Jao Wen-jüan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: reference k tvrzením
Jao Wen-jüan
Narození11. prosince 1931
Zhuji
Úmrtí23. prosince 2005 (ve věku 74 let)
Šanghaj
Příčina úmrtídiabetes mellitus
Povolánípolitik a literární kritik
Politická stranaKomunistická strana Číny (1948–1977)
Funkcečlen politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1969–1977)
poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jao Wen-jüan (čínsky pchin-jinem Yáo Wényuán, znaky 姚文元; 12. ledna 1931, Ču-i, Če-ťiang – 23. prosince 2005, Šanghaj) byl čínský literární kritik, spisovatel a nejdéle žijící člen skupiny Gangu čtyř.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jao Wen-jüan se narodil 12. ledna 1931 v Ču-i. Jeho otec byl Jao Pcheng-c', který byl šanghajský literární radikál a člen komunistické strany. Jao Wen-jüan následoval svého otce a v roce 1948 také vstoupil do komunistické strany[1]

V roce 1954 nastala první velká šance, kdy se Jao Wen-jüan proslavil. Chu Feng vyzval Mao Ce-tunga k větší kulturní svobodě, což se Maovi nelíbilo a Chu Feng byl odsouzen jako kontrarevolucionář. Jao Wen-jüan okamžitě napsal anti-Chu kritiku. Díky této kritice si ho všiml Čang Čchun-čchiao a editor Šanghajských stranických novin.[2]

Během Kampaně sta květů Jao Wen-jüan napsal další kritiku tentokrát na Jao Süe-jina. Tato kritika zaujala samotného Mao Ce-tunga. Byl vybrán, aby zastupoval Šanghaj na propagandistické konferenci v Pekingu. Jao Wen-jüan byl označovaný za literární hvězdu a byl povýšen na vedoucí pozici v propagandistickém oddělení strany v Šanghaji. Získal také členství v anti-pravicové vedoucí skupině, která se zaměřovala na intelektuály. V době Kulturní revoluce se stal hlavou propagandy města, a proto se přestěhoval do Pekingu.[2]

V roce 1966 na zasedání stálého výboru politbyra ÚV KS Číny, Mao Ce-tung požadoval kritiku na Wu Chanovo drama. Toto drama bylo bráno jako alegorie vztahu Mao Ce-tunga k Pcheng Te-chuajovi, tak jako císař odvolal Chaj Žueje, Mao Ce-tung odvolal Pcheng Te-chuaje. Proto Jao Wen-jüan v roce 1966 napsal útok na hru „Chaj Žuej opouští úřad“. Článek vyšel v šanghajských novinách Wen Chuej-pao. Tato hra byla označena jako antirevoluční a v rozporu s Maovými myšlenkami. Wu Chan se stal obětí Kulturní revoluce. Po napsání této kritiky se Jao Wen-jüan stal členem radikální komunistické skupiny Gangu čtyř, společně s Ťiang Čching, která byla třetí manželka Mao Ce-tunga, Čang Čchun-čchienem a Wang Chung-wenem[3]

Jao Wen-jüan se společně se skupinou radikálních spisovatelů scházel v zahradě Lilac Garden v Šanghaji, kde napsal slavnou kritiku na Wu Chanovo dílo. Díky sepsání této kritiky byl Jao Wen-jüan brzy povýšen do skupiny Kulturní revoluce.

V dubnu 1969 se Jao Wen-jüan stal členem ÚV KS Číny a pracoval na oddělení propagandy. V roce 1975 byl společně s Ťiang Čching a Čang Čchun-čchienem pověřen Mao Ce-tungem, aby vypracovali materiál, který by byl v duchu marxismu-leninismu o diktatuře proletariátu a dal by se aplikovat na konkrétní čínské poměry.[4]

V roce 1976 umřel Mao Ce-tung a tento rok je považován za konec Kulturní revoluce. Když Kulturní revoluce skončila, členové Gangu čtyř byli v Šanghaji zatčeni a podrobeni veřejným soudním procesům a byli odsouzeni k dlouhým trestům odnětí svobody z důvodu pronásledování stovky lidí a vystavování země násilí. Po 20 letech v roce 1996 byl Jao Wen-jüan propuštěn z vězení, které se nacházelo nedaleko Pekingu. Přestěhoval se do Šanghaje odkud se musel dále přestěhovat do Kchun-šanu v provincii Ťiang-su, kde napsal svoji knihu „Úvahy a vzpomínání“.[2]

Bývalý šanghajský novinář a propagandista zemřel 23. prosince 2005 v Šanghaji.

Člen Gangu čtyř[editovat | editovat zdroj]

V posledních letech Maova života se Gang čtyř společně s Jao Wen-jüanem získal kontrolu nad mnoha hlavními vládnoucími funkcemi.

Není známé, jak moc Gang čtyř zasahoval do politiky a jak moc velkou roli hrál při rozhodování týkající se Kulturní revoluce, nebo do jaké míry plnil pouze rozkazy Mao Ce-tunga. Boje však vyvolaly nepokoje mezi reformistickou skupinou a Gangem čtyř.

Po smrti Mao Ce-tunga v roce 1976 se Gang čtyř snažil převzít moc. Nakonec se to nepodařilo ani jednomu z jeho členů. Mao Ce-tunga nahradil Chua Kuo-feng, který veřejně odsoudil excesy Kulturní revoluce a nařídil zatčení členů Gangu čtyř.

Oficiální tisk tvrdil, že se Mao Ce-tung v posledním roce svého života postavil proti Gangu čtyř, což vyvolalo kritiku této skupiny, jejíž hlavní stoupenci byli zatčeni. V roce 1981 proběhl soud Gangu čtyř, kde jeho členové byli odsouzeni za zradu a jiné zločiny proti čínskému státu, smrt 34 375 lidí v průběhu Kulturní revoluce a pronásledování tři čtvrtě milionu nevinných lidí. Jao Wen-jüan společně s Wang Chung-wenem se přiznali ke všem zločinům, zatímco Čang Čchun-čchiao a Ťiang Čching prohlašovali svoji nevinnost.

Jao Wen-jüan dostal nejmírnější trest ze všech členů Gangu čtyř, a to dvacet let vězení. V roce 1996 byl z vězení propuštěn.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ [1] Archivováno 19. 10. 2018 na Wayback Machine.,Yao Wenyuan | Chinese politician | Britannica.com. Encyclopedia Britannica | Britannica.com [online]. Copyright ©2019 Encyclop [cit. 18.05.2019]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Yao-Wenyuan Archivováno 19. 10. 2018 na Wayback Machine.
  2. ↑ a b c Yao Wenyuan [online]. Guardian News & Media Limited or its affiliated companies [cit. 2019-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ BARBOZA, David. Yao Wenyuan, 74, Member of Gang of Four, Is Dead [online]. The New York Times Company, 2006-01-07 [cit. 2019-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Yao Wenyuan [online]. Encyclopædia Britannica, Inc. [cit. 2019-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ SZCZEPANSKI, Kallie. What Was the Gang of Four in China? [online]. ThoughtCo, 2019-05-23 [cit. 2019-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
Člen vedení Komunistické strany Číny
9. politbyro ÚV KS Číny (duben 1969 – srpen 1973)
členové politbyra
stálý výbor
Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV; zemřel v září 1971) • Čou En-laj • Čchen Po-ta (do září 1970) • Kchang Šeng
Jie Čchün (zemřela v září 1971) • Jie Ťien-jing • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching • Ču Te • Sü Š’-jou • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Li Cuo-pcheng (zatčen v září 1971) • Wu Fa-sien (zatčen v září 1971) • Čang Čchun-čchiao • Čchiou Chuej-cuo (zatčen v září 1971) • Jao Wen-jüan • Chuang Jung-šeng (zatčen v září 1971) • Tung Pi-wu • Sie Fu-č’ (zemřel v březnu 1972)
kandidáti politbyra
8. politbyro ← • → 10. politbyro
10. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1973 – srpen 1977)
členové politbyra
stálý výbor
Mao Ce-tung (předseda ÚV; zemřel v říjnu 1976) • Čou En-laj (místopředseda ÚV; zemřel v lednu 1976) • Wang Chung-wen (místopředseda ÚV; zatčen v říjnu 1976) • Kchang Šeng (místopředseda ÚV; zemřel v prosinci 1975) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Li Te-šeng (místopředseda ÚV a člen stálého výboru do ledna 1975) • Ču Te (zemřel v červenci 1976) • Čang Čchun-čchiao (zatčen v říjnu 1976) • Tung Pi-wu (zemřel v dubnu 1975)
od ledna 1975 i
Teng Siao-pching (místopředseda ÚV; odvolán v dubnu 1976, opět člen stálého výboru a místopředseda ÚV od července 1977)
od dubna 1976 i
Chua Kuo-feng (místopředseda ÚV, od října 1976 předseda ÚV)
Wej Kuo-čching • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching (zatčena v říjnu 1976) • Sü Š’-jou • Chua Kuo-feng (od dubna 1976 člen stálého výboru) • Ťi Teng-kchuej • Wu Te • Wang Tung-sing • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Jao Wen-jüan (zatčen v říjnu 1976)
od prosince 1973 i
Teng Siao-pching (od ledna 1975 člen stálého výboru)
od ledna 1975 i
Li Te-šeng (do ledna 1975 místopředseda ÚV a člen stálého výboru)
kandidáti politbyra
9. politbyro ← • → 11. politbyro
Vedoucí ideologové Komunistické strany Číny
ústřední komise pro řízení výstavby duchovní civilizace
předsedové
Ting Kuan-ken (1997–2002) • Li Čchang-čchun (2002–2012) • Liou Jün-šan (2012–2017) • Wang Chu-ning (2017–2022) • Cchaj Čchi (2022– )
místopředsedové
Li Tchie-jing (1997–2002) • Liou Jün-šan (2002–2012) • Čchen Č’-li (2002–2007) • Liou Jen-tung (2007–2017) • Liou Čchi (2012) • Liou Čchi-pao (2012–2017) • Kuo Ťin-lung (2017) • Chuang Kchun-ming (2017–2022) • Sun Čchun-lan (2017–2022) • Li Šu-lej (2022– )
ústřední vedoucí skupina pro organizaci a propagandu (1970–1975)
ústřední skupina pro propagandu (1966–1977)
ústřední vedoucí skupina pro propagandu a ideologii (1982– )
vedoucí
Kchang Šeng (1970–1975)
Čchen Po-ta (1966–1970) • Jao Wen-jüan (1970–1976) • Keng Piao (1976–1977)
Chu Čchiao-mu (1982–1987) • Chu Čchi-li (1987–1989) • Li Žuej-chuan (1989–1992) • Ting Kuan-ken (1992–2002); od roku 1997 spojeno s úřadem předsedy ústřední komise pro řízení výstavby duchovní civilizace
vedoucí oddělení propagandy ÚV KS Číny
Li Ta (1921–1922) • Cchaj Che-sen (1922–1923) • Luo Čang-lung (1924–1925) • Pcheng Šu-č’ (1925–1927) • Cchaj Che-sen (1927) • Luo Čchi-jüan (1927–1928) • Cchaj Che-sen (1928) • Li Li-san (1928–1930) • Šen Ce-min (1931) • Čang Wen-tchien (1931–1934) • Wu Liang-pching (1935–1937) • Čang Wen-tchien (1937–1942) • Lu Ting-i (1943–1952) • Si Čung-sün (1953–1954) • Lu Ting-i (1954–1966) • Tchao Ču (1966–1967) • Wang Li (1967–1968) • Čang Pching-chua (1977–1978) • Chu Jao-pang (1978–1980) • Wang Žen-čung (1980–1982) • Teng Li-čchün (1982–1985) • Ču Chou-ce (1985–1987) • Wang Žen-č’ (1987–1992) • Ting Kuan-ken (1992–2002) • Liou Jün-šan (2002–2012) • Liou Čchi-pao (2012–2017) • Chuang Kchun-ming (2017–2022) • Li Šu-lej (2022– )
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jao_Wen-jüan&oldid=23273764“