Ma Jing-ťiou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ma Jing-ťiou
Ma Ying-jeou election infobox.jpg
Stranická příslušnost
Členství Kuomintang

Narození 13. července 1950 (70 let)
Kwong Wah Hospital
Choť Christine Chow Ma (od 1976)
Rodiče Ma Ho-ling a Chin Hou-hsiu
Děti Lesley Wei-chung Ma
Kelly Yuan-chung Ma
Příbuzní Ma Yi-nan, Ma Nai-si, Ma Li-chun a Theresa Chao (sourozenci)
Alma mater Daan Junior High School
New York University School of Law
National Taiwan University
Taipei Municipal Jianguo High School
Harvard Law School
Profese politik, právník, advokát a špión
Ocenění Řád Quetzala
Řád Belize
Star of the Solomon Islands
Národní řád Burkiny Faso
Řád Francisco Morazána
… více na Wikidatech
Commons 馬英九
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ma Jing-ťiou (Ma Ying-jeou, čínsky znaky tradiční 馬英九; * 13. července 1950 Kau-lung, Hongkong) je tchajwanský politik, v letech 2008–2016 prezident Čínské republiky. Předtím působil jako tchajwanský ministr spravedlnosti (1993–1996), starosta Tchaj-peje (1998–2006) a předseda jeho domovské strany Kuomintang (2005–2007 a 2009–2014). Jako tchajwanský prezident se zasazoval o sbližování s pevninskou Čínou a byl architektem největšího oteplení vzájemných vztahů od občanské války v polovině 20. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Původ, studium a raná politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jeho rodina pochází z provincie Chu-nan,[pozn. 1] samotný Ma se narodil v oblasti Kau-lung náležející do tehdejšího Britského Hongkongu. Vyrůstal na Tchaj-wanu a studoval právo na Národní tchajwanské univerzitě (bakalářský titul LL.B. v roce 1972). Po dvouleté službě u tchajwanské námořní pěchoty a námořnictva pokračoval ve studiích na newyorské New York University School of Law (magisterský titul LL.M. v roce 1976) a harvardské Harvard Law School (doktorský titul S.J.D. v roce 1982).[1]

Svou profesionální kariéru započal jako právní konzultant pro First National Bank of Boston a výzkumný poradce na University of Maryland, Baltimore (1980–1981). Po krátkém působení v advokátní kanceláři se vrátil na Tchaj-wan a začal v roce 1981 pracovat jako zástupce ředitele prezidentské kanceláře a tlumočník prezidenta Ťiang Ťing-kua (po prezidentově smrti v roce 1988 pokračoval ve službách prezidenta Li Teng-chueje). V letech 1984–1988 byl zástupcem generálního tajemníka Kuomintangu a zároveň náměstkem vládní Rady pro záležitosti pevniny. V období let 1988–1991 vedl Komisi pro výzkum, vývoj a hodnocení a stal se tak nejmladším ministrem ve vládách Čínské republiky. V letech 1993–1996 byl ministrem spravedlnosti a následně v období 1996–1997 ministrem bez portfeje pod prezidentem Li Teng-chuejem. V roce 1997 se stal docentem mezinárodního práva na Národní univerzitě veřejné správy.[1]

V roce 1998 úspěšně kandidoval za Kuomintang na starostu Tchaj-peje, přičemž vyhrál nad dosavadním starostou a pozdějším prezidentem Čchen Šuej-pienem; v roce 2002 post starosty obhájil.[1] V roce 2005 byl zvolen do čela Kuomintangu a strana pod jeho vedením dosáhla výrazného vítězství v místních volbách téhož roku.

Prezident[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 na vedení Kuomintangu rezignoval a ohlásil svůj úmysl kandidovat v prezidentských volbách příští rok. Volby v březnu 2008 vyhrál s 58 % hlasů (jeho protikandidátem byl Frank Hsieh) a ukončil tak osmiletou éru vlády Demokratické pokrokové strany; už v době zvolení byl znám jeho smířlivější postoj k Číně.[2] Ve stejném roce byl zařazen do žebříčku nejvlivnějších lidí světa Time 100 časopisu Time. V roce 2012 byl znovuzvolen do funkce prezidenta; získal 52 % hlasů a vyhrál tak nad protikandidátkou Cchaj Jing-wen z Demokratické pokrokové strany.

Historické setkání Ma Jing-ťioua a Si Ťin-pchinga v Singapuru v roce 2015

Během svého prezidentského funkčního období se Ma zasazoval o uvolňování vztahů s pevninskou Čínskou lidovou republikou (ČLR). Výsledkem jeho snah bylo kromě jiného takřka okamžité obnovení jednání v dubnu 2008,[3] vzájemné zřízení zastupitelských úřadů[4] a obnovení poštovního, námořního a leteckého spojení v tom samém roce – to vše přibližně po šedesátiletém přerušení.[5] V listopadu 2008 navštívil Tchaj-wan poprvé po této době oficiální čínský představitel.[6]

V roce 2009 se stal Ma Jing-ťiou terčem kritiky části veřejnosti za pomalou reakci vlády na situaci po úderu tajfunu Morakot.[7] V roce 2009 odsouhlasil návštěvu tibetského dalajlámy na Tchaj-wanu.[8] V roce 2014 se uskutečnily první tchajwansko-čínské rozhovory na nejvyšší úrovni od konce čínské občanské války v roce 1949[9] a o rok později se v Singapuru uskutečnilo historické setkání Ma Jing-ťioua s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem, rovněž první na této úrovni od konce války.[10]

Maova dlouhodobá politika sbližování s pevninskou Čínou přinesla Tchajwancům možnost snadněji získat cestovní povolení, cestovat, studovat a investovat v ČLR, současně však způsobila růst cen nemovitostí a přesun části pracovních míst z Tchaj-wanu do ČLR. To mělo během jeho druhého prezidentského volebního období (po roce 2012) za následek pokles podpory této politiky ze strany veřejnosti. Obavy z negativních důsledků dalšího sbližování posléze vedly k vypuknutí studentských protestů tzv. slunečnicového hnutí z roku 2014, které zabránilo přijetí nových liberalizačních zákonů z dílny prezidenta. Prezident Ma a vládnoucí Kuomintang nakonec požadavkům studentů ustoupili a slíbili, že další sbližování s Čínou bude připravováno se širším zapojením veřejnosti.[11]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Manželkou Ma Jing-ťioua je bankovní právnička Christine Chowová, s níž má dvě dcery. Ma se věnuje dobrovolnictví pro charitativní organizace, dárcovství krve, běhuplavání. Napsal několik odborných pojednání o právních otázkách souvisejících s Tchaj-wanem a vymezením hranic ve Východočínském moři. Hovoří plynně standardní čínštinouanglicky, dále ovládá některé čínské a tchajwanské dialekty čínštiny.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Provincie Chu-nan byla až do doby krátce před jeho narozením (do roku 1949) součástí Čínské republiky, pak se stala jednou z provincií komunistické Čínské lidové republiky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Dr. Ying-jeou Ma [online]. Taipei City Government, 2004-05-27 [cit. 2020-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-04-18. (anglicky) 
  2. Tchaj-wan zvolil prezidenta. Bude vstřícnější k Číně. Aktuálně.cz [online]. 2008-03-22 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  3. Čína po letech obnoví jednání s Tchaj-wanem. Aktuálně.cz [online]. 2008-04-14 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  4. Z Číny na Tchaj-wan se bude létat každý víkend. Aktuálně.cz [online]. 2008-06-13 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  5. GAZDÍK, Roman. Historická chvíle: Letadla startují z Číny na Tchaj-wan. Aktuálně.cz [online]. 2008-07-04 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  6. Tchaj-wan hostí zástupce Pekingu. Poprvé po půl století. Aktuálně.cz [online]. 2008-11-03 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  7. GAZDÍK, Roman. Tchajwanský prezident se za tajfun omluvil národu. Aktuálně.cz [online]. 2009-08-15 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  8. KALIVODOVÁ, Lucie. Dalajlama navštíví Tchaj-wan. Čína je ostře proti. Aktuálně.cz [online]. 2009-08-27 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  9. VÍTKOVÁ, Kateřina. Čína poprvé jedná s Tchaj-wanem, 65 let od konce války. Aktuálně.cz [online]. 2014-02-11 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  10. Prezidenti Číny a Tchaj-wanu se setkali na summitu. Poprvé za posledních 66 let. Aktuálně.cz [online]. 2015-11-07 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  11. LOMOVÁ, Olga. Lidé na Taiwanu dokázali co my zatím ne: vzepřít se čínskému politbyru. Deník Referendum [online]. 2016-01-18 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]