Ma Jing-ťiou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ma Jing-ťiou
Stranická příslušnost
ČlenstvíKuomintang (od 1968)
Narození13. července 1950 (73 let)
Kwong Wah Hospital
ChoťChristine Chow Ma (od 1976)
RodičeMa Ho-ling a Chin Hou-hsiu
DětiLesley Wei-chung Ma
Kelly Yuan-chung Ma
PříbuzníMa Yi-nan, Ma Nai-si, Ma Li-chun a Theresa Chao (sourozenci)
Alma materAffiliated Experimental Elementary School of University of Taipei (1956–1962)
Daan Junior High School (1962–1965)
Taipei Municipal Jianguo High School (1965–1968)
Národní tchajwanská univerzita (1968–1972)
New York University School of Law (1976–1977)
Harvard Law School (do 1981)
Taipei Language Institute
Profesepolitik, právník, advokát, špión a tlumočník
OceněníŘád Quetzala
Řád Belize
Star of the Solomon Islands
Národní řád Burkiny Faso
Řád Francisco Morazána
… více na Wikidatech
Commons馬英九
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ma Jing-ťiou (Ma Ying-jeou, čínsky znaky tradiční 馬英九; * 13. července 1950 Kau-lung, Hongkong) je tchajwanský politik, v letech 2008–2016 prezident Čínské republiky. Předtím působil jako tchajwanský ministr spravedlnosti (1993–1996), starosta Tchaj-peje (1998–2006) a předseda jeho domovské strany Kuomintang (2005–2007 a 2009–2014). Jako tchajwanský prezident se zasazoval o sbližování s pevninskou Čínou a byl architektem největšího oteplení vzájemných vztahů od občanské války v polovině 20. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Původ, studium a raná politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jeho rodina pochází z provincie Chu-nan,[pozn. 1] samotný Ma se narodil v oblasti Kau-lung náležející do tehdejšího Britského Hongkongu. Vyrůstal na Tchaj-wanu a studoval právo na Národní tchajwanské univerzitě (bakalářský titul LL.B. v roce 1972). Po dvouleté službě u tchajwanské námořní pěchoty a námořnictva pokračoval ve studiích na newyorské New York University School of Law (magisterský titul LL.M. v roce 1976) a harvardské Harvard Law School (doktorský titul S.J.D. v roce 1982).[1]

Svou profesionální kariéru započal jako právní konzultant pro First National Bank of Boston a výzkumný poradce na University of Maryland, Baltimore (1980–1981). Po krátkém působení v advokátní kanceláři se vrátil na Tchaj-wan a začal v roce 1981 pracovat jako zástupce ředitele prezidentské kanceláře a tlumočník prezidenta Ťiang Ťing-kua (po prezidentově smrti v roce 1988 pokračoval ve službách prezidenta Li Teng-chueje). V letech 1984–1988 byl zástupcem generálního tajemníka Kuomintangu a zároveň náměstkem vládní Rady pro záležitosti pevniny. V období let 1988–1991 vedl Komisi pro výzkum, vývoj a hodnocení a stal se tak nejmladším ministrem ve vládách Čínské republiky. V letech 1993–1996 byl ministrem spravedlnosti a následně v období 1996–1997 ministrem bez portfeje pod prezidentem Li Teng-chuejem. V roce 1997 se stal docentem mezinárodního práva na Národní univerzitě veřejné správy.[1]

V roce 1998 úspěšně kandidoval za Kuomintang na starostu Tchaj-peje, přičemž vyhrál nad dosavadním starostou a pozdějším prezidentem Čchen Šuej-pienem; v roce 2002 post starosty obhájil.[1] V roce 2005 byl zvolen do čela Kuomintangu a strana pod jeho vedením dosáhla výrazného vítězství v místních volbách téhož roku.

Prezident[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 na vedení Kuomintangu rezignoval a ohlásil svůj úmysl kandidovat v prezidentských volbách příští rok. Volby v březnu 2008 vyhrál s 58 % hlasů (jeho protikandidátem byl Frank Hsieh) a ukončil tak osmiletou éru vlády Demokratické pokrokové strany; už v době zvolení byl znám jeho smířlivější postoj k Číně.[2] Ve stejném roce byl zařazen do žebříčku nejvlivnějších lidí světa Time 100 časopisu Time. V roce 2012 byl znovuzvolen do funkce prezidenta; získal 52 % hlasů a vyhrál tak nad protikandidátkou Cchaj Jing-wen z Demokratické pokrokové strany.

Historické setkání Ma Jing-ťioua a Si Ťin-pchinga v Singapuru v roce 2015

Během svého prezidentského funkčního období se Ma zasazoval o uvolňování vztahů s pevninskou Čínskou lidovou republikou (ČLR). Výsledkem jeho snah bylo kromě jiného takřka okamžité obnovení jednání v dubnu 2008,[3] vzájemné zřízení zastupitelských úřadů[4] a obnovení poštovního, námořního a leteckého spojení v tom samém roce – to vše přibližně po šedesátiletém přerušení.[5] V listopadu 2008 navštívil Tchaj-wan poprvé po této době oficiální čínský představitel.[6]

V roce 2009 se stal Ma Jing-ťiou terčem kritiky části veřejnosti za pomalou reakci vlády na situaci po úderu tajfunu Morakot.[7] V roce 2009 odsouhlasil návštěvu tibetského dalajlámy na Tchaj-wanu.[8] V roce 2014 se uskutečnily první tchajwansko-čínské rozhovory na nejvyšší úrovni od konce čínské občanské války v roce 1949[9] a o rok později se v Singapuru uskutečnilo historické setkání Ma Jing-ťioua s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem, rovněž první na této úrovni od konce války.[10]

Maova dlouhodobá politika sbližování s pevninskou Čínou přinesla Tchajwancům možnost snadněji získat cestovní povolení, cestovat, studovat a investovat v ČLR, současně však způsobila růst cen nemovitostí a přesun části pracovních míst z Tchaj-wanu do ČLR. To mělo během jeho druhého prezidentského volebního období (po roce 2012) za následek pokles podpory této politiky ze strany veřejnosti. Obavy z negativních důsledků dalšího sbližování posléze vedly k vypuknutí studentských protestů tzv. slunečnicového hnutí z roku 2014, které zabránilo přijetí nových liberalizačních zákonů z dílny prezidenta. Prezident Ma a vládnoucí Kuomintang nakonec požadavkům studentů ustoupili a slíbili, že další sbližování s Čínou bude připravováno se širším zapojením veřejnosti.[11]

Po prezidenství[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2023 se stal prvním bývalým prezidentem Tchaj-wanu, který navštívil pevninskou Čínu.[12] V dubnu 2024 se setkal s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem.[13]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Manželkou Ma Jing-ťioua je bankovní právnička Christine Chowová, s níž má dvě dcery. Ma se věnuje dobrovolnictví pro charitativní organizace, dárcovství krve, běhu a plavání. Napsal několik odborných pojednání o právních otázkách souvisejících s Tchaj-wanem a vymezením hranic ve Východočínském moři. Hovoří plynně standardní čínštinou a anglicky, dále ovládá některé čínské a tchajwanské dialekty čínštiny.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Provincie Chu-nan byla až do doby krátce před jeho narozením (do roku 1949) součástí Čínské republiky, pak se stala jednou z provincií komunistické Čínské lidové republiky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d Dr. Ying-jeou Ma [online]. Taipei City Government, 2004-05-27 [cit. 2020-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-04-18. (anglicky) 
  2. ↑ Tchaj-wan zvolil prezidenta. Bude vstřícnější k Číně. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2008-03-22 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ Čína po letech obnoví jednání s Tchaj-wanem. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2008-04-14 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ Z Číny na Tchaj-wan se bude létat každý víkend. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2008-06-13 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  5. ↑ GAZDÍK, Roman. Historická chvíle: Letadla startují z Číny na Tchaj-wan. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2008-07-04 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ Tchaj-wan hostí zástupce Pekingu. Poprvé po půl století. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2008-11-03 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ GAZDÍK, Roman. Tchajwanský prezident se za tajfun omluvil národu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2009-08-15 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  8. ↑ KALIVODOVÁ, Lucie. Dalajlama navštíví Tchaj-wan. Čína je ostře proti. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2009-08-27 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  9. ↑ VÍTKOVÁ, Kateřina. Čína poprvé jedná s Tchaj-wanem, 65 let od konce války. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-02-11 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  10. ↑ Prezidenti Číny a Tchaj-wanu se setkali na summitu. Poprvé za posledních 66 let. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2015-11-07 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  11. ↑ LOMOVÁ, Olga. Lidé na Taiwanu dokázali co my zatím ne: vzepřít se čínskému politbyru. Deník Referendum [online]. Vydavatelství Referendum, 2016-01-18 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  12. ↑ ČTK. Historický okamžik. Tchajwanský exprezident navštívil Čínu - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2023-03-27 [cit. 2024-04-11]. Dostupné online. 
  13. ↑ ČTK. Čínský vůdce řekl tchajwanskému exprezidentovi, že nic nezabrání sjednocení. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-04-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Prezidenti Čínské republiky (seznam)
Sunjatsen (1912–1912) • Jüan Š’-kchaj (1912–1915 a 1916) • Li Jüan-chung (1916–1917) • Feng Kuo-čang (1917–1918) • Sü Š’-čchang (1918–1922) • Čou C’-čchi (1922–1922) • Li Jüan-chung (1922–1923) • Kao Ling-wej (1923–1923) • Cchao Kchun (1923–1924) • Chuang Fu (1924–1924) • Tuan Čchi-žuej (1924–1926) • Chu Wej-te (1926–1926) • Jen Chuej-čching (1926–1926) • Tu Si-kuej (1926–1926) • Ku Wej-ťün (1926–1927) • Čang Cuo-lin (1927–1928) • Tchan Jen-kchaj (1928–1928) • Čankajšek (1928–1931) • Lin Sen (1931–1943) • Čankajšek (1943–1949) • Li Cung-žen (1949–1950) • Čankajšek (1950–1975) • Jen Ťia-kan (1975–1978) • Ťiang Ťing-kuo (1978–1988) • Li Teng-chuej (1988–2000) • Čchen Šuej-pien (2000–2008) • Ma Jing-ťiou (2008–2016) • Cchaj Jing-wen (od 2016) • Laj Čching-te (zvolený)
Kurzívou jsou psáni premiéři, viceprezidenti a generalissimus přebírající funkci prezidenta v době neobsazení úřadu.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ma_Jing-ťiou&oldid=23812683“