Che Lung

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Che Lung
He Long.jpg
Narození22. března 1896
Sang-č’, Chu-nan
Úmrtí8. června 1969 (ve věku 73 let)
Peking
Příčina úmrtídiabetes mellitus
Místo pohřbeníPapaošanský revoluční hřbitov
Tianzi Mountain
NárodnostTchuťiaové
Povolánígenerál, politik
Oceněnístratég Čínské lidové osvobozenecké armády
Politická stranaKomunistická strana Číny
Manžel(ka)Xiang Yuangu (1920–1949)
Jian Xianren (1929–1942)
DětiHe Jiesheng
He Pengfei
Funkcemístopředseda Státní rady Čínské lidové republiky
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Che Lung ( čínsky pchin-jinem Hè Lóng, znaky zjednodušené 贺龙, tradiční 賀龍; 22. března 18969. června 1969) byl čínský vojenský vůdce, který byl jmenován jedním z deseti maršálů Čínské lidové republiky za svůj přínos k vítězství Komunistické strany Číny. Nejdříve se přidal ke Kuomintangu, poté však přešel na stranu komunistů. Účastnil se Dlouhého pochodu, Občanské války i druhé čínsko-japonské války.

Začátek kariéry[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v provincii Chu-nan v Sang-č' a byl synem vojenského důstojníka nízké hodnosti. Neměl žádné formální vzdělání a ve svých 20 letech započal svou revolucionářskou kariéru tím, že zabil místního soudce, aby pomstil svého strýce, který byl zabit kvůli nesplácení daní. Stal se tak psancem a příští dva roky žil jako bandita ve venkovských oblastech.[1]

Na začátku dvacátých let se připojil k Čínské národní straně a stala se z něj důležitá místní vojenská osobnost. V roce 1923 byl povýšen na velitele nacionalistické dvacáté armády.[2]

Období před založením ČLR[editovat | editovat zdroj]

Ke konci roku 1926 vstoupil do Komunistické strany Číny[2]. Kuomintang opustil v roce 1927 poté, co Čankajšek násilně potlačoval komunisty a převzal velení dvacátého sboru Rudé armády Komunistické strany Číny. Che Lung a Ču Te plánovali a vedli neúspěšné povstání Nan-čchang v Ťiang-si, kdy se snažili obsadit město Nan-čchang, ale nebyli ho schopni ubránit proti nevyhnutelnému pokusu Kuomintangu o opětovné získání města. Poté, co byly vojenské složky poraženy, uprchl do Lu-fengu v Kuang-tungu, později byl stranou poslán do Šanghaje a posléze do Wu-chanu.[1]

Po neúspěchu povstání Nan-čchang Che Lung odmítl nabídku ústředního výboru studovat v Rusku a vrátil se do Chu-nanu, kde v roce 1930 přivedl všechny partyzánské jednotky, aby vytvořil druhý sbor Rudé armády pod jeho velením. V roce 1935 se přidal k Dlouhému pochodu a v roce 1936 se jeho jednotky připojili k Mao Ce-Tungovi v Šan-si, kde Che Lung založil nové velitelství [1]. Druhý sbor Rudé armády pod velením Che Lunga byl jednou z mála komunistických jednotek, které dorazily do Jen-anu většinou nedotčené a také jedinou jednotkou, jejíž počet během Dlouhého pochodu mírně vzrostl.[3]

Od konce roku 1938 do roku 1940 bojoval v Chu-pej jak proti japonské armádě, tak proti partyzánům Kuomintangu. Jeho povinnosti se zvýšily během druhé čínsko-japonské války a roku 1943 byl povýšen na hlavního velitele komunistických sil v Jen-anu, Šan-si, Šen-si, Kan-su, Ning-sia a Vnitřním Mongolsku.[2]

Ke konci druhé čínsko-japonské války velel přibližně 175 000 jednotkám, které operovaly v severozápadní Číně. Mezi jeho nejvýznamnější podřízené patřili Čang Cung-sün, Sü Kuang-ta a Pcheng Šao-chuej. V říjnu 1945, měsíc po kapitulaci Japonců, bylo Cheho velení nad jednotkami přeneseno na Pcheng Te-chuaje. Stal se Pchengovým zástupcem, ale většinu zbytku čínské občanské války strávil v ústředí strany v Jen-anu a jeho okolí.[4]

Období po založení ČLR[editovat | editovat zdroj]

Po vítězství Komunistické strany Číny a založení ČLR v roce 1949 vedl Národní sportovní komisi. Byl jmenován maršálem a také se stal místopředsedou státní rady ČLR. Byl jedním z nejzcestovalejších členů komunistické strany a vedl řadu delegací do zahraničí, kde se setkal s vůdci jiných asijských zemí.[1]

Během kulturní revoluce byl obviněn, že byl součástí anti-stranického factionalismu a posléze byl jako jeden z prvních vůdců Čínské lidové osvobozenecké armády zbaven funkce v roce 1966. Poté byl uvězněn v podobě domácího vězení a zemřel na cukrovku.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d LEUNG, Edwin Pak-wah. Historical Dictionary of the Chinese Civil War. [s.l.]: Scarecrow Press 242 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-6609-6. (anglicky) Google-Books-ID: drHgAyJuO_IC. 
  2. a b c LI, Xiaobing. China at War: An Encyclopedia: An Encyclopedia. [s.l.]: ABC-CLIO 642 s. Dostupné online. ISBN 978-1-59884-416-0. (anglicky) Google-Books-ID: R7qNuIJJsNEC. 
  3. LEW, Christopher R. The Third Chinese Revolutionary War, 1945-1949: An Analysis of Communist Strategy and Leadership. The USA: Routelage, 2009. 224 s. ISBN 0-415-77730-5. S. 11. 
  4. DOMES, Jürgen. Peng Te-huai: The Man and the Image. [s.l.]: Stanford University Press 182 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8047-1303-0. (anglicky) Google-Books-ID: R8mXPSDeWf4C. 
  5. FAIRBANK, John K.; TWITCHETT, Denis Crispin; MACFARQUHAR, Roderick. The Cambridge History of China: Volume 15, The People's Republic, Part 2, Revolutions Within the Chinese Revolution, 1966-1982. [s.l.]: Cambridge University Press 1142 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-24337-7. (anglicky) Google-Books-ID: XSZygE9_zBcC.