Jie Süan-pching

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jie Süan-pching
Narození20. prosince 1924
Kanton
Úmrtí17. září 2019 (ve věku 94 let)
Kanton
Příčina úmrtínemoc
Alma materPekingská technická univerzita
Foshan No.1 High School
Povolánípolitik
Politická stranaKomunistická strana Číny (1945–2019)
RodičeJie Ťien-jing
PříbuzníYe Xuanlian a Ye Xuanning (sourozenci)
Funkcečlen celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Jie Süan-pching je čínské jméno, v němž Jie je příjmení.

Jie Süan-pching (čínsky pchin-jinem Yè Xuǎnpíng, znaky zjednodušené 叶选平, tradiční 葉選平; 20. ledna 192417. září 2019) byl čínský komunistický politik, místopředseda celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1991–2003), od roku 1993 jako první z místopředsedů, předtím byl guvernérem provincie Kuang-tung (1985–1991) a starostou Kantonu a zástupcem guvernéra Kuang-tungu (obojí 1980–1985). Od roku 1982 byl členem širšího vedení KS Číny jako kandidát (1982–1985) a člen (1985–1997) ústředního výboru. Byl nejstarším synem Jie Ťien-jinga, dlouholetého vůdce čínské Rudé armády a Čínské lidové osvobozenecké armády a Komunistické strany Číny.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jie Süan-pching se narodil 20. ledna 1924 v okrese Mej-sien na severovýchodě provincie Kuang-tung. Byl nejstarším synem Jie Ťien-jinga, který se později stal jedním z předních vojevůdců čínské Rudé armády a dlouholetým členem vedení Komunistické strany Číny.

Během druhé čínsko-japonské války žil Jie Süan-pching v Jen-anu, sídle vedení Komunistické strany Číny, a s otcem se znovu setkal až v roce 1941. V letech 1941–1945 studoval mechaniku na Jenanském přírodovědném institutu a v roce 1945 vstoupil do komunistické strany. Po ukončení studia pracoval v Jenanském arzenálu a dalších továrnách.

Po založení Čínské lidové republiky v roce 1949 krátce studoval na Charbinském technologickém institutu a na univerzitě Čching-chua a poté pracoval v Šenjangské továrně na obráběcí stroje č. 1. V roce 1952 byl vyslán do Sovětského svazu na školení v továrně na obráběcí stroje a po návratu do Číny v roce 1954 byl jmenován hlavním inženýrem Šenjangské továrny na obráběcí stroje č. 1. Roku 1962 byl přeložen do Pekingu a až do roku 1973 působil jako hlavní inženýr Pekingské továrny na obráběcí stroje č. 1. V letech 1973–1977 byl zástupcem vedoucího pekingského úřadu pro strojírenství.

V roce 1976 sehrál maršál a místopředseda ústředního výboru Komunistické strany Číny Jie Ťien-jing klíčovou roli při převratu, který svrhl gang čtyř a ukončil kulturní revoluci.[1] V roce 1977 byl Jie Süan-pching vyslán ke studiu na ústřední stranickou školu KS Číny a následně v letech 1978–1980 působil jako ředitel Třetího úřadu Státní komise pro vědu a techniku. V březnu 1978 a znovu v červnu 1983 byl zvolen poslancem Všečínské shromáždění lidových zástupců (do 1988).

V roce 1980 byl Jie Süan-pching jmenován starostou Kantonu a současně viceguvernérem provincie Kuang-tung. Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 byl zvolen kandidátem ústředního výboru KS Číny. V létě 1985 byl povýšen na guvernéra Kuang-tungu, kde nahradil Liang Ling-kuanga. Při reorganizaci stranického vedení v září 1985 byl převeden mezi členy ústředního výboru (znovuzvolen na sjezdech roku 1987 a 1992; do 1997).

Jako stoupenec Teng Siao-pchinga byl pevným zastáncem ekonomické liberalizace[1] a byl ještě více otevřený reformám než proreformní kuangtungský stranický tajemník Lin Žuo. Jie Süan-pching podporoval zvláštní ekonomické zóny v provincii Kuang-tung, Šen-čen a Chaj-nan, a zároveň věnoval pozornost makroekonomickému řízení. Jeho manželka Wu Siao-lan navíc do roku 1986 působila jako místostarostka Šen-čenu. Jie Süan-pching pěstoval silné vazby s obchodními magnáty z Hongkongu a Macaa, včetně Stanleyho Ho a Ann Tse-kai.[1] Jako kuangtungský guvernér byl Jie Süan-pching spolu se šanghajským starostou Ču Žung-ťim významným regionálním vůdcem, který podporoval reformního generálního tajemníka ÚV KS Číny Čao C’-janga a bránil se politice premiéra Li Pchenga, který se snažil o kontrolu a vyvážení reforem. Po protestech na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 a po pádu Čao C’-jang byl vliv rodu Jie kvůli jeho sympatiím k Čaovi oslaben.

Pod Jie Süan-pchingovým vedením Kuang-tung ekonomicky prosperoval a zároveň získal značnou autonomii vůči vládě v Pekingu; hongkongská média ho nazvala „císařem jihu“. Ústřední vláda, která byla stále více znepokojena jeho mocí, se ho snažila zbavit funkce guvernéra. V dubnu 1991 Jie Süan-pching souhlasil s odchodem z úřadu a přijal jmenování místopředsedou celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění, což je nominálně vyšší funkce. Na oplátku Peking souhlasil Jie Süan-pchingovým výběrem nového kuangtungského guvernéra, Ču Sen-lina a umožnil Jieovi nadále pobývat v Kuang-tungu. Ve funkci místopředsedy celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění Jie Süan-pching působil ještě dvě funkční období, až do března 2003.

Po smrti Jie Ťien-jinga se Jie Süan-pching stal hlavou vlivné a respektované rodiny[1] přezdívané „dynastie Jie“. Mezi řadou Jie Ťien-jingových potomků vynikli Jie Süan-pchingův mladší nevlastní bratr Jie Süan-ning, který působil v 90. letech jako náčelník odboru na Hlavní politické správě čínské armády, zemřel v roce 2016. Další bratr, Jie Süan-lien, je manažerem v China Poly Group, exportéru zbraní kontrolovaném armádou a stojí v čele Shenzhen Guoye Industrial. Jie Süan-pchingova sestra, Jie Čchu-mej, je provdaná za Cou Ťia-chuu, bývalého místopředsedu čínské vlády. Jie Süan-pchingův syn Jie Sin-fu je podnikatel v Hongkongu, kde založil konglomerát PW Asia a působil jako ředitel nejméně 11 společností.

Jie Süan-pching zemřel 17. září 2019 v Kantonu ve věku 94 let.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e MAI, Jun; XIE, Echo. Ye Xuanping, a Chinese economic reform warrior, dies, aged 94. South China Morning Post [online]. 2019-9-17 [cit. 2024-2-3]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]