik a intelektuál, od 20. let jeden z předních politiků působících ve stranách „třetí cesty“ mezi Kuomintangem a Komunistickou stranou Číny, ze kterých nakonec vznikla Čínská demokratická liga (místopředseda 1949–1958) a Demokratická strana čínských rolníků a dělníků (předseda 1947–1958). V prvním desetiletí Čínské lidové republiky v ní zastával přední funkce – ministr dopravy (1949–1958), místopředseda celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1954–1958), vedl deník Kuang-ming ž’-pao (1949–1957). V letech 1957–1958 se stal jednou z prominentních obětí kampaně proti pravičákům a byl donucen k odchodu z veřejného života.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Čang Po-ťün se narodil v okresu Tchung-čcheng v provincii An-chuej v rodině vzdělance, dostalo se mu klasického vzdělání^[1] a roku 1916 složil vstupní zkoušku na Wuchanskou normální školu (dnes Wuchanská univerzita). V roce 1920 se vrátil do rodného Tchung-čchengu a stal se učitelem angličtiny na Anchuejské čtvrté normální škole. V roce 1922 odcestoval do Německa, kde na univerzitě v Berlíně následující tři roky studoval filozofii. Cesta mohla uskutečnit díky podpoře Sü Š’-jinga, vysoce postaveného nacionalistického politika, který si Čang Po-ťüna velmi vážil. V Německu se spřátelil s Ču Tem a Teng Jen-taem. Teng ho přesvědčil ke vstupu do Kuomintangu.^[1]

Politik Čínské republiky[editovat | editovat zdroj]

Roku 1926 se na Tengovu výzvu Čang vrátil do Číny a připojil ke kuomintangské vládě ve Wu-chanu. Teng Jen-ta v ní řídil politické oddělení ve štábu velitele Severního pochodu, Čang se stal vedoucím sekce propagandy v Tengově oddělení. S Tengem patřili ke kuomintangské levici stavící se proti kuomintangské pravici v Nankingu. Oba se účastnili komunistického povstání v Nan-čchangu v srpnu 1927. Po porážce povstání prchl do Šanghaje (Teng do Evropy).^[1] V Šanghaji roku 1928 s Tchan Pching-šanem (bývalý člen vedení Komunistické strany Číny) a s podporou Teng Jen-taa zorganizovali „Prozatímní akční výbor čínského Kuomintangu“, známý více jako Třetí strana, která se hlásila k Sunjatsenovým principům – spojenectví se Sovětským svazem, spolupráce s komunisty a hájení zájmů dělníků a rolníků. Po svém návratu z Evropy byl Teng Jen-fa roku 1930 zvolen předsedou takto vzniklé strany. V listopadu 1931 byl však popraven kuomintangskou vládou a vedení strany převzal Chuang Čchi-siang. Pod tlakem kuomintangské policie muselo vedení strany včetně Čang Po-ťüna odejít ze Šanghaje. Koncem roku 1933 Čang se svou stranou podpořili protičankajškovské povstání ve Fu-ťienu a Čang se stal ministrem dopravy fuťienské „lidové vlády“. Fuťienské povstání se však po několika týdnech zhroutilo a Čang musel v lednu 1934 prchnout do Hongkongu, odkud odešel do Japonska.^[1]

Do Hongkongu se vrátil roku 1935 a s kolegy obnovil stranu pod názvem Akční výbor čínského národního osvobození. Po japonské invazi roku 1937 a vypuknutí čínsko-japonské války v zájmu protijaponského boje spolupracoval s Kuomintangem, odešel ke kuomintangské vládě do Nankingu, pak Wu-chanu a Čchung-čchingu; od roku 1938 nahradil Chuang Čchi-sianga v čele strany, současně v letech 1938–1941 pracoval v Národní politické radě, ze které byl roku 1941 za kritiku kuomintangského útoku proti komunistické Nové 4. armádě.^[1] Roku 1944 se podílel na organizaci Ligy čínských demokratických politických skupin, předchůdce Čínské demokratické ligy. Roku 1946 se účastnil politického poradního shromáždění svolaného v Čchung-čchingu (a později v Nankingu) kuomintangskou vládou, působil ve výboru pro novou ústavu, ale jednání shromáždění nebyla úspěšná. Svou politickou skupinu (Akční výbor čínského národního osvobození) v únoru 1947 reorganizoval v Demokratickou stranu čínských rolníků a dělníků, které i nadále předsedal. Roku 1947 kuomintangská vláda zakázala Čínskou demokratickou ligu a Čang se proto stáhl do Hongkongu.^[1]

V Čínské lidové republice[editovat | editovat zdroj]

Později, koncem roku 1948, s dalšími politiky odešel do komunisty ovládaného Charbinu a v únoru 1949 do Pekingu. Zde byl komunisty přizván do přípravného výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění, které se sešlo v září 1949^[1] a zformulovalo program a potvrdilo složení Ústřední lidové vlády Čínské lidové republiky. Čang Po-ťün byl v září 1949 byl zvolen členem Ústřední lidové vlády a celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění i užšího stálého výboru a v následujícím volebním období (od 1954) i místopředsedou celostátního výboru. Současně pracoval ve vládě, od října 1949 byl ministrem dopravy. Po zřízení deníku Kuang-ming ž’-pao jako tiskového orgánu Čínské demokratické ligy na podzim 1949 ho řídil jako výkonný ředitel. Současně byl od prosince 1949 místopředsedou Čínské demokratické ligy. V první polovině 50. let reprezentoval Čínu v zahraničí, roku 1954 se podílel na sestavení první ústavy Čínské lidové republiky a byl zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu).^[1]

Výrazně se účastnil kampaně sta květů v letech 1956–1957, jeho kritika některých kroků vlády Čínské lidové republiky a komunistické strany však vyvolala ostrou reakci vedení KS Číny^[1] a v následující kampani proti pravičákům (1957–1959) byl označen za „čínského pravičáka číslo jedna“. V listopadu 1957 přestal řídit Kuang-ming ž’-pao a roku 1958 byl odvolán z politických funkcí: ministra dopravy (v lednu 1958), místopředsedy celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění, předsedy Demokratické strany čínských rolníků a dělníků (v prosinci 1958), místopředsedy Čínské demokratické ligy. Po přiznání viny a veřejném pokání byl v dubnu 1959 znovu zvolen členem stálého výboru celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění. V dalším volebním období (od 1965) byl již pouze členem celostátního výboru.^[1]

Čang Po-ťün byl ženatý s Li Čchien-šeng, lékařkou a místopředsedkyní pekingské pobočky Společnosti čínského červeného kříže. Narodily se jim dvě dcery.^[1]

Zemřel 17. května 1969 v Pekingu na rakovinu žaludku.

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k Biographical Dictionary of Republican China. Vol. 1: Ai-Ch'ü. Příprava vydání Howard L. Boorman, Richard C. Howard. New York, NY: Columbia University Press, 1967. S. 98–100. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Čang Po-ťün na Wikimedia Commons

[boorman_98_100-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k Biographical Dictionary of Republican China. Vol. 1: Ai-Ch'ü. Příprava vydání Howard L. Boorman, Richard C. Howard. New York, NY: Columbia University Press, 1967. S. 98–100. (anglicky)

[1]

Státní administrativní rada Ústřední lidové vlády Čínské lidové republiky (říjen 1949 – září 1954)

předseda	Čou En-laj

místopředsedové	Tung Pi-wu • Čchen Jün • Kuo Mo-žo • Chuang Jen-pchej • od srpna 1952 Teng Siao-pching

členové	Tchan Pching-šan • Sie Ťüe-caj • Luo Žuej-čching • Po I-po • Ceng Šan • Tcheng Taj-jüan • Čang Po-ťün • Li Li-san • Ma Sü-lun • Čchen Šao-sien • Wang Kchun-lun • Luo Lung-ťi • Čang Naj-čchi • Šao Li-c’ • Chuang Šao-chung • od dubna 1950 Li Fu-čchun

podřízené úřady	politický a právní výbor (Tung Pi-wu) • finanční a ekonomický výbor (Čchen Jün) • výbor pro kulturu a vzdělání (Kuo Mo-žo) • lidový kontrolní výbor (Tchan Pching-šan) ministerstvo zahraničních věcí (Čou En-laj) • do srpna 1952 zpravodajský úřad (Cou Ta-pcheng) • výbor pro záležitosti zámořských Číňanů (Che Siang-ning) • od září 1950 ministerstvo personálních záležitostí (An C’-wen) • od září 1950 do listopadu 1952 ministerstvo záležitostí severní Číny/severočínský administrativní výbor (Liou Lan-tchao) • od srpna 1953 ústřední meteorologický úřad (Tchu Čang-wang)

Demokratická strana čínských rolníků a dělníků a její předchůdci

předsedové (a jejich předchůdci)	Teng Jen-ta (1930–1931) • Chuang Čchi-siang (1931–1938) • Čang Po-ťün (1938–1958) • Ťi Fang (1958–1987) • Čou Ku-čcheng (1987–1988) • Lu Ťia-si (1988–1997) • Ťiang Čeng-chua (1997–2007) • Sang Kuo-wej (2007–2012) • Čchen Ču (2012–2022) • Che Wej (2022– )

V čele Demokratické strany čínských rolníků a dělníků a jejích předchůdců postupně stáli: generální sekretář ústředního sekretariátu Prozatímního akčního výboru čínského Kuomintangu (1930–1935) • generální tajemník ústředního výboru Akčního výboru čínského národního osvobození (1935–1938) • hlavní kontaktní osoba prozatímního ústředního výboru Akčního výboru čínského národního osvobození (1938–1947) • předseda ústředního výboru Demokratické strany čínských rolníků a dělníků (od 1947)