Liao Čcheng-č’

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Liao Čcheng-č’
Narození25. září 1908
Ōkubo
Úmrtí10. června 1983 (ve věku 74 let)
Peking
Místo pohřbeníPapaošanský revoluční hřbitov
Alma materUniverzita Waseda (od 1927)
Sunjatsenova univerzita pracujících Číny (od 1930)
Povolánípolitik a diplomat
Politické stranyKuomintang (1924–1927)
Komunistická strana Číny (od 1928)
Komunistická strana Německa (od 1928)
DětiLiao Chuej
RodičeLiao Čung-kchaj a Che Siang-ning
PříbuzníLiao Mengxing (sourozenec)
Funkceředitel (Nová Čína; od 1946)
člen stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců
člen stálého výboru celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
member of the 1st Plenary Session of the Chinese People's Political Consultative Conference
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Liao Čcheng-č’ je čínské jméno, v němž Liao je příjmení.

Liao Čcheng-č’ (čínsky pchin-jinem Liào Chéngzhì, znaky 廖承志; 25. září 1908 – 10. června 1983) byl čínský komunistický diplomat a politik, pocházel z prominentní rodiny vysokých představitelů Kuomintangu, byl synem Liao Čung-kchaje a Che Siang-ning. Ve 30. a 40. působil jako aktivista Komunistické strany Číny, po založení Čínské lidové republiky pracoval v mládežnickém a mírovém hnutí a v diplomacii, zvláště se věnoval otázkám zámořských Číňanů a vztahům s Japonskem. Za kulturní revoluce byl pronásledován, po rehabilitaci se vrátil do diplomacie, vedl výbor pro záležitosti zámořských Číňanů při státní radě a účastnil se jednání o Hongkongu. Byl dlouholetým kandidátem a členem ústředního výboru KS Číny, roku 1982 byl zvolen členem politbyra.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Liao Čcheng-č’ se narodil 25. září 1908 v Tokiu.[1] Jeho otcem byl Liao Čung-kchaj, Číňan amerického původu a blízký spolupracovník Sunjatsena v Čínské alianci, matkou Che Siang-ning, feministka, která se také angažovala v Čínské alianci. Rodina se po několika letech vrátila do Hongkongu, roku 1915 odešli zpět do Japonska, kde se Liao Čcheng-č’ učil na prominentní katolické škole Gjósei.[2] od roku 1919 rodina žila opět v Číně, Liao Čcheng-č’ se vzdělával na univerzitě Ling-nan v Kantonu.[2]

Roku 1925 po smrti vůdce Kuomintangu Sunjatsena byl jeho otec jedním ze tří zvažovaných nástupců zemřelého (vedle Wang Ťing-weje a Chu Chan-mina), ale byl zavražděn. Rodina byla přesvědčena, že za vraždou stojí právě Chu Chan-min z pravicového křídla Kuomintangu.[2] Starší sestra Liao Čcheng-č’a pracovala jako osobní sekretářka Sung čching-ling, Sunjatsenovy vdovy, Liao Čcheng-č’ se účastnil politických aktivit levého křídla Kuomintangu. Po Čankajškově převratu roku 1927 a masakrování komunistů a prokomunistických sympatizantů Che Siang-ning poslala své děti pryč z Číny, Liao Čcheng-č’ odjel do Japonska studovat na univerzitě Waseda.[2] V Japonsku roku 1928 vstoupil do Komunistické strany Číny,[1] téhož roku 1928 byl z univerzity vyloučen kvůli účasti na protivládních demonstracích. Následně přes Šanghaj a Německo odjel do Moskvy, kde studoval na Komunistické univerzitě pracujících Východu, jeho spolužákem byl mimo jiné Ťiang Ťing-kuo, Čankajškův syn, se kterým se znal z Kantonu.[2]

Komunistický aktivista[editovat | editovat zdroj]

Začátkem 30. let působil v revolučním hnutí v Německu, roku 1932 byl zatčen v Hamburku a vypovězen do Číny. Poté pracoval v komunistickém hnutí v Šanghaji, ale byl zatčen kuomintangskou policií roku 1932 a propuštěn pouze díky intervenci své matky a Sung Čching-ling u Čankajška.[1][3] Roku 1934 se připojil ke 4. frontu čínské Rudé armády v S’-čchuanu a účastnil se Dlouhého pochodu. V Jen-anu poté pracoval ve stranickém propagandistickém aparátu a jako novinář.[2] Roku 1938 byl vyslán do Hongkongu jako představitel 8. pochodové armády, zapojil se také do ilegální práce KS Číny v provincii Kuang-tung.[1]

V květnu 1942 byl proto zatčen kuomintangskou policií a držen ve vězení do roku 1946, kdy byl v rámci širší dohody mezi komunisty a Kuomintangem propuštěn. Mezitím byl roku 1945 v nepřítomnosti na VII. sjezdu KS Číny zvolen kandidátem ústředního výboru. Poté byl tajemníkem Čou En-laje, v letech 1947–1949 působil jako tajemník jihočínského byra ÚV KS Číny, roku 1949 krátce vedl agenturu Sin-chua. Téhož roku byl převeden z kandidátů na členy ústředního výboru (znovuzvolen členem ÚV na VIII. sjezdu roku 1956).[1]

V Čínské lidové republice[editovat | editovat zdroj]

V 50. a 60. letech působil ve vedení Novodemokratického svazu mládeže Číny, angažoval se v mírovém hnutí, byl místopředsedou výboru pro záležitosti zámořských Číňanů (který vedla jeho matka) a od roku 1959 jeho předsedou, zastupoval vedoucího oddělení jednotné fronty ÚV KS Číny (1951–1956), byl zástupcem vedoucího zahraničního úřadu státní rady (1958–1962).[1] Od roku 1954 byl poslancem a členem stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (znovuzvolen 1959 a 1965, do kulturní revoluce), ve stálém výboru vedl výbor pro zámořské Číňany (1959–1964).[1] Ve výše uvedených funkcích často vystupoval v zahraničí, projevil se jako nadaný vyjednavač, přátelský, se smyslem pro humor;[3] zvláště se věnoval vztahům s Japonskem, přičemž byl mezi čínskými diplomaty výjimečný svou vynikající znalostí japonštiny, znalostí Japonska a širokými styky založenými ve 20. letech. Od 50. do 80. let se setkal takřka se všemi významnými japonskými politiky a byznysmeny.[3] Při setkáních Mao Ce-tunga s představiteli Japonska byl obvyklým překladatelem.[2] Při rozhovorech s Japonci nezřídka vystupoval jako osobní pověřenec Čou En-laje, jednající neformálně mimo oficiální diplomatické kanály.[3]

Během kulturní revoluce byl pronásledován a roku 1967 odstraněn z úřadů a funkcí, k diplomatické práci se mohl vrátit až roku 1971. Na X. sjezdu KS Číny byl zvolen členem ústředního výboru (znovuzvolen na sjezdech roku 1977 a 1982).[1] Roku 1975 se vrátil do stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců a roku 1978 byl zvolen i jeho místopředsedou (do 1983). Od roku 1978 vedl úřad pro zahraniční Číňany při státní radě. Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 byl zvolen členem politbyra.[1] Začátkem 80. let vedl čínskou delegaci při jednáních o Hongkongu se Spojeným královstvím.[4]

V červnu 1983 byl v rámci obsazování státních orgánů v novém volebním období navržen do funkce viceprezidenta Čínské lidové republiky,[4] ale 10. června 1983 zemřel v Pekingu.[1] Je pohřben na Papaošanském revolučním hřbitově.

Jeho syn Liao Chuej byl také dlouholetým členem ústředního výboru KS Číny, vedoucím Úřadu pro záležitosti zámořských Číňanů, poté ředitelem Úřadu pro záležitosti Hongkongu a Macaa a místopředsedou Čínského lidového politického poradního shromáždění.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h i j BARTKE, Wolfgang. Who was who in the People's Republic of China. München: K. G. Saur, 1997. ISBN 3-598-11331-5. S. 262–263. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g VOGEL, Ezra F. China and Japan: facing history. Cambridge, Massachusetts: The Belknap Press, 2019. ISBN 9780674916579. S. 443–445. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d RADTKE, Kurt Werner. China's Relations with Japan, 1945-83: The Role of Liao Chengzhi. Manchester: Manchester University Press, 1990. 290 s. ISBN 0719027950. S. 4–5. (anglicky) 
  4. ↑ a b Liao Chengzhi, 75, A Chinese Leader. S. Section 1, Page 21. The New York Times [online]. 1983-06-11 [cit. 2023-11-13]. S. Section 1, Page 21. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ China.org.cn. Liao Hui [online]. China.org.cn., 2009-9-17 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RADTKE, Kurt Werner. China's Relations with Japan, 1945-83: The Role of Liao Chengzhi. Manchester: Manchester University Press, 1990. 290 s. ISBN 0719027950. (anglicky) 
  • ITOH, Mayumi. Pioneers of Sino-Japanese Relations: Liao and Takasaki. NY: Palgrave Macmillan, 2012. 259 s. ISBN 978-1-137-02734-4. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

12. politbyro ÚV KS Číny (září 1982 – listopad 1987)
členové politbyra
stálý výbor
Chu Jao-pang (generální tajemník ÚV do ledna 1987) • Jie Ťien-jing (rezignoval v září 1985) • Teng Siao-pching • Čao C’-jang (úřadující generální tajemník ÚV od ledna 1987) • Li Sien-nien • Čchen Jün
Wan Li • Si Čung-sün • Wang Čen (rezignoval v září 1985) • Wej Kuo-čching (rezignoval v září 1985) • Ulanfu (rezignoval v září 1985) • Fang I • Teng Jing-čchao (rezignovala v září 1985) • Li Te-šeng (rezignoval v září 1985) • Jang Šang-kchun • Jang Te-č’ • Jü Čchiou-li • Sung Žen-čchiung (rezignoval v září 1985) • Čang Tching-fa (rezignoval v září 1985) • Chu Čchiao-mu • Nie Žung-čen (do září 1985) • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien (rezignoval v září 1985) • Pcheng Čen • Liao Čcheng-č’ (zemřel v červnu 1983)
od září 1985 i
kandidáti politbyra
Jao I-lin (od září 1985 člen politbyra) • Čchin Ťi-wej • Čchen Mu-chua
11. politbyro ← • → 13. politbyro
Místopředsedové stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců
1. volební období (1954–1959)
od 1958 i
2. volební období (1959–1964)
3. volební období (1965–1975)
4. volební období (1975–1978)
od 1976 i
5. volební období (1978–1983)
od 1979 i
od 1980 i
od 1981 i
6. volební období (1983–1988)
od 1986 i
7. volební období (1988–1993)
8. volební období (1993–1998)
9. volební období (1998–2003)
10. volební období (2003–2008)
11. volební období (2008–2013)
12. volební období (2013–2018)
13. volební období (2018–2023)
14. volební období (2023–2028)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Liao_Čcheng-č’&oldid=23408647“