Čou Pchej-jüan
| Čou Pchej-jüan | |
|---|---|
 | |
| Narození | 28. srpna 1902 I-sing |
| Úmrtí | 24. listopadu 1993 (ve věku 91 let) Beijing Hospital |
| Alma mater | Univerzita Čching-chua Chicagská univerzita Kalifornský technologický institut |
| Povolání | teoretický fyzik |
| Zaměstnavatelé | Univerzita Čching-chua Pekingská univerzita |
| Ocenění | Academician of the Chinese Academy of Sciences (1955) |
| Politická strana | Společnost 3. září |
| Děti | Zhou Rumei |
| Příbuzní | Cecilia Xie Birge (vnučka) |
| Funkce | člen celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čou Pchej-jüan (čínsky pchin-jinem Zhōu Péiyuán, znaky 周培源; 28. srpna 1902 — 24. listopadu 1993) byl čínský fyzik, pedagog a politik. Ve 20. letech studoval v Číně, USA, Německu a Švýcarsku u předních fyziků tehdejší doby, poté působil na univerzitě Čching-chua. Část 40. let strávil v USA, roku 1947 se vrátil do Číny a přednášel a bádal na univerzitě Čching-chua a na Pekingské univerzitě, jejímž byl viceprezidentem (od 1956) a prezidentem (1978–1981), byl členem (1955) a místopředsedou (1978–1981) Čínské akademie věd. Ve fyzice se ve 30. letech soustředil na výzkum kvantové mechaniky, poté se obrátil k mechaniky tekutin. Po roce 1947 se aktivně účastnil společenského a politického života, vstoupil do jedné z menších politických stran v Čínské lidové republice, Společnosti 3. září, jejímž se stal místopředsedou (od 1958) a předsedou (1988–1992); byl poslancem (1954–1983) a členem stálého výboru (1978–1983) Všečínského shromáždění lidových zástupců i členem stálého výboru (od 1959) a místopředsedou (1980–1993) celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění.
Život
[editovat | editovat zdroj]Čou Pchej-jüan se narodil 28. srpna 1902 v okrese I-sing na jihu provincie Ťiang-su v rodině bohaté statkáře. V letech 1919–1924 studoval fyziku na univerzitě Čching-chua v Pekingu, roku 1925 odjel k dalšímu studiu do Spojených států amerických, na Chicagské univerzitě roku 1926 obdržel magisterský titul a roku 1928 získal doktorát na Kalifornském technologickém institutu.[1] Téhož roku odjel do Německa, kde působil na Lipské univerzitě pod vedením Wernera Heisenberga, roku 1929 se přesunul do Curychu na tamní univerzitu, kde pokračoval ve vědecké práci u Wolfganga Pauliho.
Ještě roku 1929 se vrátil do Číny na univerzitu Čching-chua, na níž se stal profesorem. Roku 1932 se oženil s Wang Ti-čcheng, se kterou měl čtyři dcery. V letech 1935–1936 bádal na Institutu pro pokročilá studia pod vedením Alberta Ensteina. Roku 1937 se vrátil do Číny, kvůli japonské invazi se jeho fakulta univerzity Čching-chua přesunula do Kchun-mingu na jihozápadě země.[1] Ve snaze o pomoc ve válečném úsilí Číny při obraně proti Japonsku se koncem 30. let od svého původního oboru studia – kvantové mechaniky – obrátil k „praktičtější“ mechanice tekutin.[2] v letech 1943–1947 působil na Kalifornském technologickém institutu.
Roku 1947 se vrátil do Číny a opět se ujal výuky na univerzitě Čching-chua a postupně se stal jedním z vůdčích představitelů vědecké komunity v Číně.[2] Byl zvolen předsedou Fyzikální společnosti (do roku 1983), od roku 1953 byl profesorem Pekingské univerzity, roku 1955 byl vybrán mezi členy Čínské akademie věd. Vstoupil do jedné z menších politických stran v Čínské lidové republice, Společnosti 3. září a od roku 1953 byl členem jejího ústředního výboru. Následujícího roku byl zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců (znovuzvolen roku 1959, 1964, 1975, 1978).[1] Roku 1956 se stal viceprezidentem Pekingské univerzity. Angažoval se ve světovém mírovém hnutí, účastnil se Pugwashských konferencí. Od roku 1958 byl zvolen místopředsedou Společnosti 3. září (do 1988) a roku 1959 vstoupil i do Komunistické strany Číny.[1] Téhož roku byl zvolen členem stálého výboru celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (do 1978). Pracoval v Čínské společnosti pro vědu a techniku, jejímž byl místopředsedou v letech 1963–1977 a pak do roku 1980 úřadujícím předsedou a poté do roku 1986 řádným předsedou.[1]
Za kulturní revoluce studenti na něj útočili jako na jednoho z představitelů vedení školy, s pomocí Čou En-laje se mu po čase podařilo vrátit se do Pekingu a roku 1970 byl vybrán mezi místopředsedy pekingského revolučního výboru, v letech 1972–1977 vykonával funkci místopředsedy Institutu pro zahraniční záležitosti.[1] Snažil se otevřít čínskou vědu světu a svět čínským vědcům, stál u dohod o studijních výměnách, zejména s USA.[2]
Od roku 1978 byl členem stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (do 1983), téhož roku byl zvolen místopředsedou Čínské akademie věd a prezidentem Pekingské univerzity (obojí do roku 1981).[1] Roku 1980 byl zvolen místopředsedou celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (znovuzvolen roku 1983, 1988 a 1993). V lednu 1988 byl zvolen předsedou Společnosti 3. září (do prosince 1992) a o několik měsíců později předsedou zahraničního výboru celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění.[1]
Zemřel v Pekingu 24. listopadu 1993.[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i BARTKE, Wolfgang. Who was who in the People's Republic of China. München: K. G. Saur, 1997. ISBN 3-598-11331-5. S. 681. (anglicky)
- ↑ a b c FU, Jiaqi. Zhou Peiyuan: former president of Peking University who once worked alongside Einstein [online]. Peking University, 2022-9-19 [cit. 2024-07-21]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zhou Peiyuan na Wikimedia Commons
