Čang Tching-fa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Čang Tching-fa
Narození9. dubna 1918
Shaxian District
Úmrtí25. března 2010 (ve věku 91 let)
Peking
Místo pohřbeníPapaošanský revoluční hřbitov
Povolánídůstojník
Politická stranaKomunistická strana Číny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Čang Tching-fa je čínské jméno, v němž Čang je příjmení.

Čang Tching-fa (čínsky pchin-jinem Zhāng Tíngfā, znaky zjednodušené 张廷发; 9. dubna 1918 – 25. března 2010) byl čínský komunistický voják a politik, účastník čínské občanské války, čínsko-japonské války a korejské války, koncem 50. a v 60. letech náčelník štábu letectva Čínské lidové osvobozenecké armády. Během kulturní revoluce byl zbaven funkcí a pronásledován. V roce 1973 byl rehabilitován a opět zaujal vysoké funkce ve velení letectva: zástupce velitele letectva (od 1973), politický komisař letectva (od 1975), velitel letectva (1977–1985). V letech 1977–1985 byl také členem politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny a v letech 1977–1982 členem stálého výboru ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny. Roku 1985 odešel z aktivní politiky, do roku 1992 si pouze podržel členství v ústřední poradní komisi Komunistické strany Číny.

Život[editovat | editovat zdroj]

Čang Tching-fa se narodil 9. dubna 1918 v okresu Ša v provincii Fu-ťien v rodině řemeslníka. V září 1933 vstoupil do čínské Rudé armády a v letech 1934–1535 se zúčastnil Dlouhého pochodu. Do Komunistické strany Číny vstoupil v listopadu 1936.

Během druhé čínsko-japonské války byl důstojníkem 129. divize (velitel Liou Po-čcheng, komisař Teng Siao-pching) 8. pochodové armády a bojoval v bitvě sta pluků. Během dalších bojů s Japonci do roku 1945 a čínské občanské války do roku 1949 se účastnil bojů v severní Číně. Konec válek ho zastihl v prefektuře Siang-jang v severním Chu-peji, tudíž byl pověřen vedením tamní stranické organizace a vojenských sil v prefektuře.

Začátkem 50. let bojoval v korejské válce jako zástupce velitele 11. sboru Čínské lidové dobrovolnické armády. V únoru 1953 byl převelen ke vznikajícímu čínskému letectvu, kde nejprve působil jako první zástupce náčelníka štábu a později náčelník štábu (1958–1967) a zástupce velitele (1962–1967) letectva Čínské lidové osvobozenecké armády. Při zavedení vojenských hodností roku 1955 mu byla udělena hodnost generálmajora.

Během kulturní revoluce byl roku 1967 zbaven svých funkcí a pronásledován.[1] V letech 1969 a 1970 byl poslán na práci do pracovních táborů v v Šan-tungu a v Šen-si. Po pádu Lin Piaoa (1971) byl v roce 1973 politicky rehabilitován[1] a vrátil se na svou původní pozici zástupce velitele letectva. V říjnu 1975 byl jmenován politickým komisařem letectva. V dubnu 1977 byl povýšen na velitele letectva. Vysoké funkce v ozbrojených silách mu přinesly i politické uznání: na XI. sjezdu KS Číny v srpnu 1977 byl zvolen do ústředního výboru a ústřední vojenské komise a vybrán i do užšího vedení strany a ozbrojených sil, když se stal členem politbyra a stálého výboru ústřední vojenské komise.[1] Roku 1978 byl zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců (do 1983). Velel čínskému letectvu během čínsko-vietnamské války v roce 1979 a stal se náčelníkem štábu čínské jižní fronty, hlavních čínských sil bojujících s Vietnamci.

Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 byl znovuzvolen do ústředního výboru a politbyra, vypadl však z ústřední vojenské komise. V červenci 1985 ho ve funkci velitele letectva nahradil Wang Chaj a v září 1985 rezignoval (s početnou skupinou starých zasloužilých politiků) na funkce v politbyru a ústředním výboru. Náhradou byl zvolen členem ústřední poradní komise KS Číny.[1] Roku 1987 byl na XIII. sjezdu KS Číny znovuzvolen do ústřední poradní komise, jejímž členem byl do jejího zrušení na následujícím sjezdu roku 1992.

Dne 25. března 2010 zemřel v Pekingu. Byl pohřben na Papaošanském revolučním hřbitově.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zhang Tingfa na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d BARTKE, Wolfgang. Who was who in the People's Republic of China. Volume 1. A – O. München: K. G. Saur, 1997. ISBN 3-598-11331-5. S. 631. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Člen vedení Komunistické strany Číny
11. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1977 – září 1982)
členové politbyra
stálý výbor
Chua Kuo-feng (předseda ÚV do června 1981, pak místopředseda) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching (místopředseda ÚV) • Li Sien-nien (místopředseda ÚV) • Wang Tung-sing (místopředseda ÚV; odvolán v únoru 1980)
od prosince 1978 i
Čchen Jün (místopředseda ÚV)
od února 1980 i
Chu Jao-pang (od června 1981 předseda ÚV) • Čao C’-jang (od června 1981 místopředseda ÚV)
Wej Kuo-čching • Ulanfu • Fang I • Liou Po-čcheng • Sü Š’-jou • Ťi Teng-kchuej (odvolán v únoru 1980) • Su Čen-chua (zemřel v únoru 1979) • Li Te-šeng • Wu Te (odvolán v únoru 1980) • Jü Čchiou-li • Čang Tching-fa • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien (odvolán v únoru 1980) • Keng Piao • Nie Žung-čen • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien • Pcheng Čchung
od prosince 1978 i
Chu Jao-pang (od února 1980 člen stálého výboru) • Teng Jing-čchao • Wang Čen
od září 1979 i
Čao C’-jang (od února 1980 člen stálého výboru) • Pcheng Čen
kandidáti politbyra
Čao C’-jang (od září 1979 člen politbyra) • Čchen Mu-chua • Saifuddin Azizi
10. politbyro ← • → 12. politbyro
12. politbyro ÚV KS Číny (září 1982 – listopad 1987)
členové politbyra
stálý výbor
Chu Jao-pang (generální tajemník ÚV do ledna 1987) • Jie Ťien-jing (rezignoval v září 1985) • Teng Siao-pching • Čao C’-jang (úřadující generální tajemník ÚV od ledna 1987) • Li Sien-nien • Čchen Jün
Wan Li • Si Čung-sün • Wang Čen (rezignoval v září 1985) • Wej Kuo-čching (rezignoval v září 1985) • Ulanfu (rezignoval v září 1985) • Fang I • Teng Jing-čchao (rezignovala v září 1985) • Li Te-šeng (rezignoval v září 1985) • Jang Šang-kchun • Jang Te-č’ • Jü Čchiou-li • Sung Žen-čchiung (rezignoval v září 1985) • Čang Tching-fa (rezignoval v září 1985) • Chu Čchiao-mu • Nie Žung-čen (do září 1985) • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien (rezignoval v září 1985) • Pcheng Čen • Liao Čcheng-č’ (zemřel v červnu 1983)
od září 1985 i
kandidáti politbyra
Jao I-lin (od září 1985 člen politbyra) • Čchin Ťi-wej • Čchen Mu-chua
11. politbyro ← • → 13. politbyro
Člen vedení ozbrojených sil Čínské lidové republiky
11. ústřední vojenská komise KS Číny (srpen 1977 – září 1982)
předseda
Chua Kuo-feng (do června 1981) • Teng Siao-pching (od června 1981)
místopředsedové
stálý výbor
Li Sien-nien • Su Jü • Luo Žuej-čching (generální sekretář, zemřel v srpnu 1978) • Wang Tung-sing (do února 1980) • Čchen Si-lien (do února 1980) • Wej Kuo-čching • Su Čen-chua (zemřel v únoru 1979) • Čang Tching-fa
od března 1978 i
od ledna 1979 i
Keng Piao (v lednu 1979 – červenci 1981 generální sekretář)
od ledna 1980 i
od července 1981 i
Jang Šang-kchun (současně generální sekretář)
členové
v srpnu 1977 zvoleno 63 členů včetně předsedy, místopředsedů a členů stálého výboru
Velitelé letectva Čínské lidové osvobozenecké armády
Liou Ja-lou (1949–1965) • Wu Fa-sien (1965–1971) • Ma Ning (1971–1977) • Čang Tching-fa (1977–1985) • Wang Chaj (1985–1992) • Cchao Šuang-ming (1992–1994) • Jü Čen-wu (1994–1996) • Liou Šun-jao (1996–2002) • Čchiao Čching-čchen (2002–2009) • Sü Čchi-liang (2007–2012) • Ma Siao-tchien (2012–2017) • Ting Laj-chang (2017–2021) • Čchang Ting-čchiou (2021– )
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Čang_Tching-fa&oldid=23540894“