Lej Ťie-čchiung
Lej Ťie-čchiung | |
---|---|
Narození | 12. září 1905 Kanton |
Úmrtí | 9. ledna 2011 (ve věku 105 let) Peking |
Alma mater | Stanfordova univerzita Univerzita Jižní Kalifornie Kalifornská univerzita |
Povolání | socioložka a politička |
Zaměstnavatelé | Pekingská univerzita China University of Political Science and Law |
Politická strana | Čínské sdružení pro rozvoj demokracie |
Funkce | člen celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců člen 1. plenárního zasedání Čínského lidového politického poradního shromáždění člen stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lej Ťie-čchiung (čínsky pchin-jinem Léi Jiéqióng, znaky 雷洁琼; 12. září 1905 — 9. ledna 2011) byla čínská socioložka, právnička a politička. Studovala v USA, v 30. a 40. letech přednášela sociologii na Jenčchingské univerzitě a různých šanghajských univerzitách, od 50. let působila na Pekingské vysoké škole politických věd a práva, během kulturní revoluce byla vyřazena z veřejného života, poté do roku 2005 přednášela na Pekingské univerzitě. Roku 1945 se podílela na založení Čínského sdružení pro rozvoj demokracie, po roce 1949 jedné z menších politických stran v Čínské lidové republice. V Čínské lidové republice se aktivně účastnila politického života, do vysokých funkcí postoupila v druhé polovině 70. let jako místostarostka Pekingu (1977–1983), místopředsedkyně Všečínského svazu žen (1978–1988), místopředsedkyně (1979–1987) a předsedkyně (1987–1997) Čínského sdružení pro rozvoj demokracie, místopředsedkyně celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1986–1988) a místopředsedkyně stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (1988–1998).
Život
[editovat | editovat zdroj]Lej Ťie-čchiung se narodila 12. září 1905 v Kantonu v rodině klasického vzdělance, právníka a redaktora lokálního časopisu.[1] Otec jí poskytl pokrokové vzdělání a v devatenácti letech ji poslal studovat do Kalifornie. Studovala chemické inženýrství na Kalifornské univerzitě a dálnovýchodní studia na Stanfordově univerzitě, v roce 1931 absolvovala magisterské studium sociologie na Jihokalifornské univerzitě. Během pobytu v USA se živila výukou čínštiny pro čínsko-americké děti.
V roce 1931 se vrátila do Číny a stala se lektorkou na katedře sociologie Jenčchingské univerzity. Po japonském útoku na Mandžusko se se svými studenty připojila k hnutí 9. prosince, které požadovalo, aby se kuomintangská vláda postavila japonské agresi.[1] Když po incidentu na mostě Marca Pola v roce 1937 Japonci obsadili Peking, odešla do Nan-čchangu v provincii Ťiang-si, aby se připojila k hnutí národní spásy. Sloužila ve skupině žen, která se starala o zraněné vojáky, a získala hodnost plukovnice. Vyučovala také v ženské třídě na Institutu politického hnutí v Ťiang-si. Když v roce 1939 padl Nan-čchang do rukou Japonců, přestěhovala se do Ťi-anu v jižním Ťiang-si, kde se poznala s komunistickým vůdcem Čou En-lajem.[1]
Během čínsko-japonské války napsala mnoho esejů o životě, kariéře a boji žen v době války.[1] V roce 1940 se podílela na založení univerzity Čung-čeng (později univerzita v Nan-čchangu). O rok později odešla do Šanghaje, kde přednášela na různých univerzitách. Roku 1941 se vdala za Jen Ťing-jaoa, sociologa, který stejně jako ona studoval v USA. V roce 1945 se s manželem podíleli na založení Čínského sdružení pro rozvoj demokracie.[1]
Po skončení druhé světové války v červnu 1946 vyslal Šanghajský svaz lidových sdružení 11 zástupců včetně Lej Ťie-čchiung do Nankingu, aby požádali kuomintangskou vládu o neobnovení občanské války proti komunistům. Když vystoupili na nádraží v Nanjingu, byli napadeni a zbiti.[1] Incident vyvolal pobouření čínských médií, která z útoku obvinila kuomintangskou vládu, naopak komunisté demonstrativně podpořili napadené, mimo jiné je v nemocnici navštívil Čou En-laj. Koncem roku se Lej Ťie-čchiung vrátila na Jenčchingskou univerzitu, na níž působila jako profesorka sociologie.[1]
Po vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949 i nadále působila v Čínském sdružení pro rozvoj demokracie, zastávala vysoké funkce ve Všečínském svazu žen, roku 1949 se účastnila jednání prvního Čínského lidového politického poradního shromáždění a v letech 1949–1954 byla členkou výboru pro kulturu a vzdělání státní administrativní rady,[2] současně pracovala v pekingské městské radě a v pekingském výboru lidového politického poradního shromáždění. Po rozdělení Jenčchingské univerzity mezi různé pekingské univerzity roku 1952 přešla na Pekingskou vysokou školu politických věd a práva, na níž od roku 1956 působila jako proděkanka.[1] Současně od roku 1952 zastávala funkci zástupce ředitele úřadu pro zahraniční experty při státní radě.[1] Roku 1954 byla zvolena poslankyní Všečínského shromáždění lidových zástupců (znovuzvolena roku 1959 a 1964).[2]
Během kulturní revoluce byla zbaveny všech veřejných funkcí a úřadů a spolu s manželem poslána na manuální práce na venkov v provincii An-chuej, ale zásluhou Čou En-laje se mohli vrátit do Pekingu.[1] Od roku 1973 se vrátila do veřejného života, když se přednášela jako profesorka práv na Pekingské univerzitě, byla jmenována místostarostkou Pekingu (1977–1983).[1] V březnu 1978 byla zvolena členkou stálého výboru celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (do 1983), v září 1978 místopředsedkyní Všečínského svazu žen a v říjnu následujícího roku byla vybrána mezi místopředsedy Čínského sdružení pro rozvoj demokracie.[2] Podílela se na vedení Čínské sociologické společnosti a Společnosti pro studium manželství a rodiny. Roku 1983 byla počtvrté zvolena poslankyní Všečínského shromáždění lidových zástupců, stala se členkou stálého výboru shromáždění a místopředsedkyní právního výboru. V březnu 1986 byla vybrána do celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění a následující měsíc zvolena místopředsedkyní celostátního výboru.[2] V červnu 1987 povýšila z místopředsedkyně na předsedkyni ústředního výboru Čínského sdružení pro rozvoj demokracie (ve funkci byla potvrzena roku 1988 a 1992). V dubnu 1988 odešla z lidového politického poradního shromáždění a soustředila se na působení ve Všečínském shromáždění lidových zástupců, jehož místopředsedkyní byla v letech 1988–1998.
Na sjezdu Čínského sdružení pro rozvoj demokracie v listopadu 1997 odešla z předsednické funkce, náhradou se stala čestnou předsedkyní strany (do roku 2007). V březnu 1998 ji skončilo druhé funkční období jako místopředsedkyně stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců. I poté vyučovala na Pekingské univerzitě, a to až do svých 100 let.
Zemřela v Pekingu 9. ledna 2011 ve věku 105 let.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i j k WONG, Viola Hong Xin Chan. Lei Jieqiong. In: LEE, Lily Xiao Hong; STEFANOWSKA, A. D. Biographical Dictionary of Chinese Women. The Twentieth Century 1912-2000. Abington, Oxon: Routledge, 2015. ISBN 0-7656-0043-9. S. 293–295. (anglicky)
- ↑ a b c d BARTKE, Wolfgang. Who's who in the Peoples Republic of China. 2. vyd. München: Saur, 1987. Dostupné online. ISBN 3-598-10610-6. S. 212. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lej Ťie-čchiung na Wikimedia Commons
- Místopředsedové stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců
- Místopředsedové celostátního výboru ČLPPS
- Členové Čínského sdružení pro rozvoj demokracie
- Politici v Pekingu
- Čínští profesoři
- Čínští sociologové
- Čínští právníci
- Narození v roce 1905
- Narození 12. září
- Narození v Kuang-tungu
- Úmrtí v roce 2011
- Úmrtí 9. ledna
- Úmrtí v Pekingu