Pa Ťin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pa Ťin
Ba Jin 1938.jpg
Narození 25. listopadu 1904
Čcheng-tu
Úmrtí 17. října 2005 (ve věku 100 let)
Šanghaj
Příčina úmrtí Parkinsonova nemoc
Alma mater Sečuánská univerzita
Ocenění komandér Řádu čestné legie
Řád přátelství mezi národy
honorary doctor of the Chinese University of Hong Kong
Manžel(ka) Xiao Shan (1944–1972)
Děti Li Xiaotang
Funkce člen všečínského výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pa Ťin (čínsky pchin-jinem Bā Jīn, znaky 巴金; 25. listopadu 1904, Čcheng-tu17. října 2005, Šanghaj) byl čínský spisovatel. Ve 30. a 40. letech 20. století se proslavil svými romány, jež popisovaly a vzývaly rozklad tradičního konfuciánského patriarchálního společenského systému (zejm. Rodina).

Život[editovat | editovat zdroj]

Vyrostl v bohaté, tradiční čínské rodině, s velmi despotickými muži v čele. Unikl z ní odchodem do Francie v roce 1927. Již v Číně četl díla Pjotra Kropotkina a v Paříži se připojil k anarchistickému hnutí. V roce 1929 přijal jméno Pa Ťin, které odkazovalo jednak na Kropotkina a také na dalšího anarchistu Michaila Bakunina. Toho roku se také vrátil do Číny a zde vydal svou první knihu Zánik.[1] Průlomovým byl však až román Rodina z roku 1931. Román měl autobiografické rysy a byl inspirován autorových dětstvím v bohaté rodině v S'-čchuanu. Tradiční (velmi široká) čínská rodina je v románu líčena dosti neiluzivně a jako rozpadající se instituce. Kniha měla ještě dvě pokračování (Jaro a Podzim) a trilogie byla nazvána Dravý proud. I další trilogie Láska měla úspěch. Roku 1934 byl zakázán jeho román Výhonek, načež musel načas odejít do exilu v Japonsku. Brzy se ale vrátil. Za války napsal další, burcující, trilogii Oheň.

Před válkou s komunisty polemizoval z anarchistických pozic, po jejich vítězství v roce 1949 však základní pravidla nového režimu přijal a v roce 1958 byl dokonce zvolen předsedou oficiálního Svazu spisovatelů. Nevyzpytatelné represe Kulturní revoluce na konci 60. let si ho však nakonec našly: Bylo mu zakázáno psát a byl poslán čistit kanály. Jeho ženě byla z politických důvodů odepřena v roce 1973 lékařská péče, načež zemřela. Když se na konci 70. let uvolnily ledy v důsledku Tengových reforem, mohl se vrátit do literárního života, v roce 1985 i do čela Svazu spisovatelů. Stal se velkým kritikem Kulturní revoluce, přičemž však přiznal – zejména ve slavné knize Náhodné myšlenky – míru spoluviny na této mravní a myšlenkové tragédii, neboť sám se na konci 50. let částečně podílel na “kampani proti pravičákům”, a právě v takovýchto akcích se lynčovací duch Kulturní revoluce rodil. Neúspěšně též bojoval za vznik Muzea Kulturní revoluce, které by varovalo před opakováním podobného výronu násilí a fanatismu.[2] Svůj aktivismus vystupňoval v roce 1989, kdy bylo vyhlášeno stanné právo a dogmatici přešli znovu do útoku. Protestoval také proti obnovenému kultu Maa na začátku 90. let. Zemřel ve sto letech.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ba Jin | Chinese author. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Ba Jin. The Independent [online]. 2005-10-19 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. GITTINGS, John. Obituary: Ba Jin. The Guardian. 2005-10-18. Dostupné online [cit. 2019-04-12]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]